Panická porucha PP7

Evakrk: díky moc za podporu, alespoň si nebudu brát tyhle "neúspěchy" tak vážně:o))
Reno:fakt do toho jdi po hlavě, bez to jako zkoušku
Jitko: já si prošla tenkrát na terapii peklem ohledně minulosti, i když to nebylo aktuální a potřebné, spíš jsem pak na tom byla hůř. Neboj se říct, o čem CHCEŠ MLUVIT. Pokud ale máš sktečně pocit, že Ti něco z minulosti, ohledně rodičů, vztahů kazí život , pak je dobré chodit na terapii a mluvit o tom. On si to člověk třeba neuvědomí, ale tyhle věci můžou být uvnitř Tebe nevyřešené a i když vědomí říká, že se o tom není třeba bavit, podvědomí to vyžaduje. Ale je to nepříjemné, bolestivé, ale tohle všechno musí ven, i kdybys tam měla sprostě nadávat nebo brečet. Oni to terapeuti umí vytáhnout. I když je pocit, že to není třeba. Myslím, že bys terapii neměla zahazovat, mě tenkrát sice přinesla peklo, ale na 2,5 roku báječnej klid. Jak říká moje doktorka, léky + psychoterapie je vyléčení. Jen s léky to nejde. A já souhlasím.

Evakrk magnetická rezonance v podstatě nic není ,ale já jí nezvládla,mně dělá problém i EEG jak mi začnout blikat před očima,ale horalka to zvládne.

Evíčku - já vím, že vidím na všem to nejhorší. Když jsem chodila na terapii, tak mi bylo řečeno, že se pořád zaobírám minulostí (jak mi rodiče zkazili život) a budoucností (že nikdy nebudu spokojená) a vůbec nedokážu prožívat přítomnost.
Je to sice hezké zjištění, ale radu, co s tím, už jsem nedostala.

Evíčku, tobě jsem ještě chtěla říct, jsi poslední dobou JEDNIČKA. Jen tak dál. Držím ti palce.

Ahoj z hor všem.
Tak jsem se před chvílí vrátila z celodenního putování po nemocnici. No nakonec se stejně nic moc nevyřešilo, čeká mě ještě magentická rezonance páteře a mozku. Nebyl jste na tom někdo? Abych věděla co to obnáší.
Olgo, jsi dobrá. Po těch letech doma, šikulka.
Hanko, když jsme jeli kolem Brandejsa, tak jsem mávala a mávala a po Praze zas všem Pražandám.
Reno, já se na Tučnýho chystám taky, ale jen na sobotu přez noc. Tak nás na tom svahu v nejhorším doktor najde, ne?
Jdu se protáhnout na kolo, jsem z toho sezení celá dřevěná. Zatím ahoj.

Olgo, máš odvahu, super.

Ahoj lidi,

tak jsem dnes ráno vystavovala agoru vlivům.
Syn mě odvezl do Prahy /7 km/ autem k psychiatrovi, měla jsem s sebou velkou tašku na kolečkách plnou knih na vrácení do knihovny, která je ještě o 2 km dál. U psychiatra vše v pohodě, došla jsem si i do lékárny pro léky a odjeli jsme do knihovny, kde jsem měla ještě skoro hodinu čas. Tam mě syn opustil a odjel do práce. Nejdřív to bylo fajn, knížky jsem odevzdala a našla si všechny, co jsem si chtěla půjčit, zase 20 knih na 2 měsíce, ale stihla jsem to dřív a pořád ještě zbývalo hodně času do odjezdu autobusu. Takže nastalo čekání, nejdřív v knihovně, kde jsem seděla, že si prohlídnu časopisy, ale zjistila jsem, že nemám správný brejle. To jsem začala panikařit poprvé, zpotila jsem se, rozbušilo se mi srdce a blbě se mi dýchalo. Tak jsem se snažila se nějak zaměstnat, počítala jsem druhy časopisů a počet kusů a pořád koukala na hodinky, kolik uběhlo času. Asi čtvrt hodiny před odjezdem autobusu jsem se zvedla a kráčela na zastávku a když jsem tam došla, zjistila jsem, že někdo odstranil lavičku, která tam původně byla. To jsem zpanikařila podruhé v představě, že budu muset nehybně stát 10 minut, než přijede autobus. To se k původně jmenovaným příznakům přidalo i motání hlavy. Naštěstí tam byla taky jedna starší paní, která začala nadávat, že tam ta lavička není, tak jsem se k ní přidala a tím, že jsem mluvila, tak to povolilo. V autobuse už mi bylo fajn, protože jsme jeli "do bezpečí".
Ale musím vám holky říct, že jsem po příjezdu domů zase spala hodinu jak zabitá.
Takže vás všechny zdravím a přeju hezký večer neboť já, jak je mým zvykem, odcházím si sudočit a číst do postele, hezky se slepicema.....

Kupte si taky cvičební míč, je to sranda, už jsem se z něj skoro naučila nepadat :o)))

Hanko, tyhle věci vůbec neřeš. Já mám něco podobnýho každý den a jak vidíš, furt mě to rozhazuje a nestojí to za to. Než aby mi bylo blbě, to ho raději z gruntu pošlu do Pelhřimova :o)))

Jitko, to tak nemůžeš brát. Moje kamarádka to má taky, zrovna čeká mimino. Normálně. Žádný problém, jen to hlídají. A pokud předpokládám, že jsi pod kontrolou, pokud se to bude zhoršovat, což určitě ne, oni vědí co dělat. Myslím, že se zbytečně týráš tím, že se bojíš věcí, které teď nejsou aktuální. A rozhozená psychika Ti nepomůže tyhle věci řešit. Musíš se dát nejdřív do kupy duševně. Pak budeš mít sílu bojovat s ostatním. To jen cituji Pajku. Myslím že je to moudré pravidlo. A jsi ještě moc mladá na to, aby jsi se tak zbytečně trápila tím, co by bylo kdyby... Fakt uvažuješ moc katastroficky. S tím se daleko nedostaneš.

No tak jsme se zasmály,co,no je to jako opary,lupnu B,a nebo alergie Hanička zase makala v atasu aha,to mi došlo až ted a ráno jsem zapoměla na Zyrtec,ba ba,brouček zalévá zahradu,přijeli mu dělníci,tak snad se uklidní a snědl asi 1kg uzenýho ,no to sníst já jsem po smrti.Tak snad bude klid a jestli ne mizím,jako pára nad hrncem.Holky,ale stejně mě ta agora strašně štve.

Evíčku - mě je 25 a mám "jen" vysoký nitrooční tlak. Taky mě to dost vyděsilo, hlavně, když vím, že se to bude asi zhoršovat. Když mi to před 5 lety řekli, tak jsem si hned chtěla kupovat slepeckého psa:-)

Jitko, fakt, to přijde. Prostata, to je mrcha, no :o))))))

Hani, nehledej v tom mouchy, ale taky by to se mnou asi seklo :o))) Pomáhat, hihihi, to jsem se zasmála.

Hanko, a ty puchýřky jsou bílé nebo jako růžové jako patro ? Já to jednou měla taky, když jsem měla ataku a pak jsem nemohla ani pít a jíst. Pomohl mi šalvěj do vody a vypláchnout. Mě to přišlo jako když se mi někdy udělá z leknutí nebo stresu opar.

Hanko - já jsem zatím ještě neměla problémy s prostatou, ale to přijde s věkem:-)))

Jitko, myslím že to nebylo tím, že jsi si to vsugerovala. Já myslím, že to spustil ten zákrok. Já totiž první PP jsem dostala po hodinovém trhání zubu bez anestetik. Teď se mi to objevilo když jsem měla nejdřív potíže s dýcháním. Na pohotovosti jsem dostala Ventolin na astma a ta paní doktorka mi řekla, že se jí to nezdá, že mám jít hned za doktorem (to byla právě jedna z mála doktorů, co jsou hodní). Tak jsem tam druhý den šla. Sestřička tam ale měla hodně lidí, ona je hrozná megera (doktor super) tak mě poslala domů, že je to jen viróza, že mi na to doktor nic stejně nedá a že mám přijít, když to nepřejde. Nepřešlo. Jenže pak se po testech přišlo na to, že jsem v sobě měla nějakého bacila, měla jsem horečky, bolelo mě v krku, byla jsem oteklá, nemohla jsem dýchat. A pak jsem dostala antibiotika, různé léky na imunitu. Bylo mi zle, byla jsem unavená, slabá, vyčerpaná. A pak přišla PP. A od té doby se to vleče. Mezi tím si doktor stál na svém astmatu, musela jsem lítat po doktorech (což mi dobře nedělá). Tak alespoň když už nic tak ten žlučník. Člověk jde se srdcem a najdou mu kamenolom ve žlučníku. A to mi je 30. Ach jo.

To se ví,včera tu byla kámoška a pronesla at si chlapec uvědomí co má a ,že máš dvě dobré kámošky právničky ,nedáme tě.Hele Evčo mně se po včerejší psych.krizi udělaly na patře takové jako půchýřky,to ti je hnusný,a nesla jsem koš k bráně s cíchama a najednou mi chot říká já ti to tam odnesu,šokem jsem ho málem upustila,to jsou miláčci ti nám dávají,vid?
Jitko B.-já jsem z těřžce lékařské rodiny ,tak mám uplně vše,neboj,,,,,,,,,,nejsi sama

Evíčku - vždyť já vím, že jsem úplně zdravá. (Jenom trochu na hlavu :-)
U mě se podruhé PP rozjela po vyříznutí pih v místní anestezii. Vsugerovala jsem si, že jsem na ni určitě alergická a umřu. Od té doby to zase jede.

Reno, teď jsem si četla takovou knížku o poruchách, vydala to Grada a je to od nějaké německé doktorky a ta píše, že agora se dá vyléčit pouze tím (tedy mimo léků), že se úmyslně vystavuješ vlivům, které jsou Ti nepříjemné. Samozřejmě s tím, že si úzkost vystupňuješ na maximum, ale tím že úzkost a panika nejde do nekonečna, když dosáhneš svého maxima, tak prý už to horší být nemůže a pak to začne působit terapeuticky. Prostě pomalu přestaneš mít strach, úzkost. Já tedy agoru nemám, ani si nedovedu představit jak je to hrozný, ale kdybych ji měla, asi bych to tak udělala. Sice je to dost léčba šokem, ale přijde mi že je to stejné jako u jiných fóbií. Na Spektrum šel pořad právě o tomhle a na ty lidi byl pohled, fakt hrozný, myslela jsem že je jebne. A nejeblo. Takže by ten vejletík asi otestoval tu Tvou horní hranici. Domů můžeš jet vždycky, léky budeš mít taky a když si budeš věřit, bedeš mít kolem sebe lidi o které se můžeš opřít a co Tě chápou, tak to třeba půjde.