Jsem neurotik jak nad tím vyzrát?

Jezuita 17.století? No fajn,... Přečetl jsem si poslední příspěvky a nedá mi, abych se také
nevyjádřil. Můžeme rozebírat jakoukoliv osobnost a chytat se stébla, ale vše je jen pro fyziologii mozku neurotika bezvýznamné.
Uvedu, známé, polopaticky jasné, srovnání psychiky introverta a extroverta. Extrovert ( psychicky odolný) tzv. inhibuje zdatně
ve smyslu, že tlumí " rozrušení mysli". Fyziologicky tedy potřebujeme také tlumit = pocit KLIDU!, bezpečí, rovnováhy,...,
zbavení se úzkostí, ... atd. To je jasné. Pro to potřebujeme
tlumivé chem. látky v mozku - glutamáty, GABA, endorfiny ( pro
zajímavost 1 000 silnější v hmotnostním poměru k heroinu). Co proto dělá neurotik - přirozeně odměna sexem - endorfiny a oxytocin ( neberte to, prosím, jako návod pro nevěru, ... jasné), alkohol, jídlo, drogy - přirozené i zneužívané věci, pohyb, sport, popovídání si, pochopení, terapie, antidepresiva,
anxiolitika ( s mírou) - pozitivní věci ( sebepoznání, pomoc, cesta atd). Řečeno vše. Mám strach, že manipulovat svou zraněnou
a trpící duší filozofickým pojetím, upnutím se k veličinám, naordinovat si myšlení ne své, ale s pocitem, že " dělám chybu, že jiné myšlenky a prožívání mě zachrání, je zavádějící, ....
právě z naší vlastní pozitivní cesty.

Jsem četl, že státy s nejstaršími politickými systémy jsou stabilnější.Jak je to možné?

Jsou moralni zákony a pravidla ,ktere plati jiz tisíce let a jsou pravidla s platností jedné, dvou generací.

Jezuita 17.století? No fajn, ale je trochu jiná doba.

Uzasne vědomosti těchto dvou mužů ,hlavně pak schopnost ridit a chovat se podle nich nám umožní prezit.

Chce se to naučit přiměřené ostražitost. Proto studujme jak J.A.Komenskeho tak Baltazara Graciana.

Pampeliška má pravdu.Nektere příznaky nelze ignorovat,zvláště pokud chodíš do prace ,kde se musí trochu také pracovat.
Pak nezbývá než jít k lékaři a spolehnout se ,že bude postupovat podle závazných pravidel a postupů.
Některe symptomy jsou shodne u více diagnoz.

Nezabývejte se neustále...Kene,přemýšlím nad tím,cos napsal.nevšímat si příznaků,že samy odezní...
Nevím,jestli odezní samy,když příčina bude trvat. Maximálně se mohou transformovat do jiných příznaků,do jiné nemoci.
Samozřejmě asi není dobré řešit nadměrně každý symptom zvlášť...ale důvod,proč nás trápí,bych zase tak neignorovala. Ostatně, u některých to vlastně ani nejde,když jsou silné bolesti hlavy,nebo když zvracíš,to moc nejde ignorovat,a fungovat v práci,ve škole...

Nezabývejte se neustále... Já vím, díky oba, celý život mi to hlavě neustále šrotovalo, jak se z toho dostat, tedy myšlenkově jsem se snažil odbourat úzkosti.
Jsem velmi ctižádostivý, jsem ten, který se i teď chce zalknout slastmi života, talentem výtvarna, muzikou, být tím, kdo pomůže ostatním. Je mi jasné, že za vším je strach z konečnosti, ze smrti.
Zrovna teď jsem plánoval, že se na rozebírání a pitvání vy.... .
Změnil jsem oblast zaměstnání, mám klid na sebe, rodinu, koníčky.
Ale vše do teď mi přineslo dobrý nadhled přehled. Díky oba, držte
se také, chlapi, Čau

Nezabývejte se neustále svými pocity. Nechte to tak. Somatické potíže vymizí, když to nebudete přiživovat. Neurotici jsou přecitlivělí na podněty, chce to otužovat i duši. Netapomeňte, že jste citlivé lidské bytosti, to bení nevýhoda. Vnímáme to, co druzí nevnímají.

Je těžké brát věci tak, jaké jsou, jenomže jinak to nejde! Je nejlepší, jak se říká,"nad věcí"! Co bylo včera, to už je minulost! Co se stalo v minulosti, to už nezměníte! Dnes je ten den, kdy můžete začít znovu! Žijte, prosím, přítomností! Nestarejme se příliš o zítřek, protože zítřek přinese zase nové zážitky! Nedělejme si zbytečně starosti, protože každý den má dost svých starostí! Žijme každý den tak, jako by měl být náš poslední, ale pracujme tak, jako bychom měli žít věčně! A především, buďme optimističtí! Berme život s humorem! Veselí lidé žijí déle! Bavme se, ale bez cigaret, drog, alkoholu a jiných závislostí! Neboť toto všechno nás psychicky i fyzicky ničí a zbytečně spoutává! Náš život se sice skládá z maličkostí, ale život není maličkost!

Je dobré dopracovat se...Výborně, Kene, přesně takhle to je, i vlastní zkušenosti a nadhled,
super. Mě v 16 letech řekl dobrácky psycholog, ať sportuju, nepiju
alkohol a nebojím se o holky. Až později jsem zjistil, že trpím
sociální fobií jako prase. Sportem jsem žil a žiju, ale alkohol ne
pro mladého kluka, který se chtěl zalknout životem, to nešlo. Později si se mnou užila dost i manželka, s alkoholem, neurózou,
depresemi. Držíme spolu, každý dává pro vztah, v dobrém, co můžeme.
Kdybych si v životě sám nešel studiem, heslem poznej sám sebe a pomož sobě i rodině, tak nevím. Psal jsem na prosbu Martiny peripetie deprese mužů, já sám jsem si tím vším bolestně prošel
a když jsem na tyto symptomy natrefil při vzdělávání, zjistil jsem ,že to zvíře ( trochu humoru)ze mě udělala deprese a líp
se s tím vyrovnávám, i tím, že vím, že si tím prochází spoustu dalších chlapů, no, rád bych pomohl. Jsem ctižádostivý, tedy i
hysterický, ale opět, ať si každý zamete před vlastním ....
Karlo, děkuji za Vaši milou odezvu. Už vím, jak to myslíte,
máte pravdu, držte se, přeji Vám bezpečné zázemí, lásku, atd.,
co potřebujeme. K tématu, zdvořile ne k Vám, Kájo, podoktnu, že
jsem si myslel, že teorie naučeného chování je to, že si navyknete na vyhýbavé chování v situacích, jdoucí z nás samých,
ne od nátlaku ostatních, ... nevím, ale to je jedno, nechám to na jiné. Mějte se fajn

Je dobré dopracovat se náhledu na sebe a situaci. Můžete číst: Jak žít s neurózou od Kratochvíla a jasně se poznáte, ale to je tak všechno. Životní zkušenosti vám dají ten nadhled. Mladý terapeut to ná vyčtené, má o věci víc informací, ale neví CO je život.

Naučené špatné chování...příklad: doma jsem nesměla mít na nic názor- "neodmlouvej!" Naučila jsem se nedávat najevo nesouhlas a pak mi to v dospělosti dělalo potíže. Atd. Hezký den.

Kdo nerozumí: Neuróza není... Karlo, trefila jste hřebík na hlavičku. Je to všeříkající - jen se
neposrat! Pomoc v problémech je ničemná. Pouštím se na tenký led, ale stojím si za tím. Vytahování traumatů minulosti není dobré, doufám, že psychoterapie zhodnotí svůj vhled a nebude přistupovat
rádoby pomocí, když zkušenost člověka, který si tím prošel, je pro
terapeuta nepřenosná, v přenosu z pacienta na terapeuta, terapeut
souzní, snaží se pomoci svojí lidskostí, ale používá pouze rady,
které se naučil od vedení a průpravy svých učitelů, samozřejmě
alfa omega pro tuto práci je jeho osobnost a hlavně zkušenosti
s počtem pacientů, ale drze řeknu, nic se neřeší. Důvody proč.
Vyléčit radou je pouze podpora, člověk si musí pomoci sám.
Jsme velmi, velmi zranitelní, pitvání se v minulosti jen přitěžuje, vyrovnat se s tím nejde, máme to pořád pod kůží - doživotně. Opět záleží jen na nás, jak si probojujeme život teď.
Vynikající Pan Ing. Havelka, terapeut ( viz You Tube) jasně napsal, že traumaty minulosti si prochází každý, ale pro neurotiky, labilní lidi je návrat k traumatům a dle psychoanalické léčby abreakce ( vybití emočního doprovodu) a katarze ( léčebného očištění) traumatů v minulosti ve vztahu
k prožívání teď nijaké, člověk se vrací, čeká pomoc, ale pomoc
a práci na sobě potřebuje teď a ne navalovat na sebe traumata
minulosti. Tedy jen se z toho neposrat, sebevědomě žít svůj život, každý ať si zamete před svým prahem. To, špatně naučené
chování, Karlo, mezi námi dvěma je blbost, nazývejme věci
správnými slovy, prostě hůře prožíváme, vyrovnáváme se atd.
Lidi, kteří jsou odolní, to prostě spláchnou, a když by prožili
a řešili naše problémy, třetí den by se věšeli na větvi.
Steve a Pampeliško, je jasné, že přednáškou se nic nevyřeší, zvláště když se týká rad k bolesti druhých, ale berte to jako
vyjádření mých názorů a bolestně prožitých zkušeností a na to mám právo.

Kdo nerozumí: Neuróza není nemoc. Je to špatně naučené a zafixované cování ve stresových situacích. Tím to ale není vůbec jednoduché. Psychoterapeut vás nechá zkoumat minulost, rodiče, špatné zážitky...zamotáte se do toho a utvrdíte, že jste chudák k pohledání, společenská troska, labilní individuum. Prošla jsem tím. Je to na nic. Pomohlo mi říct si: Jen se neposrat!

Kdo nerozumí: Neuróza není nemoc. Je to špatně naučené a zafixované cování ve stresových situacích. Tím to ale není vůbec jednoduché. Psychoterapeut vás nechá zkoumat minulost, rodiče, špatné zážitky...zamotáte se do toho a utvrdíte, že jste chudák k pohledání, společenská troska, labilní individuum. Prošla jsem tím. Je to na nic. Pomohlo mi říct si: Jen se neposrat!

... cože? ....:-) coby? Výklad na tema neuróza.
Na mě je to trochu složité,ale což...treba to někomu pomůže.

... cože? ....

Neurotik je jen nálepka,...Souhlasím, úzkostné projevy k životu patří jako zívání při únavě, málokdo prochází životem bez osobní zkušenosti s neurózou. Samozřejmě se toto slovo už dlouho nepoužívá, objevuje se v vtipech
v 70. , 80. letech minul. století, tehdy tzv. "jelo". Naprosto chápu, že není dobré se v sobě " šťourat", hledat v chytrých
knížkách nálepku na sebe a tedy stát se, požehnáním autorů odborníků knihy, tím, co si přiřadím.
Za mne motto Jeronýma Janíčka na začátku jeho knížky Když úzkost
bolí .... Mé ženě, dceři a těm, kdo mají odvahu pomáhat sobě
i druhým, ze mne řečeno vše