Cipralex

Jas, klidně si neurol ber, já jej brala asi 4 měsíce. Do 2mg není návykovej, já jej brala jeden čas 3xdenně jednu tabletu a pak to šlo naprosto v pohodě vysadit, toho se neboj, má dr.říká, že je to určitě lepší si jej vzít než se nadmíru trápit a Ona je fakt tady u nás kapacita, věřím jí. Jinak když jsem byla na dně tak jsem se o děti ani nebyla schopna starat, 14 dní jsem jen ležela a trpěla ( i s neurolem), doma malý mimi a tenkrát 3letá holčička, byl to běs, ale je to za mnou.Jak řiká ADa, nejhorší období v mém životě. Teď jsem naprosto OK.

Jas, vím že to nejde si povídat. Taky jsem říkala na vše jen hm,hm. Konverzace na nic. Snaž se jí říct aspoň to, že ji máš ráda. Aspoň ji ujistíš , že to stále platí. V těch maličkých hlavičkách se toho honí tolik. Tak zkus aspoň to. Udělá jí to radost. řekni : dobrou noc, mám tě ráda. Jedna větička, až ti bude lépe tak si popovídáte o tom, že jsi měla starosti. S Neurolem ti asi neporadím.

Magdi, nejhorší na tom teď...Za těch 14 dní, co se smažím v pekle, jsem si dala 2 Neuroly. ... omlouvám se za chyby.

Magdi, nejhorší na tom teď je, že nemám ani na to, abych si s ní povídala, uložit jí jdu, to určitě, dám pusinku, popřeju dobrou noc, ale ... nevím jak to vysvětlit .. nevnímám co říká, stále se hrabu v těch mých problémech :( Je mi jí líto, fakt se snažím, ale není to jak by to mělo být.

Ado, tak to sis tedy užila, doufám, že teď už je dobře.

Přemýšlím, jestli si k tomu začátku mám říct o nějaké dávkování Neurolu, než mi zabere Cipralex, co myslíte? Za těch 14 dní, co se smažím v pekle, dala 2 Neuroly. Co myslíte?

No teda holky vy ste sa...Teda holka to tě lituju. Ja jsem v tom mým stavu byla schopná cestovat. čím dál jsem byla odtud, tím mi bylo lépe. Měla jsem i dovolenou a myslela jsem, že se to zlepší. Ale jakmile jsem se vrátila padlo to na mě jako kámen. Po tydnu v práci jsem se složila. Měla jsem pocit že kolem mě vyrosttl nábytek. Tak jak to je v kreslených pohádkách. Doma jsem jen seděla a čučela do blaba. V hlavě pořád dokola. Brnělo mi celé tělo, měla jsem pocit že mi někdo ždíme svaly. Pak mi celé tělo bolelo. Nejedla jsem a skoro nepila. Když mi ps. řekl co mi je tak se mi začalo ulevovat. Teď mi je celkem fajn, jen nerada chodim mezi lidi, mam pocit že mě okukují. Když jsem někde v cizím prostředí, tak je mi líp.

No teda holky vy ste sa rozkecli.ale to je dobreee!magdi ked mas doma cipr,tak si ho chod ihned vziat!Ano?Teraz na tom nie si az tak zle,ale môze sa to z jedneho dna,na druhy,zvrtnut.Zbytocne budes prezivat stavy,ktore su siLENE.Mne problemy zacali,ked som chodila do prace a vsetko bolo v poihode.Ziadne stresy.Stralo sa to pred OD tesco.Cakala som na manzela,ze pôjdeme nakupit.Citila so, sa divne.Stupnovalo sa to.Srdce sa mi rozbuchalo neuveritelne rychlo,bolo na odpad,trplo mi cele telo.sama som si volala zachrankuVsetky vys.OK,akurat som mala na minime draslik.Infuzie a domov.Potom rôzne vysetrenia.spociatku som myslela,ze je to od krcnej.chrbt.Riesila som to.Rehabilitacie,lieky,mag.rezon.,infuzie.No mne bolo coraz horsie,ziadne zlepsenie.Po nociech ma palilo cele telo,bolo na vracanie.Nemohla som cestovat autobusom,nakupovat,varit,upratovat.Skratka,bola som uplne na dne.Az na podnet manz.sestry,som sa dokopala ku psychiatrovi.A tak som na cipr.Koniec.Tak to je moje utrpenie.Bolo to najhorsie obdobie môjho zivota.

To je hezký věk, jsou to ještě miláčkové. Já jsem to řešila tak, že když jsem šla jedno uložit.( Jsou od sebe 6 let, tak každý chodil spát jinak.) tak jsme si povídali o tom co bude, třeba kam se pojede na výlety a tak. No a pak jsem řekla mám tě moc ráda, i když dneska jsem se na tebe rozčílila. Ale to víš rozzlobilo mě to. Ale i tak tě mám mocinky ráda. To víš někdy jsem na ně řvala tak, že jsem byla slyšet až ven. Co mám dep. tak ani hulákat neumím.

Kolik je tvé dceři? 6, teď půjde do první třídy

Se omlouvám, tím sezením byla myšlena asi ta psychoterapie.

Kolik je tvé dceři?

Magdi, jsem z Prahy, ale...To je škoda, já mám čas jen dopoledne. Pak se tu mele moc lidí. Obdivuji tě, že při tom všem chodíš do práce.

Petoo, je super, že tě manžel podporuje, to je pro nás všechny určitě hodně důležité. U nás to dokonce teď bylo tak, že mě manžel prosil, abych zavolala psycholožce a domluvila se na opětovném nasazení. Byla nebo resp. jsem ve stavu, kdy i on ze mně brečel a to je už fakt šílený, říkal, že je hrozné, jak vidí, že se trápím a nemůže mi nijak pomoc, navíc vidím, že i dcerka se mi trošku oddaluje :(, někdy na ní zbytečně ječím.

Magdi, jsem z Prahy, ale pracuji, takže na dopolední sezení chodit nemůžu :(

Já vím. ptám se jako...já jsem taky na začátku pořád dumala, jestli ty léky mám brát, že přece nejsem blázen.... ale to nejsem, srovnala jsem se s tím,mě teda hodně podpořil manžel, já měla potřebu od něj ujistit, že to zvládnem, že mi pomůže, taky jsem musela překonat prvotní hrůzu z toho, to se stane, když nebudu měsíc v práci... ale vše je v pohodě, kolegyně si musely rozhodit moji práci a teď nechápou, jak jsem to mohla zvládat, takže i tam toho bylo dost.... a ono si to nakonec vše sedne a určitě zas bude dobře

jinak mě bylo prvních 14 dní ještě víc zle než předtím, ale rozhodla jsem se vydržet a teď je to už lepší, už ani neberu neurol, psycholožka je taky hrozně pozitivní, tak je to určitě na dobré cestě :-)

tak držím palce i všem ostatním

Takže nějaký čas se čeká jak probíhá léčba. Chápu to dobře. Třeba mi bude za 14 dnů líp, ale může se stát, že po týdnu se to o trochu zhorší. A postupem času se vše ustálí na "normálu". Pak budu brát léky nějaký ten měsíc, a pak se začne pomalu vysazovat.

Magdo neptáš se jako blbeček. Tohle k nemoci patří. Já jsem zase pořád potřebovala ujišťovat, že to bude dobrý apod a to pořád dokola.

Holčičky jdu pracovat,později se ozvu.

To je taky individuelní, poprvé jsem se prostě jeden den probudila a bylo mi dobře třeba 14 dní, pak pár dní blbě a pak zase dobře. Výkyvy k uzdravování patří. Podruhé byly také výkyvy ale šlo to postupně, za pár týdnů mi bylo lépe, ale ne úplně OK, pak hůře pár dní a pak lépe než předtím...Ale každej to má asi trošku jiný, ale mělo by být líp a líp. Jinak někdy na začátku léčby může být i třeba pár dní hůře, to je třeba vědět, ale zase nemusí. Ve finále je efekt stejný - člověk je zase OK - jen průběh uzdravování může být individuelní.

Jinak holky, dobrá knížka je "Jak porazit depresi" Richard Rybolt ji napsal, muž který depresí prošel, a proto ví o čem píše. Je to dobrá kniha, vybrala jsem si pár statí a když mi nebylo úplně OK, vracela jsem se k nim.

Já vím. ptám se jako blbeček. Ale to v poslední době dělám pořád. Manžel mi říká, abych přestala dumat nad tím co bude když...
štve mě to, vždycky chodili lidi zamnou abych jim poradila, a teď se ptám pořád jen já.

A jak postupuje léčba, když začnou léky působit?

A čeho se konkrétně Magdo bojíš ve spojitosti s léky. Že budeš někdo jiný apod. To je nesmysl, budeš to Ty a bude Ti časem OK.