Cipralex

Neurol nemam, zatím jsem si brala jen kapsle s třezalkou. Ale když je člověk hotovej, tak jsou na nic.
Mončo, klidně začni brát. Na mě nečekej, já už nemám ty stavy takový. Hodně mi pomohlo, že jsem doma v klidu a nemusím se starat o děti. Když je třeba, starají se ony o mě. Malej si připadá důležitě.
Jinak se omlouvám za chyby, určitě jsem jich už pár nasekala.

Já jsem rozhodnutá začít 1.7., slíbyla jsem malému, že něco podniknem za vysvědčení. Bude mít samé, tak ho nechci sklamat. Kdyby mě prášky skolily, tak bych mu to nesplnila. Takhle funguju aspoň napůl. A taky bude mít manžel další týden dovču, tak mě ohlídá.

Jasně, neurol jsem taky...Děvčata, určitě prášky nasaďte.
Já je beru měsíc, prvních pár dní jsem zkoušela normálně fungovat, do práce, doma... ale nešlo to, bylo mi hrozně, hůř než předtím, tak jsem zůstala na radu dr. doma a dobře jsem udělala. Chtělo se mi jen spát, nebylo mi dobře, nemohla jsem jíst, nechtělo se mi nic... ani uvařit si čaj.
Asi po 14 dnech ty nežádoucí účinky AD začaly ustupovat (a mezitím jsem měla k dispozici neurol). Do toho ještě dcerka (4 roky) dostala zánět průdušek, tak jsem ji měla 14 dní doma a ještě jsem navíc chytla zánět průdušek od ní a dokonce jsme nemohli ani jet mému bráchovi na svatbu. Ale díky AD a neurolu jsem to přežila, malá teď odjela k babi na prázdniny, já už se doléčuju, už mám chuť na jídlo, dokonce i vařím a uklízím, což se mi předtím ale vůbec nechtělo, ještě budu týden doma, pak budu mít týden dovču a pak už pošupu do práce a dokonce se i těším.
A teď asi dva dny zpátky mě manžel zaskočil, když se mě zeptal, proč se usmíváš? Na něco jsem myslela a bylo mi fajn - a usmívala jsem se :-)... jen tak, to se mi předtím dloooouho nestalo.

Tak vydržte určitě bude líp.

Nemůžu říct, že mi je už úplně dobře, to je moc brzy, ale jsem ráda, že jsem do toho šla.
Mám úžasnou dceru i manžela a chci se zase normálně radovat.

Jasně, neurol jsem taky měla a to 3xdenně, toho se neboj, až zabere AD v pohodě jej vysadíš. A je to fakt, někdo nemá nežádoucí účinky žádný, neboj se předem, třeba to bude OK.Zrovna nedávno jsem neurol radila tady myslím Jas nebo komu a ta pak volala psycholožce, která jí řekla, že neurol může 2-3xdenně, takže se toho neboj.Budu až večer, držte se, holky.

Šári já léčbu určitě nasadím, už se těším, až budu zase cítit lásku k malýmu a radost ze života! Takhle to nejde, já to mám už půl roku a pořád hrůza, kolikrát jsem úplně mimo. Léky určitě nasadím, jen raději čekám, až si manžel vezme dovolenou. Naštěstí ji má první týden v červenci, takže už brzy. Mám strach, abych se o malého postarala, tak budu klidnější, když bude manžel doma. Mám kamaráda, ten jedl ad na panickou poruchu a začátky úplně v poho, bylo mu dobře hned první den. Tak třeba to nebude tak moc hrozný. Ale je pravda, že u toho jedl neurol. Šári ty jsi měla taky k ad na začátku neurol?

Holky, koukejte ty léky nasadit, jo. Magdo, no já jsem těch prvních 14 dní opravdu nemohla nic, manžel si musel vzít dovolenou a o holky se starat. Tak koukej začít brát léky, nebo se dostaneš na takový dno, že ani nevíš!!!
Holky, vy nechcete aby vám bylo dobře? Abyste to byly zase VY?
Magdo samozřejmě, že po čase jsem pociťovala k mimču neskonalou lásku, když léky zabraly, s dětma jsem zase mohla dělat vše, mazlit se a mít u toho krásnej pocit. Ale je fakt, že to "chvíli" trvalo, uzdravování je tak trochu na delší trať. Ale už za 14 dní nebo 3týdny to může být lepší, tak šup do léků a zkuste věřit, že vám pomůžou, když budete apriori proti nim.... to taky neni dobrý.Věř a víra Tvá Tě s léky uzdraví.Holky už vám nebudu léčbu vnucovat, je to na vás.

Ahoj Magdi! Tak to jsi byla u nějaké super psychiatričky! Ta moje mě odbyla během deseti minut. Mám ad Elicea, mám brát první týden půlku ráno po snídani a po týdnu už celou tabletu. Říkala mi, že mě ze začátku může bolet hlava a žaludek, tak nevím. V tom letáku psali doslova hrůzy! S tím užíváním na tebe počkám, mě to totiž vyhovuje úplně stejně. Manžel si bere týden dovolenou, takže budu mít jistotu, že se o malého postará, kdyby to se mnou zamávalo. Teď začít nemůžu, jsem na něho pořád sama a musím fungovat. Magdi a taky míváš někdy takový šílený pocity jakoby neskutečna a tak? Jo a dala ti k ad neurol? Mě jo, prý si ho mám vzít, kdyby mi bylo na začátku špatně.

Ty bláho, koukám, že občas píšu kraviny. Omlouvám se.

A co jsi dostala za Ad, taky cipralex? Kdy ho máš brát? Já ráno, prý 1/2hod před jídlem. Teď jsem doma , tak neva, ale když budu chodit do práce tak nevím. Za 1/2 hoduny od vstávání jdu z domu, snídám hned jak vstanu.

No já byla nejdřív u obvoďáka, tem jsem zažádala o doporučení k psychologovi, byla jsem v hrozným stavu a věděla, že to chce odborníka. Ten mi diagnostikoval stř,těžkou depresi a dal pár čísel na psichiatry. Odnesla jsem zprávu obvoďákovi a řekla, že to chci zvládnout sama. Tam mi bylo řečeno, že záleží na mě , ale že to vidí na antidepresiva a chvíli do mě hučeli, že to není žádná ostuda. Za pár dnů jsem volala psichiatričce, měla volno hned za týden, že jí někdo vypad. U ní jsem strávila 1 a 1/4 hodiny. řekla mi, že to co jí popisuju je deprese jak vyšitá a zase hučela o prášcích. No a teď se rozhoduju. Asi počkám na vysvědčení, abych mohla s dětma slavit a pak začnu, Dám ti vědět. Ale nečekej na mě, ať se ti uleví co nejdřív.

Magdi, máš pravdu, je to super, že se můžem vykecat!!! Kéž bychom si zase užívaly a radovaly se, to by bylo super! Magdi, ty chodíš k psycholožce? Já byla jen u psychiatričky, napsala mi recept a šla jsem domů. Byla to dost rychlovka. Dej vědět, až s ad začneš, začnu taky :-).

Mončo, teď známe řešení. AD a vykecat se tady a u psych. Určitě se z toho vyhrabem, a pak si všeho užijem. :-)

Magdi já taky většinou všechno držím v sobě a proto ty depky asi máme. Když jsem byla s malým v té nemocnici, měl teprve 10 dní a já se neměla ani kde vybrečet, pořád tam někdo byl, doktoři, sestřičky a já si hrála na hrdinku a dusila to v sobě. Potom trochu vetší stres na mateřské a únava a za čtyři měsíce to vypuklo v plné parádě a já se totálně složila.

Magdi to jsme na tom úplně stejně, já mám ad taky doma a zatím se na ně jen dívám. Jednou mi bylo tak zle, že jsem prášek už držela v ruce, ale stejně pak nespolkla.
Adi, děkuju za přivítání!! Jak dlouho bereš ad, že tě tyhle stavy pořád drží??? Teda já myslela, že je zle jen na začátku braní ad a potom už parádička. Ale asi to tak není, co? Je to šílené, tyhle depky!!!

Mončo, taky sis užila své. Tyhle starosti a trápení nepochopí nikdo. Jen ten kdo to prožije, ví jak moc se dokáže ženská trápit. Do teď jsem mámě neřekla co všechno nám hrozilo. A tak jsem to dělala vždycky, tutlala jsem vše v sobě. Asi to není správný.
Teď je internet a můžeme se vypovídat. A to je super, ne? :-)

Ja se mračím, ale zlá nejsem. V hlavě mi pořád jede, že namám právo být na někoho naštvaná, někoho odsuzovat, kritizovat atd. Jen držet ústa. Prostě, sebevědomí na nule.
Dneska mi tak vadilo, že jsou doma(netuším proč, přes týden se nemůžu dočkat, až přijdou domů), že jsem uvařila a zalezla do ložnice.

Ahojky devcatka!Vitam nove depkarky.Dnes bolo rano hrozneee.Zase som sa zobudila s motoliocou v hlave.Uz mesiac si s nou neviem rady.Spala som do 9-30-hruza.a potom nic nestiham.arychle nakupit,upratat,navarit.este sme sli spievat na svadbu.Aspon tam som sa odreagovala.teraz je uz lepsie.moinci mam rovnake pocity ako ty.este stale ma to drziiii.Som zamracena na kazdeho a zla aj na decka aj na manzela.Ked je mi ok,tak zase je to v pohode.asi sa toho uplne nezbavime...a zbytok kde ste?Paaaa

No. já se odhodlávám, taky mám strach ze začátku. Krabičku s prášky mám na stole a jem se na ní dívám. Naštěstí mám děti velký 17 a 11. Starší ví co se děje, ale mladší ne. To. že se člověk nemůže smát, je děs. Přistihla jsem se, že se celý den mračím. A to jsem vždycky razila heslo: Od rána se usmívej, nikdy nevíš kolik blbců tím naštveš.

Šári no úplně přesně, já mám taky kolikrát strach, že malého někde nechám nebo se nezvládnu o něj postarat, dokonce mám strach, že se zblázním, že mi nějak hrábne a tak. Někdy mám i pocit, že vůbec nejsem ve svém těle. Nejhorší jsou rána, malý se na mě směje z postýlky, já na něho samozřejmě taky, ale nic necítím, žádná radost, nic. Do jeho 4 měsíců jsem rána milovala, šíleně jsem se těšila, až se probudíme a já ho uvidím a pomazlím. A teď hrůza děs. Vždycky se mi z toho chce brečet. Šári a když jsi měla těch 14 dní nežádoucí účinky, byla jsi schopná se o mimi postarat? Já jsem na malého sama, manžel je celé dny v práci a víkendy má tréninky apod. Taky mi k mé depce moc nepřidává, když jsem sama, mám ty strachy a pocity ještě větší. A uzdravila ses úplně, jako že se zase těšíš a tak? Já jsem hrozná, mám pořád tolik otázek. Doufám, že se holky nezlobíte. Jste jediné koho mám, s kým můžu na tohle téma mluvit. Díííííky vám za to!
Magdi, to muselo být hrozný, to si vůbec nedovedu představit!!!! Já jsem o první mimčo přišla, takže druhý těhu jsem se taky celkem bála. Po porodu jsme skončili s malým na transfúzi ve fakultní nemocnici kvůli špatné krvičce,bylo za pět dvanáct, když mu tu krvičku dávali, málem se nám udusil, takže taky nervy jako blázen. Ale teda zažívat celé těhu to co ty, tak by mě už asi opravdu odvezli.Hlavně, že to všechno dobře dopadlo!!! Ty ještě ad nebereš?
Mějte se holky a pěkný večer!

Ahoj holky, tak jak to čtu, měla jsem asi první dep. v těhotenství. Bylo rizikové a velká pravděpodobnost postižení plodu. Vzhledem k citlivé děloze mi nemohli vzít plodovou vodu na testy. Chodila jsem po všech možných vyšetřeních a měla strašný strach. Nikomu jsme to neřekli, aby se babičky taky nestrachovaly. Nemohla jsem se podívat na žádný kočárek, nebo mimčo. Věci jsem chystala až měsíc před porodem. Malej se narodil v 8 měsíci, tak jsem ani neměla vše nachystané. Jména jsme vybírali den před porodem. Tím, že byl v pořádku, se všechny chmury vypařili. Ale taď zjišťuji, že jsem měla stejné pocity jako teď. Strašně moc děkuju, že se tu svěřujete a radíte všem. Dnes mi není dobře,padla na mě dep. A taky mám migrénu, trpím na ní od mala. Tak až mi bolesti přejdou začnu brát AD. Dnešek je mi výstrahou.