Cipralex

Irčo jééé tak to je super, že ho můžu! Člověk pořád zkouší co vydrží a myslí si, že to zvládne, ale kolikrát to nejde a radši vezmu prášek, než se trápit. Berme to tak, lidi co mají rakovinu a chodí na chemo, to jsou teprve brutální jedy, co do nich doktoři cpou, jen aby tu rakovinu zabili. Kam se hrabou naše ad a neuroly.
Magdi přesně, já se pozoruju od samého probuzení a pak jsem mimo určo jen tady z toho pozorování!

Zrovna jsem koukala na paniku, řeší tam úplně to samé. :-)

Moni, já se taky pozoruju....holky pozorujeme se všechny, protože se s náma děje něco divnýho, čeho se bojíme a tím se to stupňuje, ale dnes mi říkal a zdůrazňoval, že to v podstatě není nemoc ale tělesné a duševní OBTÍŽE, obtíže proto, že nás to teď momentálně obtěžuje, proto se těch obtíží musíme zbavit, ale ten hormon se tam nedá dostat hned protože pak by jsme lítali jak ptáci, proto tak postupně aby se stím mozek měl čas srovnat a i my, tak mi to vysvětlil, jsou to OBTÍŽE

moni, můžeš, a můžeš si ho dokonce vzít kdykoliv Ti bude zle, dnes jsem s ním o tom mluvila a je to dokonce lepší pro uzdravení, když si ho vezmeš ráno, v poledne a večer,tak budeš celý den v pohodě a pak až nastoupí AD, tak to vysadíš

Moni, já se taky pozoruju. Jen té léčbě věřím. Ale jinak jsem jak hypochondr, pořád zjišťuju co se zrovna se mnou děje. Někde mě dloubne, nedo zabrní a už dumám.

Irčo tak to jsi mě uklidnila, já měla strach, že se na ad silnější nesmí. To jsem ráda, že se to může! Já po tom slabým neusnu a znáte to jak je to s desetiměsíčním dítětem, v šest ráno budíček a člověk už musí do večera fungovat a hlídat ho. Tak musím být vyspaná.
Káji a ty máš neschopenku?
Magdi ty už teď určo bude spinkat, určo už prášky zabírají!
Luci ty jsi taková šikulááááá! já jsem hrozná srajda a už od rána je mi zle a pozoruju se a vidím všechno černě, i naši léčbu.

jo a moni až si ten neurol vezmeš, tak si tak za půl hodiny teprve lehni a snaž se usnout, hlavně ho nepřekoukej, pak neusneš

karli já teď do práce nechodím, jsem na neschopence od pondělí,protože ty první dny s Ad a atakama, který jsem měla celodenní by to nešlo, teď na mě padne tak jednou denně, ale je pravda, že zatím jak před barákem jsem zatím dál nebyla tak nevím, ale teď jsem jezdila na rotopedu a dobrý

Já marodím. V práci jsem se ps. zhroutila a od tý doby jsem na nemocenské.

moni, já právě na to spaní dostala ten neurol a mám 1mg a ještě Ad na spaní miabene a spím jako dřevo

Holky a jak v takových stavech chodíte do práce?Já si to teda vubec nedovedu představit.

Holky, mě ty rady hrozně pomohly!! Poslala mi je večer předtím, než jsem šla k té zubařce, pamatujete si jakej jsem z toho měla strach. Přepsala jsem si je na papír, dala do diáře, a ráno několikrát přečetla a fakt jsme si některý ty věci i opakovala. "Půjdu tam bez mámy protože to zvládnu." A to s tím úspěchem je neskutečná pravda!! Však jsem vám to psala, jak jsem jela k té zubařce a zvládla tu cestu tam, najednou úlevnej pocit, že jsem to zvládla (že jsem měla úspěch) a strach najednou zmizel!! Ty rady si čtu každé ráno a taky vždycky když mám někam jít, třeba i v šalině když cítím že na mě jde úzkost. Čtu si to a opakuju si je. Holky, teď vám to možná přijde jako že tohle vám přece k ničemu nebude...ale, z vlastní zkušenosti: BEZ TĚCHTO RAD, KDYBYCH SE JIMI NEŘÍDILA, BYCH TED´ NEBYLA TAM KDE JSEM!!! Takže směle do toho, ráno vstaňte, přečtěte si to a udělejte první krok ke změně myšlení...není to jen pro PP, vlastně skoro všechno se dá použít i pro deprese, prostě na strachy ale i celkově na vyléčení..zvládneme to!!!

A s tím spaním, holky já doteď bez Neurolu neusnu!!! Párkrát jsme to zkoušela, že jsem si ho večer nevzala a šla si lehnout ale ještě třeba ve dvě jsme se převalovala tak jsem si ho stejně vzala a do půl hodiny jsem spala....

Já spím přerušovaně, ale to se asi poddá. Uvidím jak to bude, když bude manžel vstávat do práce. Než vypadne, tak dělá randál a to je spolehlivý budíček. Před lety jsem ho vůbec nevnímala. Tak jsem zvědavá, jestli to dotáhnu do tohodle stádia :-D

Ja sice usnu,ale v noci se vzbudím a pak nemužu usnot.No a pak usnu k ranu a pak se nemužu probrat.Nevím,ty rady jsou o pevne vuli a tu jaasi nemám jen se podcenuju.

Rady jsou bezva! Je super jak si pomáháme! Jsem tak ráda, že vás mám!

Holky asi to bylo fakt změnou prostředí. Doma mám svůj rituál, ležím s malým a píšu s váma, pak přečtu kousek knížky a spaní v poho. Teda když prcek nehuláká :-). a včera to byl opravdu chaos.
To jsem ráda, že si můžu vzít ten silnější neurol, já brala silnější na spaní právě v zimě, to jsem ad ještě neměla a moc mi pomáhal. Teď mi psych.napsala ten 0,25 a ten mi nepomůže.
Holky a vy už spíte normálně?

No tak to jsou perfektní rady. Už jsem si je nakopírovala. PP nemám, ale něco použít můžu. :-)

Holky, každá si o tom myslete co chcete, jen dodám, že ty rady mi naspala kamarádka, která si PP SAMA PROŠLA!!! Takže ví co zažíváme a že to není jednoduchý. Díky těmto věcem, díky změně způsobu myšlení a díky tomu, že se i během PP, i když jí bylo zle, pořád věnovala své velké vášni (a práci - je choreografka a tanečnice) - tanci se z toho dostala bez AD a jakýhkoliv prášků a dnes je již několik let bez problémů a šťastná.

Tady jsou ty rady od kamarádky, doslova zkopírované:
1) je potreba se necim zamestnat, teda mne to ohromne pomahalo, proste pracovat, ucit se, hlavne nelezet a nepozorovat, kdy to zase prijde

2) snazit se pochopit, proc zrovna v tu danou chvili ta ataka prijde - mne se vzdycky psycholozka ptala, proc zrovna v tuhle situaci... to mluveni mi pomahalo, nebrala jsem AD ani jsem nebrala lexaurin, dostala mne z toho psychoterapii...porad dokola jsme o tom mluvily a mne to pak uz nepripadlo tak strasne...proc prijde ataka v obchodaku (je tam hodne lidi, nikdo mi nepomuze, atd...)

3) nenechat se panickou poruchou pripravit o zazitky, kamarady ... (nepujdu tam, protoze tam to ... urcite prijde, atd takovy mysleni), proste jit s kamaradama i kdyz vim, ze prijde ataka (ona prijde), ale proste to akceptovat, ze prijde... postupne jich pak bude ubyvat, az zmizi... (nenecham se atakama pripravit o pratele)

4) nepestovat zavislost na jinejch lidech (takovy to, nepujdu tam bez XY, ten mne z toho vytahne...), proste jit sama, kam je potreba, to ti zvedne sebevedomi, budes se citit lip a panika se zacne zmensovat... (pujdu tam bez mamy, protoze to ZVLADNU)

Myslim, ze potrebujes USPECH, potrebujes, aby se ti zacaly veci darit, ale na to musis VYRAZIT VEN.

Vedro je, neni nutny chodit pres poledne ven, ale spousta lidi stejne vyleze a prezijou:-))) Pomahalo mi snazit se zmenit svoje zabehany mysleni: "pujdu ven a bude vedro, dostanu arytmii a umru" na "pujdu ven, bude vedro, maximalne omdlim, lidi mi pomuzou, musim hodne pit, abych sebou nesekla, kdyz sebou seknu, NIC STRASNEHO se nestane".

moni může to být změnou...mončo blbnu ne počasím - prostředím