Cipralex

Já právě také vsobě...Děvčata Týno a Jířo,jak koukám ,tak to máme podobné, mě to chytlo poprvé před čtyřmi lety a to jsem si pořád nechtěla řipustit,že to je psych. původu a vida cipralex zabral za čtyři týdny,pak jsem ho postupně vysadila a byla až do letošního listopadu čistá.Poté se to doma nějak nahromadilo/rakovina otce a jeho smrt/a já v tom zase jedu.Od 21.11. beru cipralex postupně až na 20mg denně a k tomu mirzaten večer a v záchvatech lexaurin,ještě v tento pátek, když jsem byla na kontrole jsem si myslela že mě dr. špatně léčí,ale věřte že ted už začínám žít a hlavně myslet pozitivně.Dr. říkal, když jsem se ho ptala proč léky ještě nepůsobí, když poprvé zabraly brzy a on pravil,že to tak při recidivě bývá,takže VĚŘTE A NEZOUFEJTE.Taky mě napadaly myšlenky,že to skončím,že už to nevydržím,ale jedině děti a muž, kterým bych moc ublížila mě držely při životě. Dnes to jdu prvně zkusit do prácr mezi lidi a prášek sos si ale beru s sebou.Držím palce a chápou vás.Pro mě je největší chápající opora rodina,to jak nefunguje,tak je to v pytli.Užili si se mnou.Už mi ani nevadí, když budu na AD déle nebo stále,hlavně norm. ŽÍT.

Já na poslední terapii taky...Já jsem v pracovní neschopnosti a připadám si,že už jsem k úplnému.....,když nezvládnu chodit do práce.Jinak funguju doma normálně.Mám dvě děti.Jestli se můžu ještě zeptat,za jakou dobu se ti udělalo po lékách a psychoterapiích lépe.Já k lékaři specialistovi docházím měsíc.Lékyberu skoro5týdnů.Ale díkymoc za podporu.

Já na poslední terapii taky brečela, ten poslední nejvetší balvan jsem nechala vylézt nahoru a je to teď super.Určitě to zabere, jen to u někoho trvá dýl, než by sám chtěl.
Bude to lepší. Jířa

Asi určitě pomohly, už jen...Já právě také vsobě věci dusím a beru ohledy co si kdobude myslet a to mě dostalo.Momentálně si nedovedu představit,že mě z toho něco dostane.Jak píšeš mělajsem toasi hodně podobné,v úterý jdu k doktorovi.Já nad sebou brečeka,právě i v práci a to semi stalo i u toho doktorauž podvakrát,takže to ve mě asi nic netlumí.

Asi určitě pomohly, už jen ten pocit, že beru prášky, který mají pomoct, na hlavu působí, ale měla jsem hodně uspaný emoce, nic jsem neprožívala, žádná nervozita, žádný pláč, když bylo třeba nad čím plakat, ten všechno prožívám na plno, ale je to skvělý, ta nemoc mě naučila, že si v sobě nebudu nic skladovat. Něco se mi nelíbí a okamžitě to řeknu, ať se to ostatním líbí nebo ne. A hlavně si vůbec nevzpomenu na to, že bych měla jíst prášky, to jsem z hlavy úplně vymazala. Při cipralexu jsem třeba vůbec neměla menstruaci. Týno, zvládneš to, je to sice dlouhá trať, ale zvládneš.

To nejsou žádné vlezlé...Díky,já jsem zase byla úplně v pohodě i do práce jsem nastupovala,že to nějak zvládnu.Ale měla jsem pocit,že si přestávam pamatovat.Říkám,jsem blbec ,to trvalopár dnů a já nakonec začala mít výpadek vnímání.A bylo mi z toho strašně nepříjemně.Ale toje opravdu stručně popsáno.A máš pocit,že ti léky pomohly a jak?

To nejsou žádné vlezlé záchvaty, jen se ptej.
Začalo to tak, že jsem dala po obědě malou spát, sedla si na gauč, najednou mě ze spodních zad začala proudit vařící krev, šílený pálení celého těla, šílený bušení srdce, nemohla jsem dýchat, dostala jsem křeče do celého těla, to už jsem 1 den brala cipralex,měla jsem u sebe kamarádku,která vůbec nevěděla co se mnou, tak mi zavolala záchranku, koukli na mě, řekli mi že je to psychickýho původu a bylo. Tohle trvalo 9 dní každou hodinu, do toho jsem pořád zvracela a nemohla jít. Trvalo to 9 dní a pak to ustoupilo, 6 kilo bylo dole. Naprosto vážně jsem přemýšlela že skočím z okna, protože se to už nedalo vydržet. Ale teď nemohu uvěřit, že už je to za mnou.

Jsem z Mladé Boleslavi,...Mohu se zeptat na průběh záchvatu.Já mám také pocit,že u mě je to jak píšeš nahromadění událastí,které jsem neměla možnost ventilovat.A totě složil fakt,že musíš odject od dítěte na školení,omlouvám se za asi vlezlé dotazy.

Jsem z Mladé Boleslavi, první záchvat mě zaskočil ještě na mateřské, za 2 týdny jsem měla odjet na školení do Opavy, první týden si musel vzít muž paragraf, jelikož jsem krom záchvatů a zvracení nedělala nic jinýho.
Mám i dobrou obvodní lékařku, která mi pomohla, jelikož měli všichni dovolenou a nemohla jsem žádného psychiatra sehnat. První sezení jsem měla cvičení na dýchání.
Jsem teď opravdu moc šťastná, psychika je fakt svině, ale dá se to naučit, ošálit jí.
Jířa

Faktem je, že jsem tu...Ahoj,kdy se ti rozjely problémy?Ještě na mateřské?Já nastoupila do práce a právě tamjsem se za čas psychicky složila.K jaké terapeutce chodíš?Já jsem měsíc léčena a 2krát jsembyla na psychoterapii a zatím nic moc,děkuji za odpověď.

Faktem je, že jsem tu...Jiřino, odkud jsi?

Faktem je, že jsem tu panickou úzkost neměla klinickou, alespoň tak mi to bylo vysvětleno, roky jsem si v sobě střádala křivdy, měla spoustu stresového období a jednoho dne to tělo nevydrželo, nechtěla jsem to tak nechat, na terapii mě nejdříve učila, jak zvládat ty záchvaty,abych nebyla vyřazena ze života, jak dýchat a jak hlavu přesvědčit, aby to nerozjela na plné obrátky. Po mateřský jsem nastupovala zpátky na vedoucí pozici, to byla veliká výzva. Najednou jsem se zaměstnala úplně něčím jiným a najednou mi to všechno začalo fungovat. Začala jsem dělat všechno, chodit cvičit, hýčkat se, celé okolí najednou začalo zírat, jak jsem jiná ženská. Ale říkám na rovinu, že jsem neměla takové problémy,co tady u všech čtu. Na terapii je to samé povídání, vracela jsem se do dětství,abysme přišli na to, kde je ten zakopaný pes, co je ta hlavní příčina. Terapeutka to se mnou všechno rozebírá a dává mi i úplně jiný pohled na danný problém, že by mě to vůbec nenapadlo, že to může být i jinak. Jsem se nějak rozepsala, ale i když léky neberu, tak na terapii chodím a o svých problémech mluvím, ale měla jsem i ohromné štěstí na kvalitní a skvělou terapeutku.
Všem držím palce.Jířa

..to já rád -:-))moc chytrej ne?

Ahoj lidi,
psala jsem se...Ahoj všem, Jiřino super :)
A nějaké rady pro nás jak na sobě makat?
Já chodim na terapii už docela dlouho a že by se to lepšilo mílovými kroky, se mi tedy nezdá :(

Ahoj lidi,
psala jsem se zhruba kolem července, kdy jsem na tom byla fakt zle,ze dne na den totál záchvaty, bušení srdce, nemohla jsem dýchat, ale to znáte. Nasadili mi Cipralex a Coaxil, ale nízkou dávku 2x denně, ale byl to očistec, ty NÚ, hrůza. Ale co chci napsat, začala jsem 1x měsíčne chodit na psychoterapii, po půl roce jsem po konzultaci s psychiatričkou léky snížila na minumum a teď je to měsíc co je neberu vůbec. Jsem naprosto šťastný člověk, hodně na sobě makám, na psychoterapii opravdu nedám dopustit, sice to stojí 500,-, ale naučila mě, jak na sobě makat, jak všechno ustát a jak to zvládnout. Jednou jsem měla trošku záchvěv záchvatu, ale hlava díky cvičení zamakala jak měla a já se z toho bez problému dostala. Všem vám moc držím palce, aby už to vaše trápení skončilo a měli jste konečně plnohodnotný život.Jířa

Tardbasi už jsi s těma...To taky nechápu....

Tardbasi už jsi s těma.....to já rád -:-))

Tardbasi už jsi s těma...muzu mareno vedet na co reagujes? Bud mam v sobe tech prasku moc a nebo tobe nejaky chyby.

Tardbasi už jsi s těma kecama fakt trapnej.

quentiapin ti klidne venuji.....snad bych zauvažoval Štěpáne:-))[email protected]
...mám doma taky nějaký broky:-)-ale ty asi potřebovat nebudeš