Panická porucha 2

Karle to jsem ještě já. četla jsem tvůj přispěvek znovu a došlo mi, jak by to mohlo být se mnou. Základem všeho je v těle chemie. "Normální" člověk jí nevnímá. Ale já jsem od přírody(geny)nervoúzkostňák, s nedobrým startem, (v dětství) rozhašená, takže to víc prožívám, tím si s těmi hladinami hýbu, a je to začarovaný kruh. To, čeho si jiný ani nevšimne, mi vyvolá ataku. často trpím podivnými nevolnostmi, které se nedají popsat. Už dlouho přemýšlím, zda vše nepramení z mého nízkého sebevědomí. Jak vědomého tak podvědomého. Nemohlo by na tom něco být? Ale zase mě to vrací k psychoušovi, i když je mi jasné, že opravdu dobrý je jeden z 50. Když zapracuji na svém sebevědomí, zvládnu nevolnosti a oni přestanou přicházet.

Karle zní to zajímavě, a asi na tom něco bude. Jen mě to moc neuklidnilo. Je pravda, že někdy si to se mnou dělá co chce, a to si pak říkám to musí být něco chemikl či co. Škoda jen, že se to nedá zjistit. Zatím. Ale pokud na to zabírají AD, tak se to bude motat kolem serotoninu ne? Karlíku nechceš jít na medicínu? Já chci takovýho komplexního neuzavřenýho doktora. Kterej navíc zná PP a nečuměl by na mě jak na cvoka. Nezkusil bys mi prosím poradit co tedy dělat s tím každodením škubáním už půlročním?Jindro: od kolika mám držet pěsti?

Aznahu (v různých přestrojeních), zareaguji jen jednou a pak si mi buřt. Natvrdlost je Boží dar, kterým si ty byl hojně obdarován. Pokud sis přečetl starší stránky, a dál si meleš svou. Atd se věnovali na můj vkus až moc, nato jak byla záhadná. Co by tě tak uspokojilo? Abychom si rvali vlasy a psali a mysleli jen na ni? Pokud kdokoli přijde pokecat či pro zkušenost, ráda dám. Ale mám svých starostí věru dost, abych se zabývala něčí ublížeností. děte si jí společně léčit k odborníkovi, protože nejste zlí, ale dost nemocní. A teď už mi s tímto přístupem vlez na záda.Čus.

A pak že se po alkoholu tloustne! Nová metoda, ženský! V noci jsem se byla bavit, šooopla do sebe osm panáků (za celý dlouhý večer), pak jsem tančila a dnes mám o kilo méně. V listopadu 72, teď 66,5.Akorát ty následky, když jsem si v noci lehla do postele... jejda, to byl kolotoč...blééééé...A jak jsem nevyspalá, jsem dneska smutná. Zas mám tu svou náladu, kterou tady popisuju vždycky. Mám vnitřní pocit, jako bych někomu něco udělala, někomu oblížila. Ale přitom se nic takového nestalo. Víte, tento týden už jsem dvakrát večer vypadla, aby měl přítel to soukromí, které mu chybí (samozřejmě jsem to dělala ji pro sebe). Myslela jsem, že bude rád a že to vyřeší to stěhování - nestěhování. Ale on si to asi opravdu přeje, už se domlouval se svým tátou, že tam asi v únoru zase bude. Ale já si teď najednou říkám, jak moc mi tu bude chybět (i když budeme randit) a že bychom se s těmi problémy měli dokázat vypořádat za společného soužití... jak by to totiž vypadalo v budoucnu??? Vždycky nejde utéct a řešit to takhle... Jsem nějaká zmatená.

Ahój, já taky chodím an psychoterapii skupinovou, scházíme se jednou týdně, jsme tam takovej mix diagnóz, ale dává mi to strašně moc,člověk na ostatních vidí, jak myslím a někdy si říká, ten to dělá blbě, měl by jinak a je třeba sobec a neumí přijímat kritiku a nakonec si uvědomím, že to dělám úplně stejně.Uvědomila jsem si jak si o určité věci něco myslíme a stává se to pro nás pravdou a tělo podle toho pak reaguje.Já myslím, že u PP je vedle prášků také třeba pracovat na psychice, protože ty vazby. kdy nám startuje ataky jsou dost pevné.Takže pokud někdo bere jen prášky a nepracuje na sobě jak po psychické stránce, tak po stránce třeba zdravého stravování, tak jakmile začne vysazovat lítá v tom znovu.Každý jsme unikát a podle toho je třeba postupovat,ale že by stačilo jen pojídat pilule si nemyslím.Romčo, zažitek s otravou je dobrý :-)je zajímávé, že při stresových situacích se mě taky nic neděje a očekávala bych, že dojde k atace a nic,takže pro příště víš, že tě může otravovat horda chlapů a ty to v poho zvládneš.

Právě nakukuju, co se tu událo.Zdravím taky všechny a díky za jelítka. Báro, Ty jsi úplně jak já- s jídlem a hubnutím:) Karel popsal vše opět bravurně, na všem zkrátka něco je.Marcello, moje PP záchvaty se vyhrotily až před rokem a půl nejspíš z dloholetých stavů- pocity nedodechnutí se, hlavně arytmie, podivné stahy od břicha až do krku, třesy, nervozita, strachy někam jít, být sama doma a vše, co k tomu patří- , o nichž jsem si já i prakt.doktorka myslela, že jsou způsobeny nedostatkem hořčíku.I přes jeho časté a letité aplikace bylo pořád stejně, ba i hůř-zvlášt po porodu celý první rok až do rozhodnutí zajít k psych. A pokračování je jasné:) Ted mívám naštěstí jen náznaky, ale velký záchvat od té doby nebyl. Snažím se situační obavy a těl.příznaky překonávat. Je mi jasné, že se do smrti s tímto budu potýkat, možná na střídačku pojídat AD, abych mohla žít relativně v pohodě. Byliny ani přemlouvání sebe sama na to nestačí,alespon u mě. Vydržela jsem se přemáhat léta, pracovala s tím vším, denně zažívala stresy pracovní i ty se svým tělěm, až mě to zcela vyčerpalo.Porod a změny s ním spojené , tot poslední kapka byla.Ách jo.Dobrou všem a hezký nedělní den...

Tak já tu nakonec skončila sama, ale neva: nacpu se a půjdu do Hajan...Báro - jsi úžasná na tý zabijačce, tu fotku můžeš přeposlat i do rubriky Seznámení! A to, cos tu před odchodem nechala, nemá chybu: jelítka, jitrnice... a ta polívčička - víš, že když jsem dorazila, tak byla ještě teplá! Takovýho pochutnáníčka, mám obavy, aby to nepřilákalo vyhládlá zvířátka z lesa?!(třeba levharty, Karle!). Za to máš PP Oscara! Marcello - tak ty ses pořád ptala, jaké dnes bude u ohniště občerstvení, ale takový nářez jsi určitě nečekala, přiznej se!Jindro - já bych ti znovu to metro nedoporučovala, tedy bezprostředně hned teď ne, je to ještě takový čerstvý... A příště tam jdi s někým - pro pocit jistoty a uvidíš, že ti nic nebude!Katcho - ten mrakodrap jsi vkusně zvolila. Já, kdyby mě dovezli do 100 patra a poponesli k okraji, abych si užila výhledu, tak mám PP jak od Praška a budu na prašky, pardon, prášky!Pajko, přesně jsi to popsala, já ještě zapomněla na jeden, a to dosti intenzívní, pocit: zešílení, to je přesné. Taky máš pravdu, že asi nejsme filosoficky srovnaní s faktem smrti -myslím, že vzhledem k povaze PP, nám to i trochu "náleží". MUDr. Cimický dokonce tvrdí, že třeba klaustrofobie s pocitem dušení je strach ze smrti.Karle - ta nevyspalost neprospívá moc nikomu, ale u PP doopravdy zvyšuje možnost ataky. Mám to vyzkoušené - a taky hlad a žízeň, ale to je asi individuální... K tý psychoterapii jsem také drobet skeptická, taky jsem "kus" absolvovala, byli tam příjemní lidé, ale... Pak mě psycholožka, když z papíru zjistila, že taky nemůžu přejít most, hned další hodinu individuální psychoterapie určila u Nuseláku, a tím jsem skončila.Romano - ta historka s tím chlápkem - no nazdar, už bych měla 10 oparů a ataku. Tak přátelé - přeju všem krásné nové nedělní ráno,tobě, Karle, poledne.

No tak dobrú noc, jó éjszakát mindenkinek.

Baruš promiň Evi je krásná, ale ty jsi krásná modelka u troků se špekem, nějak mi to omylem ulítlo. Už jsi to snědla?

Evi jsi krásná, zabíjačka ti svědčí, jak vidno a díky za tu prdelačku - nebo tak se nějak říká té polívce, co se vaří o zabíjačce, ne?Jindřiško, tobě děkuji za foto, pěkné, máš velkého chlapa doma/syna - a co ten chlap, co s ním máš starosti? My jsme měli letos/vlastně už loni/ starosti s mami, byla měsíc v nemocnici s vysokýma teplotama a nevěděli jsme, co s ní je, byla na infekčním, takže se tam ani nesmělo a ani doktoři nevěděli, jak postupovat, jen něco pořád zkoušeli. No, ale už je to pryč - ale co jsem si zažila nervů. Tak ať je to co je to, ať je to brzo pryč a máte klid!!!

Tak su tady s tema jelitama, ale asi je budu muset sníst sama, na popravišti pusto? Marcelo, taky se nejvíc bojím ataky, netrpím žádnou fobií a proto nevím, co je způsobuje. Ataky mám stejný jako ty a Karel - ten přesně popsal ten pocit studeného pálení na temeni hlavy - když jsem to popisovala doktorce, měla jsem pocit, že neví o čem mluvím. A jinak to stejný - hlavně tachykardie, třes, zimnice, ledové ruce a šílená úzkost, z toho pocity na zvracení a průjem. Mám stejný názor jako Karel, že hlavní příčinou jsou asi chemické změny, protože první ataka na mně přišla v práci, v naprosté pohodě, vůbec jsem nevěděla, co se děje a samozřejmě jsem se vyděsila, nepřestávalo to, ani na poliklinice, kam mně kolega odvezl, doktorka mi řekla, že je to od srdce, píchla mi injekci - tím mě vyděsila asi ještě víc, až později jsem zjistila, že injekce byla na uklidnění - a poslala mně sanitkou do nemocnice na internu na vyšetření - nesměla jsem jít pěšky, vezli mě na vozíku, to mi asi taky přidalo. Z nemocnice mě ještě ten den pustili, ale už jsem se bála, kdy to zas přijde, vracelo se to, tak to trvalo asi 14 dní, chodila jsem po vyšetřeních a pak jsem začala brát AD, mezitím jsem byla 3x denně na Lexaurinu. Můj stav se postupně zlepšoval, ale když se zřídka objeví ataka, je to vždy nečekaně a v klidu. Ale protože už vím, o co se jedná, přesto, že se bojím, přesvědčuju sama sebe (horko-ťažko), že to přejde - tak to fakt trvá jen pár minut. V začátcích mi srdce letělo třeba 3/4 hodiny, než zabral lexaurin. Takže se mi zdá taky logické vysvětlení, že původ je nějaká chemická nerovnováha a zhoršuje to ta naše úzkostná povaha - jak říká Pajka, strach ze smrti, mě opravdu smrt a všechno kolem ní nahání hrůzu. Nemám dost vůle, abych to zkusila změnit stravou a tak do sebe cpu léky, přitom vím, že by mi to tak prospělo, potřebovala bych zhubnout, snížit cholesterol - jenže já vydržím jíst míň a zdravě třeba dva dny, ale pořád mám pocit nedosycenosti a třetí den mám fakt pocit, že mě nebaví svět, jako když děckovi seberete hračku.Už se vyhýbám uzeninám, živočišným tukům (i když špek a lepkavé maso miluju), ale mám hrozně ráda třeba čerstvý chleba s Florou a medem nebo sýrem, miluju buchty a sladké pečivo, sušené ovoce, rozinky, ořechy všeho druhu - to všechno jde na tloušťku a taky je to na hony vzdáleno syrovce, že. No, ale kdyby ten můj stav byl takový, jak je teď, zaplaťpánbůh za to. Tak, páni za tři minuty půlnoc, táta s kočkou už oddychují, jdu je následovat. Noční můry, nechám Vám tu balíček s jelitama a škvarkama, bandasku s polívkou, je zima, snad se to nezkazí, ochutnáte zítra. Dobrou noc.

Toš kurňa děcka, když tu konečně sem, tak dete spat, haňba!!!Marci - já jsem sice nechodila na žádnou terapii, ale dělala jsem to stejně, protože mě se přihodívávala ataka v noci a myslela jsem , že je po mně a strašně jsem se vždycky zděsila, co se mi děje a nechtěla jsem to. Nechtěla jsem ani vlézt do postele a jít brzo, spát - říkám na mě to lezlo hlavně v noci, čekala jsem až se unavím anebo jsem schválně makala, jak šroubek, abych se unavila, ale to mě spíše vyčerpávalo. Taky jsem měla období, že jsem furt bulila a bylo mi hrozně. Pak jsem si řekla a dost! A když to přišlo, tak jsem to zkoumala a neodháněla a nějak to přešlo samo. Občas mě chytne nějaké to bušení - většinou mám dojem, že z nějaké podvědomé myšlenky - Katcho, taky jsem spíš pro tu psychiku a myšlení nasměrované špatným směrem, ale Kájo s tebou taky musím souhlasit, a nemám argumenty proti chemii v mozku - vše souvisí se vším a je to příliš složité - anebo jednoduché, jak facka a tím geniální, ale ještě to nikdo nerozřešil, a kdo na to přijde, co v tom vězí, dostane od Evi*R oskárka.

Ahoj, já mám ataky podobný jako Jindra, buší mi srdce,mám pocit, že omdlím a mám strach, že se mi zastaví srdce.Dneska jsem měla divný den. Ve škole nic moc,ze zkoušky jsem se omluvila, naštěstí byla paní doktorka velice vstřícná. Zápočet, raději ani nemluvit, nevim, výsledek si přečtu příští týden na internetu.Jela jsem domů vlakem,v podchodu jsem stála těch jezdicích schodech, nikde nikdo, jen asi 4 schody za mnou chlap.Měla jsem divné tušení, ale bála jsem se ohlédnout, nejednou promluvil úplně u mě, já jsem se tak lekla, že jsem vykřikla. Začal se omlouvat, že mě nechtěl vystrašit, ale že se mu líbí takové pěkně tvarované ženy(psala jsem, tu, že jsem hodně přibrala, vypadám hrozně), to už jsme byli na chodníku, přidala jsem do kroku, on mě dohonil a začal dělat návrhy, nikde nikdo,zamumlala jsem ne a rychlým krokem odešla, naštěstí za mnou nešel. A představte si, že jsem neměla ani ataku, ani srdce mi nebušilo, nic.

Toz dobru, Karle. Zdielam Karlov nazor na skupinove psychoterapie. Tiez som nieco take absolvovala, boli tam dokonca ludia s roznymi diagnozami a okrem spoznania par milych lidiciek mi to nic nedalo. Kazdy sme individualita, kazdy sme inou "chemickou" zluceninou. Nic sa neda generalizovat. Snad len to, ze treba dobijat tie baterky. Idem tiez do hajan, dnes sa mi nezadarilo sa na chvilu natiahnut, tak pospimaspon do tej doby, kym si ten moj drobcek nespomenie, ze by bolo vcelku dobre trochu pokecat;o)))Tak krasny vecer a dobru..

Jindro, nevím o žádném mailu...Copak?Ahoj koukám na SEgala.

Jasně Karle, za své úvahy se neomluovej, už jsem ti to říkala jednou, že je fakt hltááám.

Díky Pajko, samozřejmě je to asi složitější, než kdo umí vyjádřit slovy a možná jsem vedle jak ta jedle :-))). Vědci za sto let zjistí třeba, že PP je opravdu způsobena posednutím zlými duchy a pomůže jen vymítání :-). A u mně tehdy nezabrala syrovka, ale ti tři zubaři, co mi trhali zbytek zubu a řekli u toho nějakou tajemnou formulku (např. "do p..., to nejde vytáhnout") a duchové se lekli a utekli.No už nechám těch srandiček, dnes se omlouvám z nočního můření, chce se mi spát kupodivu už brzo, dnes bylo jen 6 hodin spánku, ráno přišli odečítači radiátorů a bylo po spánku. Tož dobrú!

Karle, mluv jsk dlouho chceš,Tvoje názory jsou zajímavé, člověk se dozví hodně nového, díky

Karle, úžasné myšlenky, úžasná argumentace, logická! Jak je možné, že jsem si to tak nikdy nezdůvodnila? Pojmenovals přesně, to pro co jsem nikdy nenašla slova. Psychoterapie je podpůrná, pomáhá, ale sama nestačí... bohužel...

Katchko, jeste i ten priklad z baru by se dal videt mnohorozmerne a ne jen psychologicky. Proc reaguje tva psychika podvedome na hodne lidi nastupem ataky? Proc me taky vadilo hodne lidi, vyhybal jsem se davum a proc dneska mi nevadi a klidne do nich jdu? A proc se ta zmena stala bez pokusu o zmenu mysleni a bez vymazani programu v hlave: Dav rovna se nebezpeci... Videl bych to tak, ze vsichni v genech mame zakodovano po desitky tisic let, ze dav lidi znamena nebezpeci. Kdyz potkal praclovek dav cizich lidi, casto nedopadl dobre, obrali ho, zabili nebo i snedli :-). Takze samotne mnozstvi lidi kazdemu pripomene toto davne zakodovani, jen nekdo ma vic energie na zvladnuti davu a nekdo ne. A ta momentalni energie v mozku zpusobi, ze to zakodovani se "exprimuje" v to, jestli z toho naskoci panika, jenom neprijemny pocit, nebo nic. Proste geny, ktere se neexprimuji, spi. A ty, ktere se exprimuji, tak museji k tomu mit podminky nejake splnene. Neni dost energie, psychika rika: nezvladnu to. Je dost energie: zvladnu to. Staci se nevyspat nebo dostat anginu, a tvoje psychika je jina, i kdyz struktura mysleni se nijak nezmenila, podvedomi se nijak nezmenilo. Nevyspany clovek bude nachylnejsi k PP, uzkosti, depresi, strachu, a zkus mu to psychologicky vymluvit - potrebuje se vyspat, a zlepsi se to jedine vyspanim. A co kdyz jsou v hlave patogeny, nejake typy bakterii se pry objevuji napr. u depresi (a mozna i u PP). Zase: prijde tenhle clovek k psychologovi a dokud mu ty bakterie nevyzene, muzou mluvit o detstvi a krizich porad dokola a nic.A dalsi priklad (teda sorry jak jsem ukecany dnes zase): Prof. Nikolajev lecil psychicke problemy od uzkosti az po schizofrenii dlouhym pustem, protoze nebyl spokojen s vysledky psychoterapii. Zadna psychologicka intervence nebyla, a presto po terapii ti lidi byli vetsinou naprosto zdravi, meli normalni strukturu mysleni. Zvysila se jejich odvaha resit veci, chut do zivota. Zrejme nektere bakterie nebyly krmene, zdechly a problem byl pryc...Kdysi jsem v Praze zazil v dobe PP dvouapulmesicni kazdodenni skupinovou terapii, bylo to prijemne, protoze tam byli fajn lidi, ale myslim, ze to nikoho nevylecilo.