single

Jsi divnej, z takovýho světa je mi na blití.

Pravda je taková dámy a pánové, že spousta lidí neni geneticky přizpůbena na to aby měla děti nebo rodinu. To není vůbec o sobectví, ironie je, že pravé sobectví se plodí z touhy mít rodinu za každou cenu.
TO JE SOBECTVÍ...!!! Protože tím vlastně zabíjí nás a celej svět dnešní přelidností, asi víte o čem mluvím. Všichni by měli myslet na ostatní žijící kolem, ne jen na sebe a na své biologické impulzy. Protože je tímhle sobectvím jsem akorát odsouzeni k záhubě my všichni. Díky bohu že matka příroda je ještě natolik chytrá, že nám sem přináší lidi kteří jsou buďto neplodní, deformovaní, nebo jinak geneticky nebo sociálně postižený, aby pro vás "sobce" trpěli na tomhle světě. Přemýšlejte nad tim.

Právě naopak. Myslím, že jsme pořád stejní. akorát dřív by nikoho ani nenapadlo, že by se neoženil/nevdala -bez ohledu na schopnosti k rodinnému žití.
Teď je to prostě víc vidět - lidí činí, tak jak cítí a to je podle mě poctivější.

Pak tedy úspěšně spějeme v generační období sobců

Ono to není o přístupu, ale o tom, jak kdo poctivě zhodnotí svou povahu. Protože není nic horšího než "sobec" v manželství a jako rodič.

To je celkem obvyklá reakce, Jirko. MBylo by dobrý vědět, že někteří jedinci prostě nemají předpoklady pro společné soužití v rodině.
Položím tedy otázku: bude pro společnost lepší, když i tyto jedince naženeme do chomoutu a vytvoříme tak spoustu nefunkčních rodin, které se nakonec stejně rozpadnou?
A pokud jde o mě - myslím, že nejsem sebevědomý (drzý) a už vůbec ne mladý. Tedy - prosím pěkně, neházet do jednoho pytle.

Lepší "sobecký" single, který nikomu neubližuje než rozvádějící se manželé tahající se o majetek a v horším případě o děti.

Hm, typicky zkreslená představa, která se nedá aplikovat zdaleka na všechny singles.
Na výchově dětí se především podepíšou zkrachovalá manželství v důsledku neuvážených svázků "za každou cenu" .

Jak sis tu generaci vychoval, takovou ji máš, chytrolíne.

Není v tom nic jiného, než notná dávka sobectví. Užívat si a vidět jenom sebe. V budoucnu tímhle přístupem utrpí celá naše společnost, určitě se to podepíše na výchově dětí. U téhle mladé sebevědomé (drzé) generace mne nepřekvapuje ale už nic...

S tím zcela souhlasím, vidím to podobně, ale někdo má majetnickou potřebu aby se cítil dobře, neunesl by volnost ve vztahu.

Ale tenhle model je pro lidi s jistým nadhledem na život, nic pro typy puťka domácí či podpantoflák, kteří by nezvládli nic, co je postaveno na osobní svobodě toho druhého... Někdo prostě neumí být sám.

Je to nádhera, když jsme pár dnů spolu s partnerkou, ale stejně nádherné je, když se potom zase mohu vrátit zpět do své útulné jeskyně být sám.

Vždyť je to jednoduchý. Někdo je typický párový kůň a jiný kočárový.
Pak je dobře, když si v tom člověk udělá jasno, ubyde těch nešťastníků a nešťastnic v manželstvích a rozvodů.

A to snad ne, kolektivismus byl největší za komančů. Dnes už se začíná prosazovat individualita. Když někomu připadáš někdo divný, můžeš ho s lehkým svědomím poslat do....

Bohužel se však často stává, že člověk žije jinak, než odpovídá jeho přirozenosti. Právě kvůli tomu všudypřítomnému společenskému tlaku se spousta nerodinných typů nakonec taky rozhodne založit rodinu, aby nevyčnívali z řady.
Ale to je spíš obecný problém - společnost vždycky kladla důraz na kolektivní duch a občas mám pocit, že ten kolektivismus tu straší doteď!

Jo, ale dost lidem to vyhovuje.

To ale není nic pro romantiky a vpodstatě to vylučuje i budoucí děti...

No, teoreticky to zní hezky...

nehrotit to ani na jednu stranu, prostě mít svůj byt, své zázemí, svůj čas, ale i partnera pochopitetně podobného ražení se svým zázemím, dle chuti se sejít, třeba i spolu pobýt pár dní a pak hezky šupky dupky každý do svého života, nejsi sám ani zavázaný ničím, prostě kompromis