Vztah matka - dcera

Dobrý den Deano,děkuji za Vaši odpověď a přeji Vám, aby se Vaše vztahy vylepšily.

Ahoj Pavle, příjde mi to jako předsudek, holky ale doma zastanou kus práce, mámu berou jako vzor a spíš se drží doma.
K tématu: moje matka si naopak přála kluka, narodila jsem se já. Ani jméno pro mě pořád neměli připravený, jak se mnou nepočítali. A tak to bylo celý dětství. Byla jsem tak nějak navíc, rodina byla moji rodiče a vymodlený mladší bratr. Celý dětství jsem si myslela, že si mě rodiče vzali z děcáku, abych doma uklízela. Děti okolo si povídali, že mě máma nemá ráda. Byla jsem bita jako žito, jen tak, stačilo se "divně" podívat. Nezajímalo je nic, co dělám, jak žiju, co chci. Vystudovala jsem střední školu, kterou mi vybrali, to jsem se ještě neuměla bránit. když mi bylo 15, tak se odstěhovali a mě nechali v bytě samotnou. Musela jsem se o sebe postarat, každý pátek mi někdo přivezl jídlo, a trochu peněz, abych si nakoupila. chleba s levným margarínem bylo moje nejčastější jídlo, a na ponožky jsem šetřila. Rodiče neviděla víc než 3x ročně, a to jsem se vždycky od matky dozvěděla, jak jsem hrozná, a tak jsem zase utekla do svý samoty. Byla jsem pořád hrozně sama, nemohla jsem se zařadit mezi spolužáky (žádný diskotéky, zábavy, nic). Neuměla jsem se bavit. Po matuře se vztahy "trochu zlepšili", tedy, viděla jsem rodiče častěji, jezdila jsem jim na barák 1x týdně - uklízet. Když jsem se vzbouřila, byla jsem ta špatná, matka si stěžovala kde mohla, i mýmu šéfovi v práci, jak jsem líná. Když mi bylo 20, tak jsem se sesypala, nemohla jsem už dál. Byla jsem pořád sama, s mnoha sny a ambicemi, ale se svázanýma nohama. Rychle jsem se vdala, rychle rozvedla. Pak jsem utekla do jinýho města, začala jsem znova. Vybudovala jsem si kariéru v práci, později vlastní firmu, velmi dobře se sama živím. Pořídila jsem si skvělej byt, nový auto, dálkově vystudovala vysokou školu. Rodiče se mi nejdřív smáli, že jsem se musela zbláznit (doslova "to jsi se posrala, ne? Ještě vejšku, na tu ženský nepatří"), když jsem školu dodělala, tak chtěli najednou přijet na promoci. Řekla jsem jim, klidně, ale já na ní nebudu - a pro diplom jsem se jenom stavila ve škole. po několika nevydařených vztazích jsem se stáhla do sebe, že už nemám šanci potkat chlapa, který by mě měl rád proto, jaká jsem, ne proto, co dokážu. Začala jsem si plnit sny z dětství, akorát mě dost bolí u srdce, kde už jsem mohla být, kdybych se mým koníčkům mohla věnovat od mala. Smířila jsem se sama se sebou, že za rodiče nemůžu a mám hodnotu jako člověk, sama o sobě, a zasloužím si místo na týhle planetě bez ohledu na to, že mě vlastní matka nemá ráda.
Happy end? Jsem přesvědčená že ano. Potkala jsem se s mužem, který mě miluje přesně takovou, jaká jsem. Rozhodli jsme se pro rodinu, chystáme svatbu. Je jiný než kdokoliv, s kým jsem kdy žila, nepotřebuje sepoměřovat v tom, kdo z dvojce vydělá víc peněz, je úspěšnější, naopak, je na mě hrdý, podporuje mě, věří mi, zkrátka mě jednoduše miluje. řešení vztahu s rodiči jsem vzdala, na to musí být zájem i z druhý strany, a druhá strana je přesvědčená, že bylo všechno přece dobře. S bratrem vycházím dost dobře, jsem šťastná, že je na světě.
Hodně mě pomohlo, když jsem si přečetla v jedný knížce od Ericha Fromma, že mateřská láska je mýtus. Že matky nemusí mít rády své děti, protože často nemají rády ani sami sebe, a nejsou schopné lásky vůbec. Je pravda, že k matce vztah nemám, jenom velmi zdvořilý zájem. U otce je to lepší, ale on chce mít doma klid, tak nic neřešíme. Vím, že až jednou odejde, že mi to bude líto, že jsme k sobě tu cestu nemohli najít. Ale u něj cítím, že mě má rád.

Pavle, tak na to ti neodpovím. Já bych radši kluka. V naší rodině jsou vztahy matka - dcera dost problématické a to 3 generace co vím. I moje máma chtěla syny, ale má dcery, takže problémy pokračují.

Dobrý den, často slýchávám a to hlavně od mladých žen, že si přejí narození holčičky a ne chlapce. Může mi nějaká žena odpovědět, proč jsou chlapci neoblíbení? Děkuji za odpověď.

chudáku,to je máma jak z hororu.

Uz vam nekdy mama v dospivani rekla "podivej se na sebe zepredu i zezadu, jsi tlusta jako prase" nebo "jsi nula, bylas nula a vzdy ji budes" nebo "za co me buh tak potrestal, ze mi dal tebe"....no parada, bude mi 29 let a porad se s tim peru. Nedokazu navazat pevny vztah s muzem, nedokazu matce oponovat a jedine, co cely zivot delam, tak pred ni utikam. Cestuji po svete a vzdy kdyz se vracim domu,premyslim, zda treba tentokrat bude neco jinak...ne, nikdy, mozna jen na chvilku, ale pak zase vse spadne do starych koleji a zase me jen ponizuje, podrazi, shazuje, podcenuje...Jsem z dobre, vzdelane rodiny, nikdy jsme nemeli nouzi, ale materialismus ¨je u nas vic nez laska. Rodice se rozvedli kdyz mi bylo 7let a bracha se akorat narodil. Mama makala a zaopatrovala nas. Vzdycky rikala, ja jsem jako tata a ty jako mama, musis mi pomoct s tvym brachou. Tak jsem ho vodila do skolky, ze skolky, do skoly, ze skoly, delala s nim ukoly, varila mu veceri, snidani a svacinu do skoly. Pak jsem sla na stredni a zacala jsem se stavet na zadni, chtela jsem chodit s holkama ven, randit s klukama...Zacaly jsme se hadat, vic a vic, prislo zaskolactvi, lajdactvi, nenavist. Odesla jsem pred maturitou...neudelala jsem ji v terminu. Dodelala jsem si ji az po 5ti letech, ted uz mam i dve nastavby, s mamou neziju, ale je to porad stejny. Nesnasim sebe, nesnasim ji, s bratrem nemam zadny vztah....ja vlastne s nikym nemam zadny vztah...Jsem opet na druhe strane sveta a za dva mesice se vracim domu, vcera jsem si koupila letenku a stastnou zpravu jsem psala domu a reakce? "Uz si hledej praci a bydleni!"

Já mám s mámou taky problémy. Je v domácnosti, kvůli zdravotním potížím nepracuje. Nemá žádné kamarádky ani zájmy, kromě zahrady a kytek. Její kamarádkou je její matka, která jí ale akorát tak stresuje vyprávěním co jí zas děda provedl, co jí bolí, jak život za nic nestojí, že spolyká prášky...
Máma má pocit, že musí doma pořád pracovat, když už teda nechodí do zaměstnání, občas je úplně urvaná, ale "muselo to přece být hotové". A má čas přemýšlet o mě, jediném dítěti. Pořád jí nejsem dobrá, studuju VŠ, ale ztratila jsem rok na jiné fakultě co mě nebavila (= "propadla" jsem- podle ní). Pořád říká ať studuju jazyky, jako by nevěděla, že já se učím 4!! navíc má nějak pocit, že mi na škole nezáleží a nebýt jí, vykašlala bych se na to, i když tenhle rok jsem zvládla bez jakékoliv ztráty. A nikdy jsem neřekla, že nechci dostudovat, ani mě to na okamžik nenapadlo, nechat školy. No a když se ohrazuju, ona se urazí a pak se mnou skoro nemluví a tváří se jak ten největší chudáček na světě, že jí všichni ubližujou... nedej bože, když se mě ještě zastane táta!!! Momentálně mám brigádu, protože fakt nemám chuť být s ní celý den doma. To by bylo na mrtvici.
Jo, taky říká, že dokud mě oni živí, že jim je něco do toho jak žiju. Fajn. Ale já nic hroznýho nedělám! Studuju, brigádu mám, v noci chodím ven podle mě málo, tak jednou týdně. Je mi 21. Ani peníze po nich nechci. Argument na to: "my po tobě taky ne". Když řeknu, že přece občas nakoupím, ona na to, že se se mnou nebude hádat a ať jsem zticha.

Takže já se snažím, a ona mi pak vytkne, že nechci vlastně vůbec udělat to, co ve skutečnosti chci, třeba dostudovat. Nemá pro to žádnej důkaz, ale ona má vždycky pravdu. Běda když jí někdo ntvrdo řekne že ne, to se málem rozpláče, urazí... Nebýt toho že tak miluju naše psy a nechci žít bez nich, už tady nebydlím... Ale co mám dělat takhle? Ona si myslí že jsem přecitlivělá, že mi vlastně vůbec nic špatnýho nedělá.

Luno jsem rada ze nemate alokohol. problemy, myslim to uprimne a doufam ze jsem te s tim nenastvala. Musim ale napsat ze po cteni tvych prispevku mi zacina dochazet, proc asi mas problemy v zivote. Nemyslim ze je to tim, ze by byl problem v tobe jako takove a jsem si jista ze jsi clovek se srdcem na pravem miste, vzdy ochotna se rozdat, touzici po lasce, harmonii, premysliva atd. (a jeste k tomu pekna zenska). Ale asi za tim bude neco vic, pripada mi ze nejsi schopna videt realitu, ze nejsi schopna pojmenovat problem jako takovy a pak s tim neco skutecne udelat. Z tvych prispevku zatim vidim narky a zlobu a je videt ze se potrebujes nekde vypovidat, to je jasne, ale kdykoliv ti nekdo napise - tak s tim neco udelej - jdi treba do poradny apod. - tak zase zacnes vypisovat jak je vsechno kolem tebe spatne a ze "doufejme jednou bude lip". Je tu takova velka pasivita, ocekavani ze se vsechny tyhle spatne veci jednou vypari a bude zase dobre. Takhle si ale skutecne sama ublizujes. Opravdu bys mela udelat nejake rozhodnuti, bud si zajdi do te poradny, alespon to zkus jednou, anebo si na nejakou dobu tej pohov a moc k vasim nevolej a venuj se sama sobe, nehrn se do novych vztahu s novym muzskym, jen si proste uzivej sama sebe... a tak. Podle me Jitka ma ale nejlepsi napad, fakt ta poradna je asi to nejucinnejsi reseni. Jinak se v tom vsem budes motat do konce zivota! A to by byla velka skoda, nemyslis? Tak zatim, drzim plce.

Pro Jitku-snad a já doufám že jednou to vše přejde..Z čeho mám ale největší strach a myslím že oprávněný-že to už prostě nebude jako dřív-nic..ani já...někdy mám pocit že v těch vztazích jdu ve šlápějích mé matky-taky mi nevycházejí-a to se rozdávám..Nejsem ošklivka,jsem 180cm vysoká štíhlá,dříve jsem pracovala jako modelka,nejsem snad hloupá ani zlá,ale ty vztahy mi prostě nejdou...Myslím že mám dost velký nadhled nad životem,nebo jsem ho alespon měla,neodsuzuji skoro nic,venku jsem se naučila být daleko více tolerantnější ve všech směrech a k hodně věcem..Ale co se týká vztahů-myslím že na dnešní dobu jsem tak trochu mimo-docela mi dělá potíže navázat vztah s chlapem,vždycky najdu něco co mi vadí...Kamarádky tvrdí že si hledám stejný druh partnera-atraktivní,sebevědomý a grazl..Tot názor mých známých..No ale to poznám samozřejmě až po nějaké době..Já si myslím,že nejsem tak povrchní..Nejsem vyhledavačka disko,pátry..Mám radší klidnější druh zábavy-miluju a mám psy,mám ráda hory a moře,o víkendech vezmu zvířata a jedu do přírody..Ráda jsem sama,čtu si a prostě pohoda..Ale už mě všichni varujou,že si na to příliš zvykám...Víš Jitko,i já kolikrát na mamku vyjela a pak mě to hrozně mrzelo a nekdy jsem to i obrečela..Vždy jsem si zakládala na vztahu s mamkou,i okolí nám závidělo náš vztah..Byly jsme jak kamarádky,mamka na nás 2byla zpočátku sama než si vzala nevlastního otce,nikdy neměla moc času ani financní na to věnovat se sobě a já se snažila jí to vynahradit..Ráda jsem jí kupovala hezké oblečení,šperky,jezdili jsme na výlety,chodili na večeře...Hodně mi vynahrazovala kamarádky,spíše jsem radší trávila čas s ní než někde mimo s partou..Proto mě to tak mrzí...Člověk jak dospívá a příbívají roky,si uvědomí,že tady rodiče nebudou navždy,i já navázala vztah s mým otcem po dlouhých letech...I když to není bůhví jak krásný vztah,ale snažím se...Jitko děkuju za podporu..Tobě držím taky palce...Jednou bude líp-musí být....

Precetla jsem si tu diskusi celou jeste jednou. Lune uz jsem vse, co mi napadlo, rekla. Bez toho psychoterapeuta - vystridej jich klidne vic - se neobejdes. Popises mu vsechny ty stretove situace a on ti ukaze pohled z druhe strany.
Pro "OTEC" - tenhle problem mam taky coby matka. Nevim, co delam spatne, dcera mi vycita vsechno mozne, ale ja si nemyslim, ze bych ji nejak skodila, snizovala a jejiho bratra protezovala. Jednou se do te nasi hlasitejsi vymeny nazoru vlozil manzel a logickymi argumenty ji usadil a ona priznala, ze je proste na me uz alergicka. Studuje mimo domov a kdyz prijede na delsi dobu nez na dva dny, tak se hadame. Mne to sice moc mrzi, ze si nerozumime, ale jsem opravdu radsi, kdyz domu nejezdi. Snad casem, az bude mit svou domacnost a bude sobestacna, tak to bude lepsi.

alkohol v tom není.Starší brácha sice kouří ale je zarytý abstinent..mamka taky..jen oslavy narozenin a různé svátky atd...to se pak sejde rodina a známí ale to si myslím že je normální..Moje rodina v tomhle směru problémy nemá až na nevlast.otce,který tak jednou za 2-4měsíce má stavy že třeba týden chodí domů se špičkou,ale většinou se vrací domů navečer...alkohol se nám naštěstí vyhnul,protože znám případy z okolí kde je otec alkoholik a to je pak o to horší..Brácha dělá do realit,otec je v důchodu a matka vystudovala střední a dělala recepční v hotelu..Jinak je naše rodina z pohledu okolí brána spíše za tu vzornou,nechci tady úplně špinit mou rodinu,i přes to všechno je mám ráda,jen prostě ty vztahy jsou v p......Je to prostě zvláštní stav-nevím,jak kdyby na nás někdo seslal něco špatnýho..Moje matka vždycky pomáhala všem,starým sousedkám,atd..Její rodiče-mý prarodiče,byli hrozně hodní lidé,mám na ně ty nejkrásnější vzpomínky a kolikrát je mi líto,že už tady nejsou...Nevím-možná ta chyba byla a je ve mě-okolí mi říká že jsem si je naučila že vše vyřeším a najednou jsem v problémech já a jsem na to úplně sama...Nikdo zamnou nepřijde se skloněnou hlavou a neřekne-co jsme si,to jsme si-máme tě rádi atd..Nikdo...Já alespon bych to v té situaci udělala...Nejsem svatá,také jsem dělala a určitě udělám chyby v životě i když se snažim neubližovat,ale právě jak někdo už napsal,začala jsem být víc agresivní...Dříve jsem byla prostě andílek,který každmu říkal,jak ho má rád-upřímně-když jsem viděla že má někdo problémy,aniž by mi něco musel říkat,snažila jsem se být napomocná,rozebrat problém a najít řešení a pomoci pokud to bylo v mých silách...a ted?Prostě už jsem skeptická,ve všem vidím nějakou levárnu a už moc nedůvěřuju...Spíše mám pocit,že prostě matce nevyšlo manželství,zůstala v něm víceméně ze zvyku a z finanč.důvodů,brácha ty vztahy taky střídá a já-no to je další kapitola...Přitom si myslím,že matka bratr a já jsme až někdy přecitlivělí..Ale ne k sobě...Bohužel..

Presne tak, Robe, me to ted napadlo ze v tomhle vsem bude nejspis alkohol. To se pak deji veci.

Mohla bys nám napsat úroveň vzdělání a druh práce, kterou jednotliví členové Vaší rodiny vykonávají? Případně vztah k alkoholu. Není to nic ve zlém, jenom by to možná dokreslilo situaci.

Nevím zda mě někdo chce nebo nechce vidět v rodině-problém vidím spíše ve starším bráchovi..Kdysi dostal od našeho vlastního otce menší byt,já nedostala nic,ale to je jedno,já si na to našetřila a nadřela..Oženil se,měl dítě,já je dotovala,koupila jim nabytek,televizi atd..A pomáhála jim i několika tisíci korunama,když jsem přijela do Čr..Mám malou hodně ráda..Po nějaké době se rozváděly,já platila rozvod,odstupné než se prodal jejich byt,stěhování ex-manželky,malování jejího nového bytu -no prostě jsem platila kde co...Po prodeji bytu si rozdělili penize na půl,ale jak jsem se ted dozvěděla po tolika letech-prý jsem mu zkurvila život a jsem svině.To jsou slova mého bratra za to všechno..A nejhorší je ,že se mě rodiče nezastaly i když jsem jim řekla,jaký urážky mi dává..Potom jsem ho nechala bydlet asi 5let v mém bytě,který jsem do té doby pronajímala za slušné peníze,ale samozřejmě bratr mi platil jen holý najem a služby..Věčně tam byly nějaké nedoplatky a nakonec tam byl dluh několika desítek tisíc korun,který jsem opět zaplatila já...Nakonec jsem bratra vyhodila..Ale ne kvůli těm dluhům,ty bych možná ještě přešla,ale kvůli tomu,že mě začal uražet a dost sprostě nadávat a to už jsem si nenechala lí¨bit..Nakonec všude vypráví,že jsem na něm vydělavala a nechávala si přeplatky za nájem apod..A že jsem mu zkurvila život..Jeho exmanželka si koupila menší byt na vesnici a bratr by na něj měl taky,ale on ty peníze dal nevím kam a nakonec za jeho zpackaný život můžu jen já...Takže bratr prostě má nějaký vyjímečný vliv na mou matku,ale dovolenou jsem jí zaplatila já a on ji nebyl schopný poslat ani těch blbých 10eur..To jen tak na okraj..Takže tak to je.Já ho urážet nezačala,naopak jsem dost snášela jeho narážky na mou osobu,ale pak už jsem to prostě odmítla snášet.Přitom je to normální kluk,navenek atraktivní,má úspěch u holek,má oficiální partnerku o víkend a v týdnu bydlí u milenky v jiném městě..No to je jeho věc,ale jeho přítelkyně je mi líto.Přitom ta kdo musela doma pomáhat,zvládat studium,domácnost a péči o malého bratra jsem byla já.Ale dost stěžování..Jen prostě nechápu tyhle rozdíly..Asi jsem fakt zralá na nějakého psychoterapeuta,i když ani nevím kde ho hledat..Jsem jediná z rodiny kdo nekouří,rodinné oslavy alkoholické mě taky nikdy nelákaly,takže jsem asi fakt nějaká divná..Prostě do té mé rodiny nějak nezapadám..Nevlastní otec-ten mi taky vyčetl že jsem mého bratra vyhodila a když jsem mu řekla at tedy zaplatí ty dluhy za něj,tak se osočil že co by platit dluhy za bráchu..Ale já je zaplatit můžu nebo spíše jsem musela,byla povinna..Prostě u mě se bere všechno jinak..Bráchovi jsem několikrát v cizině zajistila brigádu,vydělal si slušné peníze,které by si v čechách za takovou dobu nevydělal,měl čistý výdelek,jídlo jsme mu kupovaly,cigarety taky,cestu jsem mu zaplatila..Ale já mu zkurvila jeho život a jsem jenom svině a hnus...Asi si myslel,že mu ten byt nechám a jemu spadne do klína nekolik set tisíc jen tak..Mám pocit,že tady je kámen úrazu..

Luno, prozivala jsem stejne soky jako ty, kdykoliv jsem se mohla pustit do breku, jak jsem si vzpomnela na vsechny ty krivdy, na to ze ziju jen lez. Na to ze bych sama sobe vzala zivot a dala ho pro svoji mamu a ze to ona sama samozrejme nevi a nebo vedet nechce. Kdyz jsem si vzpomnela na to jak se se mnou zachazelo, a jak se napr. zachazelo s mym bratrem, na to jak byly veskere me zajmy a talenty co jsem mela jako dite, pro mou matku nezajimave, a nakonec jak jsem vyrustala v slecnu a mama me snad ani nemohla citit, mstila se mi snad kazdy den. Tenkrat jsem to ale nevidela, jen jsem trpela a vyrostla jsem v bytost, ktera nechape svet, protoze ji ho nikdo nikdy nevysvetlil, ktera nezna vlastni hodnotu, ktera si mysli ze za nic nestoji ze na nic nema, ze je oskliva (!!! bohuzel to je to co mi bylo predkladano). Mockrat me napadlo slovo Popelka, kdyz jsem nad tim vsim premyslela (protoze nastesti v mem pripade ja jako Popelka opravdu dopadla! ale to je na dlouhe vypraveni). Anebo to ze jsem byla vychovavana k naproste poslusnosti, k otroctvi, k tomu ze nemam pravo byt stastna, venovat se sobe anebo se i dobre citit. Mam problemy dodneska, mivam strach kdyz se musim bavit s lidmi, neumim rict nekomu ne, jsem precitlivela. Ted jsem se s tim vsim jakztakz smirila a po letech se konecne zacinam venovat sobe a pracovat na sobe. Ale trvalo to roky a musela jsem prehodnotit spoustu veci, a take bohuzel zapomenout na to ze mam rodinu, jinak bych v tom litala znova.
Take jsem si znovu vsimla podobnosti sveho zivota s tvym, vis ja take mela skvely vztah s mati (aspon jsem si to vzdycky myslela, pro me maminka byla andel a ja byla ta spatna), a pak se neco zmenilo. Najednou o me nebyl vubec zajem (az na vecne rvani jak jsem neschopna apod.) najednou takova uplna nenavist. Take jsem mela otcima ale mama se tolik zase nezmenila kdyz si ho vzala, ona se zmenila tak nejak v pulce jejiho manzelstvi s otcimem. PAK JSEM NA TO PRISLA, ona chodila jeste vedle toho s jednim chlapkem, nakonec se rozvedla a zije s tim druhym dodnes. Od te doby co zahejbala tak me neznala a nezna me dodnes. Coz znamena ze to je tak trochu tim muzskym, nerikam ze on muze za vsechno jen mi pripada ze ji proste pomalu a jiste dostrkal k tomu, co sama zacala, k tomu aby me uplne hodila pres palubu. Oni maji dost divny vztah, mama se rada lituje a vubec je nejaka nenormalni, a on ji lituje take a tak si oni dva v tom libuji. Coz znamena ze za veskera jeji trapeni muze jeji nepovedene dite, ten osklivy hloupy spratek.
Dava ti to trochu smysl? Ja vim, ze pisu pate pres devate, ale nemam moc casu se vypisovat a je toho tolik! Jen chci poradit lune, mozna bys mohla zapremyslet, kdy presne se vas vztah zkazil, a mozna kdyz na to prijdes, ulevi se ti, protoze prijdes na to, ze to nebylo tim ze bys byla na vine ty, ale byla to spise shoda okolnosti. (Mozna ze ma nekdo zajem na tom, abys domu moc nechodila? Abys byla ponizovana?) Nevim, zkus to takhle pro zajimavost.

pro lenku-já měla s moji mamkou vždy moc hezky vztah,ale ten už je minulostí a já nevím kde se stala chyba a jak je možné dojít až do takové extrémní situace,v které jsem ted ve vztahu s mou matkou..zjistila jsem,že v životě není nic jistého...má matka se vdala podruhé a život s naším nevlst.otcem nebyl vždy jednoduchy,ale já se snažila jí vždy pomoct a být ji oporou a ona mě zradila v tom jediném co pro mě má obrovský význam-a to je důvěra mezi rodiči a dětmi...

Moje matka vždy trpělivě dbala na to, aby její manžel můj otec neměl možnost dávat otcovskou lásku svým dcerám, šíleně na nás žárlila. Je to pro mne a mou sestru cizí žena.

Luno, pulku zivota urcite jeste za sebou nemas, nikdy neni pozde zacit znovu a pracovat na sobe.
Na to jednani tve rodiny se vztahuje vse, co jsem uz psala, jen jeste, kdyz tva matka a pribuzni asi take vi, co jsi dala tomu byvalemu partnerovi, tak proste se takhle chovaji proto, ze si mysli, ze je lepsi, kdyz ty sperky, apod. zustanou v rodine a ne aby je dostal nekdo cizi, kdo si je nezaslouzi.
Ja vim, byly to tve penize, mohla sis s nimi udelat co jsi chtela, ale stejne. Na toho byvaleho pritele bych urcite podala zalobu a nechala ho vypatrat. Nejake doklady o tom, ze jsi mu ty penize dala, snad mas. I kdyby se ti nepodarilo je ziskat, tak za pokus to stoji. No a to, co nasetris ted, tak rozumne investuj do sebe. Ale bez nejakeho dobreho psychoterapeuta se asi neobejdes. Musis se zmenit a vyhnes se dalsim zklamanim. Drzim ti palce, zvladnes to, jen musis chtit.

Jitko-říká se že mlčeti je zlato,ale i souhlas...Jen prostě nechci vypadat že si jen stěžuju ale nějak se mi rozpadlo všechno a já se ptám pořád dokola,jestli ta chyba není ve mě..Připadám si jako v blbým filmu,kdy jsem měla vše a najednou nemám vůbec nic..Mluvím o lidech..No divím se,že jsem ještě nesáhla po něčem jiném než po téhle diskuzi..Je fakt že ty 2roky jsou fakt být na dně a zjistit,že nevím co je real a co je sen..Prostě nic nechápu.Absolutně nic.Ptám se na co mi bylo nebýt v životě egoistka??Chtěla jsem jen pomoct a mít lidi,které mám ráda vedle sebe.A najednou člověk zjistí,že má půlku života za sebou a začíná úplně od začátku,ale už bez rodiny a bez iluzi o vztahu..

Luno, ale tímto způsobem to dohromady nedáš. Sama ne, to byste museli navštívit nezávislého odborníka (a chtít tedy všichni) a ten by musel to klubko rozmotat. Znovu, ač nerad opakuji - rodina, kde se kradou osobní šperky, které potom někdo jiný veřejně nosí, není u mě normální. Pro mě něco absolutně nepochopitelného.