Je normální být ve 30 pannou ?

Mayo,moc tomu nerozumím,na jednu stranu máš přítele moc ráda,jste spolu v kontaktu a na druhou stranu,jako kdyby si o něho nestála-nebaví tě to se vodit za ručičku.A ta samota,že bys chtěla být stále sama,bez lidí,to už vůbec není dobré.Ani já společnost nevyhledávám denně,stačí mi kámoška na pokec,občas někam zajít.Ted jsem třeba ztratila práci,tak mám doma brigádně něco,ale od listopadu nastupuji,jsem víceméně také často sama,manžel dělá v zahraničí,ale zase se lidem nevyhýbám.Máš to hodně těžké,ale všechno se dá překonat,ale musela by si chtít především sama.Tady je každá rada drahá,já třeba na tvém místě bych se s tím přítelem vídala co možná nejvíc,pak bych se odstěhovala k němu i s mámou,ale ty vlastně nechceš,ty o to nestojíš,tobě stačí,že s ním pokecáš.Vem si,myslím si,že tě má opravdu hodně rád,vždyt se znáte skoro 2 roky,voláte si i přes skype,takovou dlouhou dobu a stále na tebe čeká a myslí si,že se to změní,jak sama píšeš.Ty musíš udělat ten krok,jinak budeš holka neštastná,udělej to,už kvůli sobě a mámě,já si myslím,že ten hoch tě má opravdu rád.Kdo by vydržel si s holkou jenom psát a volat bez setkání tak dlouho?,to opravdu málokdo.Mayo,je to ted jenom na tobě.Moc ti držím pěstě!!!!

Mayo,já to včera napsala...Spolužačka měla první dítě v sedmnácti letech. Zůstala se svým prvním klukem, vzali se, mají už skoro dospělou dceru, a před třemi lety se jim narodil kluk. Takže kámoška si vzala prvního kluka se kterým se i vyspala a jsou spolu doteď, takže už šestnáct let. Klidně by jsme s mamkou utekly, jenže nechceme tu nechat našeho pejska. A s tím je problém. Vím, že otec by ho umlátil, nemá ho rád. Pes jeho taky ne, vrčí na něj. Bereme prostě hafana ne jako věc, ale někoho kdo k nám patří. No a s pejskem se dost těžko hledá podnájem. Hafan je zvyklý být venku, v bytě by nebyl, ani v kotci.
S přítelem si povídáme přes skype a pokud má čas (podniká), tak si i voláme.
Mě to chození za ručičku nějak nebaví. Jsem zvyklá chodit s hafanem někde daleko od lidí, a hlavně sama. Už odmala jsem byla radši sama. Přítel pořád doufá, že se to změní... no já moc ne.

Mayo,já to včera napsala tak,jak jsem to prostě cítila.A to,jak tu někdo napsal,že jsem blbá,nebo že se tím chlubím,že jsem měla ve 20 ti letech děcko,tak to jsem vůbec nebrala jako chlubení,to je snad jedno jestli má někdo děcko ve 20 ti,nebo ve 30 ti letech-vůbec to nebylo pochopeno.A z hloupých lidí si nic nedělám.Ted Mayo k tobě.Tak jsem si říkala,co bych vlastně dělala já na tvém místě,určitě bych to tolik let nevydržela a ty jsi jen o 3 roky mladší než já,už jsme dospělé,co do podnájmu? Spolu byste to jistě utáhli a po čase až bys dobře poznala přítele,tak k němu do baráčku i se svou mámou.Napiš,vím,že jste se viděli jednou,komunikujete aspon přes skype?,nebo si jenom píšete? Každopádně vím,že bych nemohla sestrvávat s takovým člověkem a ty pokud neodejdeš,hodně těžko se z toho budeš dostávat.Ty nežiješ,jenom přežíváš a to bych nemohla,já s takovým člověkem žít,který se mi vymočí i kam nemá,byl by dávno po smrti.Hrozné,ani představit si to neumím.Je dobře,že ses svěřila,i to se ti malinko uleví.

Ahoj Mayo. Přecetla jsem si...Ono u nás doma je to tak, že pokud se mi něco líbí tak to hned musí z domu, otec to začne ponižovat. Mám hrozný strach kdyby se dozvěděl i o mém příteli. Proto se vidíme tak málo, jsem s ním tajně. Nechci aby to otec věděl, vysmál by se mi, z přítele by udělal idiota a debílka. Kdo taky jiný o mě může stát? Jak nás vyhodil s mamkou z domu, tak to bylo okolí divné že nás nevidí, a on každému namlouval jak je skvělý chlap, brečel že jsme mu utekly. Když jsme se zase s mamkou vrátily domů, tak jsme byly ty nejhorší a on tady na vesnici jako chudáček, to my mu ublížily, ne on nám.
Bojím se, že kdybych odešla z domu, tak mamku utýrá, nebo mého pejska. On ví jak druhého psychicky zničit. Pak se jen posmívá. Utěšuji se jen tím rčením, že "na každou svini už se někde vaří voda".

4.10.2012 10:49 -...Nechci tu nikoho obhajovat, ale jsem to samé, někdy taky posoudím člověka jen podle pár slov, nebo vět, a nakonec zjistím, že není tak špatný a stydím se za to, co jsem si o něm myslela, řekla, či napsala.

Mayo, chápu tě a tvoje zábrany taky. Já jsem zas zažila psychické i fyzické týrání od mámy, to je snad ještě horší než když selže otec. Taky jsem pořád slyšela, jak jsem k ničemu, že o mě žádný chlap ani kolo neopře, že jsem hnusná a neschopná atd. Z toho vyplynuly obrovské mindráky, snad i duševní masochismus, kdy jsem se nepřetržitě nešťasně zamilovávala do kluků, kteří mě nechtěli, případně mě jenom využívali a ti hodní, kteří o mě stáli mě vůbec nepřitahovali a nechtěla jsem je. Po ztrátě panenství jsem se cítila tak akorát využitá a ponížená, nebylo to prostě s tím pravým. Chápu, že máš špatný pocit z toho, že jsi panna ještě ve třiceti, ale je to lepší, než se do něčeho násilím nutit a pak si připadat akorát blbě, případně se chovat jako kurvička, jak popisuje p.jojo - francouzáky ve třinácti, lezení do kalhotek v patnácti apod. Já dostala až v sedmnácti první pořádnou pusu a taky jsem o nic nepřišla. Nelámej si s tím hlavu, horší by bylo, kdybys byla nějak vážně nemocná, například. Já třeba nejsem frigidní, jak mě osočila anonymka, sex mám ráda, ale teď už jen s tím, o kom vím, že ke mně něco cítí. Jinak jsem měla několikaletá období, kdy jsem žila bez sexu a ani mi to nechybělo, soustředila jsem se prostě na jiné věci.

Ahoj Mayo. Přecetla jsem si tvůj článek. Je mi moc líto jaký si měla dětství a jak se kvůli tomu trápíš i teď. Já být ne tvém místě,tak se s přítelem stýkám co nejvíc by to šlo. A jak říkáš,že chce být s tebou,tak buď ráda.Časem mu budeš důveřovat více a uvidíš,že to bude klapat. Já teď někoho potkat a cítit,že je to oboustrané,tak s ním jsem. Tím nemyslím,aby ses k němu hned nastěhovala,to já bych taky neudělala. Držím palce.

Mayo,viděli jste se pouze jednou,jinak se znáte přes rok,a komunikujete přes skype,nebo si pouze píšete?,,,,možná bych na tvém místě navštívila psychologa,víš,jinak nevím,jak bych ti poradila,úplně se nějak nedokážu vžít do tvé situace.Zatím bych se určitě nestěhovala,je potřeba se poznat osobně a to i delší dobu.Je to pouze můj názor,jinak je to všechno na tobě,pouze ti píšu,co si o tom myslím já.Každopádně napiš,jak to s tebou je,budu sem ted koukat každý den,držím pěstičky.

Mayo,já hned věděla,že...Píšeš to hezky. Jenže já se prostě zaseknu a konec. S přítelem se známe víc jak rok a půl a viděli jsme se jen jednou jak už jsem psala. Tohle je prostě pro mne konečná. Už jako malá jsem byla radši sama, nebo s pejskem. Mohla jsem být sama sebou, nedělala jsem si výčitky z toho že toho psa to se mnou třeba nebaví.
Přítel to ví, všechno. Jako s tím mrňouskem, v tomhle si prostě nevěřím, okolo sebe vidím jen ty dokonalé, ty lepší, a sama si připadám úplně nemožná. Taky se to okolo všechno hádá, rozvádí... Vidím mamku jak je z otce na nervy, jak toho má dost. Neodešla od něj, nebylo kam. I jak nás vyhodil, tak si zas pro nás po šesti týdnech přijel a sliboval hory doly, jen abychom se vrátily domů. No a mamka uvěřila.
Přítel by byl rád, kdybych bydlela u něj, mám z toho strach, přeci jen je to všechno jeho a kdyby to časem neklapalo, tak zůstanu na ulici. A hlavně bych si u něj připadala jak doma, jen jako služebná. Celý dům je jeho, prostě všechno.
Ráda bych měla něco svého, ale v dnešní době je to nemožné. Prostě na to nemám. A hlavně díky neustálému stresu mám hodně zdravotních problémů a zdravým lidem v práci se prostě nemůžu rovnat. Takže jsem prvním koho čeká vyhazov. Náš doktor mi chtěl napsat částečný důchod, ale pak zas že ne, že bych byla na trhu práce znevýhodněná...
Všechno je k ničemu.

Mayo,já hned věděla,že máš asi nehezké zážitky,,,,,moc smutné,to je mi moc líto,proč máma neodešla od otce se tě ptát nebudu,asi neměla kde bydlet,tak toto všechno trpěla.Píšeš,že máš známost a stojí o tebe,tak se tomu nebran,vidíš to má tě rád a i tobě je sympatický,tak spolu můžete chodit.Já jsem hodně zdrženlivá,určitě bych se k němu nenastěhovala,viděli jste se pouze jednou a to je opravdu málo,dlouho musíš někoho poznávat,než spolu začnete bydlet.Ale vůbec se toho neboj,navštěvujte se co možná nejčastěji,asi bych se mu i svěřila se svým trápením,aby měl větší pochopení,víš? a nenaléhal moc na tebe a pokud je to rozumný kluk,tak si počká.A hlavně si pamatuj,všichni chlapy nejsou stejní,já teda jsem nikdy neměla takové hovado,to co píšeš se jen tak nevidí,ale takových prasat opravdu moc není,tak je hlavně neházej do stejného pytle.Držím ti pěstičky a určitě dej vědět a mysli holka pozitivně,aspon se o to snaž a uvidíš,že všechno není tak černé.Pokud by vztah nevydržel,což se stát může,tak bude jiný a to tak musíš brát.

Mayo,já jsem úplně,úplně...Řekla bych, že nenávist vůči dětem se projevuje trošku jinak, než jsem napsala já. To že je mi to odporný, ještě neznamená, že tomu bylo pořád. I já mrňouska strašně moc chtěla, už se viděla na vycházce s kočárkem... Ale pak se vrátila znovu na zem a uvědomila si, že tohle se mě přeci nestane, že mě nikdo chtít nebude, jak mi doma otec nezapomíná připomínat... Z celého dětství si pamatuji jen to jak mě mlátí, ponižuje, mlátí i mamku, bráchu. Jak se vrací otec domů z hospody a vyhazuje nás z domu, my přespáváme u kamarádů, ráno se vracíme domů, v celém domě je cítit spálenina, strašný zápach, všude všechno rozházené, pozvracené, na koberec chodil otec na záchod, a to nejen na malou... Všechno oblečení mám načichlé cigaretami a tím hospodským smradem... Běžela jsem do školy v tomhle oblečení, nevykoupaná, nevyspalá, celou noc jsem probrečela v cizích peřinách... Ve škole jsem hned dostala plno poznámek, špatných známek, spolužákům jsem byla pro smích, stranili se mne...
Hrozně moc jsem se těšila na svého pejska, na Ritušku. Hned ze školy jsem ji vzala ven a toulali jsme se až do noci. Bylo mi s ní nádherně. Nakonec mi otec Ritušku prodal a já zůstala úplně sama.
Věř, že takového debila jako máme doma my, má asi málokdo. Jen vzpomínka na něj mi ubírá sílu žít a klepu se hnusem.
Po internetu jsem se seznámila s jedním klukem, byl super, jen do té doby než to začalo být vážnější. Bojím se toho co bude, odmítám ho. Nalhávám si, jak ho nenávidím a přitom bych ho nikdy nikomu nedala. Ale jsou věci který prostě nejsou v mých silách zvládat, a sex mezi ně patří. Mám z toho všeho hrůzu a nechci ho zklamat, jednou jsme se viděli a myslím, že tohle je pro mne asi konečná. On už to vidí dál, že se k němu nastěhuju, pořídíme si mrňouska... Tohle je pro mne tak nedostižná věc. Chci aby si našel jinou, tu co mu dá co chce. Ale on ne, nechce se mne vzdát. Víš jak mi je? Strašně hořko a smutno, moc chci aby byl šťastný, ale já prostě nemůžu, jsou věci které nezvládám, kdy se zaseknu a konec. Vůbec nevím co mám dělat. A pokud se probudím s pocitem, že je mi skvěle a nic mi nechybí, tak to beru jako svátek, protože obyčejně je mi hodně mizerně a smutno.

Mayo,já jsem úplně,úplně jiná,myslím,žes neměla hezké dětství a z toho to všechno pramení,ty jsi to už předem zavrhla,už dopředu víš,že tě někdo zradí a to je špatně.Můžeš někoho znát chvíli a může to být člověk na celý život,nebo ho můžeš znát roky a přesto půjdete od sebe,tak už to prostě je.Já jsem spokojená několik let a přesto také nejsem úplně svatá a udělala jsem něco,na co nejsem zrovna pyšná.Miluješ pejsky to je v pořádku,i já sama mám ráda hafany,i když žádného domácího mazlíčka nemám,ale pes ti nikdy nedá,to co by ti dal přítel,děti,prostě rodina.Máš na to svůj názor,ale já věřím,že jednou mi možná dáš za pravdu,ale to už bude pozdě.Ty totiž potřebuješ změnit sama sebe a trošku jinak přemýšlet.Víc to komentovat nebudu,nemám zájem,aby me tady někdo napadal,ale to,jak jsi napsala,že je ti zle,co mají děti v plenkách,to mě prostě dostalo a to já bych nikdy nenapsala,až takovou nenávist vůči dětem,to je opravdu něco,co já nikdy nepochopím.Já totiž soucítím i z cizími dětmi,přispívám na Kenu,sice jenom nepatrnou malou měsíční částkou a to 30 Kč za sms,ale to zase nikdy nepochopíš ty.I přesto se měj hezky a hodně přemýšlej,než něco takového vůbec napíšeš.

chytáš se moc každého...Rodina by pro mne nikdy nebyla na prvním místě. Tolik lidí mne zradilo, i z mé rodiny... Nemohla bych se psychicky upnout na jednoho člověka, nechávám si rezervy. I on jednou zradí a o to víc to pak bolí.
To o tom pejskovi vím, že nezradí nikdy. Vždycky tu bude se mnou a mít mě rád.

chytáš se moc každého slova.Nikomu život nediktuji,je to každého věc,jak chce žít,ale pokud bych já nechtěla mít žádné děti,napsala bych to úplně jinak,né že nebudu utírat děckovi nudli,ale nakupovat a venčit pejska.Tohle já neuznávám,mám v životě úplně jiné priority a rodina je pro mě na PRVNÍM místě.A pokud Maya žije jinak,je to její věc,ale myslím si,že to jde napsát úplně jinak.

Re: anonymka - "každá normální ženská chce aspoň jedno dítě."
"Já totiž neznám nikoho, kdo by děti nechtěl..."

Já takových lidí znám poměrně dost. A všimni si toho, jak píšeš - KAŽDÁ NORMÁLNÍ ženská podle tebe musí chtít děti.
Podle mě KAŽDÝ NORMÁLNÍ člověk v prvé řadě nediktuje ostatním co je a co není normální.
To, že neznáš nikoho, kdo by děti nechtěl nebo kdo by celkově žil nějak alternativněji bude zřejmě tím, že jsi tak netolerantní, že by se s tebou kdokoliv kdo není stejně omezený jako ty nedokázal vůbec bavit, protože jaklime někdo není jako ty a nechce totéž co ty, tak do něho rýpeš, že není normální.

Opakuji znova,pouze mě...Tohle už není svobodné rozhodnutí každého, ale zákon toho co člověk musí. Většina lidí se chová jak podle programu. V těchto letech musím tamto a pak zas tamto... Chci si žít po svém, ne se chovat jak podle nějakého manuálu. Pokud se rozhodnu nemít děti, tak je to má věc, třeba se za pár let zblázním a budu jich mít pět, nebo budu sama, ale šťastná... nikdo neví co mu život přinese. Ale teď prostě po dětech nijak netoužím. A tím ani po sexu.

Opakuji znova,pouze mě zarazilo,jak to Maya napsala.A víš že máš Lenko pravdu,já neznám totiž nikoho,kdo by děti nechtěl,ba naopak znám páry,které po dítěti touží,ale nejde jim to.Co se týče sexu,tak ani ty nemáš ráda sex,to jste tady všichni frigidní?Je hodně důležitý na tom si trvám,pokud to nebude klapat v posteli,tak ani v životě,to si piš,že v tomhle mám pravdu,přece pokud někoho miluji,tak ho i potřebuji,to jako s ním mám chodit za ručičku,nebo jak to vlastně máš?a nezlob se ve 33 letech být ještě panna,to se nevysmívám,ale také to o něčem svědčí.Musím podotknout,jsem vdaná hodně dlouho,nikoho jiného nevyhledávám,myslím na sex,jen je prostě v manželství důležitý.

Mysko plne s tebou souhlasim

nonymko, jestli si myslíš, že ve vztahu je nejdůležitější sex, tak to lituju spíš tebe. Takže všichni, co spolu nesouloží o stošet, např. starší páry, by měli jít od sebe a hledat si někoho, kdo je bude zase sexuálně vzrušovat. A to, že Maya nechce děti je naprosto normální, opravdu každá ženská není mateřský typ a musíš uznat, že mít dítě přináší spoustu omezení a nepříjemných až nechutných činností, tak proč se do toho nutit, když po dítěti netoužím. Abych uspokojila podobně netoleratní typy jako jsi ty? Ty jsi zřejmě kromě péče o dítě nic v životě nedosáhla, proto nedokážeš pochopit ostatní, co to tak nemají.

Pro Myš:je mi úplně šumák,co si o mě myslíš,já děti miluju a každá normální ženská chce mít aspon jedno dítě.V jednom máš pravdu,dnes je jiná doba a nikdo hned na dítě nepospíchá,ale víš,dřív to bylo normální a ve 20 ci letech mít děcko je úplně běžné a normální.Spíš mě zarazilo,jakým stylem to Maya napsala.Ona raději bude chodit nakupovat,s pejskem,než vytírat děckovi zadek,tak to opravdu nechápu.Jinak v tom nic jiného nebylo!!!