Panická porucha 5

ahoj

s tím stěhováním holky, to mi povídejte...já odešla přes půl republiky v říjnu a bylo to v pohodě, vůbec mi to nepřišlo líto, jsem tu štastná.U babi. Ale ted se s přítelem stěhujem do podnájmu, je to strasně narychlo, a jeste ke všemu si možná pamatujete že sme měli velký problémy, rozchody atd, pak se to docela ustálilo a bylo to fajn. Tak sem se rozhodla, že to zkusím, at vidím, jestli k sobe patříme nebo ne........no a popravde, ted sedim u babi doma a jsem proste tady spokojena, vpbec se mi "k nemu"nechce....nevim.

Milá Tamara aj ja sa utešujem že je to jarou:)) celu zimu mi skoro nic nebolo a akonahle je vonku teplejsie už "omdlievam" busi mi srdce akokeby som nejak ťažko fyzicky pracovala

k príspevku bez mena...ked je už velmi zle sa bez liekov clovek nezaobíde, viem to podla seba, bola som už v takej fáze, že som prosila Boha nech to už skonci, alebo nech zomriem po liekoch strasna ulava ale až tak o 3 mesiace kým mne osobne zabrali:(

skusala som, mozno som si len navravala, ze to dokazem zmenit len tym, ze sa budem "setrit" a davat si pozor na stres a oddychovat.. nie som typ, co by nejak dlhodobo uzival lieky a preto ma desi aj to, ist znovu k mojej psychiatricke a znovu nieco uzivat.. chvilku je lepsie a chvilku horsie.. najma je zle, ze sa uz neviem spolahnut na seba, vzdy som sa riadila tym, aky mam z coho pocit, co je spravne, ale teraz ho nemam.. mam len strach, zo vsetkeho aj rozhodnut sa. Je tu niekto, kto bojuje len nejakym typom psychoterapie, alebo vzdy to musi ist len s liekmi?

ahojte, som dalsia s touto hroznou diagnozou..tretí rok beriem cipralex a mala som sa uz celkom fajn, ale posledný mesiac je to na zblaznenie...utesujem sa, ze je to jarou...ste na tom niekto podobne?

To vies ze nie si, je nas mnoho tažko žijucich:))

dik za privitanie :) strasne mi pomaha, ze viem, ze nie som sama..

Ahoj všem.Nestíhám, ale všechny vás zdravím a myslím na vás.Jak budu mít chvilku, hned si vás přečtu.

Ahojte,

ahoj nova Zuzulka:) ja som tiež Zuzana, ked citam pribehy ako tvoj, vždy si poviem, že nie som jedina na svete s problemami sama.Som v novej praci a len 2 dni som tu nebola a už som zistila, že ma tu niekto ohovaral:(, ja neviem, ale preco si musia stale ludia ubližovat..potom ma clovek depku, paniku...ach jo..už len cakam kedy bude zaverecna a hajde domov, pevne verim že ma prijmu do predchadzajucej prace na staly prac. pomer..musi to vyjst

Ahojte,
som velmi rada, ze som vas tu nasla. S panikou mam problemy asi 10 rokov.. vzdy spojene s dlhou depresiou.. ked som isla na vysoku, pred statnicami, z nestastnej lasky.. az vtedy to bolo hodne zle a vyhladala som si odbornu pomoc. Pani doktorka bola velmi zlata, rovnako mi pomohla, ked sa to vratilo.. ked sa mi zhorsila situacia v praci, az som musela po vodopade mensich aj vacsich svinstiev odist. Teraz sa nestazujem, pracu mam fajn :) ataky sa vratili teraz s dvomi nie velmi uspesnymi vztahmi.. ale verim, ze bude lepsie.. aj ked mi to moc nejde, zacala som pestovat kyticky na okne v praci.. vzdy ked je rano zle, poviem si, ze do prace jednoducho musim, kto by sa o ne postaral? Malickost, ale strasne pomaha.. rovnako ako cela moja zlata rodina a priatelia. A teraz aj vasa diskusia :)) dakujem

pajka :-))) smejem sa na tom, ako si sa nam rozpisala :-))))))

ze "ano, všichni" ...je to zlate :-)

ano, všichni

má tu niekto panickú poruchu ?

Dituš, já mám taky druhý termín podle pohybů, ale já je cítila hodně brzy a navíc znám den početí, takže u mě je jistější první termín. 4.-6. měsíc mi bylo nejlépe, tak se máš na co těšit :-))
Miss,nějakou novou fotku jsme nafotili teď o víkendu, tak pošlu. Dodělali jsme pokojíček, tak vám ho pošlu. Když jsem se přestěhovala od rodičů, tak mi taky delší dobu trvalo, než jsem si zvykla. Já změny nesu docela těžce. Ale dneska (po šesti letech) bych se k našim už nechtěla vracet.

Miss, tak teď čtu o tvém manželovi a jeho přístupu k novému bydlení. A já si myslela, že je ten můj divnej! Zrovna dneska jsem byla úplně mimo z toho, že já o našem novém bytečku, který bude letos, hrozně básním a on mi na to řekne, že není ten pravý na takové básnění, že to nechává plynout, neřeší to... prostě se nějak sestěhujeme...

Miss- deprese...ted navíc znáš konkrétní její původ.Smutek..jako v dětství...strach, že přijdeš o svou jistotu být u rodičů,ve svém ,obklopena jen svými věcmi.Manželství a odstěhování se..tot velká změna,zvlášt pro citlivé povahy.Znám.přejde to, neboj.

Eduš, tam mi bylo dobře,jako bych se držela podvědomě, že přeci mezi lidmi nebudu snad blinkat...ale po cestě večer doma se mi začal zas zvedat.Teda žalud..ek.-)))-no hlavně se mi najednou stáhne,silně, pak taková vlna až do pusy,pocit ,že už už poletím.Třeba nejčastěji při jídle.No fuj.Ale 4.měs. by to mělo dát ve většině případů těhotných už pokoj.Jedna známá je stejně těho jak já, i stejný první termín.Nechápu, jakto že ona už má i druhý termín,já ne, přitom chodíme ke stejnému Dr-navíc si pamatuju, že za prvního těho se 2.termín odvozoval dle mnou nahlášených prvních pohybů.Totéž s pohlavím...až tak v 5.měs.Jak to bylo u vás,Ibri,Eduš??Stran genetiky mi řekl, že je to drahé vyš,co neplatí pojištovna,takže se platí 1 500,pokud na něm žena trvá.Pokud jde o rizikovou ,např.geneticky pravděpodobnou vrozenou záležitost,dělá se genetika nejen krví,čili i na podrobném UTZ.Já jdu na tu krev za týden, tak doufám, že bude OK.

Miss-jojo, mala som fajn dni,kéž by radost ze života byla vždy taková a trvalá:-(.Tvrdý reál je prostě jiný.Tady si lidi neumí a ani vlastně nemohou-většina-tak užít života jak u sousedů.To plyne nejen z charakteru našeho národa...jsme víc stažení, vystrašení,zamračení...málo odvazisté,neumíme udržet pořádek kolem sebe ,myslím tím ulice apod. Aspon my se s tím v Ně setkáváme často.Vždyt jen ty silnice,to je prostě neskutečný rozdíl.Tam jedem bez poskakování, bez hupnutí do děr,ale trasa od nás za Prahu, když pominu děsný zácpy a přehršel kamionů,je prostě drncačka a nepohoda.Totální.
Můj muž by se do Ně nejradši odstěhoval.Já na to nejsem a nebudu.Navíc starosti mám všelijaké-kdo nemá-a jakmile je zas člověk doma, padne na něj, že musí to či ono, zahradu ni hezký baráček nemá a mít nebude, nebot se nenarodil bohatým rodičům...nebo já nevím, jak to ty lidi kolem mě dělaj.Jsou mladší, taky na MD, hypotéku jim dají na spoustu peněz,nám prý ne...mají fára,staví baráky.Mně by stačil jeden normální baráček se zahrádkou,at mám kam poránu vylézt,kam bez obav vypustit děti,kde by si mohly pohrát atd atd./Prostě tady vidím ve spoustě věcí binec.A tak se postupně radost vytrácí...naštěstí vzpomínky zůstávají.Aspon ty.

Leni, Anie..s hubnutím nespěchat! Jednak při rychlém "hubnutí"hrozí jojo efekt a jednak není zdravé.Tělo se musí naučit,že má shazovat,že si nemusí dělat energetické zásoby, kdyby náhodou mělo hladovět...čili pomalu postupně...jíst po malých dávkách 5krát denně,hodně pít, mín sladit apod.K tomu pohyb.Já to vše vím, mám načteno, jenže mi chyběla doposud pevná vůle.Prostě to dlouho nevydržím.Ne že bych se přejídala,to vůbec ne,ale prostě jak jste ženou v domácnosti, musíte denně rozprávět s jídlem...těžko se dietní režim dodržuje.Apson teda mně.Ted stejně nemůžu hubnout,navíc pokud váha nelže, zatím jsem shodila 3kg.Fakt je ,že nevolnosti a nechut k ledasjakému jídlu udělaly své.V můj prospěch:-)).hezký pondělíčko všem...papa.

Lenik pridala som prispevok, ale nezobrazilo ho je to v prdeli, hej povedala som tomanželovi, ale on len povie ale no moja, viac ako nový byt ho zaujima kupa noveho auta a pozeranie filmov, chcela by som mat taký bezstarostný život ako on. Musim sa z toho nejako vyhrabat, musim sa na nieco zacat tesit byt optimistickejsia lebo je to na psychiku:( a ty kedy mas v plane stahovanie?

je tu niekto ?

Ahoj Miss, když tě tak čtu, přemýšlím, jak to bude se mnou. Letos taky odejdu z domova. Teď se těším, ale když vidím tvé pocity, jsem spíš zvědavá, jak to dopadne.
A svěřila jsi se s tím manželovi?

Chci se všech zeptat: Nevíte, jestli jsou narcisky jedovaté? Začíná mi je ožírat kočka.

Nechcem otravovat, ale potrebujem sa niekomu vyrozpravat, dneska som bola na skok doma este po nejake veci, mama krasne prerobila balkon, moje sidlisko je nadherne plno zelene, citit z neho prichádzajuce leto, mame jazera..strasne s ami zacnelo malasom chut povedat manželovi že ostavam a nejdem s nim domov:)...neviem co so mnou je, ale cýba mi domov:(citim sa jak male decko co place za domovom, aj ked som sa s mamou casto hadala, prve co ma napadlo ked som sla od doktora domov, bolo, že chcem si ist lahnut do mojho "ozajstneho" domova, som taka depresivna, neviem sa tesit z nicoho, mam len obavy, citim strasnu vycerpanost a neviem ako z toho von:(