Panická porucha 5

Moje tchýně je na antidepresivech od r. 1992. Několikrát je chtěla vysadit, nebo snížit dávku, vždy to dopadlo katastrofálně a výsledek byl, že jí lékař musel dávku opět zvýšit a dále navýšit nebo dát další, silnější. Je to běh na dlouhou trať, držím palce.

Dneska jsem byl u doktorky, budu chodit na autogenní nácviky (absolvoval je někdo?) a taky mi doporučila rehabilitaci, protože je s psychikou spojená skolioza a ztuhlost trapéz. Taky jsem dneska hrál na koncertě žáků ZUŠky, škoda jen že přišlo cca 11 lidí... V sobotu jedu do Francie! Tak to bude fičák :-)

A co Evi R- přišel už Eastwood...zprava či zleva? Mosty máte pod kontrolou?...Patrně jsi tehdy četla můj příspěvek, jak jsem se vyznávala k tomuto filmu:-))...jo, vidíme se asi v Merylce vobě:-(.Pisej častěji,pokud možno...a papa.

Sovičko, no vidíš.Moje řeč:-).Hlavně at je ti dobře i po vysazení,to je důležité taky.Ahoj.

Ahoj vsichni, celkem me potesilo, ze nejaka takova diskuze existuje. Normalne bych se asi nikdy nezapojila, ale kdyz jsem si precetla par prispevku, tak to udelam, protoze kdybych si mohla pred 4-mi lety precist neco podobneho, tak by mi to urcite pomohlo. Ja jsem dostala svuj prvni panicky zachvat v roce 2001 -buseni srdce, nesnesitelny tlak v hlavne, pocit, ze okamzite umiram, naprosty pocit beznadeje, ze uz nikdy nebude nic jako driv apod. Takhle jsem se trapila skoro tri roky nez jsem vyhledala odbornou pomoc, i kdyz spousta lidi si myslela, ze to se da zvladnout a nic to neni. Presne, jak tady spousta z vas pise, kdo to nezazil, nikdy to nepochopi, co se odehrava v cloveku s panickym zachvatem. Takze, po trech letech mi psycholog predepsal seropram, pozdeji citaleg, coz je uplne to same, ale vyrabi to jina firma a zachvaty po prvnich trech tydnech uplne vymizely, zacala jsem se citit uplne zdrave- musim podotknout, ze pred tim jsem absolvovala nespocet vysetreni, protoze jsem mela pocit, ze mi neco je a brzy na to umru, napr. byla jsem na CT mozku :-) Leky beru ted treti rok s tim, ze jsem zacinala na 3 tabletach denne a v soucasnosti beru tak jednu za dva, tri dny a v budoucnu planuju uplne vysazeni. Tak, doufam, ze timhle prispevkem pomuzu treba alespon jednomu clovekovi, aby si uvedomil, ze na to nemusi byt sam a sel a vyhledal pomoc. Chci rict, ze jakkoliv jsem na tom byla spatne, tak ted je mi skvele a kazdej, kdo trpite, tak verte, ze se to da vylecit a porazit. Drzim palce.

Holky zlatý, zadělaný naše stavy.Ale spíš vaše, já už to nemám tak hrozný, ale jak vás čtu-Vashka atd., vzpomínám velice dobře.
Vashko, upřímně, sama to nezvládneš...kdyby náhodou, tak jen nakrátko,pak to začne zas. Seber odvahu kvůli sobě i blízkým, neznamená to , že jsi blázen, když jdeš k psychiatrovi!! Vše toto mám za sebou,AD- po dvou letech užívání- mi dodala odvahu případným návalům opětné paniky, či agorafobie čelit a vzdorovat.Leknu se, když mě přepadne nevolnost,to jo,ale už vím, co si říct,vzpomenu na chatík...prostě si nějak tak pomůžu.Hlavně vím, že když bude nejhůř, půjdu k psych. a můžu začít zas na nějaký čas brát AD.Spousta lidí to tak pytlíkuje celej život.Je to jistě lepší, než se trýznit a na konci života si na smrtelné betli říct, že jsem byla blbá si neužít života,dokud to šlo.A věř , že to jde, často sakra těžko, ale jde...a pak dostaneš radost sama ze sebe, žes dokázala nakopnout psychice prdel a vyhrabat se z toho.Utíkej si pro pomoc.Pokud by hned zpočátku se ti zdálo ,že DR. či prášky nesedí ...vyčkej a pokud se to nezlepší, máš dnes šance na výběr jiných DR a tím i případně prášků,hm?Hodně sil.

Eduš,Šárko, to je dobrý nápad,já jak byla u mojí kineziol.dvakrát před rokem - něco, říkala zrovna i o dětech s poruchami, co k ní chodí a prý se to dá docela úspěšně řešit.
...u J. nejde o poruchu chování přímo...je to taková zamotaná spleť všeho možného ....zatím zůstanu u té psychol, co jsme u ní zrovna dnes podruhé byly.Zatím jen povídáme,nechce mě prý zatěžovat konkrétními poučkami apod,tak zkusíme postupně řešit daný problém, jak jí ho vylíčím a třeba na něco přijdem. Nejhorší je, že v reálu ,v daný moment se člověku zatmí a už neví, jak dál,nemá už nápady,jak na to stvoření jít.Prostě když nechce , nedá si říct.JE PALIČATÁ, SILNÁ OSOBNOST.Můžete se přetrhnout, ale prostě vždy se nedaří uspět.Už mě to neustálé přemlouvání a doprošování, at se mnou spolupracuje, unavuje,takže jsem ted ve stavu rezignace,ale vnitřně mě to užírá.Do toho muž, co je od do v práci a holce se po něm stýská,,,jenže s ním není skoro vůbec řeč a když, tak jakoby hází vinu za vše jen na mě.Blbá situace.Nějak to zas vše dopadne, ale cítím to jako zbytečné tahanice, psychické újmy, když nevíme dne ani hodiny, kdy se může někomu semlít něco vážného, ba smrtelného.Jo, bojím se, že toto budou u mě zas základy k našim potížím.Arytmie byly dnes semtam od psychiky, to jsem už rozeznala.Serotonin je taky docela v haj...,a ted koukám i slunce...je tu tma jak v pekle a chystá se čoro moro na nebíčku.Bude asi bouřka,hlásí i krupobití.I počasí dělá s nervíky své,aniž si to lidi většinou uvědomí.
Teda holky, asi se mi spustilo tím vším kolem mě melancholický bezserotoninový,hormonálně těhotensky rozhozený období...blé.Žaludek se ozývá, jdu něco nachystat zas k snědku..sundat prádlo z balkonu a pověsit další...a tak porád dokola.Hezký večer.

Vashko, ahoj.Nčekej na nic jdi k doktoroj.Já jsem brala dlouhý roky jen neurol a fakt to bylo živoření.Zklidnil mě, ale toho věčnýho strachu mě nezbavil.Od ledna mám antidepresiva, je fakt , žejsem jich vyzkoušela moc, než mě zabraly, ale teď ten život je úplně o něčem jiným.Fakt, na nic nečekej, nestojí to za to.Občas taky panikařím, ale nedá se to srovnat.Důkazem jsou moje cesty letadlem, autem, obří obchoďáky a to te´d zvládám.Někdy hůř, ale jde to.Ničeho se neboj a jdi k odborníkoj.

Ahoj Jani, moc dekuju za reakci, tahle diskuze dokazuje, ze je nas s podobnymi problemy hodne, obdivuju ty co meli odvahu jit za psychologem nebo psychiatrem. Ja porad cekam, ze se z toho prece musim dostat sama, ale jsou dny, jako treba dnesek, ktery me presvedcujou, ze to sama nezvladam. Spoustu kamaradek jsem uz otravila svymi vecnymi stesky ohledne zdravi, ale porad mam jednu, ktera se me snazi pochopit, protoze kdo to nezazije to pochopit asi nemuze, ale mozna i ji uz prestane bavit me presvedcovat ze mi nic neni, ze je to jen psychikou. Moc dekuju vam vsem co sem pisete, nektere prispevky mi vhani slzy do oci, jak se v nich sama poznavam.

Vashko,tohle vše co popisuješ prostě do paniky patří.Také když mám takový hnusný tlak v hlavě tak si myslím,že mám nádor,nebo se mi svírá krk a dusí mě to,tak si představuju,že mi něco roste v krku.je to stále dokola.Už ani nechodím k obvoďačce.taky se stydím že mě nazve hypochondrem.Dnes jsem byla ma masáži krční páteře,nějak se mi motá hlava a nevím proč,sem tam mi poskočí srdce a já začnu panikařit,nevím co to je.Dočetla jsem se že někomu pomohla hypnóza,ale měla bych strach,že se neproberu.Tak to klepu a přežívám jak se dá.Jednou je hůř a jednou líp.

Vashko,tohle vše co popisuješ prostě do paniky patří.Také když mám takový hnusný tlak v hlavě tak si myslím,že mám nádor,nebo se mi svírá krk a dusí mě to,tak si představuju,že mi něco roste v krku.je to stále dokola.Už ani nechodím k obvoďačce.taky se stydím že mě nazve hypochondrem.Dnes jsem byla ma masáži krční páteře,nějak se mi motá hlava a nevím proč,sem tam mi poskočí srdce a já začnu panikařit,nevím co to je.Dočetla jsem se že někomu pomohla hypnóza,ale měla bych strach,že se neproberu.Tak to klepu a přežívám jak se dá.Jednou je hůř a jednou líp.

Ahoj, trpite nekdo, kdo mate PP hypochondrii, ja mam neustale strach z nejake vazne nemoci,objevi se u me nejake priznaky a temi se pochopitelne projevuje nejaka nejlepe smrtelna choroba. Dneska mam zas pocit ze zesilim, ale nemam uz odvahu jit k doktoru, stejne bych se jim tam zase priznala jen k necemu, protoze mam strach ze by mohli potvrdit moji diagnozu :o( tak pisu alespon sem, abych si trochu ulevila. Diky

Šárko, to je výbornej nápad, taky bych zkusila kinezku přes prostředníka. Byla jsem jednou na přednášce a fakt uváděli dobré výsledky i v oblasti hyperaktivity u dětí. Co ty na to, Dituš?

DITUŠ,ta malá tě ale trápí...takové stresy nejsou pro PP moc dobré,co?Navíc nosíš pod srdíčkem prcka ,a věřím tomu,že ať chceme nebo nechceme,už všechno vnímá. Napadlo mně,nechceš s tím chováním malé vyzkoušet kineziologii?Má kinezioložka pracuje i s prcky,ale s takhle malým se to dělá přes prostředníka,tzn.nejčastěji přes mámu.Koukala jsem na net

JanoS., neboj, nejsi v tom sama. Mně se začne motat hlava v krámu a okamžitě mi naběhne myšlenka,že sebou seknu a že to bude trapná situace, že na mě budou všichni koukat, budou volat sanitku a já půjdu do nemocnice.

Ibri,U dr.Duškové jsem byla asi před 9lety,ona ale se nezabývá psychologii,jen napíše léky. Vystřídala jsem
3psychiatry,ale žádné jiné léky než neurol a defobin mi nenapsali.Takže válčím jak se dá,nikdy jsem neomdlela do bezvědomí to máš pravdu,je to jen příšerný pocit beznaděje.Jelikož PP trpím asi 18 let,vždy to nějak odejde a zase je to tu.Ale tyhle stránky jsou skvělé a moc mi pomáhají.

Ahojte moji milí,

pridávam sa k Vám "teplomilným" panikarom, odkedy je vonku dusnejšie aj ja mam omdlievacie chvile, vcera panika vystrihnuta z učebnice v jedalni, už cestou tam derealizacia, motaky, chcelo sa mi zvracat, v jedalni dusno, plno ludi, doska v žaludku konec...a to este len zacina leto, co urobim v 30 stupnových horucavach?do prdele..lieky už nechcem, lebo v juli chceme už pracovat na babätku, aj napriek tomu, že viem že je to psychika aj tak ked to pride je to tak odporné a nezvladnutelne ble, vždy zblednem jak vsetky steny:)kruci nejaký recept osvedcený?:))Ditus drž sa, mne gynekolog povedal, že tehotne ženy chrania hormonalne zmeny pred atakmi..tak cojaviem:)

Anie tak to si na tom ak ja, ja som už mala dokonca 64 kil, teraz 60 chcem 54, aku mas vysku?Eduš vies ked je niekto zvyknutý na svoju stalu vahu dlhe roky a zrazu vyletis na 60tku je to na depku:(Posli mi Mateja!:)

Leni, dík.Piju ted mátový čaj, snažím se míň jíst, ale nic moc.Snad to přejde.Včera jsem nakoupila jogurty, tak to zkusím.
Reaguju, ale nevím na koho.Mě taky AD pomohla, tolik roků jsem živořila a teď co mám Coaxil, jsem úplně jiná.I doma si toho všimli.Není všechno stopro, ale nemám problém si jít nakoupit, už zase dělám chlapům doma taxíkáře,prostě zmizel ten hnusnej strach.Ještě kdyby na mě tak nepůsobilo počasí, neměla bych si snad ani na co stěžovat.Ale to kecám, po ránu bych určitě dřív vyjmenovala co mě nebolí, než co mě bolí.
Zdravím naše těhulky i netěhulky.Dituš ahoj.
Kam se poděla Eva S, Kesonka,Katarína,Romana se tuhle ozvala, ale stejně nás tady je čím dál míň.Hoďte sem aspoň kratičkou větičku, že jste v pořádku.Krásný den všem z hor.Je tady dneska krásný den.Asi to v práci zabalím dřív a půjdu chytat bronz.V sobotu má sněžit.Tak ahoj.

Dituš, je mi tě tak líto, nezkoušeli jste toho dětského psychologa?
Ibri, já se spánkem v poslední době naštěstí problém nemám. Končetiny mi taky zatím neotékají a ségra mi řekla, že jí otékaly až poslední měsíc. Řekli ti na UTZ, kolik prcek váží? Ten můj měl před týdnem 1400 g, ale nějak to nekomentovali, tak snad je to normal. Jinak je dost čipernej, proto mě zaráží, že dneska se od rána ještě neohlásil.
Včera jsem měla hezký den, byla jsem v poradně, u holiče, v sadech na lavičce se zmrzlinou a pak u našich na zahradě. Sice se mi chvílema motala hlava a nejhorší to bylo samozřejmě u holiče, ale snažila jsem se přenést myšlenky jinam a docela to šlo. Asi jsem byla v kondici, jindy mi to totiž vůbec nejde. To motání mám možná od krční páteře nebo i od tlaku. Včera mi v poradně naměřili 100/65.

Ibri, díky, ..

přidávám se- včera mi venku za horka začlo slábnout tělo, dech...doma jsem honem dodělala oběd a do toho malá měla zas 40 minutový záchvat vzteku s hysterickým řevem, že jsem už měla vážně dost.Bylo to slyšet asi až ven,protože někdo pod okny zařval,co prý dělame s tím děckem.To už jsem se rozbrečela a doted mám z toho mizenrou náladu , depresi a nevidím světlo na konci tunelu,jak z toho ven.
Mějte hezký den, asi bude bouřit a pršet jak včera...já letím, máme dnes s dcerunkou napilno.papaa zdravím slovenské PéPačky, nově příchozí .

Ahoj Evi Krk., pocit nafouknutí znám poslední dobou zcela bezpečně. Zaručeně mi pomáhá jeden den jíst jen a jen ovoce a zeleninu a vypít ještě tak dva litry ovocného, bylinkového čaje nebo vody. Zrovna včera jsem to udělala a je líp. Nebo si dej den nebo dva jen bílkoviny - jogurt, mléko, šunka, kuřecí maso.