Panická porucha 5

Ahojky, tak já si tu připravuju rýži a za chvíli mažu do práce. Miss, tu dělenou pořád poctivě držím a mám za týden necelá dvě kila dole :-)

Můj muž moje stavy psychické nechápe ani po 11ti letech, co jsme spolu, ale bez něj bych být nemohla. Myslím si, že jsou chlapi, kteří by tě, JitkoB., pochopili a byli by ti oporou.
Dneska jsem jela s tchýní na kožní. Jakmile chvilku jdu nebo stojím, okamžitě bušení srdce, motolice. V čekárně jsem přemýšlela, co by muselo člověku být, aby to nějaký doktor začal řešit. Už jsem měla naplánováno, že prostě pojedu do porodnice a řeknu jim, ať se mnou koukají něco udělat, ať mi okamžitě udělají císařský řez, protože už nemohu dál. Navíc se mi i blbě dýchalo, takže drobná panika mě opět chytla, že nezvládnu porod, že umřu apod....Cítím se absolutně bez kondice, ani do kopce nemohu jít, do schodů s problémy, prostě děs. A když si pak vzpomenu na ženský, co chodí cvičit, co jsou aktivní a jak ještě den před porodem myjí okna a podlahu, tak si říkám, že já porod zvládnout s touhle fyzičkou prostě nemůžu.

Jitka B. ja si tiež neviem predstavit život bez chlapa a len s pp, panika ma obera o životný elán a sama by som sa asi už rovno pochovala, moj muž moje stavy chápe a súcití so mnou, do reštiky chodime skor na moj podnet aby som ten strach prekonala, najnovsie filmy ma doma takže do kina nechodime, muž je abstinet a nefajciar takže ani bary nevyhladava, takže v pohode. V prípade infekcie:)paniky je vhodne najst si kludneho, vyblazneneho muža, ktorý už ma pubertu za sebou a nevyhladava podobne akcie, opekanie špekacok a drobných akcii ako tak zvladam. Jitka chcem ti povedat, že prave pri pp je doležite niekoho mat, takže žiadne strachy.

Dita ja už neviem co ti mam na to povedat:(cloveka nezmenis ani ja niektore veci na manželovi neviem zmenit, hoci pre nich neviem spať ako napr. tuto noc som celu prebdela, ani neviem ci existuje niekto na svete kto by mi nežral nervy..ci by to s niekým iným bolo lepsie..atd..hm

Jituš, naprosto tě chápu! Ale sama být s PP fakt aspon pro mě by byl smrťák.POkud někoho najdeš,asi bych mu to hned nehlásila,až jak by se vztah vyvíjel.Pokud trefíš na bezva mužskýho, pochopí to a ještě by ti byl jistě nápomocen v řešení potíží.Ted nevím, zda bereš AD.ale pokud jo a zabírají,tak zkus nebýt sama.To by ti přinášelo další smutky a depky...aspon mě jo.Středu zvládneš!!!Budu myslet,a potiti se s tebou...taháky do kabelky či pod šálek kávy ...nezapomeň.Ale nevím, zda se to tak ještě dnes dělá:-))).papa

Dobrý den vám všem.

Eduš- o syndromu n. ú. jsem cosi kdysi zaslechla, ale ještě abych tohle předem plánovala, že se může stát, to teda ne.Jednak by mi okolí asi klepalo už fakt na čelo,včetně muže,jednak si stejně každá pořádná mamča automaticky těch prvních pár měsíců dítko kontroluje, zda dýchá,zvlášt když se mu po napapání nepodařilo odříhnout.Vem to tak ,že dřív tyhle stroje nebyly a taky se to zvládlo.Souhlasím spíš s tím, že takových případů je málo a pokud má jít o s. náhlého ú.,tak nestačíš nic nadělat nejspíš ni s přístrojem.Ale pokud si ho chceš pořídit,je to jen tvá věc,jestli tě to uklidní,kup si ho.Já teda ale ve svém okolí nikoho neznám,že by ho měl.Se proto ptám,že jsem o něm neslyšela.A nemáš obavy,že bys na dítě přenesla svoje už předem utvořené obavy? Já mívala spíš myšlenky tohoto typu, tak jsem ty obavačné hned "splachovala".-))).Rozhodně se neboj,dýchat budete oba.A jak!

Miss- už jsem tu psávala kdysi o mužově "rodině"..takže jsem vycítila, že jak nebyl spokojen doma s chodem jejich domácnosti, bude a je rád, že u nás to klape normálně.za časů bydlení jen ve dvou po podnájmech nebyla např.myčka-tak pomohl semtam utřít nádobí,navíc byl třikrát za ty roky na pracáku,mezitím něco někde sehnal,ale nevyšlo to, nebo se jeho otec postaral, by to nevyšlo,a tak byl více doma.Kdežto já lítala do školy a žilo se z mého počátečního učit.platu a tak no.Prostě oproti nynějšku se zapojil a pomáhal.Jenže to je už tak 6 let zpátky.Jak se narodila malá a začal být pracovně sám svým pánem,a já na MD,ohání se nestíháním v práci a tím, že jen on musí vydělávat,což je většinou sice pravda,ale když už čas má, ani pomoc nenabídne,když kolem lítám při různých dom.činnostech,nenapadne ho říct sám od sebe"nezvedej to , či malou,pokud jsem doma, pomůžu ti apod".---a to mě strašně mrzí a pak už i vytáčí.Co je třeba přivrtat, namontovat, přišroubovat..to časem sepíšu na papír,at má přehled.No jak u blbejch.a stejně to trvá,přitom až to udělá, je to nakonec otázka pár minut:-( Kamošky to některé mají sice podobné,ty co nemají chlapa,by ho bud chtěly , ale vidí vše dnes okolo, tak se bojí,nebo už by radši ani nechtěly,jen třeba tak na sex a splození potomka.Tak to je všude jiný a jinak složitý.Já jsem vesměs ráda,že zatím nejsou u nás extra hádky,facky ,alkohol, jiné ženštiny...to ne, ale trochu víc ohleduplnosti a pomoci-aspon jednou za dva týdny-bych ráda přijala.Protože když takhle to tu chodí ted s jedním dítětem,co pak ,až budu muset mít péči ty první roky o to malé...k tomu J.a domácnost.Jistě,ženy bez mužů to taky musí zvládnout,i já bych musela,jenže já toho chlapa mám.A podotýkám, že jsem ho tak nějak automaticky polehoučku vedla k tomu,že společná domácnost znamená ,že je společná!tudíž se v ní má aspon něco dělat společně.
Další velká potíž s ním je v tom, že já jsem tolerantní vůči okolním známým, příbuzným,i když mě někdy nas...,ale on ne.Proti všem mým příbuzným něco najde,ten je takový,ten makový,a to se špatně žije,ani nevíte jak!!Už se mnou ani skoro nikam nechodí,přitom nikdo z nich mu nic špatného neudělal.A mně z toho vznikají trapné situace.:-(Prostě je strašnej paličák!A kdybyste ho poznali,ani byste mi tohle všechno z jeho vzezření neuvěřili,nejspíš.

No nic, musím pokračovat v jídle a zašívání drobných dírek:-)))a už se mi to tu asi budí.Dnes není školka.Já si zajedu s kamoškou na kosmetiku, snad mě to trochu povzbudí.
--papa a přeju den bez stresu a obav---

ahoj všichni, ve středu mě čeká státnice. Tak na mě prosím dopoledne myslete! Já jsem z toho zase úplně vedle.
Čtu si tady o problémech s chlapama a dětma a přemýšlím, jestli je lepší být sama nebo s někým. Já jsem si i kvůli PP zvolila život o samotě, ale není to pro život zrovna optimální. Hlavně ty poznámky od známých a příbuzných, jak to, že s nikým nechodím. Největší strach mám asi z toho, že by to ten kluk nepochopil. ŽE by mě považoval za blázna. Hlavně v počátku vztahu. Myslím si, že po prvním záchvatu PP by mě rychle poslal někam. A až by zjišťoval, že nechodím do restaurace, do kina, na koncerty, na diskotéky... To přeci vadí každému, nebo ne?

A přesně jak píše Eduš,hlavně pro klid maminky.

Ahojky! Pamatuji,že když se mi narodil bráška/bylo mi 13/,tak jsem v noci kolikrát vstala a kontrolovala,jestli dýchá. Já osobně bych si monitor určitě pořídila,ten je právě odtoho,že kdyby mimčo přestalo dýchat,může se zachránit.

pocula som o tom, ale je malo takých prípadov, stava sa to nahle a myslim, že monitor je v takých pripadoch už nepotrebný:(

http://www.ds-soft.info/mimino/view.php?cisloclanku=2005080101

Miss, monitor dechu chci kvůli sindromu náhlého umrtí. Myslím si, že s monitorem budu klidnější.

Dita -ja neviem, ale mne je nejak smutno pri čítaní tvojich príspevkov, mám pocit, že ten tvoj chlap je nejaký marťan, totalny flegmatik, je mu je jedno kedy ty ides na vysetrenie, jemu jedno, že tehotné ženy nesmú dvihat ťažke, to znamena že ani 3 ročné dieta z vane!, že sa rozvediete..ty vole ja by som nakopala, nenavarila by som, neupratala by som a pockala co povie mudrlant,sak takto sa chovat predsa nemože!Bol taký aj ked ste sa zoznamili?

Editka-nacomonitor dychu preboha,prosim nesnaž sa svoje uzkosti prenasat aj na dieta, neboj sa budenormalne dychat,spat,rast...len to chce slobodu!

Dituš, ty monitor nebudeš pořizovat? Kolem mě ho má každá kamarádka, tak jsem z toho tak zblblá, že ho chci taky. Taky se bojím, že si manžel teď moc neumí představit, co dítě obnáší. Uvidím, zatím to neřeším.
Jo, s tou výchovou chlapů, to je přesný, ale třeba můj muž byl taky opečováván maminkou, všechno až pod nos, ale protože často jezdil i na několik měsíců do zahraničí, tak byl asi nucen se umět o sebe postarat. A já od začátku chtěla, aby se taky snažil starat o domácnost.
Bezohlednost k ženám ale nyní vidím častěji než před těh., když třeba stojím nad 40ti letým chlapem v tramvaji, břicho má skoro pod nosem a sednout mě nepustí, to se mi stává dost často a tak si taky říká, že v těhle případech je to především výchovou jejich matkami.

Jo Eduš, tak nějak to vidím i já...velkou roli hraje výchova či spíš nevýchova v jeho rodině...všeobecně vzato u všech to tak nejspíš je.Jak psala Kamča...u nich je opečováván,jinde ne,či málo,nejsou k ničemu vedeni, k úctě k lidem, hlavně k ženám...a to je pro Jižany,i když šmejrnutý Českem,bohužel typický:-(((.kdybych měla sepsat, co na něm je kladného a záporného, se slzou v oku bych první sloupeček měla kratší:-(((.JAk nerada mu takhle veřejně "křivdím",jenže kdyby to celé byl jen můj výmysl,lež,tak to sem nepíšu.I proto toto téma sem patří, nebot jsou to časté důvody k vyvolání psych.potíží -strachu, paniky...

Monitor dechu??Tak to si nedovedu představit...ber to tak, že to asi nemělo být...papa a dík.Neboj se,prosím, ač je to pro nás typické,zvládneš vše...i výchovu, zvlášt když máš v muži oporu.Jen at mu to hlavně vydrží s prvními třeba bezesnými nocemi.

U mě doma je situace asi trochu jiná, což přičítám tomu, že u nás chtěl dítě o hodně víc můj muž. Navíc, když viděl, že to není tak jednoduchý a co všechno jsme museli absolvovat (nebylo toho ale ještě tolik jako u jiných lidí). Je na něm vidět, že se na dítě moc těší, dokonce sám od sebe čte knihy o těhotenství a chodí se mnou na kurzy a partnerské hodiny, do všeho se hrne, po poradně mi volá, sleduje, jestli dítě kope atd. Bohužel mojí starost je trochu jiná, trochu podobná jako missina. Kolikrát si říkám, že nebudu zvládat, když slyším od všech, jak je péče o dítě náročná.
Dituš, je to složitý s tvým mužem, mám obavu, že takový bude stále a pokud sám nezačne o problémech komunikovat, tak to k lepšímu nepovede. Mám dojem, že si dělá co chce a nemá zájem se nějak měnit. Je to smutný a dost mi to připomíná manželství mojí ségry, která kvůli tomu odmítla mít druhé dítě, protože by na všechno byla sama. Dneska je už neteř velká a ségra a švagr si dělají dost každý co chce. Ségra sice taky vede celou domácnost, ale má nyní už i dost volného času, který si prostě organizuje podle sebe, protože neteř už jí nepotřebuje.
Adélo, pokud se sem ještě mrkneš. Jak jsi s těžkými záchvaty PP zvládla porod a šestinedělí?
Ještě vám musím napsat dnešní zážitek. Na internetu jsem našla inzerát na prodej monitoru dechu, tak jsme si pro něj dnes jeli asi 25 km od Plzně na domluvený čas, ovšem milá paní nebyla doma a ani telefon nebrala. Čekali jsme tam 35 minut a volala jsem jí 4x a nic. Celkem neseriozní jednání...Ale vnitřně jsem se uklidnila tím, že třeba byl ten monitor poruchový, že bysme s ním měli problémy, takže je lepší, jak to dopadlo :-)

Ahojky, dneska je mi docela fajn, pěkný víkend. S přítelem jsme včera prošli snad celé město, protože u nás začínají městské slavnosti. V pátek má být historický průvod, ohňostroj a druhý den historické trhy. A ten můj zrovinka jede na školení a vrátí se až po všem. Ježiš, to mi bude při takových akcích bez něj smutno :-) ohňostroj, taková romantika!!! :-))
Jinak jsme si včera koupili Sázky a dostihy a celý víkend jsme hráli, hráli... a já furt jen prohrávám :-(

...a nejlepší je ,že za jakoukoliv výtku z mé strany mi muž odpoví,at se s ním rozvedu...a nevypadá u toho,že by si dělal legraci.Místo aby se nad sebou trochu zamyslel a pokusil se spolupracovat na změně.
Vím,že obě pohlaví mají svá proti i pro,že jsou hroší chlapi,co pijí,bijí ženy,ponižují...ale to neznamená, že ty ostatní prohřešky-proti těmto- zdánlivě malé se musí tolerovat, že nemůže žena "volat" o
pomoc,když už lavór do kola se točících a změnou k lepšímu nezavánějících potíží přetéká!...jsem chtěla ještě dodat.

Holky ,již maminy,hrají si vaši muži s dětmi,když teda už mají čas?jdou s nimi na procházku,či na nějakou atrakci? Mně už připadá, že mám asi přiblbá přání,by byl takový ten můj aspon jendou týdně...:-(((((.

Adélo ahoj, jo holka zlatá, tip na zbavení tu hledáme každý, ale aspon si poradíme,co kdo na sobě vyzkoušel,co zabralo,ale výsledek je vždy stejný:něco třebas párkrát zabere,ale nevyžene Pp s agorkou docela,navždy.Je potřeba kombinovat psych.léčbu prášky a psychologii,terapii a nezbytné-věřit v zázrak,či štěstí..jak chceš.:-().Já nejsem tyto dny pozitivní mysli,tak nechci moc radit.Ale potěšilas mě, že máš rozesmáté dítě přes vše,cos zažila...já totiž měla příznaky Pp a agorky už léta před otěhotněním,což jsem nevěděla,že jde o Pp...,pak otěhotněla,do 7.měs. chodila do práce,stavy se střídaly se zlepšováním a naopak,strach z porodu jsem si ani nepřipouštěla,prostě ven TO musí...jenže spleť hormon.změn,asi i poporodní deprese...a holčička ubrečená,vzteklá,že ji chci kojit...ale nějak to nešlo,doma pomoc minimální už tehdá začínala být...a ty potíže se vystupňovaly tak, že jsem si první rok a pul života dcery užila jen tak jako za oponou, v mlze...záchvaty se opakovaly,až muž už už to nechtěl mít doma a houkl na mě, at s tím něco dělám,nebo...a já už to tak taky nemohla snášet,čili psychiatrie,prášky,co naštěstí sedly a ted po dvou letech už od listopadu neberu,neb jsem chtěla ve svých 35 letech dopřát dceři sourozence...a ted se děj vůle číkoliv.-))).snad to nebude tak stejné,jako poprvé,i když změna bude.Jsem nervnější člověk dle momentálních okolností-něco jsem podědila a do toho běžné denní starosti,strasti, někdy i radosti-a je to tady.Mě nejvíc sužují arytmie-extrasystoly a stavy ,že už nemůžu dál, jsem vyfluslá,unavená,jak bych běžela na dlouhou trať,zadržuju v sobě smutek, málokdy se vypláču.A pláč,jak říkají i odborníci, je nejlepší a nejrychlejší první pomoc v psychickém rozpoložení.

Já dnes ? Od rána jsem žehlila,vidina ubývající haldy mi dodávala kuráž u toho prkna stát...pak uklid hraček po celém bytě,co mezitím dcera poházela,luxování,mytí podlahy..a na vaření nezbyl čas,neb skončila jsem o půl 2.Naštěstí jsem ohřála od včera.Pak jsem s malou usla do půl 6,ale co se mi zdálo za sny...no těpic!Už jsem dlouho pošahané sny neměla, tak ted zas začíná jejich éra...

Miss-pokus se ty myšlenky o nepřežití porodu vypustit, jde to! musíš...!!!Máš na ně ještě 8 měsíců čas...
Když neumejou nádobí,ti naši,no prosím...ale když ti řeknou, že proč by ti ted pomáhaly vytahovat dítě z vany na pračku,bych ji utřela,protože přeci těhotenství není nemoc...a spoustu dalších věcí v domácnosti,co jsou ryze mužskou činností-přivrtat, opravit...neudělá,jak je rok dlouhej,přestože je na tyto věci moc šikovnej,je to už neúnosné.A hlavně to moc mrzí!!!Když už jsem těhotná naposled,ráda bych aspon jendou pocítila trochu sebemenší péče o mou osobu.Zeptat se,jak mi je, co mimi, zda by nemoh se mnou jít na UTz...vše u nás prostě musím hlídat a nadřeknout já...i ty pitomý narozky,že mám. Nabízí se otázka, proč kdysi se stal mým...nebyl až takový.Zní odpověď.Tím nechci zastrašit Kamču či osatní budoucí manželky...Dnes bude aspon umyté auto...zatímco já se tahala s nábytkem,bych pod ním vysála apod.Ten stereotyp běžících let a stále stejných činností je na hroutící se ženskou psychiku dobrým podhoubím.

Počasí dnes u nás oblačné a chladnější.Spojivky se zdají trošku už lepší,ale ošetřit je,to je porod.-)).papa a hezkej večír...

Ahojky panikáři, agorafibici a depresáři :-) Léčím se s panickou poruchou už skoro 5 let nějak bez účinku. Podstoupila jsem dvakrát KBT skupiny, žeru léky a jak říká moje doktorka "snad jste si na ty stavy už zvykla" tak jsem si ještě stále nezvykla!!!..... jsou to stavy které mě neustále překvapují, jak změnou příznaků, tak tím, že si vlatně nejsem jistá zda je to od nervů. Strašně mě překvapuje, kolik lidí trpí stejně jako já. Moc mě "potěšila" takhle diskuse (cizí neštěstí potěší nejvíc) ba ne ale i základ skupin je vlastně o tom, že v tom člověk není sám. PP mě chytla po otěhotnění, takže těhotenství jsem si fakt protrpěla, měla jsem tak 15 záchvatů paniky denně a to fakt pořádnejch. Píšu to proto, že jsem si všimla že je tu dost těhulek a jak všichni straší... jak záleží na tom aby byla budoucí maminka v pohodě, že se to odrazí na dítěti, tak chci napsat, že mám jedno s nejvysmátějších dětí... takže žádný strach. Kdybyjste měl někdo jakýkoliv tip na zbavení se agorafobie s PP tak budu ráda za každou sebemenší blbost! Pa A.

ahoj lidičky, jaká je nálada? u mě nic moc, venku je škaredě a já se pořám musím učit, už si začínám uvědomovat, že je to fakt blízko, včera jsem byla s mamkou v polsku na burze vybírat kostým, tak mám krásný lososový, snad mi to k něčemu bude:-)
jinak burza teda masakr, málem jsem se tam z těch lidí zbláznila..
dituš, doufám, že už je líp..
dneska jsem si v lékárně objednala to gelsemium, tak uvidím, co to se mnou udělá, doufám, že to bude fungovat, jinak od té komise budu muset asi fakt utéct..
jinak všem přeji pěkný den, já bych šla nejradši spát, ale nemůžu..:-((
držte mi palce
zatím papapapapa