Panická porucha 5

Vítejte na gynekologii.

Ibri, mrzí mě, že nás nechápeš. My nechceme, abyste si to braly osobně. Nám šlo spíš o to, že prostě o těho je tu každý přízpěvek. Klidně si tu o tom debatujte, ale už se nedivím takovým přízpěvkům viz POROD.

Omlouvám se všem, za to že jsem těhotná a mám PP.
Kamčo, to je jako by se zde mohlo psát jenom o práci+PP a škole+PP. Jenže těho je taky obdobím života a já osobně jsem šťastná že i v tomto období jsem tady našla lidi kteří jsou na tom stejně.
Tvoje a Leníkovo vyjádření mi přijde stejné jako našich nechápavých partnerů. U nich taky říkáme, kdo nezazil, nepochopí. Podle mě je to stejné.

Ahojík děvčata!!

Teda co se to tu dělo? Když už se to nakouslo, ráda bych se trošku "zastala" Leníka. Pomalu si tu taky začínám připadat jak na gyndě, když sem vlezu. Holky, nemám fakt nic proti tomu, aby se tu psalo i o těhotenství, ale jak už psala Lenča, sešlo se vás tu hodně a všem vám to přeju, ale většina z vás těhulek reaguje především na těhulky, mezi které my s Leníkem nepatříme, tak se ani nedivím, že Leník si připadá odstrčená. I mně je občas líto, že je tu spousta reakcí na těhotenství, ale jakmile sem někdo z nás, "starších" panikářů přispěje s tím, že mu není dobře, nenajde tu už takovou podporu jako dřív nebo jako "noví" panikáři. Aniž bych se někoho chtěla dotknout, například teď, když se sem svěřil Pavel, reakce je na něj obrovská a proto třeba já už nemám potřebu reagovat, protože ať mu napíšu cokoliv, vše už bylo řečeno. Jak rychle všici reagovali, tak rychle to zase ustane, ale těhotenství trvá 9 měsíců a jakmile se drobečci narodí, zas přibudou nové starosti. Fakt nemám nic proti, aby se tu probíralo těhotenství, páč já jednou taky budu chtít mít děti, ale řeší se to tu podle mě docela dost a čím dál víc. Toť moje reakce na to, co se tu dělo. Snad jsem se nikoho nedotkla!!

Ibri, díky za zeptání, celkem fajn :-)
Ale je mi líto, že si už nezažiju těhotenství, porod, kojení atd... :( Takže vám ty váše krásné stavy přeju a trošku závidím...

Peknú nede?u všetkým,

fíha pozerám, že zas tu bolo "dusno", budem sa opakovať,ale ešte raz napíšem to isté, čo už som raz písala, stále trpím klasickými pp prejavmi, v menšej intenzite ako kedysi,pretože to už poznám zopár rokov, ale stojím si za jedným,že ked niekto trpí panikou, ma uzkosti, strach, prílišné obavy, nevládze nič robiť,je mu zle aktomu otehotnie je to ešte väčšia záťaž na psychiku a môžem prehlásiť, že vždy mi tu niekto pomohol a poradil, keby som tu bola sama tehotná,mala by som to ťažšie, tak mám pocit,akokeby mi život prostredníctvom aj tohoto chatu chcel pomôcť a vravím, že žiadny iný chat mi nie je taký blízky, úprimný a otvorený ako tento a ve?mi by ma mrzelo, keby sa niečo zmenilo, akto tu bude viac ludom prekážať tak navrhujem pre tehulky trpiace pp aby sme si založili zvlášť chat, aj ked potom si myslim, by si trebalo zakladat sukromne chaty aj v inýchoblastiach, v oblastiach porady vztahov, v oblastiach porady schudnutia, v oblasti školy, v oblasti smútku a tak by som mohla pokracovat dalej, vzniklo by tu prázdno, vytratila by sa iskra, chat by stratil blízkost svojho druhu,ale rozhodnite ci chcete v jednotvarnom štýle viesť debaty. Všetko.

Pavel- prišlomi ?úto, že más taku nechapavu ženu a chce sa koli pp s tebou rozviest,myslim,že vie velmi málo o tejto chorobe a normálny zdravý vztah nie jelen o bezstarostných dnoch,aleaj oproblemoch, ktoré treba riesiť,musí byt strasne nevyzreta osobnost a asi prepočula vetu ked si ta brala, že budete spolu v dobrom aj zlom. Navrhujem toisté čo Eduš, vziat ju k psychiatrovi ked pojdes najbližsie a on jejuž vysvteli, že ked mas pp neznamena, že si cvok,alebo že táto porucha je dôvodom na rozvod,zmen lieky za nejake na principe SSRI,tie zvyknu zabrat ak ine už nezaberaju, su najnovsie ana paniku poznaju trik, ak by ani potomnebola ochotna s tebou ostat, podporit ta a hlavne pochopit, bud si istý, že ti bude lepsie bez nej,aj ked teraz to znie pre teba akokolvek ťažko a casom si najdes chapavejsiu partnerku možno ppčkarku:))Vela stastia a verim že to dobre dopadne.

Lenik- a prečo nevies sa na nic susterdit a spat bez tabletiek?neviem prečo,ale ja si myslim,že zase bude problem v priatelovi, zas sa ti malo venuje?ja neviem, ale tak ako pisala aj Dita, vsetky psychicke problemy vznikaju z urciteho diania okolo nas, resp. z toho, že velmi ťažko sa prispôsobujeme ťažkým životným chvilam, ktoré sa nám pletú v živote do cesty, som za riesenie vecí a nie za nechavanie si smutku pre seba a zajedanie problemu anxiliotikami, povedz konkretzne precomas tie stavy a riesme to!ty niesi ten typ co by ich mal z nicoho nic, vsak?

Inak dneska počasie stale o hovne, nachladla som,hrdo v ťahu, sople,pijem horuci caj,kedže lieky nemožem teraz v teho(pardon):)) žiadne, tak pekný posledný víkendový den vsetkým.

Pajko, DĚKUJU. Vždycky umíš pohladit. A jak je vlastně tobě?

Eduš, já vím. Psala jsem to s tím vědomím. A díky za všechny fotky, mateřství Ti moc sluší - Matýsek vypadá už v bříšku úžasně!!! :-)

Pajko, díky za to, cos napsala Ibri, týká se to i mě.

Eduš, nic proti tomu nemám, to je Pavlova volba.

Ibri, poporodní deprese se neboj. Může potkat každou ženu, jenže ty na rozdíl od těch ostatních máš přednost, víš, že hrozí, rozpoznáš, kdyby přišla a nebudeš mít problém s ní hned v zárodku zatočit s pomocí odborníka. Jsem ale přesvědčena, že Tebe nepotká, už proto, že i v těhotenství ses musela poprat s problémy a taky Sardinka a letní sluníčko Tě podrží v optimismu a pocitu štěstí ze zdravého miminka. Hormony po porodu vždycky s psychikou trošku zacvičí, ale z pms se taky nehroutíme, ale víme, o co jde, tak to přežijeme. Hledej všude kolem pozitiva, soustřeď se na hezké a jásavé věci kolem sebe, to je psychohygiena i prevence. Neboj se a promysli si scénář, co bys podnikla, kdyby se objevila, to by Tě mělo uklidnit. Řešila bys ji, až kdyby přišla a ona nepřijde!!!
Termín už Ti klepe na dveře, že? :-) Držím pěsti!!!

Ahoj, Dito, díky za reakci. Máš pravdu, jednou jsem dole, jednou nahoře. Člověk si ale musí pořád opakovat, že když se dotkne dna, zase půjde ode dna nahoru.
Pavle, ahoj. Proboha, proč se s tebou žena chce kvůli nemoci rozejít? Zkoušel jsi jí to popsat nebo ji dokonce s sebou vzít na nějaké sezení, ať si vyslechne, o co jde?

Pavle ahoj, je pravda,že sem už někteří vyléčení psali,bohužel mááálokdy sem napíší po čase,zda jejich vyléčení stále platí! Já bojovala taky bez Dr,bez vědomí toho,co mi asi tak může být,nakonec už bylo tak zle,že i můj muž pronesl,že jestli to nezačnu řešit,rozvede se.
Pomohla mi AD Apo-parox,k tomu jsem párkrát chodila k psycholožce,ale spíš jsem měla štěstí na ta AD.Prostě jak mi bylo dobře fyzicky,začalo být i psychicky.Začala jsme žít jak ostatní bez PP a agorafobie.Byla jsme aktivnější, jen tak mě nic nerozhodilo.Ted jsem od listopadu bez AD, panika není, semtam úzkost,pár náznaků fyzických projevů duševní nepohody.Ale srovnat se to zatím nedá.Bojím se taky , že to není navždy,jak říká lékařka,vrátit se potíže mohou kdykoliv,stačí určitý spoutěč,či prostě jen chemický nedostatek hormonů v mozku.Jenže stále k tomu všemu platí, že člověk na sobě prostě musí tvrdě pracovat,říkat si, že mu je zle jen od psychiky, nevyhýbat se situacím,kde nam je zle apod.Prostě neustálý trénink.Jenže napřed musí zabrat AD!!!Když je pořád zle,nelze na sobě pracovat,to ne.Potíže a strach převažují nad rozumem.To znám dobře.Ale určitě se neděs,že by ti nikdy nemělo být dobře a bojuj.Zkus navrhnout změnu AD.POkud nemáš nic o své poruše přečteno,zkus i to.Dosti lidem to pomohlo.Líp se začneš orientovat v tom,co ti vlastně je.Ženě dej taky přečíst,já to rodičům i manželovi prostě strčila do ruky a bylo.
Hodně sil a úspěchů ti přeju.

Pajko, možná by bylo lepší to probrat veřejně tady, třeba bysme si i ostatní z toho něco vzali, co myslíš?

Ahoj Pavle,je tady několik lidí, kterým PP zasahuje do profesního i soukromého života. Občas se tady objeví někdo, kdo se z PP zcela dostal. Bohužel sem ale skoro pravidelně přispívají spíš ti, co se PP ještě nezbavili. Osobně můžu říct, že u mě byla chyba především v tom, že jsem s léčbou začala příliš dlouho. Dlouhou dobu jsem si myslela, že PP porazím sama. Dnes bych řekla, že klasický ataky nemám, ale občas úzkosti a různé fyzické pocity, které mě v životě dost omezují, mám stále.
Poradila bych ti, abys zkusil manželku zavést ke svému psychiatrovi, aby byla schopná alespoň částečně pochopit, co prožíváš. Je tady dost lidí, jejichž partneři nikdy nepochopí, o co jde. Ani můj muž po 11ti letech vztahu není ochoten PP přijmout, ale je asi nutné s partnerem pracovat. Je to hodně těžké nejen pro nás ale i pro naše partnery. Určitě ti tady ještě někdo poradí, jak dál. Je tady spoustu skvělých lidí....

Pavle, psalo sem už hodně vyléčených lidí. Ve Tvé léčbě bude někde chyba. Podrobuješ se kromě léků i psychoterapii? Jestli chceš, napiš mi na mail jap.ka"seznam.cz

Mám diagnostikovanou panickou poruchu 7 let,k tomu i GÚP,manželka se chce se mnou kvůli mé nemoci rozvést.Máme spolu dvě děti,mám skvělou práci,avšak nemoc mě denně sráží k zemi,kolikrát si myslím,že už hůř být nemůže.Užívám AD,Neurol a Stilnox na spaní.Kolikrát nemůžu usnout,přestože jsem z práce unavený,mám zodpovědné povolání.Je tady někdo kdo se úplně vyléčil?Mám pocit,že se té nemoci nikdy nezbavím.
pavel1.62"seznam.cz

Leniku.. co jsme si, to jsme si. :)) všechno dobrý :)) měj se a ať je ti líp.

Leník, klidně si je stebou taky vyměním,ne jen ty srandičky a obrázky a hry...stčí napsat,máš mail.adresu na mě,nebo?Radu mám jednu,,,pokud nechodíš zároven k psychiatričce,měla bys.Asi trpíš těmi opakovnými depresemi,asi nejsou současný AD tak kvalitní právě pro tebe,nevím.Jen myslím.Jinak poradit nedoikážu,ale věřím,že je ti zle.Všimla jsme si,že se to u tebe střídá i dle příspěvků.Minule byl pohovor s přítelem nacím motore k dobré bezdepkové náladě,ale ted s ebud něco semlelo,co tě zašouplo zpět,nebo prostě jsou deprese bez zjevného zapřičinění..ty jsou horší.Já depky však taky mívám,sklíčenost,pocit,že vše nevychází ,je naprd,je dokola a z toho jsme utahaná...pak je období,kdy je líp apod.Ale u sebe mám vypozorováno,že za tím stojí spuštěče...neshody ve vztahu,nějaká vnitřní nespokojenost,že dlouho mlčím,nejsme vybouřená..a ono to vše musí jednou ven,prostě tělo volá o pomoc...a v různých podobách s enám ot projevuje.A to je podtstata depresí a PP,fobií...moc dobře jsme si o tom zrovna v úterý povídala s psychiatričkou.Lidi ani netuší,že někde hluboko v podvdomí j eněco roky zžírá a projeví se to náhle tělesnými příznaky,doslova bouří či uragánem v tělě,v mozku...pakliže se po všemožných vyštřeních neobjeví fyzická příčina,nechtějí či nedokážou uvěřit,že by ONI mohli mít psychickou poruchu a měli by ji co nejdřív začít řešit.My všichni tady už to naštěstí víme,jen někomu to i tak trvá,než uvěří a dá na rady:-))).Neboj ,bude Leníku zas dobře.Třeba potřebuješ nějakou životní změnu...nevím,neznám tě.Ale podle sebe to tak vidím...já už ale na změny tolik prostoru coby vdaná se závazky nemám.

Musím reagovat.Jsem sice na návštěvě,ale nedá mě to.Leníku,tvoje reakce mi taky připadala zvláštní.Kolikrát já tady napsala, že je mi zle atd., ale ani jsem nečekala,že na to bude někdo reagovat. Vždyť co nového by mi mohl někdo poradit?Mně pomáhá jen to, že se z toho můžu vypsat,nepotřebuju pořád dokola od někoho opakovat, že to patří k PP. Řešíme tady přeci problémy všech a být těhotná a mít úzkosti není opravdu nic příjemnýho.

Dituš, ano, jsou to zase deprese a mám pocit jako tehdy před tím, než jsem se zhroutila. Nemůžu ani jít spát aniž bych nesnědla prášek na nervy. Mám tisíc myšlenek v hlavě. Chodím k psycholožce, rozebírám to s ní, ale mám pocit, že bych ji měla mít doma, abych s ní mluvila pořád dokola. Prostě se nemám komu svěřit.
Díky ale Rokytce, která si se mnou vyměnila mailiky.