Panická porucha 5

Jitko, myslím,že bys měla sebrat odvahu a vydat se někam ven, s kamarády nebo bez, on se určitě časem někdo najde, takhle se fakt jenom užíráš a neužíváš si nejlepší roky svého života, já fakt nevím, co bych dělala bez svých přátel, někteří ví, jak na tom jsem, někteří ne, ale vím jistě, že by mi vždycky pomohli a to mě drží nad vodou..takže s chutí do toho, budu ti držet palečky a doufat, že začneš věřit sama v sebe i v osztatní lidi...

ahoj lidičky, nestíhám teď moc psát, ale čtu vás, je mi taky poslední dobou tak nějak zvláštně, hlava mi šrotuje, říkám tomu víření myšlenek a fakt je to nezastavitelné.. včera jsem měla promoci a málem jsem tam omdlela, zase strašná nervozita, plný sál lidí a hlavně celá natěšená kamerující a fotografující rodinka..no hrůza, ale všechno naštěstí dobře dopadlo...
mně právě připadá, že narozdíl od některých z vás já mám zase ty svoje špatné chvilky večer, hlavně před usnutím, když by se měl člověk uvolnit, tak já přemýšlím nad blbostma, poslouchám své srdce, jestli bije a soustředím se na to, abych pravidelně dýchala a hrozně se bojím pocitu, že se nebudu moct nadechnout..prostě hrůza..
Pajko, tvůj zážitek s psychologem mě opravdu pobavil a pokaždé, když to na mě jde, tak si představuju sama sebe, jak ležím tam, kde zrovna jsem a vysvětluju, že mi fakt nic není...dneska jsem si to tak říkala v tramvaji a asi by tzo fakt nebylo moc fajn...:-)))

Miss,jak jsem četla o tvé příhodě v solárku,tak jsem se chichotala pod fůzky(omluva:),ale někdy je to fakt prča.Ale důležitý poznatek, dokud si ze sebe dokážem dělat legraci,je to furt O.K!Teď na večer je mi jaksi podivuhodně, doufám že to zaspim.Asi to zkusím s těma pastelkama,ale obávám se, že si budu omalovávat,respektive ruka bude omalovávat,ale mozek pojede stejně po svým.Jo,jo miss, je to přesně jak píšeš,taky mi připadá, že všichni řeší každodenní jednoduchosti vyplývající z jejich života, jen já si k tomu bohatě přidávám a nemůžu si pomoct.To je fakt 250%.Tak to jsem ráda, že nejsem baba bláznivá,přemýšlivka jenom já:).Zdravím tě.Nela

Ufff, hezky studeny vecer vsem. Jen tak pro zasmani: Dneska jsem byl na EEG mozku. Hned jsem prisel na radu, navlikli mi "cepici" na hlavu a rekli mi at si lehnu a jsem v klidu. Chvili se nic nedelo (byl jsem nervozni jako pes), a pani rika "budte v klidu, relaxujte",po chvili... a ja jeste vic nervozni, a ona "jezis tady to lita, uklidnete se nebo se to nebude dat zmerit!!!". No tak nakonec jsem tam malem usnul :)

ahoj, jen krátce, protože v tom vedru nejsem schopná nic moc vymyslet. Při představě, že mě někdo z rodiny uvidí, jak si vybarvuju omalovánky a říkám si u toho Vašek Pešek, by mě pobyt v Bohnicích určitě neminul!!!

A jeden bezva trik na šrotující hlavu, občas to i zabere - kupte si pastelky, krásné omalovánky, a pak si sedněte a začněte hezky pečlivě omalovávat, jednu plošku vedle druhé, jako byste z toho měli dostat známku, perfektně to uklidňuje, já už mám doma omalovánek celou sbírku, nejraději mám Ladovy s kocourem Mikešem, já skorobabka. :-)

Dandy...jo, já vím, ale Krakula je stokrát horší, to já ,když mi není OK, dlabu na úklidy atd. Fakt.Rozhodně jsem už poučená.

Miss- až ted jsem odepsala. Seznam měl výluku a smazali mi všechna mail. data, takže i adresář, tak s kým si odsud píšu,prosím o zaslání adres,pokud chcete.
Vedro tfuj, v poradně, taky nic moc potěšena- cukr z testu na těho cukrovku je, nemám jíst sladký,to nejím,ale v podobě ovoce a pečiva a pití taky ne...a já na ovoce mám chut ted největší,do pr...dolů jsem vyfasovala čípky, vrchem budu pojídat Letrox na š. žlázu, nízké hodnoty...a denně aspon dva pytlíky Mg, je nízký.Tak jsem nebyla daleko od pravdy. Pro gyndaře jsem měla dva papíry od endokrinoložky, jen na to doslova mrknul, takže čtení labor. výsledků nehrozilo a řekl no jo, Letrox.Mimi jsem neviděla, dnes se utz nekonalo...a seděla jsem tam pres hodinu v čekárně i přes objednání...to je pořád.Tak nic moc dnes.
Mějte se všichni OK.

Tak mě kdyby zavřeli do solárka, tak se tam zblázním, být zavřená v tak malém prostoru bych asi nepřežila a určitě bych si taky začala představovat, že to pak nepůjde otevřít, a já se tam upeču a na světě by byla panika jako hrom. Je to vůbec zvláštní, jako mladá holka jsem tyhle fobie neměla, ale teď mám dojem, jako by jich bylo pořád víc, na jedné straně klaustrofobie (o té jsem nevěděla až do té doby, než jsem uvízla v jednom úzkém tmavém tunelu v horách), strach z výšek (nesnáším takové ty schody na různé věže, co jsou tvořené jen deskama a pod nima je vidět hlubina dole - ale pozor! - vloni v létě jsem vystoupila na rozhlednu u Tvarožné Lhoty (Pajka možná ví, co to je) - vysokou věž tvořenou jen kovovovými stupni a zábradlím - a to jen díky tomu, že jsem celou cestu nahoru držela oči upřené před sebe a zarputile si opakovala Vašek Pašek, několikrát jsem se sice zarazila a myslela, že vypustím duši a zůstanu tam trčet... cesta dolů byla mnohem horší, protože jsem se musela dívat, kam dávám nohy, ale přežila jsem to, a byla jsem z toho pak v euforii. Nejsem schopná nakupovat v hyperobchodech jako Makro, OBI a podobné, protože jakmile tam vlezu, tak okamžitě začínám panikařit, totéž naopak v tramvaji plné lidí, co se na mě mačkají (i když tohle má možná kořeny v době, kdy jsem v době studí jezdila tramvají a několikrát jsem se stala obětí frotéra, fuj...) a mám fobii z nadměrného hluku či spíš alergii na hluk (sekačky, hlasité rádio, lidi v restauraci), kristepane, ještě že žiju tady v tom zapadákově, kde nejsou ani propasti, ani tramvaje, ani makra, jen ty sekačky občas, ale to se dá přežít. Nevím, jaká fobie se objeví příště (o panické hrůze z pavouků raději pomlčím). Pochybuju, že je někdo z vás takový cvok jako já... :-)

Nela - neviem ci sme etercike duše:)pekne si to napisala,alebo nam len mozog pracuje na 250% :)))vacsina ludi je normalnych, rozmyslaju v ramci normy, zaujima ich co si daju na ranajky co na obed, s kým si pojdu vecer sadnut do baru a tak..no my musime furt o sprostostiach :))sme ako napoli zastrelení duchom už niekde inde :))
K opalovaniu mne tiež trieska hlava po opalovani a to teraz vždy dneska som si dala aj šiltovku ale prdlajs platne asi somju nasadila neskoro, solárko mi ani nespomínaj,zažila somvnom parkrat paniku,ked som si do nho lahala musela som vyzerat dost biedne, cela spotena lebo aj baba čo to obsluhovala si to vsimla a povedala,nebojte sa, len klud :))myslela som, že neistotu viem maskovať, po jej slovách som si pripadala ako cvok,každe solarko je ine, raz som bola v takom dákom staršom a tam si to trebalo nastavit samostatne nespustilo sa to automaticky po vhodení minci, bolo tam viacej tlačítiek a ked som jedno stisla zavrelo sa to za mnou uplne a ostala asi len 10 cm škára, samozrejme začalo mi byt zle,panika strach, potom som sa snažila samu seba ukludnit, že raz sa to otvorit musí:))pricom som si nahovarala, že urcite som to nastavila minimalne na hodinu a skončím ako pečené kura a rovno ma odtial odvlečú do hrobu :))zacalo sa mi zdať, že už tých 10 minut preslo, zacalo som panikarit a nasilu rozťahovat kryt na solárku no neslo to,lebo sa otvaralo až same po uplynutom case,nasilu som to rozorvala asi na 20 cm a doslova sa cez to pretlačila a vypadla:))samozrejme celá bledá /namiesto opalena:))/a srdce mi šlo roztrhnut na mraky, ten škrípot tých dvierok a rachot mojho padu na zem urcite baba co davala pozor si nemohla nevsimnut, som sa hanbila jak pes, no možno o tom nevedela,ale radsej som odtial hned vypadla a už sa nikdy nevratila:))najlepsie su turbá na stojáka tam stojis a dvierka si možes hockedy poodchylit, u mna sposobuje paniku neón a ten je v solarku neznesitelný + horucava no neviem, ale už by som tam nesla, samoopalovaky mam doma tiež,ale to ti vydrži tak den-dva a opalenie je v prdeli musis mazať odznova.

A je to tady.Tak jsem si libovala, jak to dnešní vedro a celý den jsem zvládla a teď bez varování je tady.Byla jsem venku, najednou slabo, motanice, před očima mžitky ,nohy od kolen dolů jak v mraveništi a tak ležím a čekám.Loupla jsem hned neurol a snad se to zklidní.Může to být i tlak, opět 90/63.Přitom na slunce jsem dnes vůbec nelezla.Snažím se to rozdýchat, koukám do knížky a teď píšu sem.Už aby ty vedra skončily.Ale musím se přiznat, že i jako starej panikář jsem nehledala žádný hovno, ale myslela, že se o mě pokouší infarkt.No jo , tak je to vždycky.A to jsem měla takovou dobu pokoj, pravou ataku jsem už dlouho neměla.Hned jsem si vzpoměla na Báru.Jak ti je ?
Jdu se odplazit na gauč, když přežiju, ozvu se.

Miss, s těma odbíhavýma myšlenkama to mám stejně, občas se musím při rozhovoru imaginárně proplesknout, abych "dávala pozor"!Takže pravdu jsem měla,, když tvrdím, že jsme citlivé, hloubavé a éterické duše,no ne, když máme podobné vnímáni světa? Co se týče opalování, tak já jsem do toho šla,ačkoliv vím, že mi to nedělá dobře a první dva dny dobrý a pak už nee.Bolívá mně hlava a derealizace je pěkně hnusný stav, to mně na tom štve asi nejvíc.Takže bych doporučovala pro letní opálený vzhled spíše krátkodobé solárko,ale jdi si lehnout do tunýlku,uuuaaa:).Takže samoopalovák to jistí.pa

Honzo, věřím,že když ti doktor řekne,že si chlap jak hora a ýe to přece zvládneš, tak si možná neuvědomuje,že tím to pohnojí ještě víc!O to přece vůbec nejde,jestli si chlap, nebo ženská, puberťák nebo padesátník,důležitý je jak citlivý máš nitro.Ono se to za tím stolem lehce radí "musíte to zvládnout",ale ten na kom ta tíha leží si to musí jak se říká vyžrat sám. Ale ono i tady bohužel platí "sytý hladovému nevěří"a to doslova.Kašli na to,vždycky si říkej, že i on se jednou bude cíti mizerně(procokoliv)a věř,že jo,protože život není mejdan a pak sám pozná jak je důležitý pochopení(i když mu nic zlého nepřejeme,že:)!Vydrž na AD, bude líp!Znám člověka, co mu po 50 letech konečně dovolili normálně(standardně) žít.Zdeni, ty akvabely by byly síla:))).Máte někdo dobrou radu jak se připravit na zaručeně stresující období(zkoušky),aby to člověk uvědomněle zvladl a neodrovnal ho ten stres?Brali jste někdo homeopatikum Sédatif?Nela

Vidíte a já jsem si myslela, že už jste to vy, kteří sem chodíte déle, četli.
Evi K., ten psycholog je ale moc dobrý, má v Brně velmi dobré jméno a propracované metody a dostat se k němu je zázrak. Jenže mě nechtěl :(, asi jsem nebyla dost vláčná, pořád jsem mu do toho mluvila a bylo to pojato spíše jako pohovor první pomoci. Odmítl mne dřív, než jsem si o terapii řekla. Ale já o sobě vím, že bych skončila s uvolňováním ještě pod kotníkem, nejsem sugestibilní a je mi taky na škodu, že mám z psychologie zkoušky na VŠ. Později jsem ještě zjistila, že je narozen ve stejný den jako a možná to v těchto vztazích pak neklape :-)

Renčo, bylas a jsi v dobrých rukou!!! Expozice jsou přesně cesta ke zdraví. Žádné zavírání se doma a vyhýbání se situacím, ale pěkně do toho. A když si pěkně do detailu promyslíš scénář pohřbu, Tvého strachu ubyde. Trošku si nanečisto odehraješ to, co Tě děsí a zjistíš, že to nebude tak zlé...

Terezko! Jsi šikulka, že do toho autobusu vždycky zase znova nastoupíš. V tom je Tvoje síla i bojovnost. Dostal mě Tvůj výraz "vypsychla", musela jsem dlouze přemýšlet, co je na tom slově zkomoleno, vypouštěla jsem a přeskládávala písmenka, až mi nakonec došel obsah i to, že vypsychávám přece celý život! :-) Akorát jsem o tom nevěděla :-)
"Tož děvčico, co s Tebú?" řekli by na rodném Slovácku...
Když to přijde, vzpomeneš si na nás, že bojujeme: foukáme do bublin, říkáme si Vašek Pašek, rozhodujeme se, zda zalehnout na břicho a přímo do ...
Ale vážně: naučíš se správně dýchat - hezky na 8 dob nádech do břicha, zadržíš dech a dlouze vydechneš. Pravidelný dlouhý dech je cesta ke zklidnění. Je dobré mít možnost pořádně se napít(nealko!), nos při sobě aspoň půllitrovku nějaké vody, když víš, že jdeš do akce, kde by bylo třeba, i kdybys ji měla vláčet životem anebo si o ni říct. Dále se pokusíš odpoutat myšlenky od sebe. Můžeš se někoho na něco zeptat, můžeš mít foťák a hledat, co bys vyfotila, můžeš nacvakat do mobilu smsku, kde popíšeš, co Ti je. Hezky jeden příznak za druhým, i sebelitovat se tam můžeš a pošleš ji někomu, komu věříš, i kdybys to měla být jenom a pouze Ty sama. Je to rituál, který nutí racionální část mozku, aby potlačila rozbouřené vyplašené emoce a jemná koordinace prstů při hledání kláves zklidňuje rozklepané tělo. Praktikuju to dodnes, ale v dobách velmi zlých jsem třeba tak psala sms blízkému člověku, který klidně spal vedle mne. Nechtěla jsem panikařit a nabourávat mu tolik potřebný spánek a tak si vždycky až ráno přečetl, že jsem zase tiše vyšilovala. V supermarketu pomůže pult s mrazeným nebo chlazeným zbožím. Plácneš na sebe pytlík zeleniny, kostku másla nebo mraženýho lososa a hned se vzkřísíš. Doma jednoznačně studená sprcha. Protože u mě dominuje pocit, že ztrácím hmat, tak si masíruju kůži kartáčem na vlasy, nakonec tím rozproudím i lymfu a bojuju nejen proti PP, ale ještě likviduju i celulitidu :-) Taky bys mohla, když jsi tak vhozená do víru cizích lidí, zavolat někomu blízkému. Pokud takový člověk ví, o co jde, může velmi pomoci. A kdyby to přišlo a zase nezvládalas až k extrému záchranky, přestaň si dělat výčitky. Důležité je, že zdravotníkům umíš říci, co Ti je. Oni tady jsou od toho, aby řešili i takové případy. Jejich nárust je bohužel celosvětový trend a kdokoliv sem psal, že se do takové situace dostal třeba v zahraničí, většinou mu dali dýchat do pytlíku. Znali to a měli pochopení i soucit, nemáš se za co stydět. Nepíšeš, jestli to někdy řešilas u odborníka, ale stálo by to za úvahu. Kromě toho člověk většinou před atakou cití napětí a neklid, takže může vzít lék preventivně dřív, než se stav vygraduje do nezdravého extrému. I když jsou i ataky, které přijdou jako blesk z čistého nebe...
Neboj se, časem to nacvičíš a dokážeš dostat pod rozumovou kontrolu. Všem nám to dává zabrat a nikdo se zatím nevzdal, protože jsou mnohem horší diagnózy, než naše komická rozklepanost z každé maličkosti...

A vy všichni ostatní: teploty, kterými nás letos v létě příroda obdarovává, jsou opravdu extrémní. Ani mozku nesvědčí, takže serotonin si dělá víc než jindy co chce a my se hroutíme. Nebojte se krotit jakkoliv a vy zatvrzelí antilékovci klidně sáhněte potrošce jedu, který vám pomůže.

Zdravím všechny. Ani nevíte jak moc jsem rada, ze tohle existuje. Predevcirem, jsem totiz opet vystoupila ze dvou autobusu, az mi nekdo nakonec zavolala zachranku. Po kolikate uz? Ach jo. Vzdycky se tak stydim. nedokazu s tim nic delat. Nedokau si prikazat, ze to nic neni, ze doopravdy neumiram a ze je to jen o tom, ze jsem vypsychla. Neberu zadne prasky a takovahla vec se mi podari jednou za ctvrt roku, jinak se nemuzu treba najist, protoze mam pocit, ze se udusim. Jsme fakt asi psychopat :( Ted jak si tu vsechno ctu a nejen tady nemam pocit, ze bych byla magor :) Jen uz chci konecne vedet co delat kdyz to prijde. mam ted kazdy den strach ze se to bude opakovat...:(

Čavte moji milí !

Dita- aha, teraz mrkam, že si tu nechala oznam, že ti nejde seznam, napisala som ti ako bolo v poradni,je to už celkom tlusťoch:))to, že som dneska videla malé mi urobilu veeelku naladu panika nema šancu:)ked ti pojde mail odpis mi na ho.

Dandy- ty si preventivne vzala volno?no dobre si urobila ja vdacim vsetkým svätým, že možem byt doma, si neviem predstavit, že by som sedela v tom dusne v kancelarii od rána do vecera a makala, esteže som tehotna:))bola som v meste ked som isla od doktorky, ale kupodivu mi to slnko až tak nevadilo, to šumive magnezium ked si dam ten trepot srdca ustáli a aj sa lepsie dýcha, zvladla som aj obchodak, nastastie do Terranovy konecne namontovali klímu su tam 70% z?avy takže ani panika ma nepresvedci aby som sa neišla prehrabovat v handrach :))ozaj baby dneska som zohnala skvely modny kusok, jesenný kabatik zlacnený z 1799sk na 149sk:)) sa vytesujem jak male decko, ak mate u vas Terranovu bežte tam, teraz sa tamoplati nakupit za par korun možte mat fajn vecicky.

Nela- to co si tu opísala tak presne nad tým som dnes uvažovala, že moj mozog je doslova preplnený informaciami, velmi casto myslim na minulost a v hlave sa mi to potom prehrava dookola ako pokazená páska, dneska som sa až musela otriasť a povedala som si vetu žijem tu a teraz, tu a teraz su také a hentaké okolnosti,mam takýto život tu a musim riesit sucasnost, napada ma co by bolo keby..atd..furt nieco analyzujem každu informaciu špecialne spracujem :))casto sa mi stava ked niekto so mnou rozprava, že ja rozmyslam o niecom inom, teda teraz to vyznie sproste, alemyslienky pri proste odbiehaju ak nieco prave v hlave riešim,ukludnujem sa len tým, že sa mi to stava len vtedy ked dotycny rozprava nieco co nie je podstatne pri doležitých veciach sa sustredujem:))a aj to co si pisala a aj Zdenka že v noci je stav tela uplne iný, tiež citim celkovo ulavu akokeby noc so sebou priniesla koniec boja, osviežujuci vanok,odstranila strnulost a tie desné stavy, suhlasím, že vecere su najlepsie.

Este som sa Vás vsetkých chcela opýtat, ked tak zle vsetci znášame horucavy ci sa niekto z vas chodi opalovat myslim umyselne:) proste savycapit na deku a zavriet oči a opekať sa?ja sa snažim,ale len sa mrvím, lebo na ostrom slnku mam vždy derealizaciu a mam pocit, že sa kdesi stratim, stava sa to aj vam?

Tak jsem zvládla nákup a pohoda.Překvapivě málo lidí, v marketu chládek.občas jsem se přistihla, že se culím, myslela jsem na to hovno.
Dandy psí může být určitě taky, ale kočičí víc smrdí.
Renčo, to je zajímavé, jak každej doktor léčí jinak.Já jsem se svojí první cvokařky ptala, jestli mám nějak ten strach překonávat/nakonec mě nic jiného nezbylo/ a ona říkala, že v žádném případě, že se organismus už tak dost zdevastovaný oslabuje ještě víc.Ale neposlechla jsem ji a dokonce jsem přešla k jiné.Bohužel dojíždím dost daleko,ale trafila se mi s AD a jsem docela spokojená.Jen jsme nějak plánovaly vysazovat Neurol, ale teď na to nemám sílu a v těch vedrech by to asi ani nebylo dobrý.
Jo a s tím pohřbem, taky jsem informovala rodinu, co chci zahrát.A občas je vytočím tím, že jim to připomenu.

Dnes jsem si vzala volno v očekávání toho vedra...vloni to se mnou "trošičku" zamávalo, tak pro jistotu...
Včera ve chvíli kdy nám svítilo slunko přímo na teploměr tak tam bylo 51!!!!...říkaly děti. Teď jak to píšu, tak se mi to nezdálo....jdu se kouknout a fakt...teploměr je do 50, ale ještě to jde kousek nad...a teď už je to na 50..:-( To snad ani není možný. No snad to nějak přežijem...ale hlava už mě bolí:-(( a co vy? Jak to dnes zvládáte?

teda vy mě dokážete zaručeně pobavit:-)
Aquabely s plavacím kolem?:-)))
Dituša, která radí Evči ať se tak nehoní:-)))
Vašek Pašek:-)))
Příprava na pohřeb:-)))
A nakonec to hovno:-)))
Evi,...."budu hledat na zemi..." u nás na sídlišti bys moc dlouho nehledala, prakticky můžeš lehnout kdekoliv a máš jistotu...jestli to teda může být i psí:-)))

Pajko, dobrý.Tos měla štěstí.Já byla jednou, asi před šesti lety u jedinné psycholožky na okrese.Bohužel ani dnes jich tady není víc, jen tahle jedinná.Přišla jsem k ní, sedla si, jedinné co mě řekla, že vedle mě jsou papírové kapesníky, že lidé u ní hodně brečí a pak se zeptala co chci.Co jsem ji měla říct,popsala jsem ji jak u mě všechno začalo, teda ty fyzické problémy, protože jsem nechápala co se se mnou děje.No a pak jsem na sebe ten zbývající čas do jedné hodiny, kterou má na pacienta jen koukali.Objednala mě na příště, probíhalo to stejně, jen že zkoušela nějakou relaxační hudbu a uvolňování od palců na noze výš a já se soustředila jen po kotníky a byl konec.Prostě se nedokážu odpoutat od svých myšlenek , proto mám problémy i s usínáním.No a tím skončila moje anabáze s psycholožkou.Já myslela, že se mě bude třeba na něco ptát,ale my na sebe jen koukaly a bylo mě i dost trapně.Samozřejmě jsem vztahovala tu špatnou zkušenost na sebe, obviňovala se,že to je moje vina, že nebyla mezi náma žádná komunikace, ale dnes , když mě je líp a trochu už mě ten mozek zase funguje, tak si myslím, že kdyby tenkrát mě dokázala pořádně rozebrat, mohla jsem být někde úplně jinde.
Takže Pajko, až dnes půjdu v tom vedru nakupovat, vzpomenu si na tebe a budu hledat po zemi to hovno.
Krásný den všem.

Ahojky lidicky, nebyla jsem se tady kouknout par dnu, ale musim rict, ze procitani vasich prispevku je moc fajn, citim ze vestina z vas, i kdyz prozivame asi kazdy tezke chvile, je hodne nad veci a celi vsemu s dustojnosti...ja jsem mela uz pred nejakou dobou pocit, ze uz to hodne odchazi a je mi lip a lip, ale ted najednou prislo zas takove "zkouskove obdobi" a spousta somatickych priznaku ataky se mi vratilo, nevim proc tak je, ale uz citim, ze tomu dokazu daleko lepe celit, nez kdykoli predtim. AD ted mam jiz patym mesicem a jine leky prakticky nepouzivam, mam vyborneho pana doktora, ktery jak osobne sam tvrdi, ma rad styl "lecby sokem" proste takove cilene vystavovani se mistum a vecem, ktere cloveku nedelaji dobre a ataky vyvolavaji a pomalu se ucit jim celit. ze zacatku jsem si rikala, ze se snad zblaznil, proc bych jako byla tak blba a delala veci, ktere mi nedelaji dobre??? uplne jsem z toho byla zoufala a myslela jsem, ze je uplne mimo:) nicmene metro, posta, nakupni strediska, prakticky skoro vsechno jsem k zivotu potrebovala a vedela jsem ze pred tim nemuzu utikat.metro a posta byli na dennim poradku, bylo to silene, kolikrat jsem myslela ze nedojedu, nebo ze vystoupim na dalsi zastavce, ale nakonec jsem to nikdy nevzdala a napric tomu, ze jsem nemohla dychat, myslela jsem ze mi srdce vyskoci z hrudniku atd...zustala jsem a tak to delala kazdy den. jak postupoval cas, priznaky mizely a ja se citila svobodnejsi a svobodnejsi..parkrat jsem si sice vzala prasek, pac jsem potrebovala nejak fungovat v praci,ale celkovym poctem tech prasku bylo doted asi 7 ks celkem, takze zbytek jsem opravdu nechala vzdycky proste jit a cekala az to odezni.I kdyz ted ataky prichazeji, tak se to neda srovnat se zacatkem, to bylo opravdu na hranici unosnosti..doufam, ze to postupem casu bude uz jen lepsi a lepsi..(i kdyz zustavam nohama na zemi a vim ze me to zrejme bude provazet cely zivot), hlavni je, ze uz vim s cim mam tu cest.
Jo a cetla jsem prispevky na tema smrt a strach ze smrti, taky mivam stejne obavy, ne ani tak ze umru, ale jak umru..ted to mam na poradu dne u pana doktora a do priste jsem dostala ukol vysnit si svuj vlastni pohreb, proste se vsim vsudy, jak bych chtela, aby probihal a vypadal:) nemam naprosto tuseni, co to znamena, v cem mi to ma jako pomoct, ale ted uz me fakt snad nema ani co prekvapit:)))takze si kazdy den vytvarim svuj vlastni pohreb, dobry co? uvidime k cemu to bude, napisu vysledky..:)
tak jsem se trocha dost rozkecala a asi bych pokracovala i dal, ale nechci zahltit server, takze se vsici drzte a papa