Panická porucha 5

TO: IM_cookie=true
No, vypadá to, že jsi na správné adrese. Ale mrkni se ještě na www.lundbeck.cz do sekce pro veřejnost, Čím se zabýváme, deprese a úzkost, Trpíte záchvaty panické úzkosti?
Jinak nemám-mám taky epilepsii. Panická porucha má v některých směrech podobný obraz, dokoce i léky. Při první atace mi brněl jazyk, pamatuju si těch 40 let, jak jsem z toho byla vykolejená a k smrti vyděšená...
Vydrž náběh antidepresiv. Začala ses léčit brzy, ještě si sežeň informace, ještě lépe psychoterapeuta a budeš brzy zdravá. Horší je to, když ji někdo přechodí... Přeju, aby bylo brzy dobře,a le nikam nepospíchej. Když už bude výrazně líp, nevysazuj lék překotně a předčasně. Antidepresiva je potřeba brát delší dobu.

Terezko, drž se! Bude dobře, možná už je a opravdu Ti lék zázračně rychle zabral a především sedl! Souhlasím s Martinem, taky svou PP netajím, klidně se o ní bavím a nemám dojem, že mi podlamuje nadřízenou pozici v práci. Většinou vše pojmu s humorem, okolí o mně ví, že mám potíže, ale není to na mně asi poznat a s humorem jim občas povím nějakou story. Spousta lidí má psychické problémy, a spousta lidí má předsudky o tom mluvit. Opravdu jen málokdo, pokud se člověk orevře a uvolněně o rozhozené psychice mluví, reaguje nechápavě. Každý to má v sobě nebo v bezprostřední blízkosti. Není třeba to o sobě vykřikovat a nasazovat jako brýle přímo výstřední, ale na druhou stranu není za co se stydět. Nejsme míň výkonní, spolehliví, soustředění, bystří než ostatní, možná dokonce naopak... Ale je zvláštní, že mám PP od puberty (příští rok bude mít náš svazek 40) a mé děti o ní ví, pouze 5 let. Nějak nebyl důvod jim to říkat, mé problémy se držely na úrovni, kdy jsem to zvládala, aniž by si všimly. Pak mi to nějak ulítlo do kolotoče atak a 5 mg Neurolu denně.

Evi K. jeden Neurol denně a jeden Xanax denně to je jako z výrokové matiky. No může to být totéž a nemusí, záleží na tom, jak silný. Neurol je na trhu 0,25, 0,5 a 1, možná i 2 mg a Xanax asi tak nějak podobně, takže kdo bere jeden Neurol 1 mg, bere víc než ten, který bere jeden Xanax 0,5 mg :-)

Evi R, díky za Oscara, dnes ještě i Oskar má svátek :-) Sice nevím pořádně za co, ale potěšíš... :-) S tím mým Neurolem je problém, že už nevím, jak jsem ty strašně vysoké denní dávky zredukovala. Bylo mi líp a šlo to nějak samo. Občas cítím, že tělo má po něm hlad, jak píše Evka Kr, ale většinou se mi stane, když si třeba vyjímečně vezmu 1 mg tabletu ráno, tak do večera nic nemusím, ani si nevzpomenu. Ale ymslím si, že kdybych to nehlídala a jedla si ho preventivně na dobrou náladu, tak riziko závislosti má v sobě každý. Jenže my s PP máme tendenci to hlídat, takže jen tak bez příčiny bych si ho nikdy nevzala...A kdyby přestal účinkovat, šla bych si požádat o jiný lék.
Ještě k Báře: má pravdu. Je lépe brát léky a mít pocit, že žiju, než se marně, i když hrdině trápit a živořit. Ale to by měl každý nějak cítit sám a svobodně se rozhodnout. Psala sem už spousta lidí, kteří se tak bez léků marně snažili a jejich stav pokud nestagnoval, tak šel spíše dolů a všichni, kdo to vzdali a šli do terapie, nelitovali, fakt ani jeden člověk nelitoval, naopak všem bylo líto, že to neudělali dřív, že mohli naplno žít a ne trápit sebe i své okolí...

Viky
Ahojky,jsem moc rada,ze jsem vas objevila..asi jsem tu spravne:)..Snazim se nalezt na teto planete jedince se stejnymi priznaky:)a tak prosim kohokoliv,kdo trpi nebo se setkal s podobnymi krasami,necht mi tu zanecha vzkazik..moc mi tim pomuze..
Posledni 3 mesice je mi kazdy den zle(drive to byvalo parkrat do roka)..unava,deprese,brneni jazyka(setkal se s tim prosim nekdo??),uzkost,malatnost,zavrate,strach ze smrti,studene koncetiny,nizky tlak,strach vyjit nekam sama..Podstoupila jsem radu vysetreni,asi to znate..vse se zda byt normalni.Lecim se leta na epilepsii,ktera mi nebyla nikdy prokazana(CT,EEG v norme),zadne zachvaty nemam,"pouze" me brni jazyk a tuhnou ruce, coz trva nekdy dlouhe hodiny.Rada bych nasla nejakeho stastlivce:),ktery se ocita ve stejnych situacich,vzhledem k netypickym potizim se u me nemusi jednat o epilepsii..neurolozka je podobneho nazoru.V techto vedrech to bylo hotove peklo,zkolabovala jsem,z JIPky me poslali na psychiatrii,byl mi predepsan Cipralex 1/2-0-0.Beru ho tyden,nekdy je to spise horsi..tuhne mi oblicej,ruce,celist,jsem unavena,vycerpana,mam strach ze smrti,vyjit sama ven..ale porad verim,ze to prejde..Dnes ale uz bylo trochu lip:)Vim,ze musim bojovat..jako vy vsichni.Jeste jednou prosim kohokoliv,kdo se setkal s tim neprijemnym brnenim a mrtvenim jazyka a koncetin,napiste zpravicku..Predem moc diky za odpoved.Preju vsem hodne sily a viry..Zase bude dobre:-),doufam...

Mili, souhlasím s Pajkou, když pacient s jakoukoli jinou diagnózou nebere léky, mluví s o něm jako o nedisciplinovaném, nerozumném a nakonec si každý povzdechne - komu není rady, tomu není pomoci. Sama jsi to napsala - nedostatek serotoninu, musí se dodávat uměle, dva roky neberu nic a je to v pr... , ty dva roky můžeš klidně škrtnout ze života, protože všichni víme, co je to za peklo. Tobě jich není líto? Chudáci okonkologičtí pacienti do sebe rvou obrovské dávky citostatik, jsou bez vlasů s rozhozeným metabolismem, jen aby se zase vrátili do normálního života, podstupují utrpení a výsledek nikdy není jistý - tady všichni, kdo se léčí tvrdíme, že se uleví, tys to zažila několikrát na vlastní kůži - tak proč? Chápu, že zpočátku si člověk říká, že to zvládne, ale dva roky, navíc s tvýma zkušenostma - nechápu!

Rokytko, ty zvíře, to bylo antikoncepční flanelový pyžamo.Ale moc ráda tě tady zase vidím.

Moji nejnejnejmilejší! :-)))
Pajko, musím ti poslat PP Oscara za ten tvůj příspěveček - nemám, co bych k tomu dodala, je dokonalej! :-)))) Jen k Xanaxovejm (Neurolovejm) dávkám. Při takovým dávkování, cos brala - jak si pak vysazovala??? Ono taky záleží na těle: já mám 49 kg a 160 cm a dávkování 3x denně 0,25 bylo pro mne sice účinné, to jo - zaplať bůh, ale po 3 měsících sem lapla závislost jak hrom a odvykání bylo dalších půl roku doslova až k prášíčku, páč sem po vysazení měla absťáky :-(((
Majo, takže si vyber....
Krakonoško - to už je rok, co sem tě zasypávala ve špitále lučním kvítím, aby se ti nestejskalo po Krakonošovi.... a tys v průsvitný noční košilce sváděla Delóna z vedlejšího balkonu?? Tě prkno!!!
Mili - jak tajiš doma PP 15 let? A proč? Jednou mi psychiatr řek, že mít PP je jako když někdo musí nosit brejle - ty snad taky netajíme :-)))
Terezko, nestraš sama sebe, jsou tu i tací, kteří PP měli a sou z ní venku... a prášky už neberou!!!! Většinou je to však takovej tobogán - ta mrcha PP má tendence se vracet, v tom je její zrádnost a zákeřnost :-((((
Barb - nepřemejšlej nad nemocema, žij!!!!!
Makám jak cvok a dneska se u mě PP ohřávala dost dlouho. Ráno mě navštívila při odběru krve, pak mě vyhnala z obchodu, tak sem byla hlady, přitulila v tramvaji... A ta drzost: leze mi i sem do psani, no ta je už ale voprsklá.....! :-((( Už zdomácněla, já jí snad i u sebe ustelu :-)))))))

Terezko, třeba jseš ten šťastlivec, komu zabraly hned.Možné to je.Jaké bereš?

Ahoj Mili, ja svy obtize neschovavam, naopak o nich kazdemu s usmevem reknu (a jeste u toho sibalsky zamrkam, ze jsem jinak normalni ;D) a vsichni to berou v pohode - pokud nekdo chce vystvetlit co to je tak ho zasvetim a vetsinou jenom zadumane premysli, a pokud to i tak neprijme tak vetsinou doporucim stranku o falesnem infarktu (http://www.lkcr.cz/tm/clanek.php?id=880).

Nemas se za co stydet, tohle je jedno z nejhorsich onemocneni jaky clovek muze mit a to ze denne "umira" dokaze pochopit jen ten kdo to zazije. Tak se drz, bojuj a nevzdavej se. Nech zvoli nejaky dobry AD a s nimi uz pujde bojovat lepe.

Pro ostatni - jo, ta vedra dokazou divy, me se obcas po prochazce kdy se spotim az do morku kosti desne mota hlava kdyz si pak lehnu do postele, nebo sednu. Obcas se mi u toho chce i zvracet.

Hodne chladne dny!!!!

Ahoj Mili, ja svy obtize neschovavam, naopak o nich kazdemu s usmevem reknu (a jeste u toho sibalsky zamrkam, ze jsem jinak normalni ;D) a vsichni to berou v pohode - pokud nekdo chce vystvetlit co to je tak ho zasvetim a vetsinou jenom zadumane premysli, a pokud to i tak neprijme tak vetsinou doporucim stranku o falesnem infarktu (http://www.lkcr.cz/tm/clanek.php?id=880).

Nemas se za co stydet, tohle je jedno z nejhorsich onemocneni jaky clovek muze mit a to ze denne "umira" dokaze pochopit jen ten kdo to zazije. Tak se drz, bojuj a nevzdavej se. Nech zvoli nejaky dobry AD a s nimi uz pujde bojovat lepe.

Pro ostatni - jo, ta vedra dokazou divy, me se obcas po prochazce kdy se spotim az do morku kosti desne mota hlava kdyz si pak lehnu do postele, nebo sednu. Obcas se mi u toho chce i zvracet.

Hodne chladne dny!!!!

Achojky, je možné aby ty AD zabrala tak brzy, uplne se mi ulevilo. Beru je teprve tyden.

Ahoj holky, jsem tak ráda, že jsem tuhle diskusi našla..dneska jsem byla u doktora, protože muj malej /2 roky/průjmuje už 4 dny a velkej od včera taky a ještě zvrací. No a mě už 10 dnů pobolívá v krku, tak jsem tam zašla, že mu řeknu taky další svoje nálezy :-) no řekl, že na antibiotika to neni ale trochu rozjetý už jo. Pak se zeptal na klíšťata, no k mojí smůle jsem si před 4 dněma jedno vytáhla. Vůbec ho nezajímalo že jsem zdůrazňovala že nebylo připitý :-) úplně ten doktor ožil, jako že konečně něco pořádnýho a začal mě zkoušet z různých pohybů - takže ještě klíšťovku na mě - a antibiotika byly hned na místě. Jak mě včera bolelo v krku tak jsem si tak usilovně hledala zvětšené uzliny :-) až mě od rána bolí krk, jak ho mám otlačenej - ale to jsem mu radši neříkala - on je dost takovej prudkej a žádnej srandista, tak jsem radši byla zticha. A klouby a svaly a žíly a já nevím co ještě prej klidně můžou bolet z horka. Pak jsem mu říkala že mám dole na krku takovej ztísněnej pocit - to víte, přečetla jsem si o štítný žláze, tak to jen mávl rukou a když jsem řekla slovo nízkej tlak, tak mi poradil kafe :-) a že je to prej normální. Tak to mě pan doktor moc neuspokojil. A prej jestli se furt chci zkoumat ať si zajdu na psychiatrii tam to prej udělaj za mě a že prej jinak vypadám dobře. Takže hlavně, že jsem se aspoň někde vypovídala - no a tady na diskusi taky vlastně. Takže holky - jak to tak vidím - všechno máme z horka a až to přejde, tak budeme úplně fit, to vám slibuju. Ještě jsem se chtěla zeptat, taky vás tak ničí pořád přemejšlet nad svým zdravotním stavem, já bych někdy úplně brečela jak už nevim, co mám dělat abych myslela taky na něco jinýho než na svoje tělo a průzkumy těla. Holčičky držte se a díky za diskusi. Barb

Mili, přesně chápu o čem mluvíš.Tohle máme za sebou všichni, jen nechápu proč se bráníš antidepresivům.Já mám od ledna Coaxil a s vjímkou několika dní, mě je většinou dobře.Dnes je ten den blbec,kdy mě je mizerně,ale proti tomu dřív se to nedá srovnat.Taky mě vadí, že jsem na práškách,ale radši budu do smrti brát AD, než živořit bez nich.S tím Lexoušem to je jiný, já beru Neurol a i když třeba Pajka je člověk, který dokáže zvyšovat i snižovat podle potřeby, já beru sice 8 let ráno i večer půlku a večer už cítím, že ho potřebuju.Takže podle mě, u mě ta závislost je.A jsem srab a zatím jsem ještě nezkoušela si ho nevzít,možná, že to je tím, že se kolem mě pořád něco sejří a mám plno starostí, nebo jsem srab, nevím.jsem o trochu starší než ty a jsem šťastná za Coaxil, protože lítám letadlem, nakupuju, jezdím autem a před AD jsem se půl dne přemlouvala, abych vůbec nakoupila a čím dýl jsem se přemlouvala, tím mě bylo hůř.
Pajko, já vím, že Neurol a Xanax jsou stejný, víš mě třeba jen zajímalo, jestli když já beru jeden neurol 1 denně , jestli to je jako jeden Xanax denně.Víš, jen tak pro porovnání.

Pajko diky moc. Panikou trpim uz dlouho, vlastne od pubety, zvladala jsem ji naprosto v pohode..Neutikala sjem ji, bojovala jsem, ale vlekly trimesicni stres me polozil na kolena a najednou uz to neslo. Vim, ze to zvladnu, jsem proste antipraskar:) Moc mi pomahas :) DEKUJU!!!!

Mili, takže k čemu je ti dobré, že se trápíš bez pomoci? U cukrovkáře bychom si ťukali na čelo, že existuje lék a proč ho ten blázen nebere. To tvoje střídavé braní a vysazování antidepresiv směřovalo k tomu, aby to nebylo líp, naopak... Bylo to se souhlasem a pod vedením psychiatra anebo sis řekla? Stejně tak by mě zajímalo, kolik Lexaurinu a jak dlouho užívalas, ale taky jakým způsobem ses ho zbavila.
Tvoje věta "...Sleduju lidi kolem sebe, jak jsou v pohodě, jak cestují, baví se..." a kousek dál "Nikdo kromě lékařů o mých problémech neví. Nikdy jsem to nepřiznala ani manželovi, rodičům, dětem, kamarádkám, nikomu, protože se za to stydím. " vypovídá o jedné podstatné věci: Působíš na okolí taky, že jsi v pohodě. Nikdo z nás nemá tušení kolik lidí v našem okolí prožívá podobně pekelné stavy jako my. Umíme to skrývat. Ze studu, z ohleduplnosti, ze strachu před společenskou degradací... Ale jsem si jistá, že o většině z nás ani nejbližší okolí netuší, s čím bojujeme. Zkus si nevyčerpávat organismus opakovanými zachvaty nepřiměřeně silné a škodlivé úzkosti, škodíš svému tělu víc, než kdybys brala dlouhodobě léky. A kromě toho: pocit plného a šťastného života je pro zdraví také nenahraditelný...

Evi R.: zdravím a je mi líto, co prožíváš :(

Evi K.: Xanax = Neurol = totéž(alprazolam) jiný výrobce a obchodní název.

Pro Maju a ostatní, kteří mají z léků strach. U Neurolu je v akutní fázi PP, tzn. když jde člověk z ataky do ataky, povoleno až 8 mg Neurolu denně. Před 5 lety jsem brala asi půl roku 5 mg denně, po 0,5 mg dávkách, tedy až 10 x za den a noc jsem si zobla. Pak se stav zlepšil, spontánně jsem přešla na 1-1,5 mg za den a od podzimu jsem klesla až na 0,25 mg. Letošní léto a stresy, smutek kolem umírání naší psí kamrádky atd. mně nějak přihoršily, takže jsem na 1-1,5 mg a čekám, že to zase přejde. Včera ráno jsem měla po dlouhé době silnou a dlouhou ataku, ale zase jsem ji jaksi ustála a hned po ní jsem šla hodinu plavat, naschvál, aby si mylně nemyslela, že to vzdám a večer znovu a snažila jsem si vychutnat si vodu, vzduch, slunce, zeleň... a nakonec jsem měla fajn pocit. Jedu teď dost na plný plyn, málo relaxuju, nějak mám rozběhlou psychiku a když jsem tak včera sledovala, jak mi Neurol zabírá a úzkost, děs, třes a běs ustupují do klidu, pomyslela jsem si, že jsme chemické reakce. Jedna látka a reakce přivede člověka až nad propast šílenství a jiná to hezky zase srovná do normy až k radosti ze života. Takže díky za to, že chytří lidé vynašli chemické krotitele rozbouřené psychiky a jiných procesů. Ale jinak už zase na sobě pracuju, v práci se úzkosti taky objevuje a sáhám po léku, ale uvnitř se laskavě okřiknu, že to ještě zkusím bez něj, poslechnu se a tak si čas plyne bez úzkosti i bez chemie a jsem zase na chvilku na mini dávkách... Ale už byste se měli všichni znát natolik, abyste věděli, co zvládnout ukecáním se a kde raději preventivně lék vzít a zbytečně nezatěžovat a nevyčerpávat atakou organismus. Vím, že to vypadá, že mám sílu bojovat, ale někdy si říkám, že už nemám :( a pak si paradoxně chci umřít někde v koutě nebo uprostřed bazénu, nekrotit pološílené emoce a mobilizovat rozum a když si tak v duchu rezignuju, strach se umenší a vzdálí...

Terezko, neboj se léků na celý život. Zkus tohle teď neřešit. První úkol je, aby ses uklidnila a neměla záchvaty, které tě přivádějí na pohotovost. Až budeš uklidněná a v pohodě, získáš sílu, sebevědomí, sebedůvěru a pak přijde ten druhý-těžší krok, že to začneš zkoušet bez léků Buď trpělivá, nepospíchej, nevysazuj léky náhle a dřív, než je potřeba. Nevyplácí se to a takové netrpělivky do toho většinou spadnou znovu a ještě trpí výčitkami a sebelítostí. To jsou hodně škodlivé emoce, které PP miluje a na nich staví. Jedna z jejích oblíbených vět, kterou může její hostitel pronést je: "Proč právě já :( ?! Někdo se jí zbaví rychle, jiný pomaleji, ale každý z nás má naději, že bude žít naplno a normálně, bez omezení. Jsem přesvědčena, že Ty léky na celý život mít nebudeš, ale nezgarantuje ti to nikdo na světě. Podstatné je, abys na tom zapracovala za pomocí odborníka ty sama.

Po náhodném přečtení několika vašich příspěvků mi běhá mráz po zádech a s dovolením se připojím. Letos jsem oslavila čtyřicátiny. PP trpím 15 let. Po všech obvoďácích, internistech, neurolozích aj. jsem sama vyhledala psycholožku, pak druhou, a v roce 2000 jsem stála před svým psychiatrem s tím, že mám agorafobii a PP a chci se léčit. Mezitím ve mě obvodní lékařka vypěstovala docela slušnou závislost na Lexaurinu. Bylo to nanic a na odvykání radši ani nechci vzpomínat. Od r.2000 následovalo třikrát období cca 1 rok dlouhé s užíváním Seropramu pod dohledem psychiatra. Bylo líp, přestala jsem užívat, vrátilo se to, začala jsem znovu, a tak to jde stále dokola. Psychiatrův závěr : nedostatek serotoninu v mozku je jako u cukrovky nedostatek inzulínu. Musí se dodávat tělu celý život. S tím já se nechci smířit. DVA roky neberu vůbec nic a můj stav se dá nyní popsat : úplně v pr...... Záchvaty mám v práci, doma, v obchodě, v autobuse, v kině, všude. Naučila jsem se částečně zvládat hyperventilaci rozdýcháváním, snažím se se nějak zaměstnávat, ale je to nanic. Sleduju lidi kolem sebe, jak jsou v pohodě, jak cestují, baví se.... Já od rána řeším, jestli zvládnu nakoupit v klidu a jestli prožiju den v kanceláři, aniž bych se musela chodit rozdýchávat na WC. A přesto stále doufám, že bude lépe a že to zvládnu sama svými silami. Nikdo kromě lékařů o mých problémech neví. Nikdy jsem to nepřiznala ani manželovi, rodičům, dětem, kamarádkám, nikomu, protože se za to stydím.

teda na mě snad teprve dnes dolehla všechna ta vedra a já nevím co ještě.Pochvalovala jsem si, že vedra snáším relativně dobře a buch. Jsem v práci, motanice,návaly,během minuty zapomenu co jsem chtěla udělat,držím v ruce tušku, že spočítám píchačky a nevím kolik je 8 a 8.No konec.Odvolala jsem všechno co jsem měla na dnešek objednaný a pokusím se v práci nic nezkazit a jít co nejdřív domů.Venku hnusenj dekl, vzduch se ani nehne, skleník. Doufám, že vám je líp.

Ahoj Evička R. vidim, že si plná energie co je super, tiežmi je luto,že ti umrela kamoska,ale žial životje raz taký, animy sami nevieme,kedy sa naša cesta skonci.

Barb-ked tak nad tým rozmyslam, pred tým, než som dostala PP, bolo mojou doslova vášnou listovat v zdravotnickych knihach, moja najoblubenejsia bola kniha premedikov Vademecum medici, tam je skutocne vsetko, hrubočizná kniha/nie, aby si ju zacala zhanat:))/kvalitne popisane diagnozy u vsetkých chorob s priznakmi a doporuceným liecenim, tak to ani nechci vediet co to so mnou robilo, celý den som ležala v posteli s príšernou depkou, pamätam si ako som si raz nasla krvavu bodku pod kožou, hned som zhodnotila, že to može byt jedine leukemia:), potom raz som dosla s hrcou obrovskou na chrbte pripisala som to rakovinovemu nadoru, nebola so mnou rec až kým som to neukazala mame a bola to fajna vyražka pod kožou no atd..atd..hypochondria je fajny zaklad pre panicke ataky tak pozor na to, zrusit vsetky knihy o diagnozach!

Jezis, to hrozi, ze ty prasky budu brat cely zivot? Je mozny, ze to ted prejde a pak uz budu bez prasku?

Ahojte vsichni, ja jsem vcera mel desne motaky a furt se mi chtelo spat. Nekdy necictim jak mi srdce busi, jindy az moc. A je to fakt tim tlakem, obzvlaste kdyz se presunujou fronty.
Kamco - tak za 29 stupnu bych byl vdecny, ja mam v kancelari 31+ :(
Vsichni se drzte, ted se hezky ochladilo tak at nam to vydrzi.
PAPAPAP