Panická porucha 5

No, mít dítě, aby člověk nemusel do práce, to je dost chabý argument, který asi štěstí nepřinese nikomu ze zúčastněných... Ale mohu se mýlit.
Je možné taky mít dítě ze zkumavky, bez kontaktu s jeho biologickým otcem. Volbu má člověk vždycky, ale každá cesta znamená nějaký ústupek...

ahoj Pajko. Já to na terapii řeším pořád, ale nevím, jak z toho ven! Obávám se, že to nedokážu. Už jsi mi psala, že je to moje volba, jestli budu sama, jestli budu mít děti atd. Ale já tu možnost volby nemám. Třeba teď si spousta mých bývalých spolužaček pořídila dítě proto, aby nemusely chodit do práce. Já bych to taky strašně ráda udělala, ale prostě nemám s kým to dítě mít. Vztahů se bojím a v tomhle mi žádná AD nepomůžou. A terapie taky ne. Tak co mám dělat?

Jitko, vlastně znáš, co je v pozadí Tvých problémů. Možná se bojíš i partnerství z téhož důvodu...

Peťule HAPPY BIRTHDAY TO YOU...
Já alkohol nepiju vůbec a asi je to jeden z důvodů, proč nemám žádné kamarády. V minulosti mě někam zvali a já jsem odmítala právě proto, že nepiju alkohol. Vážně nesnáším společnost opilých lidi! Za to může můj otec, který když se opil, tyranizoval celou rodinu. A je tu další důvod, proč jsem taková jaká jsem. Strašně moc mě to poznamenalo.

Všechny vás zdravím! Jak jsem si pročítala vaše pocity a zkušenosti s PP, tak jsem na tom úplně stejně.Na jednu stranu mě potěšilo, že nejsem sama. Mě PP trápí už víc než 10 let. Nejdříve jsem nevěděla co se se mnou děje, několikrát jsem skončila v nemocnici, na ambulanci, tam mi píchli diazepam a už mi bylo dobře. Od té doby, co jsem se s ní trochu smířila a začala bojovat, je to lepší, protože vím, na čem jsem, ale když to příjde nečekaně, tak s tím neudělám nic.Paradox je, že si PP umím částečně vyvolat sama, hlavně když jsem v klidu a nemám o čem přemýšlet, ale odvolat, to už je těžší.Pro mě jsou nejhorší pocity samoty, hrůza pomyslet.I když vlastně sama nejsem.Počasí, to je taky hrůza, včera jsem myslela, že se snad zblázním, tak blbě mi snad dlouho nebylo...Když mi bylo nejhůř, tak jsem brala xanax, teď nárazově ansilan, docela pomáhá uklidnit a to je důležitý! Díky, že tu jste, že vím, že v tom nejsem sama!

Peťulko, krásné narozeniny!!! Především PP, ať odtáhne z Tvého života, ale taky štěstí, lásku, všechno, co si přeješ. A alkohol? Jak píše Miss, ale snad ještě míň, jenom tak pocucávat, nemíchat a hodně ředit vodou. Pokud se dokážeš dobře pobavit i bez něj, je to lepší řešení. Rozhodně bys neměla mít opojení až do kocoviny, fakt spíše symbolicky a nachuť, pokud Ti některý druh alkoholu chutná. Ráno pak vstaneš veselá, odpočatá, čerstvá...

Peťule- VSETKO NAJLEPSIE K NARODENIANAM!no ja neviem ale ja ked si vypijem, nie ožeriem, iba tak do nalady 3 pohariky, tak mi je skvelo a PP nema sancu, ale citala som tu, že viacerým to robi zle, takže musis sama na sebe odskusat:)

ahoj lidičky, tak mám dneska narozeniny, už je mi 22..ach jo..
nicméně mi není moc dobře, večer mám velkou oslavu s 25ti lidma, tak je to možná z nervozity..no nevím, asi ani nebudu radši moc pít, protože ty kocoviny potom fakt nestojí za to..
jak to máte s alkoholem vy? já mám pocit, že mě to akorát vždycky hodí zpátky a trvá mi tak týden, než jsem zase ok..

Teď jsem dočetla Pajky příspěvek a musím uznat,že ve všem souhlasím,před chvílí jsme se vrátili s malým od mojí mami a neomdlela jsem nikdo na mě nic nepoznal nikde jsem se neválela,prostě a jednoduše psychika je potvora a u mě stačí být den doma nikam nejít a už mám snahu se všemu vyhýbat a přeobjednávat schůzky nebo rušit ale žádnou spokojenost potom necítím.Zítra se chystám na delší procházku do přírody buď s pejskem nebo sama/ono totiž pejsánkovi už je 12let je to kokřík a protože váží okolo 15kg asi bych ho neunesla/.Už jsem byla párkrát venku sama a protože jsem chodící maniak/chodím tak 20km/tak nechci aby tím trpěl někdo jiný i když vlastně se mnou chodí pravidelně úzkost s depresí a dělají na mě bububu tak vlastně sama nechodím.Všem moc děkuji za Vaše rady nebýt tohoto chatu nevěděla bych si tolik rady a myslela si,že jsem v tom sama.Takže krásný zbytek pátku/možná se ještě ozvu/.Jiři

Terezko, taky Tě chválím! Nejsnazší, ale taky nejhorší řešení je nejít do nepříjemné situace, pak se může člověk v extrému dostat do situace, že se ráno bude bát opustit postel a nevyjde z domu. Každopádně opakované expozice pomáhají strach zahánět. Jednak se člověk přesvědčí, že je zvládne a začne si věřit a pak žádná emoce nemůže být dlouhodobě stejně intenzivní, zkrátka otupí, zeslábne a s ní strach splaskne postupně ako bublina. Terezko, zkus si v autobuse uvědomit, kdy cítíš největší a kdy nejmenší úzkost a klidně si to i zapisuj. V podstatě tak analyzuješ míru svého strachu a můžeš s ním pak líp pracovat. V konkrétních supermarketech nebo obchodech vím, která místa jsou pro mě kritická a tak se jim vyhnu anebo se naopak do nich vrhnu s tím, že je beze strachu překonám. Existují dokonce křivky úzkosti expozic, mají svou zákonitost, stejně jako i jejich změny v důsledku expozic.
Ivano, vím, že jsi statečná, ale pes je dost dobrý důvod vyjít ven. Nepolevuj a vycházej a uvidíš, že strach překonáš. Pokud nevyjdeš a nebudeš se konfrontovat s tím, že procházku zvládneš, budeš její představu v sobě nosit a strach bude ještě víc sílit. Podívej se na www.diagnózy.cz na pořad o agorafobii. Rvát se s ní chce vnitřní sílu, ale je ji potřeba zmobilizovat, aby se život nestal živořením. A počítej i s tím, že Tě může přepadnout slabost anebo nevolnost, že Tě lidi zase postaví na nohy, že pomoc existuje a že na to neumřeš, jenom je to mooooc nepříjemné, ale ne životu nebezpečné. Zkus odpoutat pozoronost od sebe, dávej si krátké úseky, které budeš prodlužovat a co je důležité: za každý úspěch je potřeba se odměnit!!!
Myslím, že za Jiřininým strachem byla úzkost z očekávané cesty. Máme to tak všichni :(

Ivana-po nasadení seopramu som pocítila úlavu tak po 3 týždnoch az mesiaci, ale poviem ti, ulava to bola riadna, uz som ani nedúfala...po 9 týzdnoch by si uz musela citit zlepsenie si myslím..

Terezka - neberiem, som tehula :), pred teho som brala Serlift, bolo to jakž takž.

Misska, taky jsem to zažila milionkrat :( Vím jake to je....ale určitě to zvladneš, ty bereš AD?

Ivanka- teda, verím, že ti to na psychike nepridalo :( kruci, to ja by som už asi nevysla z baraku aspon týžden, už pracujes?mne sa to stalo raz ale zastavila som to vcas a nespadla sombola som v miestnosti, v ted den bolo horuco a tiež som o sebe nevedela, rýchlo som si sadla, sklonila hlavu, napila sa, ale celý den som bola rozklepana bola to mdloba na 90%.

Terezka-busy su hroznee:(((, zakruty nenavidim to neviem o sebe, som napäta priserne ledva predychavam a vypadnem vždyy cela spotena a je mi priserne zle, nepamätam si kedy som zvladla cestu v MHD bez týchto stavov.

Miss, jo jo, autobusy, to je moje prokletí. Kolikrát jsme vystoupila, kolikrat zase nastoupila. Jde o to si napsat ten nejkatastrofictejsi scenar a pak se na to kouknout a rict si, ze se vlastne nic tak hrozneho stat nemuze. Tak tam dneska zustavam v tech proklatejch autobusech. A o no to nejak samo preslo :)Jinak jsem dostala velkou pochvalu od psycholozky vcera, prej se hezky exponuju, jsem statecna holka....tresu se furt jak ratlik, ale nevadi mi to....rikam si, ze to proste samo prejde az zaberou ADa opravdu se mi hodne ulevilo!!!! Fuj to byly stavy....bleeeeeee

MIss - No odviazla ma snika s húkačkou a už ma nechaliá nemocnici Ale vykoti sa na ulici pri venčení psa kde nie je nikto známi je nafigu. Tak som chví?u ležala na chodníku a potom mi pomohli cdzie pani odniesť psa domov...nič moc... mám s toho psych.blok. Totálne sa bojím chodiť hlavne po ulici. Takže som chmatla ďa?šiu fóbiu. Dnes ma čaká samostatná cesta z práce...tak som zvedavá ako to zvládnem.

Ivana no este že tak, že si bola pri vedomi :) a co na vysetrenie si dosla po svojich?

Tamara - Tebocan je extrakt z Ginga a je na prekrvenie mozgu a končatín. Inak sa chcem tiež psychiatra opýtať či by nebolo lepšie zmeniť ten Coaxil, veď za 9 týždňov by mal zabrať. Za ko?ko ti zabrali spomínané lieky?

Musím se také připojit k diskusi ještě před pár dny jsem byla celkem ok ale dneska je mi tak divně,že to ani neumím popsat spíš deprese než úzkosti,polévá mi horko mělké dýchánía hlavně hnusné myšlenky.Je pravda že mám menses,finanční potíže a malý jak jsem kdysi psala je hyperaktivní a dává mi zvlášť o prázdninách zabrat.Teď se chystám k mojí mami a mám strach a ani nevím z čeho asi jenom z té cesty.Napište jestli také v tyto dny někdo pociťuje něco podobného nebo se nechám odvést do blázince.Přeji všem krásný den.Jiřina

coaxil som brala aj ja a tiez mi nepomohol..ulava nastala az po seroprame /teraz cipralex/...a dobre mi robil v tých zaciatkoch ked mi bolo velmi zle aj timonil....ten tebocan je na co?