Panická porucha 5

Ahoj z hor.
Jitko B, ptala ses, jak jsem snášela Coaxil?Začala jsem půlkou, i když jsem měla brát celej a dobrý.Po zkušenostech s jinýma AD jsou čekala s hrůzou co přijde, připravená na to, že budu někdě 14 dní na tom hůř a ono nic.Prostě jsem měla po těch letech kliku a můj stav se jen zlepšoval.Ale neber Coaxil jako záchranu i pro tebe, tady plno holek braly AD, po kterých já myslela,že jsem se už zbláznila úplně.Po půlce zoloftu, jsem nevěděla kde jsem a nespočítala jedna a jedna.A ostatní ho berou.Nekoukej na příbalovej leták a zkus brát, co ti napíše doktorka a uvidíš.
Dituš čau, ještě jsem nenapsala, ale jen jsem sem číhla mezi balením věcí, jedem makat na zahradu a vrátíme se až večer.Jestli napadnu rovnou do postele, napíšu.Ale i v naší rodině to funguje tak,že si dělám skoro všechno sama, vždyť víš.Jen zatím ještě čůrám v sedě,a prkýnko je dole.Tak jsem asi ještě pořád ženská, i když s krumpáčem, nebo sekyrkou to někdy tak nevypadá.Ale naštěstí mě to baví,jen by bodnul někdo k žehlení, to nesnáším.
Tak pěknej den všem, je krásně.

Dituško,je mně tě líto, ale domnívám se, že manžel by ti měl pomoct alespon o víkendu,tak to znám alespoň já.Mateřskou dovolenou si vysvětluje nějak podivně,ale to je vaše věc.Jinak ti držím palečky.

...to víš,že mi to na psychice ubírá a poslední dobou čím dál víc.ten stereoptyp se už často nedá vydržet...přijde,lehne k PC,já uspávám,pak usne on,max. trochu pokecáme.Když už si udělá volno,jak třeba dnes a zítra,chodím ho budit na stokrát a prosím,at vstane,že přeci jedem na zahradu,mají přijet známí grilovat,at mi pomůže aspon něco nachystat.Do toho mám za zadečkem malou,co pořád fnuká apod.,je to taková zatím směsice povah:-).Už se těším na školku a až budu mít mimino z břicha venku,to ti řeknu,holka. No a jestli to bude jak s prvním dítětem,budu vstávat v noci zas jen já,přebalovat jen já...možná s koupáním mi bude pomoženo.
Dnes je,koukám, hezky už od 7 hod.,tak si to užijte všichni a at je vám jen dobře.ČAU VŠEM.

Dášendo,:-))),tak si toho važ...záleží na okolnostech,můj muž dělá sám ve své malinké firmě,příjem nestabilní,takj se musí ohánět,by neztratil zakázky,jde ráno,přijde doslova večer,někdy i později.A protože je jednak mladší a jednak částečně národnosti,kde ženské práce zastávaá výhradně ženská,a u nich doma otec nedělal lautr nic...mám holt smůlu.Jsem prý na MD,peníze nevydělávám,tak co.On pomáhá tím,že na velký nálkupy jezdíme autem,ale když holt je třeba něco koupit během dne,musím sama.Řidičík nemám,navíc obchody v okolí bydliště jsou docela blízko.Muž je názoru,že pokud je těhot.normální,což u mě zatím je...až na ty drobný potíže- oproti jiným ženským,co musí ležet v nemocnici kus těhotenství:-(-tak to není nemoc,tudíž leccos zvládnu,Valstně vše včetně tahání malé z vany,má 18 kg.Jo,když je doma koupe ji on,to mi ji vytáhne,ale většinou je vše na mně.To zde nepíšu jako stěžování,ale fakt,vlastně ti jen odpovídám.:-)
Nejhůř mi je,když jsme v rodině,kde prostě muž pomáhá,když je doma,s dětmi si pohraje a dělá kolem nich drobné pomoci,to mám pak drbku,i když to té dotyčné ženě přeju.Ale co mám známé či kamošky,většinou mi tvrdí,že u nich je to podobné.

Ach jo, je to pro mě hrozný dva apůl roku každý den smsky a tak a teď ze dne na den nic:-(Dali sme si pauzu do konce prázdnin, tak uvidím co bude, snad se nedá k tomu klukovi, kdybyste ho znali-je to úplnej vůl a strašně nepraktickej do života... Je mi z toho na nic, po prázdninách ho budu každý den potkávat ve škole na chodbě...

Ditušo,nic mi do toho teda není,ale proč těhotná a ještě se skoliosou páteře ,taháš těžký tašky nákupů nějak nechápu,proč nezapojíš manžela?Myslela jsem,že dnešní moderní tatínkové pomáhají svým ženám nejenom s nákupy,můj muž je taky hodně zaměstnanej ,ale když je doma pomůže i malou zvládá jako já,často jí hlídá,ženská vdnešní době přeci není žádnej otrok svý rodiny.

-

Ibri, díky,ahoj...jen se drž tak dál a časem napisej,jak zvládáš dvě holčiny naráz:-))).Já jsem docela KO,hlavně přes den.Díky těm fyzic. bolestem , neustálé tuhnutí a píchání až bolest v kříži mi znemožnují chůzi,jakoukoli práci v delším čase...no strašný,kdo nezažil...chodím na rehab.cvičení a masáž kříže,ale pomůže už jen vydržet do října..pak to bude zas o potěhotenské a poporodní rekonvalescenci,takže záda dostanou taky zabrat,ale to už bude snad lepší.Mám totiž skoliosu,silnou,tak to ani jinak než s bolestmi nejde.nejhorší je fakt, že když má někdo intenzivní bolesti jakéhokoliv druhu,začne se sypat i psychika...já jsem ten případ,prostě jak nemůžu dělat,co je třeba , chodit, kam je třeba a jakkoliv dlouho, připadám si méněcenná ,jsem příšerně unavená až k pláči a denně ráno se nutím vstát,začit dělat běžné,stereotypní věci.Dnes jsem dotáhla dvě taškjy nákupu,záriven jsme vykonaly s J. porcházku,to víš,co dva kroky stojíme,jak jdem obě...pak hlad,doba oběda,u smažení řízků,loupání brambor a okurky salátovky jsem vrávorala, přišly i ES ,jen jsme cítila zoufalost,tu strašnou bolest dole v zádech,tuhnutí břicha.PO jídle jsme už prosila malou,at si jdme lehnout:-))),naštěstí po obědě je stále zvyklá spát.Toj emoje jediná záchrana.Pak ožiju, sice bolesti jsou,ale aspon svalstvo si odpočine.A tak pořád dokola...no bylo by toho víc,ale nechci to psát sem.Kdybys chtěla,napiš adresu,mailnem si občas o dětech.-)).papa

Judit-jsem objednaná až za týden.

Jirko, čau, je to sice smutný, ale takový je život i u heterosexuálů,prostě nic netrvá věčně,říkám.Jsou vyjímky,co jim vztah od první lásky vydrží a neskřípe až do smrti.Můj příbuzný je taky gay a zaregistrovala jsem u něj už pár partnerských obměn...asi to chce vydržet,až se naskytne ta pravá šance pro opravdový,trvalý vztah.Hlavní je,že jsi ještě moc mladý a máš plno šancí a zážitků před sebou.Představ si,že bys byl ženatý,vztah by byl takový stereotypní,vášen,láska zaměněna za jiné hodnoty, starosti rodinného života by pohltily vše,co kdysi bývalo pěkné, a naděj na novou lásku v nedohlednu.Však zas někoho potkáš a bude to třeba i lepší,než bylo.Tak hlavu vzhůru,hoď si Chopina a měj se fajn.

Prvý krát som sa dostala na túto stránku.Bola by som ve?mi rada,keby som týmto príspevkom niekomu pomohla.Pred dvanástimi rokmi som začala mať zvláštne pocity.Vtedy som ešte nevedela, že je to pp.Obvodná lekárka ma posielala na odborné vyšetrenia.Všade som mala ukážkové výsledky.To bolo na tom to najhoršie,lebo ja som sa stále zle cítila.Proste všade ma prenásledovala úzkosť a niektoré fóbie a závrat.Sama som navštívila psychologičku.Prešla som terápiou Celkom to zabralo,ale nebolo to ešte v poriadku.Trápila som sa ešte asi šesť rokov.Tento rok som si povedala dosť.Zašla som za psychiatričkou a mala som šťastie.Predpísala mi lieky,jeden na úzkosť a jeden ako to ona nazvala -života budíč-.Touto cestou chcem každému odkázať,aby sa nehanbil vyh?adať pomoc,pomôže sebe aj svojim blízkym.

Jirko, jsem tak utahaná, že jsem ani nenapsala své jméno :-)

Jsem ráda, že ses ozval! Málokterý první vztah je napořád. Snad žádný trvalý vztah není bez krizí! Aby člověk pochopil sílu, moc i krásu lásky, je třeba si prožít i zklamání a bolest. Do vztahů patří taky umění odpouštět. Nevadí, když vztah není jako dřív, změna patří k životu. Během krize je možné si uvědomit mnohé souvislosti, přispívají k sebepoznání. Taky se říká: "pro jedno kvítí, slunce nesvítí" a je to pravda. Nechtěj to mít vyřešeno hned a dnes, proti ničemu a nikomu se nezpronevěříš, když své emoce necháš uležet a uzrát, dát prostor postupně i rozumu, zjistíš, že smutek ani zoufalství nejsou tak bezedné, jak se Ti právě v této chvíli jeví... nepospíchej na něj ani na sebe, zkus být rozvážný přes veškerou bolest... Můžete zůstat kamarádi, dál Tě může držet nad vodou jako důvěrný přítel, ale nemusíš s ním intimně žít. Vždyť jsi tak mladičký! Všechno, co se člověku přihodí, nese v sobě klady i zápory. Jestli váš vztah skončí (a končí i většina prvních heterosexuálních vztahů!), pak poznáš jiného, pravděpodobně lepšího partnera, kterého bys nepoznal, nebýt konce vztahu předchozího. S každýnm koncem přichází nový začátek něčeho krásného... Zkus terapii klavírem, tam bys měl dokázat vybrnkat svůj žal i načerpat sílu i trochu radosti. Nestalo se Ti nic neobvyklého, naopak i tohle patří k životu...

Ahojky všichni tady!Snad si na mě ještě někdo vzpomene býval sem tu dost často a nšjak to upadlo, ale teď se snad zlepším. Jsem psychicky na dně a potřebuju se vykecat a poradit. Přes dva roky mám přítele zažil sem s ním snad všechno možný krize atd. asi netřeba rozebírat, prostě mě podržel s PP a tad. Před dvěma týdny sme se seznámili s jedním klukem z města-taky gayem, prostě jenom kamarádi. Přítel se změnil a tak sme to nějak rozebírali a on že v pohodě a že sním nic nemá a tak. Jenže včera se mi přiznal od prvního dne tajný schůzky, nějaký intimnosti atd:-((((( je mi z toho hnusně, protože přitom sme se všichni scházeli kamarádsky. Onen kluk se do mýho zamiloval a můj kluk znejistěl a asi se taky zamiloval, přesto že říká že mě miluje.Psychicky sem se z toho zhroutil a dneska sebral síly abysme to všichni tři řešili, tak sme šli ven a přítel by chtěl být se mnou jenže asi jenom kvůli tomu že sme spolu dva roky a já bych pak neměl nikoho komu se svěřovat...Jenže do toho přišla další rána, vyšla najevo lež dva roky stará-z počátku našeho vztahu. Já mu tak věřil dva roky a on je falešnej:-( to sem se zhroutil zase nějak to nešlo zadžet, jenže toho využil zase ten kluk že náš vztah by stejně neměl budoucnost atd. Jsem z toho tak na dně že už i DP a DR daly pokoj. Dva roky jsem naivně měl ohromný množství důvěry v přítelovi a teď je to v pr...:-( Promiňte nemám smysl života a nevím co bude dál, ještě se to nedořešilo. Kdybych se překonal a vrátil se k přitelovi tak už nikdy asi nebude náš vztah jako dřív,ale rozchod neunesu:-( Za psychiatričkou jdu až koncem srpna. Jsem ztracenej ve svých pocitech. Nevím co dělat dál...

Ahojte všichni známí i neznámí. Aktuální stav... pořád dobrý. PP je někde v pr...,ale popravdě v koutku duše s ní pořád počítám. Občas si Vás pročítám,ale všechny příspěvky fakt nestíhám.
Dituš, už se ti to krátí co? :)) držím palečky a neboj,dvě děti není taková hrůza. Alespoň zatím :) Je mi líto,že máš pořád ty fyzické příznaky :(( Ach jo.

Ahoj,
AD jsou dobrá věc, určitě pomůžou pokud je Vaše nemoc krátká a ne tak dramatická. Vlastně Vás vrací do normálního stavu, který dobře znáte po většinu života.
Problémový účinek může (ale nemusí) nastat, pokud trpíte několika fóbiemi najednou a ještě k tomu od dětství (jako já od 13-15). AD Vám pak odstraní pouze část příznaků, ale neodstraní léta zaběhnuté, naučené a v hlavě zafixované chování. Já jsem třeba dokázal sedět i 14 dní doma a nikam nevycházet. S tím mám problém dodnes. Muži opravdu řeší své trable na poslední chvíli.
Vyšetření u psychiatra ukázalo, že mám sociální fóbii, která přešla v PP s agorafóbií. Dlouho jsem si třeba o sobě myslel, že musím být neskutečný deviant a úchylák :), když takhle dokáži sedět doma, nikoho nemít a bát se prakticky všeho a všech. Většina lidí a ani já jsem dřív nebyl vyjímkou bohužel hází sexuální devianty a psychicky nemocné do jednoho pytle. Souhlasím s tím že na západ od nás jsou na tom s přístupem k psychicky nemocným o dost lépe. Tolik prosím pouze a jen můj názor.
Snad jsem tu nikoho nevylekal exkurzí do své duše.

ahoj, stále uvažuji o AD. Už jsem si na lékárně pročetla asi 30 různých příbalových letáků k AD a některé jsem hned musela vyloučit kvůli vysokému nitroočnímu tlaku. Zatím se přikláním ke COAXILU. Zdá se mi, že tam má vyjmenováno asi nejméně nežádoucích účinků. Pokud jsem to zaznamenala, tak ho bere evakrk. Prosím, napiš mi, jestli jsi měla nějaké nežádoucí účinky a za jak dlouho ti začalo být lépe. A hlavně, jak je ten prášek velký? Dá se půlit nebo to jsou tobolky?
A ještě tady EVA R. psala, že ho užívat nemohla, proč?

Anie, zdravím Tě a ráda slyším, že se cítíš dobře!!! Doufám, že i jinak je ve Tvém životě všechno, jak si přeješ.

Terazko, láska si zaslouží Oscara, ne že ne. Přece když jsi ji dokázala v někom probudit, tak to nebude jenom tak! :-)
A v práci zase zabereš a bude zase dobře. Spousta lidí musí být při náběhu AD na neschopence a Tys to zvládla i bez ní! To je taky na Oscara! :-)

Jitko Č, máš toho za sebou opravdu dost! Mám podobný problém jako Ty, moc vím a nejsem tudíš pro terapeuta dost tvárná, jakobych mu viděla pod pokličku. Mně ale to, že jsem o fyziologii PP načerpala informace, pomohlo k pochopení, proč mám některé příznaky a přestala jsem se jich bát, všechno najednou mělo svoji logiku.
Tvé příznaky jsou zvláštní. Čekala bych, že s AD budeš mít možná občas ataku, ale psalas o desetidenních intervalech, což mi připadá docela dost. Otázka je taky, jak dlouho trvá, jak je intenzivní, co u ní prožíváš jako dominantní nepříjemnost.
Mělas problémy už před porodem? Jestli ne, pak rozumím poznámce Tvého lékaře ohledně laktace. Dělali Ti někdy neurologická vyšetření? Poměrně dost psychiatrů předepisuje k AD i Rivotril na potlačení úzkosti, což je lék současně pro epileptiky a mírní záchvatovitost. Tohle máš taky nastudováno i prostudováno? Předpokládám, že ano, když bylas tak dlouho v intenzivní odborné péči. Zvláštní je, že Ti pomůže vykreslit se anebo poeticky vypsat (moc procítěné něžně křehké verše...), to zase mluví ve prospěch práce s psychikou...
Se svými dětmi jsem v kontaktu, občas už si vyměňujeme role, jsem se svou počínající infantilitou dítkem mezi nimi dospěláky :-) Vůbec se toho období neboj, má své půvaby, jen je potřeba, aby člověk byl připraven, aby se tak trochu i těšil na určitou svobodu, které to období sebou přináší a měl a uměl si vychutnat koníčky. Mě to zaskočilo, jsem zvyklá celý život jet na plný plyn, první dítko ještě během studií, pak hned nástup do zaměstnaní a k tomu rodina, druhé, třetí dítě, rozvod, změna profese, náznaky workoholismu (byly to útěky před partnerskou osamělostí), práce a rodina, 8 let bez dovolené a pak ten expres prudce zastavil a mě se rozvibrovala psychika do kolotoče atak. Dnes už vím, že tahle doba má své klady a dokážu si jich užít, přičemž můj vztah k dětem neutrpěl, naopak řekla bych. No a mít prima partnera je taky moc důležité, to jsem měla a ten mi tehdy pomohl svým přístupem nejvíc.

Anie, moc gratuluju a strašně ti to přeju.Užívej života, holka.

Všechny zdravím, mám velkou radost, vysazuju AD ! Samozřejmě na doporučení lékaře. Už k psychiatrovi nemusím, jen půjdu na terapii, aby se mi to nevrátilo. Diskutujete tu o AD. Já brala hodně přes rok různá AD bez výsledku...Co jsem se naplakala, měla jsem deprese a už jsem nevěřila, že by mi něco mohlo pomoct. V prosinci mi nový doktor předepsal jiný AD, nejnižší dávku a v pohodě. Je to fakt divný, ale myslím, že celé je to složitá věc a nedá se říct, že něco je lepší nebo horší.Každému pomůže něco jiného.

Peťulko, Tvé odvaze tleskám a podporuji, abys odjela. Nebudeš tam sama, budeš přece se svým "drahoušem" :-) a s ním asi můžeš být kdekoliv na světě, ne? Dost důležité je, že ho budeš mít po svém boku, ale stejně si s PP musíš poradit jenom Ty sama a pak už je jedno, kde na světě to dokážeš. Kromě toho mám dojem, že západní svět je v otázce přístupu k psychickým problému dál, než my, že je informovanější a předsudků prostý, ale možná mi to tu někdo vyvrátí jako hrubý omyl. Odloučení od domova by Tě mělo posílit ve Tvém sebevědomí i sebedůvěře. Bylo by dobré, kdyby sis pojmenovala všechno, čeho se tam bojíš.
Mně třeba agorafobie vadí míň ve velkoměstě s jeho anonymitou, než v malém městě, kde mě každý zná, takže těch 76 milionů vidím spíše jako plus, pokud Ti velkoměstský život jako takový nevadí. Zejména mně připadá jako cenná zkušenost, kterou tím rokem získáš. Nevím sice, jakou tam máš práci, jestli ze svého oboru anebo mimo něj, ale každopádně jazyková průprava, setkání s jinou kulturou, nové kontakty, možnost žít všední život v cizí zemi... dávají člověku nadhled a nový pohled na svět. Kamkoliv přijdeš, budeš mít díky této zkušenosti i vyšší cenu na trhu práce. Vidím tam jenom plusy, i Honzové z pohádek chodili přece na zkušenou. Za nás to bohužel nebylo možné :(. My jsme vystudovali a založili rodiny. Kariéru mohli budovat jen lidi s dobrým = komunistickým kádrovým profilem, cestovat se nedalo, bylo to nějak stejně šedě pro všechny nalajnováno. Teď je dokonce možné v mnohých zemích EU pracovat legálně a vzdálenosti se zkrátily natolik, že když Ti to v krajním případě nesedne, skočíš do letadla a jsi za 2 hodinky doma!!! Můžeš mi klidně napsat i na mail jap.ka"seznam.cz, protože mně dělá problém odpovídat krátce a každého nemusí bavit mě číst (i když na druhou stranu, může můj příspěvek přeskočit)...

Peťule já bych se s tebou určitě taky ráda seznámila osobně. Asi máme dost společného, ale je mezi námi jeden velký rozdíl! Ty jsi se překonala a užíváš AD a já jsem se rozhodla to zkusit bez nich a je mi všelijak. Ale uznávám, že je to moje blbost. "Komu není rady, tomu není pomoci!" Máš můj obdiv za to, že jedeš pryč a na tak dlouho!