Panická porucha 5

AHOJÍK VŠICHNI,tak to máme dnes pařák a přitom už to vypadalo na podzim:))to počasí nám dává zabrat,jsem z toho celá nějaká nachlazená a necejtim se nejlíp.Včera jsem si přečetla o skrytém infarktu ,nějakej článek a byla jsem z toho nějaká rozhozená:))TAK jsem si zas říkala, že nesmím být takovej cvok:))a zas dumat nad blbostma,řeknu VÁM,lepší takový věci nečíst, lidi jako jsme my ,takový věci zbytečně a asi nesmyslně vyvedou z míry.
Aco se má stát stejně se stane JE TO OSUD,tak nač se předčasně nesmyslně trápit.Teorii o těchto problémech mám zmáknutou:-)horší ,je to převézt ji do praxe:)někdy bych si potřebovala trošku přegumovat mozek:))CO VY OSTATNÍ ZNÁTE TAKY TENHLE PROBLÉM?Přeju všem krásný zbytek slunečného odpoledne:-)))))

Martin ty si KBT absolvoval? ja mam kamaráta psychiatra, ktorý sa tomu venuje a hovoril mi, že s tým ma dobré výsledky, no a moja doktorka mi zas povie toto a teraz si vyber...

Pardon, promiňte, prosím, tohle patřilo někam úplně jinam, už mizím...

Pro toto léto se cílem mé dovolené stalo Tunisko. Zejména proto, že jsem tuto zemi ještě nikdy nenavštívila. Vlastně jsem ještě nikdy předtím neopustila Evropu. Zvolila jsem tu nejjednodušší možnost, a to zájezd s nejmenovanou cestovní kanceláří. Takže to, co se zde můžete dozvědět, odpovídá nenáročné relaxační dovolené strávené v příjemném hotelu s dobrými službami, spojené s mírným poznáváním věcí pro Tunisko typických. Bohužel v malé mozaice obrázků z Tuniska chybí ovšem to nejzajímavětší, návštěva Sahary. Teď lituji, že jsem se na výlet na Saharu nevydala. Snad někdy příště ...

Tamaro - to je presne to co mi vrta hlavou!!!
1. MUDr. rekne ze je to chemickou nerovnovahou v mozku.
2. PhDr. rekne ze je to odloucenim od matky (hlubinna psychoanalyza)
3. PhDr. rekne ze je to proiztkem traumatickeho stav, ktery se zapsal do mozku a ten te ted ochranuje (KBT)

Ale kdyz ti 1 rekne ze 2 to vyresi tak je to zajimave ze... Ja mam zkusenosti s KBT => hodne uciinne, ale chce to cas, silu a rozhodnuti si to vytrpet....

ked som po roku prisla na kontrolu tak sa ma pýtala ako sa mam..tak som povedala, že sa to da zvládnut, ale nie je to ono..najviac mam problém s agorafobiou a pocitmi nerealna medzi množstvom ludi..no a ona mi na to povedala, že to je dost velky problem a že ked to nedokaze odstranit cipralex, tak treba skusit nieco ine, aj ked z tej istej skupiny liekov...a pýtala som sa aj na KBT terapiu a bolo mi povedane, že ma nechce odradzat, ale že si nemyslí, že by to malo neviem aký efekt, že je to o chemickej nerovnováhe v mozgu a na to su najúčinnejsie lieky....tak teraz neviem...

Tamaro - cipralex ti nezabiral? nebo jaky byl duvod zmeny?

ahojte, dnes som bola po dllllhom case na kontrole u psychiatricky a zmenila mi cipralex za ronal, beriete to niekto?

ALE PIPI ,tady není politická diskuse:-)))

...at žijí zmatky a svobodné matky...totiž kurvy....které žijí ze štědrých sociálních dávek, které zavedla soc.dem.At žije......a učit se učit se učit se

...a zakomplexovaní teenageři se svěřují anonymně netu s tím, co by nikdy neřekli nikomu blízkému.....ano dnešní doba jefakt anonymní....Chystá se totiž zprovoznit

Jajino - osobni zkusenosti nemam, jen jsem se dival na netu :
http://www.google.cz/search?q=moclob+experience

Ahojík kamarádi,

dneska jsme byli ve škole teprve třetí den a už pociťuju, že se něco děje. Ach jo, je to tak nepříjemný, když musím sedět v lavici a začne se se mnou točit celej svět. Je to asi typická agorka, býváme totiž v docela velké třídě, kde jsme spojeni ještě s jednou třídou, takže nás tam je i dost. Navíc dneska jsme tam byli 4 hodiny po sobě a už se mi vážně chtělo utýct. Nakonec jsem to zvládla, i když jsem u sebe neměla ani Neurol. Teď už to je naštěstí v pohodě, doma se zklidním, pomuchluju s číčou a je mi fajn. Dneska mamka povídala, že prej čičina spadla do záchoda :-)

Miss, od Lacoste tam mám akorát Touch of pink, kdyby něco, tak dám vědět, ty vůně se obměňujou :-)

ahoj nemá někdo zkušenosti s užíváním léku apo-moclob150. dík Jana

Báro, sklon k úzkostem se podle mě projevuje jistou přecitlivělostí, nemusí to být jen strach o blízké, ale jak vyplývá z toho, cos napsala, pociťovalas ho už jako malé dítě. Kromě toho mě rozlítostnila smutný příběh nebo i písnička. Např.si pamatuju jak depresivně na mě jako na malou holčičku působila Erbenova Kytice. Zakázala bych to dětem číst, pohádky mají šťastné konce, ale tohle jsou doslova horory a nekončí optimisticky. Ale jinak jsem vždycky byla a jsem veselý a společenský smíšek i vtipálek, jenže ta úzkost tam někde byla a je...

Jitko B, máš problémy a graduješ si je víc svými myšlenkami a přístupem. Tutéž věc nebo situaci lze pojmout a prožít několika způsoby. Např. Přijdeš unavená z práce - není se co divit, bylas prozatím "jen" studentka, změna životního stylu plus navíc jsi v "náběhu" na AD, bylo by k podivu a téměř nenormální, kdybys přišla čilá a příjemně osvěžená. Můžeš si říct, že se Ti chce spát a že se díkybohu o nikoho nemusíš starat a zalehnout a dát tělu, o co si říká... Místo toho zahájíš destruktivní tok myšlenek s frekventovaným použitím slova "kdyby" bylo hůř. Jak můžeš vědět, co nedokážeš, když jsi to ještě nezkusila? Člověk dokáže zvládnout tolik věcí, že se mnohdy sám diví. Před pár dny jsi ještě pochybovala, jestli zvládneš chodit do práce. A vidíš, chodíš!!! :-)

AHOJKY A HEZKÝ ODPOLEDNE,to máš Báro pravdu ,člověk se bojí o své blízké,což je asi normální,ale MY VŠICHNI TADY TOHOTO DRUHU:))se možná bojíme někdy až patologicky ato už moc normální neni, tom je ta potíž.Moc nám to dokáže komplikovat život,ty věčný obavy.Moje starší dcera tuhle dispozici taky bohužel zdědila po mě,ale jako dítě se tak nikdy nejevila,spíš jsem to u ní pozorovala tak v 17nácti letech,když jsme se rozváděli s jejím otcem,od tý doby má docela psych.problémy,teď jí psychiatrička po asi 2měsících změnila AD,protože jí nějak přestaly účinkovat,má teď cipralex a ten jí jak to vypadá asi docela sedne.Já budu mít AD asi skoro 4měsíce a vysazovat mi dr.zatím nedoporučuje,tak zatím nad tím moc nepřemýšlím,ale taky budu mít určitě strach,aby se ataky zas nevracely,když mají dosud ještě pořád prodloužený prázdniny:)))

Ahoj, vím, že mi radíte dobře, ale já nějak nemám sílu a energii s tím bojovat!
Přišla jsem z práce a jdu spát! Celý den je mi divně a jsem strašně unavená! Už si zase stěžuju! Všichni to také znáte, ale nějak nacházíte tu sílu přijít z práce a ještě se starat o děti a domácnost! Já to prostě nedokážu!

To zas mě úzkost komplikovala život už od mládí. Od dětství si netroufám tvrdit, protože i když si vzpomínám, že jsem se taky bála o rodiče a prarodiče a večer jsem si před spaním přála, aby už nikdy nikdo neumřel, přes den jsem při dětských hrách a starostech zapomněla. V dospívání ty moje strachy byly častější, protože jsem ztratila babičku, na které jsem citově velmi visela ale když se mi narodily děti a hlavně když začaly být samostatné, začalo mi to znepříjemňovat život, v noci jsem nemohla spávat, protože mobily nebyly a já nevěděla kde kluci jsou, jestli s někým nesedli na zábavě do auta a nehavarovali, jakmile měli problémy ve škole, měla jsem strach o jejich budoucnost, prostě bála jsem se pořád, není divu, že to organismus nevydržel. A Pajka má pravdu, já mám taky kluky každého jiného a mám obavy, že ten starší na tom bude brzo taky jako já, protože už teď je na mladého kluka úzkostlivý, bojí se o své blízké, ověřuje si, zda jsme v pořádku a toho mladšího to ani nenapadne.
Ivo, s vysazování AD zkušenosti nemám, ale při snížení dávky se mi po pár měsících taky ataky vrátily.

Dobrý den,chtěla bych se zeptat někoho,kdo má zkušenosti s užíváním Zoloftu.Asi před půl rokem mě diagnostikovali panickou poruchu,cítila jsem se opravdu hrozně.Zoloft mi moc pomohl,vrátil mě do života.Už 4 dny na doporučení Zoloft neužívám,mám ale pocit,že se to vše vrací.Je to normální?Přejde to po pár dnech nebo se vracím zase na začátek?Moc děkuji za odpověď

Jitko B, napadlo mě, když psalas o svých sestrách, jak jsou jiné, že se sklonem k úzkostlivosti se člověk rodí. A rodí se tedy i s dispozicí k panické poruše. Pak je jen otázka životního stylu, psychohygieny, stresorů, prevence apod, jestli a pokud, tak v jaké míře se projeví. Byla jsem úzkostlivé dítě, kam až jdou mé vzpomínky. Ale nebyla to úzkost, která by ubírala na kvalitě mému životu. To až po první atace jsem nedokázala tak bez zábran a přemáhání všechno jako dřív...ale i tak to šlo.
A na svých dětech, které jsou z jedněch rodičů a vyrůstaly ve stejném prostředí i výchovném vlivu, vidím, jak jsou odlišné a jak mnoho je člověku dáno geneticky...