Panická porucha 5

Jitko,připojuju se ke gratulacím:))jsi dobrá:))

Děkuju. Já na to slavení moc nejsem. A ani nemám s kým slavit. Tak slavím jen tím, že ležím a vůbec nic nedělám. A totéž budu dělat celý víkend.

Gratuluji JitceB. Už jsi to pořádně oslavila?

Jitko gratuluju :)

Ahoj, oznamuji všem, že se mi dnes podařilo ukončit studium na vysoké škole. Děkuji všem za podporu. Zvládla jsem to i díky vám.

Petr to napsal skvěle. Je mi 41let a PP trpím po prvním porodu - 21 let.V té době nikdo se touto nemocí nezabýval a tak jsem trpěla a myslela si že umřu, na nádor v hlavě neboť jiné vysvětlení jsem neměla.Letos jsem také poprvé letěla a zvládla vše. Užívám už jen Defobin,když je potřeba. Ale člověka potěší,když vidí kolik lidí trpí touhle potvorou,která se objeví,když ji nikdo nečeká.

Ahoj lidičky,strašně dlouho jsem se tu nepodívala,ale už se to nedá vydržet tak si alespoň takto odreaguju.Jsem strašně unavená,to se mi ještě nestalo.Vůbec nemůžu nic dělat.Z krve mi zjistili nedostatek železa a doktorka mě hned chtěla poslat na vyšetření stžev,ale odmítla jsem.Tak uvažuju jít k psychiatrovi nebo to přejde.Jsem už ze všeho bláznivá.Držela jsem v ruce hřib satan pak si vzala rohlík a najednou mě napadlo,že nemam umytě ruce no a panika se dostavila.že se otrávím a už jsem se pozorovala.Je to šílený život.Zkusím nějaké bylinky už mi asi není pomoci.

Děkuju, Dášendo. Jsem ráda, že jsi na mě reagovala. Sice jsem jí neznala, ale i tak mám od ní něco na památku, dostala jsem polštář, na kterým spím, tak si ji budu moct alespoň každý večer připomenout...život jde dál a 94let, to už je pěknej věk.

KAMČO,zbytečně se tím netrap a vyčítky neměj ,jsou věci,který už prostě nejdou změnit a tak se s tím musíme smířit a vyrovnat .

Dášendo, když já jsem začala mít hrozný výčitky, protože jsem jí skoro vůbec neznala. Jako malá jsem tam s babičkou jezdila, ale teď... viděla jsem ji někdy loni :-/

Kamčo,to je vždycky smutný pro každýho,když nám odejde někdo blízký,ustála si to statečně a prababička to jistě vidí,věřím na posmrtný život a na to ,že se tam nahoře se svými milými jednou sejdem:)

ahojky zlatíčka moje,

Petře, moc hezky jsi to napsal, fakt to tu určitě potěší spoustu lidiček. Gratuluju, že se tvůj stav natolik zlepšil...

Tak mě napadlo, že tu spousta z vás píše, že máte diagnostikovanou PP. Já vlastně pořádně nevím, co mi je. Všechny moje příznaky bych přisuzovala agorafobii. Mně moje psychiatrička neřekla, co mi je.. ale já jsem s ní šla vlastně už s tím, že mám PP a agorafobii. Tak ani nevím, jestli jsem si ji diagnostikovala správně...

Dneska jsem byla na pohřbu, bylo mi fakt hrozně. Naštěstí ten kostelík nebyl zas tak velikej, ale i tak mi bylo mizerně. Třásla jsem se, každou chvíli jsem si myslela, že omdlím a navíc jsem seděla hned ve druhé řadě. Bylo tam spousta lidí, já neznala téměř nikoho, jen babičku, dědu a jedny příbuzný od nás z vesnice, ale bylo tam tolik lidí, který byli třeba z rodiny a já je nikdy neviděla. Přišlo mi zvláštní, že mám tolik příbuzných, o kterých nevím. Moc jsem ale okolí nevnímala, dívala jsem se většinou do země, mačkala si ruce a prostě jsem musela něco dělat, aby to se mnou neseklo. Jsem ale ráda, že jsem se šla s prababičkou rozloučit.

hezkě odpoledne přeju VŠEM,Renysku možná si ty pocity ,že to zas na Tebe"leze",opravdu navozuješ sama ,naše podvědomí s námi panikáři i když třeba zdánlivě vyléčenými,dokáže opravdu jak všichni víme divy

Já beru Á dečka 4 měsíce,cítím už se zase normálně jako před tou protivnou nemocí,ale popravdě řečeno mám ,zatím strach vysazovat.A ani mi to doktorka prozatím nedoporučuje,říkala,že to chce alespoň rok užívat a pak postupně,že skusíme vysadit.NAPIŠTE PROSÍM NĚKDO KDO JSTE BRAL A VYSADIL JAK TO S VÁMI PROBÍHALO A JESTLI JSTE POCITOVALI NĚJAKÝ ABSTÁKY.

to jsem se nejak spatne divala, vidim ze tady jste...tak se omlouvam:o)

Ahojky lidi, dneska vidim, ze tady nikdo neni..uz jsem tu dlouho nebyla, citila jsem se v pohode a dobre..takze prestastna jsem si myslela, ze je to za mnou. minuly tyden jsem doktorovi rekla, co kdybysme zkusili prasky vysadit? brala jsem je od brezna, takze nejakeho pul roku...hodne mi pomohly, akorat mi zacalo vadit, ze pribiram...ne ze bych to zrovna ja nepotrebovala, to zas jo...ale najednou jsem se bala ze to bude nekontrolovatelne stoupat a jeste k tomu se mi ty nove kila vrazily ve vetsi mire do jednoho mista a to do briska, takze vypadam jako tak v patem mesici snad:o)
takze jsme postupne snizovali, a od nedele od vecera neberu nic...citila jsem se fakt vyborne az do vcerejska, kdy jsem zase zacala pocitovat nejake veci, ktere uz jsem nemela..dneska uz je mi zas hur predstava, ze to zacne uplne zvovu me fakt desi..tak a co ted? mam to vzdat a zase si to nechat nasadit nebo je to jenom prechodne, nevim. zacina se mi zas tocit hlava a mam chveni po tele atd..vsak to znate...nejhorsi je, ze nevim jestli si to ted navozuju sama, ze vim, ze ve mne nepusobi zadna chemie a podvedome se bojim jak to bude a nebo opravdu to telo bez tech AD nezvladne a je to brzo. ja jsem myslela ze to byla jenom takova kapitola v zivote a ze uz to nikdy znovu nazaziju....zatim to vypada, ze uz to asi nikdy nebude dobry:(

Já chci poděkovat všem, kteří se této diskuse zúčastnili. Jedině díky ní jsem se dozvěděl, že to čím trpím je PP a že již existují léky, které opravdu pomáhají. Tehdy v 80.letech jsem vyzkoušel všechno možné a jen Diazepam mi při atakách pomáhal mi je zmírňovat. Ještě v roce 1998,kdy se můj stav (po přechodném mírném zlepšení - nová láska) opět značně zhoršil, mi doktorka nic nového nenabídla.

Je fakt nádherně! Už se těším až vypadnu z práce a projedu se na kole krásně zbraveným lesem!!!

Před chvílí jsem byla s malou dcerou,u nás za domečkem u potoka, bylo tam moc krásně ,sbíraly jsme ostružiny který tam rostou a jsou úžasně sladký,a pak jsme je na zahrádce na laviččce všechny sblajzly:))Krásně se u toho potůčku v om panujícím babím létě dobíjejí"baterky", :-)dobíjejte taky,budeme to všichni v zimě potřebovat,tak mějte VŠICHNI POHODOVÝ DEN:)

Tak to se omlouvám Jitko ,to jsem netušila ,že dr.přenechává volby zvyšování AD na pacientech.

T

Jitko B, mám z Tebe t?adost jako Tvoje doktorka. Navíc postupně podstupuješ vše, z čeho jsi měla strach-chodíš do práce, státnice taky uděláš, když ne teď, nebyla bys první, komu se to hned nepovedlo a měla bys i pádný důvod, žádné selhání! Netrap si s tím zbytečně hlavu. V takovém stavu jde všechno mnohem hůř, pomaleji, vše je náročné. Ale stejně si myslím, že je uděláš :-) a taky jsem přesvědčena, že se Tvůj stav časem vrátí až k pocitu zdraví a radosti ze života...