Panická porucha 5

Ahoj, Evo,

které AD bereš, nebo jsi brala?

Když už se tady situace opět vyhrocuje, chci říct jedno.
Kdyby nebyly AD,které jsem začala brát letos někdy zkraje února, asi bych sem po těch problémech co mě letošní rok potkaly, nepsala.
Bude mě 46, moje problémy trvají už někde skoro 10 let a letos jsem si poprvé díky AD vychutnala dovolenou, několik letů letadlem,nákupy,jízdu autem bez strachu a pocitu, že umřu.Vyzkoušela jsem jich dost, než mě tyhle sedly, ale říkám, s AD žiju , ne živořím.Beru i neurol a byly doby, kdy jsem brala jen neurol a tak můžu posoudit, jak jsem na tom byla dřív a teď.
Letos mě potkalo tolik špatnýho, že by to možná položilo zdravýho člověka, ale já se pořád držím.Někdy zuby nechty, ale držím.A myslím, že bez AD, bych vám tohle dnes opravdu nepsala.Asi bych už nepsala nic.

Jsem ráda,že je na světě tolik lidí,kteří jsou na tom stejně jako já. Ne, že bych to někomu přála, to ani největšímu nepříteli ne, ale pomůže vědět, že je nás víc.Bojuju s pomocí FEVARINU už plných 8 let,vím o té hnusné panice snad všechno,jen ne to proč se pořád vrací a vždy tak překvapí.Ale my to všichni zvládnem,snad nám pitomý serotonin nebude poroučet.Snažte se semnou.Čauky

Souhlas s Ajkou,nezlobte se na Dituš ASI TO TED NA KONCI TĚH.nemá zrovna lehký,taky jsem to v těh,zažila ,jen jsem tenkrát netušila,že se jedná o pan.poruchu,jsou to už 2roky.Na konci těhotenství jsem zažila pár hodně ošklivých pan.záchvatů,ale neznalá týhle diagnozy jsem si myslela,že mám asi infarkt a že umírám,vyšetření byly samozřejmě negativní,myslela jsem si jestli mě tohle chytne u porodu tak to bude paráda,ale porodila jsem v pohodě do dvou hodin po příjezdu do nem.Potom jsem měla rok a půl pokoj,a pak ponějakým dlouhodobějším stresíku a nějakých mých zdr.komplikacích udeřila ta mrška daleko útočnější a neočekávanou silou,Až po AD a psychoterapii se dala na ústup,tahle kombinace mi zas dala radost a chut do zivota,někdy je třeba nechat si prostě pomoct pokud je to možný,nemá smysl se tomu bránit a trpět.To je jen můj názor.Při současných dnešních moderních lécích,není myslím se čeho bát.

Zdravím všechny, kteří do této diskuse přispěli mailíky.Zcela náhodně jsem dnes zabrousila na toto téma, snad proto, že o těchto problémech toho moc nevím a chtěla jsem si o tom něco přečíst.Jsem mile překvapená, diskutujete na přátelské úrovni, a tím se snad trochu podporujete v pro vás nepříjemných psychic. stavech.Nezažila jsem nikdy PP, ani nic podobného, ale poslední dobou mám prožité něco jako Jitule, když jsem se svými zdrav. problémy skončila v nem. a náhle zemřel zcela zdravý manžel mé kamarádky - spolužačky. (44 let) Tak snad díky čtení vašich příběhů a popisovaných stavů se do těchto problémů víc vciťuju, víc vám rozumím a víc chápu lidi s psychic problémy, kteří žijí v mé blízkosti.Přeju vám, abyste našli lék, či způsob života, či člověka, který vám moc pomůže a vy se nebudete trápit.

Dobrý odpoledne,Jitule tos mě vyplašila s těma kamarádkama,tohle nerada čtu,že někdo umřel ještě relativně mladej,ale je to bohužel,ze života,A proto žijte všichni pokud to jde naplno,protože jak vidíte jsme tu na světě jen na jakési návštěvě,která nemusí trvat dlouho.

treba to nekomu pomuze:
http://www.geocities.com/janczech/posl_velkych_m.html

Ahoj holky,
prosím Vás berte přísvěk Ditušky s rozvahou a klidnou hlavou. To už tu bylo několikrát a hlavně aby se to nezvrhlo zase v nějaké rozepře o tomto chatu. Dita je v současnosti na rozhraní, je v pokročilém těhu a zároveň ji okolnosti nutí k vážným úvahám o začátku braní AD i v tomto stavu. Prostě za tu dlouhou době na chatu má na výlev asi právo, vždycky není každý v pohodě, ale záleží jak to napíše a jak si to kdo vyloží. Z vlastní zkušenosti vím, že napsané někdy věci zní mnohem hůř a drsněji.
Jinak debata o lécích je OK, a myslím, že nováčci nemusí pouze na aktuální diskuzi, ale vůbec jim neublíží pročíst si vklidu PP 1,2,3,4 zejména v té první jsou cenné informace ( a věřte nebo ne i před 2-3 roky byla panická porucha stejná jako to kterou prožíváme dnes, včera, zítra...), a také musím konstatovat, že se tam popisovali nepříznivé účinky AD na lidské tělo a chování mnohem detailněji spolu s různými druhy a názvy AD než teď.
A nakonec bych chtěla říct, že fakt zálěží na jedinci co si z toho vezme a jakou cestou se vydá, protože si myslím, že si diskuzi čtou samostatně uvažující dospělí lidé a rozhodně ne děti, ty se tu nikdy nevyskytovaly.
Mě jako nováčka ty strašné vedlejší účinky AD zatím odradily a dnes sem ráda, takže fakt záleží na jedinci.
Krásný den všem a že teda konečně po dlouhé době krásný je:-))

P.S: Radko2, jojo, naše představy jsou mocnější než my.

Děkuji za přivítání Pajce a taky ostatním, co si mě v tom emotivním návalu zpráviček všimli. Je úžasné, jak jsou si naše příběhy podobné, různými cestičkami docházíme na stejné křižovatky. Říkám si tímhle jsem si prošla, tohle taky znám.
Než jsem před těmi třemi roky zjistila že mám nevítanou společnost (PP a LT), zemřely mi v odstupu snad jednoho max. dvou měsíců dvě kamarádky (43,44, já mám teď 42). Jedna na rakovinu, nechala po sobě malou holčičku, vytoužené vymodlené dítko, na které s manželem dlouho čekali, dodneška když jejího muže potkám, hledám ji po jeho boku. Druhá náhle. Prostě se jí večer udělalo zle, ještě žertovala a uklidňovala svou sestru (jednu z mých nejmilejších kamarádek), když ji nakládali do sanitky. Ráno už nebyla, plicní embolie. V tu dobu mě kamarádka potřebovala (ty dvě byly nerozlučná dvojka), prožívala jsem tu tragédii 2x, s ní a sama za sebe. Pár měsíců na to jsem onemocněla, ocitla se v nemocnici, doktoři si se mnou nevěděli rady, než mě dali do pořádku, našla u mě PP perfektně připravenou živnou půdu. A jak prospívala!
Znáte ten kolotoč vyšetření, kdy závidíte lidem jejich zlomené končetiny, protože je to něco konkrétního. U mě konstatovali anemii (ani nevím kdo z nich vyslovil to zaklínadlo

Néééé nepřestávat psát o lécích....o čemkoliv. My nováčči z toho vážně hodně čerpáme.

ahoj, Ditušo tvůj příspěvek jsem pochopila jako narážku na mě. Ale o čem se tady má teda psát, když ne o problémech, které máme? V minulosti tu byla drsná výměna názorů na to, proč se tady probírá pořád těhotenství. Tak se s tím přestalo. Teď se má přestat psát i o lécích? O čem máme psát? O tom, jak je nám s PP úžasně a že se dá AD vyléčit! To přeci není pravda!
Doufám, že jsem se někoho nedotkla, jenom mě to trochu štve!

Moji milí ani jsem netušila, že tu dnes zavítám znovu. Myslela jsem, že mám PP pod kontrolou. Delší dobu ( cca 6 let mi bylo fajn)ale dnes jsem si přečetla článek o PL Opava o terapeutických skupinách. Popisovali tam některé diagnózy pacientů jako např. schizofrenii, psali tam o jedné paní u které se to projevilo, že se v práci zamykala v kanceláři, myslela si, že ji sledují všichni kolem ní včetně jejího manžela. atd. Četla jsem to jedním dechem a nemohla se od toho odtrhnout já kráva. ( sorry za ten výraz) i když vím, že mi tohle nedělá dobře.Moje matka trpěla totiž stejnou chorobou a potom v PL zemřela.Dost dlouho jsem se s tím vyrovnávala, jezdila jsem k psycholog i psychiatr. Teď je mi fajn, teda bylo do dneška. Po přečtení článku na mě šáhla asi po dlouhé době PP. Začala jsem si představovat, co kdybych tak skončila, co kdybych se v práci zamykala, myslela si, že mě lidi sledují. co když se to projeví jako u mamky atd. Naráz jsem měla strach jít mezi lidi, řídit auto apod. ( Tyhle stavy už jsem 1x prodělala,- je to cca 15 let ale za 14 dní jsem se z toho dostala) a představovala jsem si, že se zblázním. Hned jsem si lupla Lexouše,1,5 mm. Nevím jak se mi tak mohlo přihodit, ještě včeta jsem si myslela, jak je mi fajn a že nemám žádné starosti a teď tohle. Fuj, jsem z toho doslova vykulená. Ale asi dobře mi tak, už nebudu číst takové články, jsou to spouštěče. Myslíte, že to přejde? Taky se Vám to stalo? Jsem ráda, že jsem si mohla postěžovat. Napsala jsem to trochu zmateně ale jsem toho plná.

Dituso a ostatni k tem AD:
Ja jsem se jakymkoli praskum branil uz ze zasady ze to chci zvladnout sam, bohuzel jsem se dostal az na dno... Takze jsem na psichiatricku tlacil aby mi dala neco uplne jemnouckyho.

Dostal jsem od ni nejake lekarske materialy cas na rozmyslenou. Rozhodla se pro cipralex (www.lundbeck.cz) - je to SSRI (inhibitor zpetneho vychytavani serotoninu). Pusobi tak ze proste v mozku inhibuje vyhradne recptory na serotonin a tim nam serotonin zustava v CNS a muzeme normalne fungovat.

Davkovani 5 - 20mg (leci se tim deprese, agorafobie, socialni fobie, atd.) Ona predepisuje az 40mg / den. Jako jedinne AD ho predepisuje tehulkam a kojicim maminkam v davce 10 - 20 mg / den. Dava ho i na jina oddeleni v nemocnici - pacienti na plicnim, atd.

Ten lek je tak "neskodny" ze uz jej muze predepisovat i prakticky lekar. V pribalovem letaku jseou samozrejme 0.01% hruzne vedlejsi ucinky ale ty vzdy po 14 dnech vymizi - caste je jen nechustenstvi, spavost.

Ted k tem nebezpecim:
SSRI se nesmi kombinovat s IMAO => velke potize.
SSRI vyjmecne u lidi do 18 let zpusobuji agresivitu a sebevrazedne skolny... takze to se tady nikoho netyka. (zdroj. USA FBI, ci neco takoveho)
SSRI oddaluji ekajakulaci (nebezpeci jak pro koho...)

Kdyz u ni jsem vzdycky rika ze ma radost ze mi to zabralo v te minimalni tehulkovske davce. Maminy jsou pru takle velmi spokojene a zabira jim to. Od anxiotik me odrazovala s tim ze maximalne kdybych nevydychal brutalni ataku tak jeden neurolek 0.25.

JInak ja jsem od prvniho dne mel ciste chvilky - na 5 minut jsem se najednou smal, druhy den 10 minut po mesici najednou cely den pohoda a moh jsem se pomalu zacit vracet do zivota.

Zdravím všechny, je krásný den :) Posílám Vám trochu energie..., kterou s dnešním ránem jsem neočekávaně dostala od člověka, kterého jsem už ani nečekala...asi jsem zamilovaná :) A nebo zabrala AD...to ještě nevím :)

Martine, to ráda čtu.Ted pádím ven,ale snad se sem ještě dostanu,že bys třeba o těch AD mi-nám těhotným napsal,pokud víš, něco víc...

Dituso, me psichiatricka rovnou rekla NEUROL nebrat!, radsi to vydychejte a berte jenom AD. Ty AD co jim ja tak ordinuje tehulkam a kojicim maminkam - stejne davky jako me :D

Edušo,taky jsem se pousmála při tvém příspěvku,kde píšeš,kdo bude kojit až umřeš.My matky malých dětí to máme horší v tom,že se při týhle pitomý poruše ještě stresujem co bude s těmi našimi dětátky,který jsou na nás závisláčci,až jejich matinky zklátí tahle můra totálně.tak budme optimisty a věřme,že ty potomečky ještě vychováme k dospělosti a pak at nás teda sežere,když bude mít ještě chut..

..a souhlasím s Eduš a Martinem.

Po velmi nepříjemných osobních zážitcích posledních měsíců ,dnů ,dne a noci zvažuju AD ještě víc,než před týdnem....jen nemít dva měsíce do porodu.Ale asi selžu nakonec sama před sebou a poradím se s psych.Vím, že jsem Eduš tehdy v době potíží v jejím těho radila AD,jsem ráda, a moc, že se s nimi cítí,jak píše. Takže opět:KDYBY AD BYLA TAK MOOOC ŠPATNÁ,ČI SNAD HORŠÍ NEŽ ANXYOLITIKA,SNAD ŽÁDNEJ DOKTOR BY JE V TĚHO NENAORDINOVAL!!!
Já zde být nově příchozí "tápající dušička" a čist ty NEUSTÁLÉ polemiky ,zda AD jo či ne...tak se ještě víc sesypu.Sice je Ok,že jedni píší své názory pro jiní proti,neb každý jsme jiný...ale co sina straně druhé pak ti vystrašení ,v období děsivých záchvatů mají vybrat,když se tu dočtou,že AD ne a že někdo spooustu let s Pp žije...dá-li se tomu tak říct...AD nebere,jen anxyolitika,co neléčí...nikdo tu nikoho nepřemlouvá ,at bere či nebere,ale cítím to zde podivně...jen se radí , v kvalitním slohovém obalu, všichni jsou nadšeni,ale pořád pořád píší ti stejní,co jim je-k mé lítosti,ač je neznám- špatně a bojí se věcí,které jim naopak mohou jako jediné pomoct.

Dasendo jo to je presne ono ZESILOVAC :D

Evikrk já v tý pizzérce seděla opravdu v koutě a zády do prostranství,ale byl tam děsnej vzduch a taky včera nějak lítal tlak jsem barometr jako Pajka.Martine s tím tlukotem srdce to mám taky a nesnáším to připadá mi to někdy jako,když tluče přes zesilovač.