Panická porucha 5

Diky za tipy -> problem nastava ve fronte :( tam clovek moc nemuze vklusavat ani n... a tak me napada - neni to prave ten duvod proc se cloveku dela blbe ve fronte, v buse, atd? Ze proste nekam dojde hodne rychle, pak se zastavi - telo si trosku rekne, myslenky prijdou a bludny kuh startuje :(

Evakrk, přeju brzké uzdravení!

Zefíre, já pamatuju, že v dětství jsem se do těchto stavů dostávala nečekaně, neplánovaně. Nyní se tam dostanu kdykoliv, kdy si to vybavím. Odezní to pak samo nepozorovaně. Intenzita prožitku však vždy není stejná, někdi to vnímám silněji, jindy jen tak povrchně. Nemám s tím zatím problém, neomezuje mě to.

Ahoj všem.Tak mě položila nějaká chřipajzna, zalezla jsem do postele a čtu si vás.Když jsem četla o tom dětství, tak jsem si vzpoměla, že jako malé se mi někdy stávalo, že jsem nevěděla jestli mluvím nebo se pohybuju pomalu nebo rychle a mamka nad tím kroutila hlavou, co si vymýšlím.Pak jsem se třeba, když se mi to stalo někde ve městě , dívala do výlohy, jestli se pohybuju stejně jako lidi kolem mě.Nikdy dřív jsem si na to nějak nevzpoměla.Třeba to byl začátek dnešních problémů.Vidíte, jak je dobrý tenhle chat, žádný psychiatr ani psycholog to ze mě nikdy nedostal.
Jájino, slíbila jsem napsat, ale včera jsem to nestihla.No už to bude 8 nebo 9 let co se v tom plácám.Začalo to úplně naráz, z minuty na minuty se mě udělalo zle.Průjem, zvracení,bušení srdce.Následovaly všechny možné vyšetření, asi jako u všech tady a výsledek byl, že jsem v pořádku a skončila jsem na psychiatrii.Po AD mě bylo skoro vždycky špatně a tak doktorka zkoušela jedny po druhých a k tomu celou dobu beru neurol.Dokonce jsem měla plný invalidní důchod.Jenže doktorka pořád mluvila o depresi a totálním vyčerpání a moje informovanost byla nulová.Až když si syn domů zavedl internet a já narazila čistě náhodou na tyhle stránky, poznala jsem poprvé v životě lidi, co mají stejné problémy jako já a chápou jak mi je.Teď mám od konce ledna coaxil a musím říct, že se cítím líp.Táhne mi na padesátku a jsem smířená s tím, že když kolísá tlak, že mi není dobře,za úplňku nespím,zábavám a plesům se vyhýbám, ale jinak žiju život jako všichni ostatní "zdraví" lidi.Navíc v těhle letech musím počítat i s poblázněnýma hormonama.
Před chvílí jsem pustila televizi a ukazovali zprávy z Řecka, konkrétně Kréty.Auta plavala po ulicích, vyvrácené stromy,hrůza.A mě se o víkendu tak nechtělo domů, teď jsem šťastná, že už tam nejsem.Dokonce ani letiště nefunguje.No myslím , že mě dovolená skončila právě včas.

Petko, tvůj popis mě zaujal. Já to taky pamatuju, že se mi to několikrát přihodilo v dětství, ale to bylo občas a samo to přešlo. Teď mám pocit, že už to trvá nějak dlouho a tak nějak souvisle...

Pajko,diky moc za odpoved....
Neurol beru 0,25mg vzdy rano...jenze beru ho uz asi pul roku v kuse..myslis,ze uz je to zavislost?Mela jsem mezitim obdobi,kdy jsem treba misto neho brala Lexaurin,ale nebylo to ono,po Buspironu jsem omdlela,pritom ma byt lehky,nenavykovy...strasne se bojim s leky experimentovat.

Martine, zkus proběhnout i supermarketem. Prostě nakupuj akčně, vyklusávej u nákupu. Taky laická babská rada :-) Kromě toho můžeš vyklepat ruce i nohy a celé tělo, než se zastavíš, usedneš, ulehneš... a taky vydýchávej...

Yenn, k Neurolu: nepíšeš půlku jak silného bereš. Zabírá tak do 20-30 minut. Je na něm sympatické, že ho lze brát jen při potížích, je to lék, který u většiny lidí úspěšně atakuje ataky. Vytvoření závislosti si uhlídáš. Nemůžeš to zkonzultovat s tatínkem? Mě předsudků z braní anxiolytik zbavil lékař. Možná bereš příliš malou dávku, která nestačí. Pokud ji zvýšíš a docílíš klidu, není to hned důkaz o tom, že jsi závislá. Jiné léky nebereš?

O mně okolí ví, že mám problémy i jaké, ale naučila jsem se je s tím nezatěžovat. Většinou jenom, když se ode mě něco očekává, v čem mi rozhozená psychika brání, pak se zmíním, že nemám dobré období, ale rvu se s tím tak nějak komorně... Přítel se to doví z smsek, jejich psaní mi pomáhá krotit poplašenou mysl a uklidnit rozklepané prsty, navíc mě donutí stručně zformulovat a popsat co mi je, takže takové deníčkování. Vždycky se snažím svůj stav zlehčit, utahuju si ze sebe a to všechno jsou krůčky, jak nepříjemné pocity zmírnit. Většinou, když jsem smutná nebo sklíčená, sám se zeptá, co mi je a já řeknu pravdu. Takže okolí o mé PP ví, i spolupracovníci. Myslím si, že lidi sice předsudky mají, ale na druhou stranu dnes už téměř každý sám nebo ve svém okolí má někoho, kdo nějak psychicky strádá. A taky má zkušenost, když se věci podají tak, jak jsou a případně s určitým nadhledem, jako něco přirozeného, okolí reaguje dobře. Nebo mám prostě štěstí...

Deino, Novopassit - mám ho a semtam si cucnu. Je to dobrunké, chutná jako slabý bylinkový likérek a pomáhá uklidnit zejména vegetativní nervstvo. Taky můžeš zkusit třezalku v tabletkách nebo čaj, ale pozor, moc jí škodí a má nějaké kontraindikace. Dosti lidem i homeopatikum Gelsemium CH 30, je neškodné, pokud nepomůže, ale třeba Ti bude pasovat. Lze volně koupit, 3 kuličky pod jazyk, když je hůř. V lékárně by Ti mohli poradit ještě víc přípravků, které jsou na čistě přírodní bázi. KOlik bereš Neurolu, že se bojíš? Mám zkušenost, že pokud mi bylo špatně a já jsem zvýšila přísun, efekt se rychle dostavil, psychika se uklidnila a nerozbouřila a dávky jsem zase stáhla na často i nižší, než před zvýšením. Závislost se pozná podle toho, že dávky nestačí, tělo si "křičí" o vyšší a ty zase nestačí, pokud ho nedostane, abstinenčně vyšiluje, takže spirála závislosti je roztočená. Lidi s PP berou jakékoliv léky velmi neradi, hlídají si je do krajní potřeby a mnohdy dál, což taky není dobře. Je třeba si uvědomit, že je bereme, aby nám nebylo špatně, nikoliv proto, abychom si uměle vyvolali pocit euforie. A pak člověk ztrácí přesudky a zvolí cestu rychlého potlačení příznaků, což sice znamená více léků, ale mnohem méně špatných vzpomínek v podvědomí, odkud se špatně vyhánějí a taky se prevencí ataky anebo její rychlé potlačení projeví pozitivně na orgánech, které zbytečně nevystavíme enormnímu stresu.
Promiňte mi, že to neumím napsat stručněji...

Zefíre, nepíšeš, jestli prodělals vyšetření a jaká. Taky nepíšeš, jak moc se věnuješ práci, protože to může být i chronický únavový syndrom.Co se děje, když se v noci vzbudíš? Je Ti špatně?. Určitě to chce kompletní vyšetření interní, neurologické atd. Rozhodně to chce odborníky a my jsme tu jenom laici a můžeme Ti naspat jenom své domněnky...

Tak vidim ze je to s priznymi vsude stejne, u nas ma obcas taky manzel blbou poznamku, ze chci na sebe upoutat pozornost a moc mne to mrzi. Rodice si taky mysli,ze staci na to nemyslet a je to a je to moje chyba, ze si to tak beru. Uf.

Ted jsem se objednavala na psychoterapii, termin je az koncem listopadu, do te doby se uz zblaznim uplne :-(

Ahoj Zefíre, konkrétně Ti na Tvé problémy nedokážu poradit, nejsem odborník. Ale zaujalo mně, jak píšeš, že míváš chvilky časové a místní dezorientace. Nevím jestli je to přesně to, co mívám i já (opravdu se to těžko popisuje), ale prožívám občas něco podobného. Vím přesně všechny informace, kdo jsem, kde jsem atd., ale zároveň mi připadá všechno kolem cizí, jako bych tam hoooodně dloooouuuho. Všechno je mi povědomé, ale ne důvěrně známé. Stávalo se mi to už v dětství a vždycky jsem mamince říkala Já, nejsem Já a nazývala jsem to tak, že jsem V JINÉM SVĚTĚ. Trvá to chvilku a pak zas už jsem to já a vše je v pohodě. Beru to docela v klidu, nepůsobí mi to stres.Ale co to přesně je, nevím. Nebráním se ani hloubat v duchovní sféře...

Ahoj vsichni,PAJKO,myslim,ze ty jsi to tady psala-jaky je ten sirup Novopassit?Prosim prosim,jestli mas(nebo nekdo jiny)s tim zkusenosti,napis mi.....posledni tyden je mi strasne,dost se hroutim,ale davky Neurolu nechci zvysovat.....dekuji moc...

Nevím, jestli to patří tady, ale třeba mě někdo odkáže na správné místo.

Už pár měsíců mám (střídavě, ne pořád) dost zvláštní pocity a stavy.

Někdy se cítím strašně unavený. Přijdu z práce, praštím sebou na postel a spím třeba tři hodiny. Někdy mám pocit, že usnu i v práci. Mohlo by to být nízkým tlakem, ale není, protože jsem se asi čtyři měsíce léčil Lokrenem na vysoký. Teď už ale nezobu nic, protože se to upravilo. Občas se mi točí hlava.

S okolím komunikuju normálně a když se ptám nejbližších, jestli jim připadám jiný, tak ne. Občas se potřebuju vyřvat a odnese to třeba špatná známka dítka. Pak mě chytne lítostivost nad vším a je mi děsně. Nejlíp mi je, když spím. Ale i to je semtam přerušeno uprostřed noci bezdůvodně, což se mi předtím nikdy nestávalo. Spával jsem jak zabitý.

Posledních pár týdnů mám navíc pocit, že se mi zhoršilo soustředění a paměť. Třeba na něco pomyslím, co mám udělat, blik, a najednou nevím a musím to pracně dolovat z hlavy. Taky mívám občas chvilky jakési (nevím, jestli to popíšu přesně) časové a místní dezorientace. Jakoby se člověk musel rozhlídnout a znovu si uvědomit kde a kdo vlastně je. Není to tedy nic příjemného.

Četl jsem o panické poruše, o depersonalizaci, ale nějak mi to k tomu nesedí. Nemůže to být počínající Alzheimer? Jsem čím dál víc zmatený a hledám příčiny a nenacházím.

Poradíte někdo zoufalci? Díky.

Ahoj Martine, co na to říct? :-)
Tak zkrátka do obchodu choď pomalu a behej jen tehdy, když máš dostatek času na vyklusávání. Laická babská rada, co :-)

Halo halo... hledam nekoho kdo mi poradil.

Tento tydne se intenzive venuji vsem mozny expozici a dosel jsem k zajimavemu zaveru: Pokud se vydam na hodinovou prochazku (pul - beh - pul chuze) a pak se najednou zastavim tak temer vzdycky dojede k atace. POkud se zacnu rychle hybat tak se nic nedeje, ale pokud si v kanclu sednu tak ataka jak prase.

Bavil jsem se s kolegou a ten mi vysvetloval ze po takovem narocnem pohybu je telo plne adrenalinu a kdyz se clovek najedou zastavi tak to proste nedela dobrotu(kor v mem pripade), ze je nutne pak jeste 'vyklusavat' a teprve potom se zastavit - to ma pro mne jeden problem - pokud napriklad dobehnu do obchdodu asi tezko budu vylusavat - tam se zastavim a sup :(.

Ahoj Pajko!
Díky za typ na obsedantně kompulzivní chorobu. Hned jsem přečetla několik článků na netu a musím uznat, že to bohužel bude ono. Rozhodla jsem se znovu po pár letech začít užívat Citalec, který je tam na to zvlášť doporučovaný, a se kterým mám dobrou zkušenost. No a psychoterapie je zkrátka něco, k čemu jsem ještě nedostala odvahu. Je mi to prostě děsně nepříjemné a nějak trapné nebo co, zkusím se s tím poprat nejdřív sama a uvidíme.

Yenn,ptala ses, jak reaguje na na naše stavy okolí. O mně to ví manžel a děti, ti si toho nemůžou nevšimnout, rodiče a sestra, která se zabývá kdejakou alternativní léčbou. V práci se mi to daří tajit, nepřicházejí ataky tak často, jako před pár lety, kdy jsem byla ještě na mateřské.
Maminka i sestra mě podporují, ale manžel pro to pochopení nemá. Je dost alergický na to, když začnu zhluboka funět, abych to rozdýchala a držet se u srdce, protože mě to tam zkrátka svírá a držím se tam zcela automaticky bezmyšlenkovitě. Naštěstí nejhorší dobu máme za sebou, ale občas mi bylo zle jen z toho, jak mi manžel říkal, že zase hraju divadýlko. Bylo to těžký a přesto, že už jsem na tom o mnoho líp, je ve mně někde hluboko pocit z toho, že mi nedokázal být pořádnou oporou. Na druhou stranu uznávám, že žít s tímto způsobem nemocným člověkem není pro okolí nic jednoduchého a dokáže to narušit hezké chvilky.

Koukám, že je tady zase plno nových tváří, tak se jen tak zeptám, jestli není někdo z Plzně.
O mých problémech ví naši, ségra, manžel i tchánovi, ale nikdo jiný, ani žádná kamarádka. Nejvíc mě vždy podporovali naši, táta totiž taky měl PP, ale je vyléčený. Manželovi hodně dlouho trvalo, než to začal trochu chápat a řekla bych, že to pochopil až nedávno, když jsem byla těhotná. Tchánovi si myslí, že jsem hypochondr, co se tomu moc poddávám. Nikomu dalšímu bych to ani nechtěla říkat, ne, že bych se za to styděla, spíš vím, že na psychický problémy lidi koukají skrz prsty.

Tak knizka ma nazev:Chramy osudu aneb nechame se zblbnot? od Packard ...

Mela jsem podobny problem jako vy:-(sileny pocit:-(Kazdy pul roku mi delali odbery a vzdy nastesti vse vporadku ,ale hlava byla jinde. (trvalo to 2roky)Casem jsem zjistila ze to bylo zasranou TV a okolim ,co po tobe chce a bere ti porad vic a vic a nikdo ti zadara nic neda,atd: Tv, nas bombarduje reklamama.Kolem sebe vidime,jen spinavou politicku,korupci.. Vypla jsem Tv ,radeji si pustim peknou muziku ,prectu knicku,dam obcas sklenku dobreho vina.A pratele si vybiram! Citim se o 100%lepe a jsem spokojena tim to co mam:-)Prectete si tuto knizku v Cz titul neznam.Treba vam pomuze ovladat vase mysleny a neduhy,co mate v sobe.I PERSUASORI OCCULTI od Vance Packard.Zdravim vsechny a preji hodne ...do zivota.-)

yenn,já beru neurol jen v případě ,ýe se o mě začíná pokoušet ataka,není dobrý si na to moc zvykat,ale ta půlka v Tvém případě není zas takový problém.

A k Těm příbuzným ,o mě to většina rodiny ví,ale nemyslím ,že by to nějak zvlášť chápali,myslím si osobně ,že kdo nezažil stejně nemůže pochopit.Sérií vyšetření jsem samozřejmě prošla taky ,asi jako většina lidí tady,ty příznaky se nejdřív jeví jako něco fyzickýho,ale že je tomu jinak ,se většinou zjistí mnohem později.Některý lidi mají tendenci tohle onemocnění hrozně zlehčovat,říkaj ,ale di to zvládneš nemysli na to a třeba si něco hezkýho čti.....ať přijdeš na jiný myšlenky...Je to taková daň dnešnímu stresujícímu uspěchanýmu životu,u přecitlivělých jedinců to pak bohužel může vyvrcholit právě rozvinutím psychických potíží.Někdy závidím flegmatikům ,že házej všechno za hlavu:))

A jeste by mne zajimalo....jak tohle vsechno berou vasi pribuzni, vi o tom? U mne treba manzel dostal tvrdou lekci ted na dovolene, jinak o tom vi jen mama a tata. Ale ze by si uvedomovali, jak moc je to strasne, to asi ne....porad si mysli, ze kdyz je to psychicke, tak si s tim poradim. Tata je lekar, tim mi to prijde jeste horsi....pred 4 lety, kdyz prisly prvni ataky a ja nevedela co se deje, tak jsem obihala doktory, plicni, kardiolog (tata), neurolog, ORL, endokrinologie...proste vsechno mozne, ukazalo se samozrejme ze mi nic neni a tim to pro tatku skoncilo, pro nej jsem zdravy clovek, co "blbne" :-(