Panická porucha 5

Ja to radsi rikam vsude kam prijdu - pac kdyby nahodu tak se nikdo nevyleka a nevyleka jeste mne...

Zajimave tema...o mne to v praci nikdo nevi, nastesti se mi ataky v praci prihodi jen vyjimecne, jak rikam...nejhorsi jsou vecery, ty doslova musim protrpet.

Pěťko, tak to je podobné, jako moje. V dětství a dospívání mě to vždycky vylekalo. Pamatuju si, že ještě loni jsem si to někdy dokázal vyvolat sám, ale pak když jsem začal myslet na něco jiného, taky to odeznělo samo. Teď se zdá, že je to víceméně s krátkými přestávkami setrvalý stav. Pro mě je důležité zjistit, zda je to dobré nebo špatné.

Jestli chceš, napiš mi na dusicka.duse"gmail.com . Díky.

Pajko - frontu zvladnu, ale ne uhnany, kdyz si prijdu v klidecku do obchdou tak mi fronta vubec nevadi. Mam problem pouze tehdy kdyz se uzenu a pak se zastavim... a vim co to znamena pro agorafobika... moc dobre :(((

No to je slovo do pranice. Ja jsem toho nazoru ze stoji - li o me dovedosti, zkusenosti zamestnavatel, tak mu mile rad sdelim ze mam zdravotni problemy. Protoze pak bude chapat ze mi je obcas zle. Pokud mu to bude vadit tak takoveho zamestnavatele nechi a sve sluzby nabidnu jinde.

Abych se v praci stresoval z toho ze mi je blbe... to ne. V praci potrebuji mit jistotu ze karty jsou jasne rozdany a neco tvorim. A spis cekam od kolektivu ze mne podrzi. Chce - li nekdo na moje misto tak klidne ma li co nabidnout.

Martine, ve frontě bys už měl být vyklusaný. Fronta a čekání jsou trest a děs pro každého agorafobika a kdo je zvládne, je takřka vítězem nad sebou...

Martine, souhlasím s Michalem, můj názor je ten, proč bych měla svému okolí popř. v zaměstnání někomu sdělovat můj zdravotní stav.Užívám taky AD, ale uveřejněním tohoto v zaměstnání bych přišla zřejmě o pozici, kterou zastávám.Víš, ona otevřenost není vždy na místě. Kolegové, čekající na lepší "flek" by tohoto u nás zajisté využili.A navíc, kdo je zvědavý , aby se zbytečně kolem šířily zvěsti, že se léčím pomocí AD. To pochopí jen ti, kterých se to týká.Proto tak ráda nahlížím na tyto stránečky. Tak promiň, takhle to vidím já.

Michale - pokud se ma se mnou tahnout syndro psycicky nemocneho cloveka tak. At... idioti kteri se pak na nas divaji pres prsty opravdu netreba komentovat... to jak by se mel nekdo stydet za to ze ma rakovinu...

Osobne to chapu jako dobroiu radu doktora aby mel clovek co nejmin starosti, ale ja to naopak vsem rad reknu - a kecy a pomluvy ostatnich me nezajimaji -> odsuzuji se tim ti co to vyrknou.

:)

Dobrý podvečer všem, Evi, mně zase doktorka doporučila k AD kapky z kozlíku lékařského a vitamín B. Zdá se mně, že jsem více v pohodě a také si vše tak nepřipouštím, ikdyž u nás panikářů nikdy neříkej nikdy. Zdraví Maja.

Ahoj,

Míšo: Dík za optání. Daří se pořád stejně a k dobrému stavu to má hodně daleko. Bohužel jsem už skoro 2 měsíce doma, teda až na 1 návštěvu supermarketu každý týden.

Ad stání v řadě: Stát v dlouhé řadě mi nevadí, pokud ta řada není natočená čelem ke mně. To potom mívám dost velký panický strach. Je to zvláštní.

Ad informovat okolí: Podle mého doktora je lepší kromě své rodiny nikomu o nemoci neříkat. S člověkem, který toto o sobě prozradí se pak táhne tzv. syndrom psychicky nemocného člověka.

To jo, je to naše podvědomí.Kamarádka se bojí vody.Kde stačí, plave perfektně.Jakmile nedosáhne na dno, začne zmatkovat a byla by schopná se utopit.Tak to je s náma asi i v těch frontách.

Mě napsala třezalkové tablety doktorka k neurolu.Ale jednak mě nepomáhaly a taky jsem je nemohla brát kvůli trombofilii.

Martine, nejsem odborník, ale stejně si myslím, že je nám fe frontě blbě prostě proto, že máme v sobě podvědomě zafixovaný strach z toho, že nám bude a atak nakonec vážně je. Vsugerovat si, že nám bude fajn je mnohem, mnohem těžší asi právě proto, že se tomu podvědomě bráníme 100% uvěřit a tak to pak nefunguje. Tak to vidím já, jestli je v tom něco z chemie nebo něco jiného z materialismu, nevím.

A neurol beru taky pořád.Každý den.Osm let.Jsem pořád na jedné tabletě denně, když mi je mizerně, vezmu třeba čtvrtku i v poledne, ale večer to zase o tu čtvrtku ošidím.Nejradši bych nebrala nic, ale zatím se na to necítím.

Evi, presne, ja jsem taky nesnasela ty lidi pohromade, kolikrat se mi ani z pokoje nechtelo na tu veceri jit, protoze mezi lidmi se to vzdycky zhorsi a navic vecery samy o sobe byvaji spatne.

Chci se zeptat....Pajko, pises o tom sirupu a o trezalce. Ja jsem pila trezalkovy caj a koupila jsem si i kapsle, ale mam strach to kombinovat s Neurolem....myslim ze jsem nekde cetla, ze chemicke leky a bylinky by se nemely kombinovat....je to tak? Mate stejne info?

Peťko, dík.
Yenn, s tou dovolenou to je podle mě normální.Je to změna prostředí,necítíme se v bezpečí.Já vždycky po příletu koukala, kde je u hotelu nejbližší doktor.Teď po dvkrát byl blízko, jednou dokonce přímo u nás v hotelu.A neurol jsem brala preventivně před každou večeří. I když mě je po AD líp, stejně mě nedělá dobře tolik lidí pohromadě.Nebo spíš tolik hlasů.A protože mám problémy se spaním, beru o dovolené i prášek na spaní, protože chci být odpočatá a pořádně si dovču užít.

Petko, ja nemam predsudky k brani leku, je fakt ze se snazim to resit jinak,pokud jde o beznou nemoc, jako nachlazeni a tak, ale pokud jde o paniku, klidne davky i zvysim. Spis mne zarazilo to, ze Neurol vetsinou uzivate pri problemech a ja jej beru pravidelne, ted asi 14 dni jeden 0.25 denne a nechci si vytvorit zavislost. Jenze na druhou stranu, neberu zadne AD, psychoterapie je naplanovana za mesic a pul a tak Neurol je moje jedina zachrana...

Martine, zajimava myslenka s tim busem a frontou....je fakt, ze mne je ve fronte spatne vzdycky, mam silene pocity na omdleni a nejradeji bych utekla...sama bych do obchodaku nikdy nesla. Bus je podobny, ale ten vyuzivam minimalne a pomaha mi treba discman, hudba a zavrit oci.
Aaaale...ja prijedu do obchodu autem, jsem v klidu...v klidu obchod projdu a stejne je mi ve fronte strasne

Neurol beru 0.25 ale ted od dovolene, jak jsem rozhozena, tak beru 1 cely denne. Je zajimave, ze na dovolene, i kdyz jsem ho brala pravidelne, tak jsem ataky mela. Proc? Ze by mi nestacila davka se mi nezda, doma jsem brala pulku 0,25 denne a asi jen necely mesic, predtim nekolik let nic. A i v letadle top nezabralo, vzala jsem si schvalne jeden cely, ze mne to utlumi,ale kdepak....panika jak vysita - mam navic klaustrofobii a letadlo je pro mne opravdu nepekny zazitek

Kdyz jsme u toho detstvi...ja vi vybavuju, ze se mi stavalo, ze jsem najednou nemohla polykat a mela jsem pocit, ze se udusim. Stavalo se mi to u jidla, mela jsem pocit ze to proste nepolknu ... hrozne. Nebo jsem se uprostred noci vzbudila s tim, ze se dusim...i kdyz jsem se evidentne nedusila, mela jsem proste pocit, ze dycham, ale nic mi to nedava...zadky kyslik....nevim jak to lip popsat. A to jsem byla mala, tak kolem 10 let. Preslo to,ani nevim jak, ale tuhle jednu situaci si pamatuju...a bylo to taky na dovolene, ale v CR a s rodicema.