Panická porucha 5

EviKr., já když tohle vidím, tak si naopak říkám, že se strašně bojím, abych takhle já nebo moji blízcí takhle neskončili. Koukala jsem na 13. komnatu V. Neckáře a tam byl Jeník Pacák - má leukémii a vypadal hrozně. Běhal mi z toho mráz po zádech a celý odpoledne jsem kvůli tomu nestála za nic.

EVI, nechtěla jsem sem o tom dnes psát, už tak taky má každý dost bolístek, mám dva nejlepší kamarády, na pokec, na kafčo, jednomu umřel tatínek ve čtvrtek a druhýmu tatínek díky rakovině po trochách odchází taky. Takže Ti dávám za pravdu. PP se s trochou vůle dá zvládnout, ty nejhorší nemoci časem člověka položí. Promiňte, ale taky mě to tíží.

Jitko B, já nevím co mi tam psala za číslo diagnózy. Asi něco kolem vyčerpání organismu. Týden mi opravdu pomohl. Vždycky chtěla ať jsem doma déle, ale to jsem si vzhledem ke kolegům v práci nemohla dovolit. Nejvíc na mě byla naštvaná má do té doby nejlepší kamarádka, protože měla dojem, že bych to měla překonat vůlí. Už je to za mnou, změnila jsem práci a už nejsem v takovém stresu. Myslím, že několikaletý stres v práci mé problémy zhoršoval. A věřte, že když budete brát ohledy na ostatní, tak vám nikdo z kolegů, na které jste brali ohledy, nepomůže. Mějte se

Ahoj z hor.
Nestíhám si vás přečíst, lítám mezi gyndou a urologií, ale to jsem sem psát nechtěla.
Dnes jsem byla vděčná za tu moji pepku depku agorku.
Byla jsem nakupit a najednou koukám jak blázen.Jeden náš známý má rakovinu.Neviděla jsem ho někdy od léta a dnes prostě šok.Říkal mi jiný známý, že mu prý dávají měsíc života, ale říkala jsem si, lidi toho napovídaj.Dnes jsem ho potkala s manželkou v tom krámě, z krásnýho chlapa dědeček,hubenej,k nepoznání.Ale nejhorší ty oči.Prostě v nich bylo tolik utrpení a beznaděje.To jsem viděla naposledy u svýho táty.To je něco tak hroznýho.Normálně jsem se tam rozbrečela, musela jsem jít do jiný fronty, aby si toho nevšimli.Manželka ho pořád hladila po zádech,oba dva ve tváři tolik utrpení.
Proti tomu jsou ty naše stavy brnkačka.Je to hrozný, ale možná člověk potřebuje tohle vidět, aby si nepřipouštěl svoje banální problémy a vážil si toho, že může čekat na jaro.Někomu už to není dopřáno.
Mějte pěknej den, já to snad nějak rozdejchám.

LUCKO, dík za podporu. Vím, že tuhle diskusi neustále pročítáš, a ve vhodnou chvíli pomůžeš a poradíš. Působíš na mě při zpětných článcích vyrovnaně, i když i pro Tebe je sem tam těžký období.
JITUŠKO, díky za vysvětlení, tyhle stavy zažívala, ale vlastně i zažívá i když ne už tak často, má sestra. A proto se domnívala, že dostává infarkt. Ty příznaky jsou úplně stejný. Ach jo, holky, chápu, že tahle diskuse Vám pomáhá asi ze všeho nejvíc.
Páčko

Jiřino, díky za povzbuzení, zrovna jsem ti odpověděla na mail a ty tady píšeš, jak to z tebe všechno spadlo, že sis musela vzít neurol. Psala jsem ti do mailu o své mamce, jak to se mnou prožívala. Představ si, že cca před 5ti lety sama začala brát AD, začala trpět depresemi, ač vždy byla "silnou" osobností. Když mi třeba muž nevěří, jak mi je, tak mu říkám, ať se ke mně neobrací zády, že nikdo nikdy neví, jestli se s tou mrchou psychikou taky nebude jednou potýkat.
ES - extrasystoly mám různého druhu, ale v posledních dnech opět ty hnusné, jak mám pocit, že se mi srdce nevrátí do správného rytmu. I když to trvá někdy tak 5 vteřin, mám pocit, že je to celá věčnost.
JitkoB., pořád se tě chci zeptat, jak jsi to vyřešila s tou Paříží.

Ahoj. Mám otázku na Nelu a Maju. Jak neschopnost řešíte v práci?
Nelo - psala jsi, že jsi doma už 3 měsíce. Nemáš strach o práci? Vědí pravý důvod tvojí neschopnosti?

Majo - a jsk jsi ty zdůvodnila týden neschopnosti? Pravým důvodem nebo jste s doktorkou vymyslely něco jiného?
Já mám totiž sto chutí si odpočinout alespoň na pár dní, ale nevím, jak to udělat.

Jiřino - ES je zkratka pro extrasystolu. Je to porucha srdečního rytmu. Každý to popisuje trochu jinak. Já to cítím jako vynechání srdeční akce. Prostě mi srdce buší normálně a najednou vynechá. Pak zase bije normálně. Bohužel s tím mám i já zkučenost a je to vážně to nejhorší, co jsem v životě zažila! Fuj!

Jiřinko,to je super,že vaše mládě zas nabírá sílu a určitě dnes zvládne i tu školu,moc jí i Tobě držím palce!A Ty se taky drž!

Ahoj všichni, cítím, že Vám některým je čím dál tím hůř. Vím, že jako relativně zdravá, Vám nemůžu říkat, co máte a nemáte, ale přesto, když to se svou dcerou prožívám, tak o tom už ledacos vím. Naše paní doktorka mi říkala, že nejdůležitější je najít vhodného psychiatra, ne všichni mají stejný metody. Jeden jde na to, jak píše Michal, je Ti hůř, přidáme prášek, je Ti líp, ubereme prášek. To je řešení od ničeho k ničemu. Asi nejdůležitější / když už to musí být/ je najít vhodný AD, a to může trvat dost dlouho, protože na každýho působí určitý lék jinak /mám to vyzkoušený u dcery/ a v podstatě se z Vás stávají "pokusní králíci", kteří doufají, že právě ten nový pomůže. Ale k tomu se pak musí přičíst odvaha toho dotyčnýho, chtít bojovat a bojovat, i když je někdy situace bezvýchodná. Ale jak se říká, člověk spadne a dno, aby se zase odrazil a zkoušel to krůček po krůčku dál.
Byli jsme teď s rodinou na chatě a naší mladé to moc pomohlo, radovala se z kdejaké kytičky, fotila, vypadá to, že už nabývá i fyzické síly, šli jsme na bowling, prostě takový pohodový víkend, kdy, jak říká můj muž, jsme se už tak dlouho nezasmáli jak teď. A snad zítra už zkusí po dlouhé době jít do školy. Tak uvidíme.
Nicméně asi pod vlivem toho, že její jí líp, jsem včera vyloženě odpadla, všechno se se mnou točilo, chytala jsem depku, musela jsem si dát i neurol, brečela jsem jak malý dítě. Prostě ze mě všechno nějak šlo ven. Ale dnes při uzávěrce se zase koncentruju, abych neudělala někde botu.
DEINO, moc Ti přeju, aby jsi do toho příštího týdne vydržela, na tý klinice Ti určitě pomůžou.
EDUŠO, zajímalo by mě, co to je zkratka ES. Ty jsi takový dobrá duše této diskuse, tak ať se Ti co nejdřív uleví, řadě lidičkám pomáháš, tak určitě potřebuješ slyšet taky něco hezkýho. Tak se drž holka!!!! Páčko

Ahojky,EDUS,jsem na tom stejne,posledni dva tydny mam ES porad ,nejvic,pri zmene polohy,nevim proc,vadi mi,ze nemuzu dychat a kdyz uz ES trvaji dlouho,tak z toho chytam ataku...fakt hnus..

tak jsem si myslela, jak si vás přečtu, ale je tady zase tolik příspěvků, že fakt nestíhám.
Češtináře necháme bejt, akorát nechápu, proč opravuje jen Dášendu.
Jinak jsem vám přišla sdělit, že mi poslední dny opět trápí silné ES, takže chvílema zase "umírám", ale zatím to stále držím v přijatelné mezi. Jestli to ale takhel půjde dál, tak nevím, nevím, to na tom pak budu zase jako před rokem a to se mi teda vůbec nechce. Zajímalo by mě, na čem jsou ty ES závislé, to mi bohužel žádný doktor ještě nebyl schopen sdělit.
Jinak malej řve (nebrečí ale křičí, že mi to trhá uši) a docela mi to leze na nervy - asi se divíte změně mého postoje, co? :-)))

Ahoj Nelo, tahle nemoc je hrozný prevít. Uvidíš, že se to zlepší a třeba i úplně zmizí. Bohužel v mém případě se to stále vrací. Možná, že je lepší když se slzám nebudeš bránit, já naopak plakat nedokážu a někdy mám pocit, že by mě to pomohlo. Mám vyzkoušené, že podzim tyto stavy vždycky zhoršuje.
Chodila jsem k psychiatrovi a ten zásadně nebyl pro neschopenku. Prý to ty stavy ještě zhoršuje, protože je člověk sám a tím hůře to prožívá. Ale někdy jsem musela zůstat doma alespoň týden, protože jsem se cítila jako ty hrozně unavená. Přeji ti, abys překonala tohle nejhorší období. Možná, že to bude chtít změnu léků, každému zabírá něco jiného. Nevím, jestli chodíš jen k praktické lékařce a nebo k psychiatričce. Pokud k té druhé, tak si nemyslím, že by tě brala za simulanta. Četla jsem, že panická úzkost je nejrozšířenější psychiatrické onemocnění. Takže určitě ví, o čem mluvíš.
Držím ti palce, ať už ti je lépe a radostněji.

Ahoj Miso.Mám asi úplně stejný problém jako Ty.Tři měsíce jsem na neschopence,beru ad a mg,ale skoro žádný výsledek. Už přestávám doufat,že se to někdy spraví.Když nemusím,radej ani nejdu ven,hned jsem nervozní,těžko se mi dýchá,mám bezvládné ruce a nohy,pálí mě tělo a mám divnej strach,ale nevím z čeho.Taky se někdy klepu a rozbuší se mi srdce je to jako nočni můra.J SEM UŽ ZOUFALÁ.Mám strach,že si bude doktorkas myslet,že simuluji,protože to na mě není většinou ani poznat,.Ikdyž se třeba směju,uvnitř pláču.Včera večer jsem se jen tak potácela jsem pořát unavená ,cítila jsem hroznou,nepopsatelnou úzkost neubránila jsem se slzám.Ráda bych si o tom alespon s nekým psala,protože jen ten,kdo to sám prožívá ví o čem je řeč.Budu se těšit na odpovědi.Moc díky.AHOJ VŠEM.

Dášendo-to máš asi pravdu. Celý život jsem se snažil být na každého příjemný a ochotný pomoct. Mám to potvrzeno i od mnoha spolužaček. Potíž byla v nepřekonatelném strachu z otevřených prostor, náměstích, kaváren, restaurací při schůzkách. Dost mích spolužáků také zneužívalo moji ochotu pomoct.

JitkoB-myslím, že je přínosem, když mají oba partneři stejnou nemoc. Alespoň to přinutí jednoho z nich dojít na nákup a tím pádem něco pro sebe udělat.

Už nevím pro koho-pracovat s AD jsem zkoušel 6 měsíců. Zpočátku bylo vše OK, ale protože jsem postupně zvyšoval dávku léků, tak jsem časem v práci spíše spal, než pracoval. Potřeboval jsem se koncentrovat na vědeckou práci a to prostě nešlo. Raději jsem to zabalil a šel na nemocenskou.

No mě spíš ubíjí šéfík, je to totální uzurpátor!! Jsem celý den ve stresu což mě taky moc nepřidá!!!

Dominiko - to jsme na tom úplně stejně. Jen s tím rozdílem, že mě práce neubíjí. Strašně jsem si přála pracovat s dětma a baví mě to. Problém vidím v tom, že mě ta práce vyčerpává fyzicky. Potřebovala bych si od těch dětí vzít nějakou energii.

Hezky 'hnusny' vecer...

Je to zvlastni - zdali AD plac podporujou nebo ne... kdysi (za mlada) jsem dlouho neplakal a pak asi po 5 letech najednou jo (cetl jsem nejakou pohadku). Pak zase asi 3 roky nic a ejhle neco jsem ze sebe vtlacil a pak po 3 letech jsem plakal az z me prihody pri 'ockovani' proti encefalitide...

Nemohl jsem vstat, udrzet se na nohach a tak jsem se jen potacel... musel jsem se obleci a citil jsem jak jsem slab a nevedel co s tim, a slzy jako hrachy se kutaleli po me tvari a ja mel ten uprimny pohled v zcervenalych oci.

Ted beru AD a snazim se pobrecet si docela casto - az bych rekl ze diky AD se muzu vice poddat emoccem, nebo je to PP... kdo vi.

Zas jsem mel v noci ataku - tentokat uz jen asi 4 minuty, snazil jsem se snad az smat... odesla rychle... ale spal jsem hooodne dlouho.

Jitko - a to kino a divadlo -> neni to tim, ze v tom nevidis zabavu? Me strasne moc bavi neco tvorit, prochazet se a kochat se prirodou...

Toz se mejte, pozdravuji ze zmokleho, vetrem profoukaneho a do tmy ulozeneho mesta...

Pro Jitku B.Tak jsem včera oslavila své 25 narozeniny. Jsem už stará bréca. Samozřejmě že jsem si vyslechla věty typu: Já v tvých letech už jsem měla 2 děti,neblbni jseš ještě mladá máš život před sebou..Totální deprese. Zrekapitulovala jsem si svůj život a zjistila že je to děs. Sama, bez dětí, bez přítele, na AD, práce, která mě ubíjí...

No Evko, tu únavu znám moc dobře. Jezdím na VŠ při práci a když pominu, že to mám 120 km autem, tak to sezení v posluchárně mě úplně ničí. Hlavně takový ty dny od 08.00 do 19.55 hodin, jak už to na dálkovým bývá. A jak tam celý den sedím napnutej jak pružina, tak jsem z toho vždycky úplně grogy. Přísahám na svou čest, že celodenní betonování se švárou na baráku mě tak nezničí:-)).

Ahoj lidi, tak se přidávám do party i se svojí PP, kterou si úspěšně pěstuju už asi 12 let.
Pro Jitku B. - když si čtu tvoje příspěvky, skoro jako jako bych četl svůj životopis. Tvoje poznámka o pláči a AD mi připoměla veselou příhodu, kdy jsem přišel k psychiatrovi a on se ptal jak se mám. Tak jsem mu řekl, že na to, že beru AD už asi rok bych mohl být i o něco veselejší. Vypadal, že ho dlouho nikdo tak nepobavil. Ve skutečnosti si myslím, že AD pláč podporují, protože se nemusíš už zabývat akutními příznaky a máš víc prostoru přemýšlet nad svým(mym) neveselým životem. Ale buď ráda za pláč, já jsem momentálně ve fázi kdy necítím vůbec nic. Jsem naprosto a totálně prázdný. To snad i ten smutek je lepší...