Panická porucha 5

Dasendo :)

Michale to je dobře žes taky optimisticky naladěn ,mám dojem ,že je Ti líp ne?

Martine na to Tvým pokusu něco je ,lítala jsem odpoledne 20minut rychle po zahradě,máme ji dost velikou:))sousedi jestli mě vidělo si museli myslet ,že už mi total hráblo:))a pak jak jsi popisoval ,jsem se úplně zastavila a nehla .Ejhle za chvíli mi bylo blbě,Už to raději tlak do hlavy a chtělo se mi zvracet,přímo ataka to nebyla ,ale hnusnej pocit jo:(už to raděj zkoušet nebudu:))ale měls pravdu:))

Ahoj všem
trochu bych to tu chtěl odlehčit. Doufám, že se Jacík nebude zlobit.
Napsala "vnitřnosti mám sevřené a krásně se chvějí až z toho mám průjem. Pak to vyvrcholí nádherným atakem, který bych popsala asi tak, že celá ta hrůza co se děje na těle najednou vyletí do hlavy a v tu chvíli čekám smrt a ono prd".
Krásně popsáno, jen jsem se zpočátku domníval, že legračně popisuje jiný stav... :) Dámy snad tuší.

Ano Jacik,každý sa snaží mat nejaku barličku,ale keby vždy na mna platilo to isté bolo by to super.
A ty miss,ako?Ja som uplne out.A to som sa tešila,že mi bude v tehotku lepšie.Kočiarik už máte?

to bez mena bolo odo mna

Ty jo...Jacík ty si ataku popísala uplne dokonale takto ju vážení a milí prežívam aj ja :))))) co zabera? byt stastna ale brutalne stastna a to v každej chvili, inak sa pozorujes a je to stale horsie :( žial inu radu nemam..myslienky odputat, ja pisem vtedy vacsinou sms alebo s amodlim nech mi niekto zavola na telefon a mna to tak prejde

JACÍKU VÍTEJ TEDY V NAŠICH JIŽ POČETNÝCH ŘADÁCH:))

Možná že tě překvapilo kolik nás tady s tímhle protivným onemocněním existuje,mě to tady když jsem poprvý narazila na tento chat taky překvapilo,myslela jsem si ,že takhle podivně vyšilující jsem snad na světě sama:)))Máš pravdu ,že "zdraví "manželové tohleto opravdu nějak nechápou a já se jim konec konců zas ani nedivím,jim to asi připadá,že jsme prostě hysterky:))Opravdu tahle nemoc je strašně těžko pochopitelná pro toho kdo to nikdy nezažil,já sama bych asi nebyla jiná ,kdybych tím netrpěla.Já se vždycky snažila nějak se stím vypořádat sama a netahat do toho až tak moc svou rodinu ,ale jasně ,že to pokaždý ustát nešlo:(viděla jsem jak to muže trápí že je ze mě smutnej,že mi nedokáže pomoct a tak když mi zrovna není nejlíp snažim se to před ním moc neřešit a nenervovat ho.Proto jsem tak ráda za tenhle chat,protože jsou tu lidi ,kteří se navzájem podporují a rozumí si,opravdu mě to moc pomáhá,moci se takhle vypsat a opravdu chodí jsem moc fain lidi:))
S tím alkoholem,by ses Jacíku měla mít na pozoru,já vím ,taky je to pro Tebe berlička,ale je dost nebezpečná ,tak abys to mohla mít dlouhodobě pod kontrolou,tady myslím moc alkoholnekonzumuje ,většina nás je tu totiž na antidepresivech a stěmi se alkohol moc neslučuje.Astím doktorem je to fakt dobrý rozhodnutí,nemusíš se ničeho bát,psychiatři jsou zvyklí na mnohem horší případy než jsme my.Mě je 38 mám 20 a 2 dcery,malou někdy zvládám z vypětím ,je to děsný zvíře.V současnosti jsem skoro v pohodě až na drobnosti,který se snažím moc neprožívat.Škoda v PRAZE přímo žádnýho psychiarra neznám,ale určitě najdeš.

Jani, díky.
Je mi 34 let, vdaná (manžel nechápající psychické problémy, ale jinak fajn), syn, těžká puberta 13. Už jsem i "na stará kolena" uvažovala o druhém dítěti. Třeba mi ten hormonální kolotoč pomůže. Při prvním těhotenství jsem se totiž cítila naprosto báječně.
Mě by totiž stačilo, kdybych se tak nepozorovala, jenže mi to neeejdeee!!
Jo a taky mi (bohužel) pomáhá alkohol. Jak jste na tom vy ostatní s alkoholem??
K tomu doktorovi teda půjdu. Neznáte nějakého na Praze 4????

Jacíku je fajn, ze neztracis smysl pro humor. Tvuj popis panicke ataky je nadherne vtipny a pravdivy. Popsala jsi to dokonale!!!Az me to capne, tak si vzpomenu na "čekám smrt a ono prd"....
Kolik Ti je?

Dasendo - no tak po pruzkumu v terenu to asi nedela dobre nikomu :).

AHOJ EVIKrk,docela jsi mě rozesmála stou vesničkou střediskovou:))ZDRAVÍM DO HOR a doufám ,že už Tě netrápí ty močovody.

Lucie máš taky zajímavý metody:))něco pro agorafobiky,tím já naštěstí netrpím já mám "JEN" PP bez agorky.

Martine tak to s tím během radši zkoušet nebudu já bych se bála,že mi fakt bude taky zle:)

Ahoj,napíšu Vám,jak po zhruba 20 letech panikaření,naštěstí s dlouhými přestávkami,ty svoje hrůzy zvládám! Prostě už mám nacvičenej systém!Nikdy jsem nebrala žádné jiné léky než Neurol a to nepravidelně a ze začátku,vzhledem k častému bušení srdce Trimepranol. A jak na to? Prostě už jsem se se svým tělem domluvila na určitých pravidlech a ono to funguje! Kdykoliv má dojít k nějaké pro mě zátěžové situaci a je jich dost,sednu si a promyslím všechny nástrahy,které mě čekají! Většinou se u toho vystresuju,orosím a rozdejchávám to a to doslova! Tzv. se vybojím,jak tomu říkám! A pak,když dojde k akci- schůze,třídní schůzky,cesta autobusem,letadlem,metrem,divadlo,kino,jídlo v restauraci/jeden čas jsem nemohla polknout/,supermarkety/tam většinou motání hlavy a téméř ztráta vidění/ atd.,tak je mi fajn a po panice ani památky ! Zkuste to,trvá to dlouho ale stojí to za to.Ten mozek se prostě oblbnout nedá a potřebuje nás strašpytlíky pořád děsit,tak mu to dopřeju ale jindy než si on zamane!

Jacíku, když řekneš doktoroj, cos nám popsala bude všechno řečeno.Napsalas úplně všechno a jak to je.
Jenže ono se líp píše, než mluví, viď?Já si někdy připadám , jak ten hospodský z vsničky střediskový, taky bych nejradši šla s papírem co mě je a co potřebuju.

Jacik - pravdu... nic vic nemusis.

No to je děsný!! A co mám tomu doktorovi říct, rovnou si stanovit diagnózu?? Poradte....

JACIKU - jo to je presne ono, ty uuuzasne ledove a spocene ruce... ten talk do hlavy jak kdyby mela vybuchnout... rychla pomoc: zadi za psychiatrem, psychologem.

Dasendo, Deino - uz jsem zistoval informace - pry je to nadbytek adrenalinu po 'sportovnim vykonu' - naschval zkusi hodinu jit-bezet bez zastaveni a pak si najednou zastav a stuj pet minut v klidu :)

Bavil jsem se i se sportovci a ti mi taky rikali ze to obcas dokaze odrovnat i je :) - a hlavne sympatikus u ataky vypousti prave adrenalin.

Dášenda má pravdu, sama to nezvládneš.

Deino, dík, hned jsem povyrostla.Roky si nepřipouštím, jen je po ránu nějak víc cítím, než se rozhejbu a pohled do zrcadla taky není nic moc.Ale stárnem všichni, to je jedinná spravedlnost na tomhle světě.
Jacíku, takhle jsem si to asi prožívali všichni.Když si počteš zpátky, uvidíš, jak s tím všichni bojujem, někdy líp, nekdy hůř.
Ale můžu tě uklidnit, jsou tu i vyléčení.A co dokážou.Je tu teď plno nových, letou se mi jména, ale zrovna teď mám dojem jedna z nás zdolává někde hory,jiná odlétá na dlouho do zahraničí.
Mě ze začátku dělalo problém zdolat zahradu.V půli cesty mě povolovaly střeva a pak už jen úprk domů.Zobu Ad a neurol, a jak píše Sirael, je to jak na houpačce.Jen ted jsem nějak víc nahoře.

Jacíku určitě vyhledej co nejdřív odborníka psycholog psychiatr,tohle se nedá zvládnout bez pomoci,vím o čem mluvím.Sám do toho člověk zabředává víc a víc.Je nás tu s potížema jako máš ty moc,nakonec to sama vidíš,když se začneš co nejdřív léčit uklidníš se ,uvidíš.Přeju hodně štěstí:))