Panická porucha 5

Ahoj Jitko a ostatní netrpělivci. Já jsem zlepšení po Citalecu viditelně nepozoroval, ale zhruba po roce byl můj stav neporovnatelně lepší. Včera jsem byl v divadle na koncertě (filharmonie) a poprvé po 24 letech jsem si to opravdu užil. Moje dřívější pokusy s kinem, divadlem apod. končily buď předčasným odchodem, v lepším případě byl pro mne nejlepší zážitek konec představení. Takže chce to vydržať.

AHOJ JITKO,ale AD kouzelný a všemocný:))taky jak jistě víš každý z nás potřebuje jinou dávku a jinak dlouhou dobu k tomu aby se cítil být relativně v pohodě,většinou to trvá tak 3měsíce ,než se člověk jakž takž srovná ,vydrž a jsi stejnak statečná:¨-)))

Ahoj všichni. Děkuji moc za povzbuzující slova. Asi to s AD ještě nevzdám. Jenom mě mrzí, když tady někdo napíše, že se po měsíci braní AD cítí mnohem lépe, že se mu změnil život atd. Myslela jsem si, že s AD všechny moje problémy zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. To se ale bohužel nestalo. Jak už jsem jednou psala, jsem člověk, který nikdy není s ničím spokojený a stále hledá nové a nové problémy.

Ba ne Evi chodím k doktorce,ale nějakej pěknej pan doktor,by také nebyl marnej:))

Jinak na lékaře mám docela štěstí jsou to sice ženský,ale jak obvodní tak psychiatrička jsou moc fain:))

Dášendo, ještě,že ti tu tetanovku nedával pan doktor.

ahojka Všem a hezký sváteční ráno:))

Miss,vidíš všichni Ti píšou ,že to vydržíš:))ženská zvládne věcí,když musí.A z prckem prostě musíš,protože Tě to malý strašně potřebuje,tak pro to uděláš všechno,abys byla v pořádku i kdyby to mělo být s AD.

Včera jsem byla na komplexnim vyšetření,z výsledkem,naprosto zdravá:))Tak se mi tak chtělo říct,no až na ten můj mírně pošramocenej mozeček:))Dostala jsem tetanovku ,dává se teď do ramene,tak mě trochu bolela ruka,říkala jsem sestřiččce,vy tak krásně pícháte:)),měla krásně tenkou ,ostrou jehličku:))

Ahoj všem z deštivých hor.
Alberte Romanoviči to je fajn, že ses na nás přišel podívat a hlavně, že ti je dobře. Přijď častějc.
Jano, když ten doktor byl dobrý a prášky ti tenkrát pomohly, jdi za ním.Pochopí určitě.Já myslím, že tuhle chybu udělá plno lidí, když se jim udělá líp.
Ditušo, za pár dní zas odlétám.Kdybys rodila,když tady nebudu, pošli sms.At si můžu na vás holky připít něčím dobrým.
Včera večer se tady zatáhlo, začalo lejt, kroupy.Během chvilky plno zahrad pod vodou, někde chudáci i s bahnem z polí.Kdybych to neviděla, nevěřila bych, že to je během takový chvilečky možný.Ještě před tím, než to začlo, tak snad miliony komárů, nedalo se ani dýchat, kapesník před pusou.To určitě ty mrchy cítili a dnes jich je teda míň, ale stejně to jsou komáří nálety.
Tolik hlášení z hor.Přeju všem krásný volný den a já si asi snesu kufr a začnu pomaličku balit.Ahooooooooooooooj.

Jano, vysadilas určitě brzy,ale neboj se začít znova a hlavně brát ještě aspon rok od doby,kdy ti bude ve všech směrech dobře,jak popisuješ,že ti bylo...v ten okamžik jsi právě neměla přestat.Najdi si nového dr, pokud je ti trapné za tím samým,ale jistě nebudeš jediná,tak se vydej za tím svým ...Ber to tak, že chybami se člověk učí a dr. je tu ,aby ti pomohl,neměj ostych.Já taky nic nezvládala,jak popisuješ...ted se po mně občas náznaky depresí a agorafobie sápají,ale ataka zatím -po téměř roce bez AD- nebyla-záchvat taky ne.Hodně štěstí.

Čao,
odpovídám trochu pozdě, protože jsem na tuhle diskuzi natrefila až teď. Každopádně já mám panickou poruchu diagnostikovanou na psychiatrii. Samozřejmě jsem dlouho nevěděla, co se se mnou děje, ani jsem nevěděla, že něco takového jako panická porucha je. Teď je to už záležitost chronická. Nevím, kdo z Vás se s tím léčí, ale mně ty návštěvy pomáhaly. Obzvlášť ta první, kdy konečně někdo, tedy doktor, věděl, o čem mluvím. Do té doby jsem měla pocit, že nikdo nechápe, o čem mluvím, a že to, co říkám, takhle opravdu vnímám.
Nicméně když jsem popisovala, co se ve mně děje, tak mi lékař řekl, že se diví, že jsem doteď nezavolala rychlou. Znáte to - arytmie, tlak pod žebry, bolesti ledvin... Když se někde objeví zpráva o nějakém druhu rakoviny, tak mám pocit, že to je i můj problém... Strach o lidi kolem mně - že je přejede auto, že s nimi spadne letadlo... Strach mluvit veřejně... Strach jezdit v autě... To je svět, který mě obklopuje neustále. Samozřejmě jsem dostala léky. Brala jsem je půl roku. Příznaky nevymizely. Co se změnilo, bylo moje vnímání těch příznaků. Říkala jsem si, hoď to za hlavu, víš, že si to jenom představuješ atd... Nálada byla báječná, tak jsem se rozhodla prášky vysadit (přece nebudu pořád závislá na prášcích). Jenže příznaky se po pěti měsících znovu dostavují a je to nad mé síly. Jsem s nervy v háji. Znovu si nechat předepsat léky mi je trapné. Samozřejmě jsem po vysazení přestala navštěvovat doktora (a ten je mimochodem docela třída) a teď mám problém za ním znovu jít.
Nezvládám svou práci, nezvládám rodiný život ani svůj vlastní volný čas. Moje zkušenost je taková, že léky moc moc pomáhají (člověk by je neměl přestat brát, dokud mu to lékař nedoporučí). Doufám, že najdu nějakou cestu, jak tu situaci řešit. Přeju to samé i Vám.

Ahooj ...

Eduš nazdáár...no taky doufám,že tentokrát mi porod a měsíce po něm přinesou klidné a hezké zážitky,než tomu bylo před třemi lety.A kdyby se mělo opět v mozku něco zas pošramotit,aspon budu vědět,o co jde a nebudu čekat a pořeším to.A ty ještě pořád bereš Zoloftík? Myslíš,že by vše klapalo i bez něj? To by bylo bezva...no já to vyzkúšam a uvidím,kdyžtak budu brát aspon nějakou malou dávku, furt lepší než nevylézat případně z domu,jak kdysi. To se nedalo zkrátka vlastní vůlí ovlivnit,když bylo tak zle.
Dnes jsem se byla naposled před porodem ukázat psychiatričce,v čekárně na mě mrkal leták -přehled od dr.Praška na téma Pověry o antidepresivech. Je to ale moc dlouhé ,jinak bych to sem opsala.:-) vlastně výňatek z jeho jedné knížky.Shrnu-li to, píše o tom, že užívání vhodných AD,tj. současných moderních, je bez rizik,daleko horší je čekat a myslet si,že se člověk "vyléčí"vlastní vůlí...a že je důležité začít co nejdřív a hlavně vydržet.Je ten text zpracován ve formě přehledné tabulky,moc pěkně.
Jitko-je vážně brzo, na to, cos prožila a jak ti bylo...vydrž.Ale to je jen tvoje rozhodnutí.
Misska-dík za psaníčko:-),ozvu se. včera po pádu a téměř ztrátě kabelky jsem dnes měla fakt strach se hnout:-)).UTZ mi dělali v porodnici, vše je prý super,i ozvy.
Však víš,jak si píšem..prostě porodilo tolik generací, medicína postoupila, personál je školený, hlavně at jsou příjemní a pomohou...hlavně nám citlivějším v tak zátěžové situaci přijdou milé sestry a doktoři vhod! Já na to prvně neměla štěstí, k tomu komplikace,pak ten císař...ted se uvidí, třeba bude příjemná změna.:-)No a k tomu, co bude pak...hm, jsou 2 možnosti...bud budem OK nebo se nám naše potíže nevytratí,nedej Bóže zhorší...ale obě už máme vyhodu, budem vědět,oč jde a jak si pomoci.Tak se neboj vlka nic,za chvíli to budeš mít i ty za sebou.
Čau všem...Alberte, zahrádka je dobrý relax,vid?Zdravím tě a měj se dobře i po vysazení.SSRI:-).

Kdybyste organizovali srazík, tak si na mě vzpoměňte, přijedeme i s Matějem :-) Dobrou noc a pořád na vás myslím, je tady teď úplně nové složení, skoro tady už nikoho neznám.

Miss, v rychlosti jsem přelítla tvoje příspěvky a obavy. Měla jsem úplně totéž, ale po porodu jsem najednou získala obrovskou sílu, protože jsem ho přežila!! a to jsem nečekala, taky jsem si myslela, že při porodu umřu, pamatuješ, jak mi bušilo pořád srdce? tak to porodem zmizelo. S Magdou bych trochu polemizovala... Osobně můžu říct, že s malým nemám na svoje pocity žádnej čas a když se na Matýska podívám, tak veškeré negativní myšlenky jsou rázem pryč. Opravdu se Miss nemáš čeho obávat, pokud k mateřství budeš přistupovat jako nyní já.

Miss, nemusíš se ničeho bát, mě mateřství změnilo, nikdy bych tomu nevěřila, že to bude mít na mě takový vliv, myslela jsem si vždy, že nejsem příliš mateřský typ, ale asi jsem si pořídila dítě ve správnou chvíli, kdy jsem byla už dostatečně dozrálá.
Romane, moc gratuluju k výhře nad PP!!
Jinak nestíhám vůbec číst, jsem stále v jednom kole... Doufám, že se nemáte moc zle.

Pajko, uvažuju, že pár dní někam pojedeme. Teď jsme byli s klukama a mamkou v Praze, měla jsem tam zkoušku (ještě mi zbývají 3), pak jsme se byli podívat na rybičky v Holešovicích na akvária, viděli jsme 3 žraloky :-)
Nachodili jsme spoustu kilometrů, kluci si zajezdili na schodech, vlak měl zpoždění, protože pod náš vlak skočil člověk, ale vyvázl, stačilo se zabrzdit. Kluci byli tak urvaní, že když se jich z legrace ptáme, kdy zase pojedeme do Prahy, tak říkají, že už nikdy :-)

Romane, taky tě moc zdravím a je fajn, že je ti líp, mně je taky docela dobře.

Jitko, podle mě bereš AD zatím moc krátce, zkus ještě vydržet. K tomu pláči, podle mě AD hodně tlumí emoce. Mně v době braní AD umřel kocourek, měli jsme ho 14 let, byl to můj miláček, vůbec jsem nebrečela a já jsem docela citlivá, říkala jsem to i psychiatričce, protože to u mě nebylo normální.

Alberte-Romane, zdravím Tě :-) Dobrá zpráva! Jsi tedy zase zdravý muž. Věřím, že to tak i zůstane... Ty totiž máš nastudováno hodně informací a přistupuješ k PP logicky a nekompromisně, proto vyhráváš. Přeju Ti vše nejlepší a snadné bezproblémové vysazování AD...

Miss, neboj se ničeho. Jsem přesvědčena, že porod i celé mateřství zvládneš i vychutnáš si líp než zdravé ženy a především budeš velice láskyplná maminka. Jestli se ve Tvém životě občas objeví úzkost nebo i ataka, nebude to žádná katastrofa. PP není žádná vážná nemoc, ale nepříjemná porucha, na kterou je třeba naučit se vyzrát a to už umíš teď! Nejsi žádná chudinka, ale naopak velice statečná, když ještě dokážeš své potíže i před nejbližším okolím úspěšně utajit. Pozdravuj a pohladkaj odo mňa Samka :-)

Jitko B, vždyť už jsi toho tolik v poslední době dokázala! Nevzdávej se!!!

Ahojky všichni, holky i klucí.
Nebyl jsem tady tak dlouho, až je mi hanba. Tolik nových lidiček, to ani není možný. Zdravím všechny, zvláště Pajku, Evuzkrk, Evu R., Miss, Jitku, atd. atp. Právě končím s braním AD (Sertralin 50mg denně po dobu 18 měsíců). Nebojím se vlka nic, je to snad vše pryč. I kdyby to bylo znova, vím jak na to, mám přeci vás ... Nevím co se tu vše probíralo, co se dělo, škoda. Podnikám a nestíhám. Teď už to je ok, ale přes léto jsem byl v jednom kole. Díky AD šla zátěž šoubovat téměř do nekonečna. Kombinace AD a alkoholu je taky bez problémů, SSRI je prostě super. Ptáte se jistě co se zhoršilo. Hmotnost. Za rok o cca 8kg. Emoce. Ty jsou slabší a bezvýznamné. Paměť. Krátkodobá je někdy horší, zvláště v kombibnaci s alkoholem, ale věřtě, že to nevadí. Sex. K orgasmu je mnohem delší cesta. To ovšem u samečků bývá ku prospěchu věci.
Končím s AD, teď začne život na zemi znova v reálu.
Mějte se krásně.
Neuděláme srazík ? Nebo nějakej byl ? Teď již cestuji bez problémů a zahrádce už mám chatičku ...

Ahojky (zatím)
Roman

Kika- dakujem za povzbudive slova, velmi dobre mi padli, tesim sa ked sa na mna malý prvý krat usmeje a potom mi povie mami lubim ta, myslim, že bude kvalitný odhanac paniky:))aj ten porod nejako zvladnem ved zvladli to miliony žien predo mnou tak snad aj ja:)

Jitka- niekedy je to vedalsji ucinok AD že stratis emocie, tiež som sa pri brani citila trosku ina, malo co ma vytocilo, možes sa istý cas takto citit divne ale malo byt oprejst, casom si mozog zvykne na vytvaranie vacsieho množstva serotoninu a ty to budes pocitovat lepsie, už s ati nebude chciet plakať a budes to považovat za normalne.

Milá Miss! Sledujem vaše rozhovory na tejto stránke aj keď sa málo kedy zapojím ve?mi ti držím palce, aby všetko dobré dopadl.Myslím hlavne pôrod, lebo keď bude maličký pri tebe budeš neuverite?ne šťastná a ešte keď máš pri sebe ?udí kterí ťa chápu, vedia ťa povzbudiť, poradiť a ešte ťa milujú tak aj keby ťa tá potvora PP začala, prenasledovať vieš ako na ňu poznáš zbrane tak ju zaženieš tam kde patrí...