Duchovní cesta

Ano, chapala som, ze je to asi tak podobne:) Malilinky rozdiel vidim v tom, ze ja som to nemala v hlave, len to cezo mna preslo a skoncilo na papieri.

Mesta, ktera tvori moje mysl, jsou take jako verse. Sam se tomu obcas podivuji. Kdyz ji ulozim ke spanku, je pak pazdna a ja mohu proste jenom byt. :o)

Ahoj Lokomotiva:)
mas pravdu, ziadne nasilie, ale zasa na druhej strane, hm, neviem, ako dieta som bola taky maly fantasta, neskor som vsak zistila, ze tieto "hry mysle" - a nielen oni, nas dost oberaju o energiu a o tom kam vedu by sa tiez dalo dost popisat. Ale asi sa ta mysel musi sama unavit, aj ked skor som za to, ze tu hlavu skratka vyprazdnim, ako ju umelo zaplnat predstavami.
(U mna to v tom case bolo tak, ze zo mna prudom vychadzali verse. Ale ake verse! Ja sama neviem kde sa vlastne vzali. Bez rozmyslania, same dokonale rymy, a len tak z nicoho nic plynuli. Tym som vlastne ale dosiahla, ze ta hlava napriek tej zvlastnej tvorbe zostala prazdna. Neskor sa vytratili aj tie basne.)

Q.,
Napisala som to hlavne kvoli tejto casti p. Svetla:
"Tento problém musí být řešen.Týká se to zase hlavně těch financí.Dát dostatek na tento výzkum.Je to fin.velmi náročné.S tím vším souvisí nástup technologií o kterých nemáme zatím ani potuchy".

Naviac, ak ludstvo naklada s tym co objavi tak, ako naklada. Kazda, i ta sebelepsia technologia je dvojsecnou zbranou a ludstvo je take ake je...
(Viem, ak to pride, tak to pride, nezaoberam sa tym, ci sa tak vyriesi otazka nasej dalsej pohodlnej :) existencie, rovnako ako tym, ci si tak nahodou nevykopeme svoj vlastny hrob...)

Ja souhlasim s vami se vsemi.
Ja sem sve mysli udelal takovou malou zahradku, kam ji vzdy vypustim, aby si tam hrala. Ona si tam hraje a tvori a tim realisuje svuj vnitrni potencial. Stavi mesta, to ma rada, nebo si hraje na vselikere jine druhy "tvurcu". Casto pak dobehne do bodu, kdy uz nevi, co by stavela. Jako unavene dite ji pak vezmu zpet a ulozim do postylky, kde spi a spi.
Kdyz ma pak zase hodne tvurciho potencialu, tak ji zase vypustim a ona zase stavi ta svoje mesta z pisku.

Je to jako nadech a vydech. Neznasilnuji a nenutim ji byt nehybnou. Kdyz ma potrebu, necham ji, aby svou potrebu vykonala. Mysl nekterych lidi trebas uz nema tuto potrebu, ale ta moje stale ano. Ale vim, ze to co dela, nema valneho vyznamu. I ona to castokrat pochopi, kdyz dospeje do bodu, ktery tak moc predbyha pritomnost, ze uz sama nevi, kam by. Ona ma svou tvorivou potrebu a ja ji nechavam, aby tu svou potrebu realisovala.. kazdy den, hodinku, dve.

Myslim, ze Svetlo dela neco podobneho. Jenom nejni dobre nachat se unest tim, co ta mysl vytvorila. Ona dokaze vytvorit prekrasne obrazy, ale ty nesmeji byt pricinou toho, aby jsme ji dovolili navratit se ke kormidlu.

:o)

Áno d., ako píšeš, môžem sa s tým stopercentne stotožniť.
Nie je to fatalizmus, len rešpektovanie prirodzenosti vecí, ktoré idú svojím smerom.
Zasahovanie do toho svojvolne je egoizmus, nezasahovanie do prirodzenosti je odosobnenie.
Človek by nemal nikdy pokoj, keby sa neustále zaoberal budúcnosťou. Ale zdá sa, že p. SVĚTLO nemyslel svojím názorm to, že by sa obával budúcnosti. Rozumiem mu, prečo to písal, je to jedna z oblastí o ktorú sa zaujíma. Ja sa takto zaujímam tiež o viacero vecí - a predsa, končia pre mňa tam, kde si uvedomujem, čo dôležité je a čo nie. Človek môže robiť takmer čoko?vek ak vie, kde to má hranice a ak dokáže ne?pieť na objektoch.
Ale inak, určite že máš pravdu, viem to(

Q.,
tato "problematika", ktoru tu nastolil pan Svetlo pre mna postrada prave tu spominanu odovzdanost sa do Vole, ktora je za hranicou nasej "slobodnej vole". Nie, nie je to fatalizmus:), myslim, ze s nim to nema nic spolocne. Vnimam to ako ozajstnu pokoru a doveru v ... (tu mi dochadzaju slova). Nech si to kazdy nazve tak, ako to sam citi.
Vari bude moja mysel pokojna a prazdna, ak sa budem zaoberat myslienkou, co zajtra polozim na tanier, ci cim si o dvadsat (!?):) rokov zakurim? Neviem a nestaram sa o to, co bude o minutu, nieto este zajtra ci o dvadsat rokov. To je ta lahkost bytia, v ktorej cloveka nemataju sny ci predtuchy prameniace zo strachu o vlastnu existenciu.
(O CO vlastne?):)
Ano, i ja si myslim, ze riesenie nespociva v hladani penazi na vyskum. Stale nieco skumame, v domneni, kam nas az dovedie nasa "dokonalost". Kam nas ale vedie naozaj?
Menime vsetko navokol, menime svet nevediac, ze to ma byt presne naopak.
Iba zmenou maleho Vesmiru (nas) zmenime ten velky (mimo nas).

Pane SVĚTLO,

k Vašemu dotazu ohledně budoucích dvacet let - to je těžko se vyjádřit nějak přesně. To nemůžeme s přesností vědět. A jsou různé indice.

Okrajově mne zajímá dost věcí, ale podotknu, jen v informační rovině. To znamena, že když se tím právě zabývám existuje to pro mne, a když ne, tak prostě jako by to ani nikdy nebylo.

Lidé se k svému prostředí jistě nestaví ideálně... ale beru to tak, že jako vždy byli války a nikdy na zemi nebylo skutečného míru, tak ani lidé nikdy nebudou ideální. To, co se děje je skutečně nevyhnutné, protože se tomu doopravdy nelze jako celek vyhnout. Dozrálé skutky mají svou tíhu...

Nuže, jsou tu různé ekologické varianty ekologických paliv a zdrojů energie, ale to už přeci trvá i sto let, co jsou známy jiné možnosti než např. spalovací motory a pod. Vyrábí se ale motorová vozidla fungující na ekologický pohon, celoplošně, sériově, aby se vůbec dalo mluvit o nějakém skutečném ekologickém posunu v této věci? Víme proč.
Tak je to i sjinými věcmi.

Na druhé straně lze se na to dívat i tak, že ekosystém, kde vládne princip "kdo z koho" je zcela přirozený a sotva bychom našli výjimku v nějakém trochu větším "společenství" než je jedinec sám. Život biologického tvora je udržován a oživován tím, že onen tvor je nucen zabíjet a tedy zbavovat života tvory jiné. Všechno požírá a je nuceno požírat všechno ostatní kolem sebe. Idea ráje na zemi, kde každý každého respektuje a nikdo nikoho nezabíjí buď z nutnosti, nebo kvůli odlišnému názoru je nereálná a fantaskní.

Duální polovina veškerenstva (šakti) je ta nemilosrdná polovina principu bohyně Kálí. To je dle mého danost a nelze s tím nic dělat.
Samozřejmě, je věcí jisté zralosti, když sám člověk v sobě upevní mír a osvobozený přehled. Ale to bývá vždy zcela individuální záležitostí a nikdy ne masovou. Takže ani věci náboženské a duchovní jakkoli dokonalé, nemůžou vést k trvalému míru na zemi. Co ale s tím?

Kristus nás sice "vykoupil", ale můžme odpovědně a s celou vážností nestranného pozorovatele říct, že by se byl svět nějak změnil? A bylo tu už tolik velikých duší na světě o kterých se traduje, že přišli věci nastolit, měnit, uzákonit, osvobodit. A nestalo se ve všeobecním smyslu nic speciálního. Život a svět 5-ti elementů šel dál bez výrazných změn.

V každém období a éře má člověk stejný problém své nevědomosti. Doléhají na něj ty samé otázky a odpovědi na ně mu není s to poskytnout nikdo. Proto je to vždy jen úkol pro něj samého, aby se snažil porozumět samostatně. Není vyhnutí tomu, aby věci šli dál tak, jako odnepaměti až doposud.

Ale ne, mne také není lhostejné tohle ničení přírodních zdrojů ale za daného stavu věcí asi není vyhnutí. Ale o těchto věcech se dá napovídat mnoho stran v této diskusi aniž bychom tm cokoli vyřešili. Takže můj stručný názor zní, abychom si vážili veškerenství jako sebe sama a abychom snad přispívali tímto postojem k induktivnímu sdílení kolem sebe. Nechat to ovšem na přirozenost, ekologickými spolky a združeními se to jistě nevyřeší. Mělo by se začít vždy u sebe.

Mějte se zatím.

No co, ved potom si uz budeme vari sami svietit:)

Svetlu a pokojnu aj Vam:)

Zrovna tak za tisíce let,toto bude platit.
Vše je dáno.

Krásnou sobotu a neděli všem a všemu.

No ved ano, a tak to bude i o 20 - 30 rokov:)

Bude co bude,vše je takové jaké je.

Zalezi na tom, pane Svetlo? Co bude...

Zdravím,zdravím,zdravím!

Pane Qellogathi,snad se kryjí naše zkušenosti a kryje se i náš biologický věk.Jsem rád,že se takto dělíte o své žité zkušenosti a to z Vás dělá formát i když jak víme na to nehrajete.

Určitě,bude-li to možné i já přispěji "omezenými"slovy do této diskuze.

Zeptám se Vás ,mohu-li,zda-li si myslíte,že bude vyřešen energetický problém Země,řekněme v nejbližších dvaceti,třiceti letech.Jde o to,že v různých částech Země se stále pálí dřevo k získání energie. Jak hrubé.Prý je budoucnost nakloněna energii plazmové a přeměnou plynů.Toto kromě jiného mě teď zajímá.Tento problém musí být řešen.Týká se to zase hlavně těch financí.Dát dostatek na tento výzkum.Je to fin.velmi náročné.S tím vším souvisí nástup technologií o kterých nemáme zatím ani potuchy.

Lidská bytost musí být kompletně připravena.(duševně).

Nechť jsou všechny bytosti šťastné!
Subham Astu Sarvadžagatam!

Lokomotivo, chápu tě, ale nijak se do toho není třeba nutit. Mám dojem, že tvůj "problém" není o tom, že by to to nějak moc vadilo v subjektivním smyslu jako to, že na vnější úrovni otravuje stereotyp, plánovitost a vypočítatelnost jejich reakcí. Není jiné cesty, než si na to nějak vyknout. Já jsem se tím zabýval a čím víc, tím silněji vynikal ten rozdíl, co trochu rušilo. Nutno to ignorovat. Já jsem objevil, co je problém. Zruš fiktivní místo, kde se cítíš být sám sebou a prostě se absorbuj tam, kde podvědomé výpady jiných k tobě nedolehnou. Do prázdnoty za tebou nemohou, protože jim to není známá oblast. A - prázdno je vysoce neutrální, takže zneutralizuje a pohltí ty výpady. Já bych to pojmenoval - dokud sám sebe člověk zná, tak ho znají i jiní. Když se odcizí i sobě, odcizí se i jim. Vždy, když vzniká nějaký nesoulad, byť nepatrný, je to tím, že někdo má s něčím něco společného.
V učení Dona Juana existuje pojetí "cesty stopaře", kde jdoucí po cestě bojovníka nabývá zdatnost v cvičení obratnosti v obyčejích a zvycích toho kterého prostředí, ve kterém se akorát zdržuje. Dokonalost v tom získá až když se vymaže - zruší osobní historii a veškerý inventář svých pevných zvyků. - To je také forma, jak se s tím vyspořádat.
Anebo prostě jen zapomenout na to centrum, kde se nás to ještě dotýká.

Jasne, aj ten smiech ako nasledok toho tvojho snenia je toho dokazom. Nie je to o tom, aby v tebe zostali len kladne emocie. Pretoze ak tam su kladne, su tam aj zaporne. Myslim, ze je to o tom, aby sme boli co sa tyka emocii nad vecou. To je ten spravny a jediny nadhlad. Vsimni si, ako sa chova tvoje vnutro pri tom smiechu, ktory ta prebudi. Ak sa hybe, znamena to, ze tam proste ten pohyb je a teda, ze tam vnutri kdesi spi aj presny opak smiechu. Kym to nebude absolutne nepohnute, bude to take ako pises.

Ak sa to vracia, znamena to, ze to v sebe stale mas. Myslim, ze cesta vedie prave tadialto. Najst si pracu bez ludi? Neutecies tomu. Si tam kde mas byt a v situaciach, ktore ta mozu posunut. Je to na tebe. Da sa to na nich hrat a nebude sa to vracat len v tom pripade, ak to v tebe nebude naozaj. Ty si to iba uspal, vsetko to tam niekde drieme. S tym treba pracovat.

Ten vyraz poznam:)
Hrajkaj sa a uvidis, aka to bude lahkost, ked to prejde do spanku bez snov:)

d,
jsou to jen siditka nejsou to siditka.
Vcera jsem si uvedomil, ze prichazi etapa lucidniho sneni. Dnes jsem se probudil smychem. To je ti pak takova lehkost byti :o)

Mam trochu problem s tim, jak se donutit byt lidsky. Lide v praci me nechapou, protoze me ani ten nejvetsi stressa schon do stresu nedostane. Poradjsem klidny s chladnou mysli. A oni tomu nerozumi, vykladaji si to jako chladnost a nezajem o praci. behaji tam a stresuji, a pak kdyz hledaji vynika, aby oni nebyli temi nejhosimi, vyberou si me. Je preci jiny, on bude ten problem.

Tudle situaci uz sem resil mnohokrat. Kdyz jsem pak zacal "predstirat" nadseni a hnev a vsecny ty emoce tak,jak to bylo vhodne k reseni situaci mezi lidmi, stalo se pak, ze se ty vsechny emoce zacali vracet, az jsem ztratil rovnovahu. Takze vim, ze tudy cesta nevede.

Dneska v praci bylo hodne stresu. Hleda se vynik. Zaroven jedna holcina odchazi a meli jsme ted vecer rozluckovou party. Ptala se me, jak to delam, ze jsem tak neustale klidny. Jenomze ani vysvetlit to nelze. Nemohu jim rikat, ze za zady smrt. Meli by ze me strach a odsoudili by me :o(
Tak tak nevim co s nimi a jak...
Leda si najit praci, kde nebudou lidi.. coz je dost nemozne.