Reklama

Duchovní cesta

Evelyn (Ne, 5. 11. 2006 - 09:11)

Já bych to viděla na tu variaci :)

Užijte si neděli!!! :)))

P.S. Působí na Vás úplněk?

Lokomotiva (Ne, 5. 11. 2006 - 00:11)

Ze by variace na teorii; "vsechno je na hovno"?
Taky zpusob, nemam nic proti. nakonec to prinasi urcitou miru svobody :o)))

(So, 4. 11. 2006 - 23:11)

:-))))

ťapťalík alois (So, 4. 11. 2006 - 21:11)

Duchovno je na hovno.

Magdalena (So, 4. 11. 2006 - 17:11)

Díky, asi tak polovic z toho znám a mám ráda, další bude pro mne potěšení shánět a přečíst si, díky.

Evelyn (So, 4. 11. 2006 - 15:11)

Krásný den všem!

Lokomotivo,
souhlasím, že z chyb druhých se můžeme poučit jen ztěží. Jakmile to nepocítíme přímo na svém těle, ať už fyzickém nebo třeba emocionálním, pak je problém vžít se do situace druhého. Snad rozumově i citově si to dokážeme zdůvodnit, proč my bychom se chovali jinak, ale je to spíše o pocitu, že bychom se tak chovat chtěli, ovšem ocitneme-li se později ve stejných vnějších okolnostech, zachováme se mnohdy úplně jinak , než jak bychom si to původně představovali a přáli. Nejvíce je to vidět při výchově dětí, jak vzpomněla Nika (Niko, jsem ráda, že jsi nás našla :)) Často jsme si jako puberťáci říkali, já se nikdy nebudu chovat jako táta nebo máma. A ejhle, přijdou vlastní děti a kopírujeme chování dospělých jaksi automaticky. Když si to uvědomíme je to první krůček k nápravě, ten druhý krok, tedy změnu uskutečnit je mnohem těžší, ale určitě stojí zato se o to alespoň pokusit.

Magdalenko,
vítám Tě. Uvědomila jsem si, že prožívám život v různě dlouhých obdobích, která mají vždy jinou vůni a chuť. Ke každému patří jako mí milí průvodci jiné knihy. Některé jsem přečetla, odložila a už se k nim nevracím. Mám však pár, které otvírám opakovaně a vždy v nich nacházím inspiraci a také něco nového. Jednou z perel v mé knihovně je Zasvěcení od Elisabeth Haich. Mě hluboce zasáhla a velmi často jsem ji četla stále znovu a znovu. Další knihou je Poznej svého anděla od Benjamina Kleina. Je to velmi silný příběh o holčičce postižené mentálně i tělesně od narození. Je to vlastně její vnitřní rozhovor se sebou samou a jejím andělem průvodcem. Nádhera. Mám moc ráda knihy od Paola Coelha, jeho Alchymista a Záhir vedou. Pak mě oslovovali knihy od manželů Tomášových, díky jim jsem začala s meditacemi. A právě teď se nacházím v období zabarveném učením Tolktéků. Miguel Ruiz a jeho Čtyři dohody předcházely sérii knih od Castanedy, které mě uchvacují...nevím přesně čím, snad takovým tím neznámem, které je mi přesto důvěrně známé. Tak zatím tak.
:)

Lokomotiva (So, 4. 11. 2006 - 14:11)

Majo,
dovedu si predstavit kouly, ktera ma tuto vlastnost, ale je to pomerne narocne v detailech... pri pohledu shora budeme mit kruhovy prumet jin a jang. To same ze predu, ze zadu i z boku i ze spoda. Ze vsech jinych pohledu to pak ale uz jin a nebo jang neni. Bud prevazuje bila, nebo cerna. Papirem se stal prostor a svetlo v nem nutne obsazene, skrze ktere jsme schopni objekt pozorovat.

Ale je to jenom geometricka predstava.. este tak do toho zahrnout cas.. to se to do jin a jang bude dostavat pouze na nekonecne kratke okamziky. Nikdy se ale snestane, ze by byla pouze bile, nebo cerna.

Magda (So, 4. 11. 2006 - 09:11)

Cookie jsem taky já...

Magda (So, 4. 11. 2006 - 09:11)

Evelyn, která kniha tě nejvíc oslovila na Tvé duchovní cestě?

IM_cookie=true (So, 4. 11. 2006 - 09:11)

ve Stínu, opravuji, a to v sobě nemám 6 deci, ani jedno.

Návštěvník (So, 4. 11. 2006 - 09:11)

Ahoj, všichni, tak se nějak přesunujete sem, zatímco já vás hledám ve stánu. Ahojky

maja (Pá, 3. 11. 2006 - 23:11)

ahoj Lokomotivo, tak jsem přemýšlela o tom jing a jang a bílém papíru, umíš si představit, že je to koule a ne kruh na papíře? Jak to vnímáš? Kde končí a kde začíná čená a bílá, a co naradí bílý papír?Chodíš vůbec spát? Jestli jo, tak dobrou, a hezký víkend

Lokomotiva (Pá, 3. 11. 2006 - 23:11)

Zkuste to chvilku vydrzet s tema prstama na vickac. A musete si uvedomit trebas nejakou otazku.. ze chcete odpoved na neco, co vas tizi :o)

Lokomotiva (Pá, 3. 11. 2006 - 22:11)

To uz pak totiz clovek vi, ze kdyz nam nekdo ublizi, tak to vlastne neni o nas, ale o nem samotnem a ze nelze nez to prijimat a soucitit.
Jak by rekla d, zlo je jenom nprojevene dobro ;o)

Apropo, kde jsi d :o)

Lokomotiva (Pá, 3. 11. 2006 - 22:11)

Tak ses mi akorat prosradila Fi :o)
A nakonec, kdyz pochopime, ze nelze soudit druhe.. kdyz se hodne koncentrujeme a snazime se predstavit, jak bychom zareagovali, byli bychom jimi... jak bychom zareagovali v te nejake situaci.. no to pak zjistime,ze bychom zareagovali stejne. Ani poucit se nemuzem :o) Pak clovek prestane vnimat to, co se deje a delo, jako chybu nekoho. Pak to jenom prijima, protoze ono to poste jenom je. Co vic.. to preci staci :o)

Lokomotiva (Pá, 3. 11. 2006 - 22:11)

Jojo Fi,
tu pisnicku si zpivam praci.. jedna z mych oblibenych :o)

(Pá, 3. 11. 2006 - 22:11)

Fí = JozeFína, pardon - mám v sobě asi 6deci červeného a popletla jsem si diskuze a svoje jméno v nich :-)))

(Pá, 3. 11. 2006 - 22:11)

Ahojte cestáři - to je pěkný výraz.
Znáte tu písničku - Na silnici do Prášil jeden mladý cestář žil ... evokovalo mi ji to.
Jo - říká se: Soudit můžeš jen sám sebe.
Asi kdybychom to uměli, tak už by nebylo ani třeba soudit druhé.
babo Jago souhlasím s Loko pokud jde o blázny: Seděl totiž jednou jeden bláznivý malíř na zdi zahrady jednoho blázince, hleděl na ten šedivý a děsně uspěchaný dav lidiček mířící po ránu do jejich mnohdy prapodivných a nemilovaných povolání a povídal kolegovi: kdo je tady vlastně blázen - my tady uvnitř, anebo oni tam?
A pokud někdo nemá vlastní zkušenost a chce se něco dozvědět o bláznění a o blázincích - doporučuji knihu: Samuel Shem: Hora hoře, já jsem jí teď naprosto unešená - popisuje to nádherně, ačkoliv je to dost horor, bohužel horor ze života. dobrou noc

nika (Pá, 3. 11. 2006 - 21:11)

Ahoj přítomní Duchovní cestáři. Někdo chytrý někdy řekl, že lepší než hodnotit chyby druhých je poučit se z nich. Líbí se mi to. Nevyrůstala jsem v dokonalé rodince a ještě nedávno jsem měla mamce dost věcí za zlé. Říkala jsem si Kde já jsem mohla být kdyby: se rozešla už dávno s otcem alkoholikem, mě od dětství podporovala v tom co mě baví, mi víc věřila a nepodceňovala mě. Byla dost náladová a někdy z ní šel strach. Zároveň to byl jediný, milovaný člověk, kterého jsem měla. Teď už jsem dospělá a vždycky když jsem se ve svém životě cítila být na dně, tak mě posilovalo a povzbuzovalo přemýšlení o mamce a o důvodech jejího chování. Už mě ani nenapadne jí odsuzovat. Nikdo nemůže odsuzovat jiný život, protože ho nežije. Ponaučit se z chyb druhých je velmi rozumné. Jsem dospělá a měla bych být rozumná. Někdy se ale přistihnu, jak ječim na svého malého syna uplně stejně jako mamka na mě.
Právě jem si vyzkoušela tlačit na víčka. Mám tam tmu v ní barevná zrníčka a pár asi žlutých kruhů které mění velikost od malého k velkému. No taky záleží v kterých místech mačkám a jak silně. Když mačkám po delší době vidím toho víc, než po krátkých přestávkách. Moc hezké věci vídám když se dívám ve tmě tak minutu do plamenu svíčky a pak zavřu oči. Jsem ráda, že jsem vás včera našla Evelýno a všichni.

Lokomotiva (Pá, 3. 11. 2006 - 20:11)

Jo a Babu Jagu,
chtel bych te ujistit, ze do zadneho blazince te nikdo zavrit nemuze. Blazinec totiz neni ten svet za mrizi, ale ten "venku".

Reklama

Přidat komentář