Duchovní cesta

Já bych to viděla na tu variaci :)

Užijte si neděli!!! :)))

P.S. Působí na Vás úplněk?

Ze by variace na teorii; "vsechno je na hovno"?
Taky zpusob, nemam nic proti. nakonec to prinasi urcitou miru svobody :o)))

:-))))

Duchovno je na hovno.

Díky, asi tak polovic z toho znám a mám ráda, další bude pro mne potěšení shánět a přečíst si, díky.

Krásný den všem!

Lokomotivo,
souhlasím, že z chyb druhých se můžeme poučit jen ztěží. Jakmile to nepocítíme přímo na svém těle, ať už fyzickém nebo třeba emocionálním, pak je problém vžít se do situace druhého. Snad rozumově i citově si to dokážeme zdůvodnit, proč my bychom se chovali jinak, ale je to spíše o pocitu, že bychom se tak chovat chtěli, ovšem ocitneme-li se později ve stejných vnějších okolnostech, zachováme se mnohdy úplně jinak , než jak bychom si to původně představovali a přáli. Nejvíce je to vidět při výchově dětí, jak vzpomněla Nika (Niko, jsem ráda, že jsi nás našla :)) Často jsme si jako puberťáci říkali, já se nikdy nebudu chovat jako táta nebo máma. A ejhle, přijdou vlastní děti a kopírujeme chování dospělých jaksi automaticky. Když si to uvědomíme je to první krůček k nápravě, ten druhý krok, tedy změnu uskutečnit je mnohem těžší, ale určitě stojí zato se o to alespoň pokusit.

Magdalenko,
vítám Tě. Uvědomila jsem si, že prožívám život v různě dlouhých obdobích, která mají vždy jinou vůni a chuť. Ke každému patří jako mí milí průvodci jiné knihy. Některé jsem přečetla, odložila a už se k nim nevracím. Mám však pár, které otvírám opakovaně a vždy v nich nacházím inspiraci a také něco nového. Jednou z perel v mé knihovně je Zasvěcení od Elisabeth Haich. Mě hluboce zasáhla a velmi často jsem ji četla stále znovu a znovu. Další knihou je Poznej svého anděla od Benjamina Kleina. Je to velmi silný příběh o holčičce postižené mentálně i tělesně od narození. Je to vlastně její vnitřní rozhovor se sebou samou a jejím andělem průvodcem. Nádhera. Mám moc ráda knihy od Paola Coelha, jeho Alchymista a Záhir vedou. Pak mě oslovovali knihy od manželů Tomášových, díky jim jsem začala s meditacemi. A právě teď se nacházím v období zabarveném učením Tolktéků. Miguel Ruiz a jeho Čtyři dohody předcházely sérii knih od Castanedy, které mě uchvacují...nevím přesně čím, snad takovým tím neznámem, které je mi přesto důvěrně známé. Tak zatím tak.
:)

Majo,
dovedu si predstavit kouly, ktera ma tuto vlastnost, ale je to pomerne narocne v detailech... pri pohledu shora budeme mit kruhovy prumet jin a jang. To same ze predu, ze zadu i z boku i ze spoda. Ze vsech jinych pohledu to pak ale uz jin a nebo jang neni. Bud prevazuje bila, nebo cerna. Papirem se stal prostor a svetlo v nem nutne obsazene, skrze ktere jsme schopni objekt pozorovat.

Ale je to jenom geometricka predstava.. este tak do toho zahrnout cas.. to se to do jin a jang bude dostavat pouze na nekonecne kratke okamziky. Nikdy se ale snestane, ze by byla pouze bile, nebo cerna.

Cookie jsem taky já...

Evelyn, která kniha tě nejvíc oslovila na Tvé duchovní cestě?

ve Stínu, opravuji, a to v sobě nemám 6 deci, ani jedno.

Ahoj, všichni, tak se nějak přesunujete sem, zatímco já vás hledám ve stánu. Ahojky

ahoj Lokomotivo, tak jsem přemýšlela o tom jing a jang a bílém papíru, umíš si představit, že je to koule a ne kruh na papíře? Jak to vnímáš? Kde končí a kde začíná čená a bílá, a co naradí bílý papír?Chodíš vůbec spát? Jestli jo, tak dobrou, a hezký víkend

Zkuste to chvilku vydrzet s tema prstama na vickac. A musete si uvedomit trebas nejakou otazku.. ze chcete odpoved na neco, co vas tizi :o)

To uz pak totiz clovek vi, ze kdyz nam nekdo ublizi, tak to vlastne neni o nas, ale o nem samotnem a ze nelze nez to prijimat a soucitit.
Jak by rekla d, zlo je jenom nprojevene dobro ;o)

Apropo, kde jsi d :o)

Tak ses mi akorat prosradila Fi :o)
A nakonec, kdyz pochopime, ze nelze soudit druhe.. kdyz se hodne koncentrujeme a snazime se predstavit, jak bychom zareagovali, byli bychom jimi... jak bychom zareagovali v te nejake situaci.. no to pak zjistime,ze bychom zareagovali stejne. Ani poucit se nemuzem :o) Pak clovek prestane vnimat to, co se deje a delo, jako chybu nekoho. Pak to jenom prijima, protoze ono to poste jenom je. Co vic.. to preci staci :o)

Jojo Fi,
tu pisnicku si zpivam praci.. jedna z mych oblibenych :o)

Fí = JozeFína, pardon - mám v sobě asi 6deci červeného a popletla jsem si diskuze a svoje jméno v nich :-)))

Ahojte cestáři - to je pěkný výraz.
Znáte tu písničku - Na silnici do Prášil jeden mladý cestář žil ... evokovalo mi ji to.
Jo - říká se: Soudit můžeš jen sám sebe.
Asi kdybychom to uměli, tak už by nebylo ani třeba soudit druhé.
babo Jago souhlasím s Loko pokud jde o blázny: Seděl totiž jednou jeden bláznivý malíř na zdi zahrady jednoho blázince, hleděl na ten šedivý a děsně uspěchaný dav lidiček mířící po ránu do jejich mnohdy prapodivných a nemilovaných povolání a povídal kolegovi: kdo je tady vlastně blázen - my tady uvnitř, anebo oni tam?
A pokud někdo nemá vlastní zkušenost a chce se něco dozvědět o bláznění a o blázincích - doporučuji knihu: Samuel Shem: Hora hoře, já jsem jí teď naprosto unešená - popisuje to nádherně, ačkoliv je to dost horor, bohužel horor ze života. dobrou noc

Ahoj přítomní Duchovní cestáři. Někdo chytrý někdy řekl, že lepší než hodnotit chyby druhých je poučit se z nich. Líbí se mi to. Nevyrůstala jsem v dokonalé rodince a ještě nedávno jsem měla mamce dost věcí za zlé. Říkala jsem si Kde já jsem mohla být kdyby: se rozešla už dávno s otcem alkoholikem, mě od dětství podporovala v tom co mě baví, mi víc věřila a nepodceňovala mě. Byla dost náladová a někdy z ní šel strach. Zároveň to byl jediný, milovaný člověk, kterého jsem měla. Teď už jsem dospělá a vždycky když jsem se ve svém životě cítila být na dně, tak mě posilovalo a povzbuzovalo přemýšlení o mamce a o důvodech jejího chování. Už mě ani nenapadne jí odsuzovat. Nikdo nemůže odsuzovat jiný život, protože ho nežije. Ponaučit se z chyb druhých je velmi rozumné. Jsem dospělá a měla bych být rozumná. Někdy se ale přistihnu, jak ječim na svého malého syna uplně stejně jako mamka na mě.
Právě jem si vyzkoušela tlačit na víčka. Mám tam tmu v ní barevná zrníčka a pár asi žlutých kruhů které mění velikost od malého k velkému. No taky záleží v kterých místech mačkám a jak silně. Když mačkám po delší době vidím toho víc, než po krátkých přestávkách. Moc hezké věci vídám když se dívám ve tmě tak minutu do plamenu svíčky a pak zavřu oči. Jsem ráda, že jsem vás včera našla Evelýno a všichni.

Jo a Babu Jagu,
chtel bych te ujistit, ze do zadneho blazince te nikdo zavrit nemuze. Blazinec totiz neni ten svet za mrizi, ale ten "venku".