Duchovní cesta

Babo, Aureliano.. co vy na to?
Je to astral, ci nikoliv. Co je to astral?

Spis neni o cem mluvit:)

Vies, mozeme od malicka vnimat, ze TU nie sme doma, ze sa tu a v tomto tele citime ako NEdoma. Ale v tom stave nie je TU a TAM. Tam je VSETKO a NIC. Niet v tom rozdielu.

Nechces o tom mluvit.. nebo spis neni o cem mluvit :o)

Ved som ho nazvala - "doma" :).
To je asi tak vsetko.

A ten stav by jsi nazvala, nebo zaraila kam. Hodnotis ho nejak v ramci "cesty" sebepoznani?

Ak tam nie je strach, este to nemusi znamenat, ze to nie je astral.
Mne sa veci spojene so strachom nedeju.
Poznam stav, v ktorom som sa "citila ako doma", ale bolo tam totalne Prazdno.

Ja se tam citim jako doma. Nejsou tam strachy. Kdyz mi ma mysl obcas vytvori skutecne astralni vec, jako viditelnou, nebo spis vnimatlnou bytot, cokoliv symbolizujici a ja ji pozoruji a vim o ni.. a nemusi to byt pri sneni, pak jsou to jedine okamziky, kdy citim strachy.

Zvlastni je, ze se mi pak na hlave zacinou casto tvorit hovinka.. mraz bezi po zadech a nahore se to zkrouti. Obcas se pri tech vecech stane, ze me telo je paralizovane tak, jak o tom mluvite. Ale kdyz to zacne byt neprijemne a ja ztracim vladu nad sebou, pak mam vec, ktera mne zcela jasne a vzdy z toho bludneho kruhu jeveni se vyvede. Spocinuve ve svem srdci.. bez myslenek sedim v srdci sveho tela a nic.. nic z rise jeveni na mne nemuze. Ta vec, ktera se ale odehravala vcera, je veci, ktera se odehrava prave v tom miste, kde se clovek vubec nemusi obavat nejakeho jeveni se - atralu. Totiz v srdci.. ve sve nejniternejsi prirozennosti.
Proto nemuze jit o astral.

P.s. ted si uvedomuji, ze poazenim se do srdicka mysl zcela ztichne a ja se nemusim vubec o nic usilovat. Mozna ze meditace, je prave o tom, nalezt tenhle bod v sricku :o)

17. 11. 2006 22:31:10, Qellogathi

- suhlasim, rovnako to vnimam ja.

Stretavame iba to, co v sebe nesieme, t.j. cisty ide cisto, prazdny stretava Prazdno. Obrazy = nasa vlastna obrazotvornost.

No, jsem spíše popisoval události prožité v mentálním těle.

To, co popisujes mi sedí k tomu, co jsem psal. Samozřejmě je to úplně jiné než snění. Jsi schopen si uvědomovot zevrubně fyzické okolí těla, ale nijak to neovlivníš. Tělo je paralyzováno a tebe to někam táhne.

No, jsou snad i jiné druhy speciálních prožívání, které neznám, protože jdu jinou cestou. Mně se mystické jevy nedějí ale vím, že jsou lidi, kteří si takhle prodělají mnoho vizí - ale, většina z nich se dějí v astrální rovině.

Astrál je moc tvárlivý a tak jako hmotný svět je rozvrstven do rovin dle subtilnosti, tak také astrální oblasti jsou různé dle toho ke které roviné se vztahují. Vyšší, nižší - nebo nebesky, pekelný astrál...

V některém astrálu, můžeš být jen jako čistá síla...
V jiném zas budeš mít charakteristiky lidské povahy a různé prožitky podobné lidským...atd.
Samozřejmě, v nejčistšm astrálu, to může vypadat úplně jinak. Je to vždy příčinná oblast toho, co je tady jako její důsledek. Motat se v astrálním světě je něco docela jiného než v mentálu. Astrální prožívání vždy souvisí s pasivní, nebo aktivní magií.
Já se toho okrajově dotkl, ale než bych to byl rozvinul, jsem se až přliš orientoval do říše mimo tvar, to značí, že jsem astrální jevy nevytvářel. Nechci zasahovat a tedy nezasahuji. Dnes si to ani nedovedu p?edstavit. Zjišťuji, že jsem nikdy nebyl fascinován tvary.

Ale pozor - když jste někdo až příliš uvězněni v tvaru a fascinace tvary vás determinuje, astrál, který můžete duchovním úsilím vytvořit, nemusí být v konečném důsledku neškodný. Znám i takové případy a nic na tom nemění, že jako šidítko dotyční mohli mít k dospozici tzv. "nadlidské" síly magického charakteru.

Když už něco mít s astrálem, pak vědět co neseme v sobě, protože, to, co tam potkáme je vždy odrazem kvalit, které máme v sobě. Každý má své vlastní duševní a karmické hodnoty, které se v astrálu představí jako personifikovaní vyslánci nitra dotyčného člověka.

Podle příčinnosti v bytí a podle "bytí zajedno" s ní se pak potkávají zkušenosti.

Každého člověka obklopuje jeho astrální ovzduší - společnost zdánlivých entit a shluků energie, které vytváří svými touhami strachem a energii, kterou věnuje světu.

takový psychotik je taky jen člověk, kterého obklopuje negativně nasáklá astrální společnost, kterou vlastně on vytvořil. A buď se to nazve psychická nemoc, nebo astrální ovzduší, nebo karmický důsledek, vždy to vyjadřuje totéž.

Závěrem - každý, kdo cokoli chce měnit a je závislý na tvaru a má v sobě daný energetický potenciál, se setká s astrálem v jistém smyslu individuálně podbarveným dle toho, čím jakožto karmická síla člověk de facto je. Pak ale, když je otrokem tvaru, nemusí si být jist, že když se vlivem pekelné karmy setká s pekelným odrazem astrálu, že ho to nepohltí.

Dále - jsou tam nebezpečné oblasti přitahovány naším nevědomým zasahováním do astrálu. Energie diletanta (hlavně pokud je přeplněn touhami a strachem) je jako krev pro žraloky... a těch tam je mnoho.

Mám však výhodu, v jedné věci. Naprosto nevěřím v pevnost a skutečnost tvaru. Vlivem toho se mi ani pekelný astrál nemusí zdát natolik děsivý, aby se z toho poskládal. (ikdyž se nezdá, že bych tak hodně pekelné karmy měl ve svém zázemí, poněvadž tu nejsou toho stopy.) Jen mi je jisté, že jestli se člověk jenž dlí v domění definitivní reality hmotných útvarů sebe sama pokládající ne za souhrn sil, ale za statický bytostní základ, pak i ostatní astrální a karmické formace mu budou p?ipadat stejně skutečné a tím - v neblahém případě stejně děsivé...

Proto je na povážení, jestli se astrál bude vůbec dít u těch, kdo na začátku hned projeví osvícenou moudrost prozření v tom, že vše identifikují jako látku iluse, přičemž jim nebude dál záležet v jaké rovině vnímání se jeví. Vždy pro něj bude důležité jediné, buddhovské - "forma je prázdnota a prázdnota je forma". Tímto poznáním pak ale brzy rozpustí tu energii, která by se jinak mohla projevovat jako astrální zážitky. A tedy i kdyby se tam vlivem náhody nějak dostali, přece nepodlehnou dojmu, že ač je toto přostředí radikálně odlišných fyzikálních vlastností, že je to něco naprosto jiné v esenci. Vždy je to jen fyzikální svět.

Astrální jev je energetický shluk o nižší hustotě. Lidské tělo je shlukem energie (karmy) o vyšší hustotě. Lidská bytost je pak souhrnem oblastí o různých hustatách.
Co na tom však mění, že jsou to jen vibrační roviny a všechny jsou jen procesem?

Pro átman, nejvzdálenéjší a přeci nejbližší princip, který je námi více, než my sami sebou - pro něj je jakákoliv jemná oblast karmy rovněž nezajímavá jako cokoli jiného od něj odlišného.

Milé JaRo,
zdravím Tě. Zda existují indície, podle nichž poznáme, že nebloudíme? Asi by nějaké měly, ale zatím mě nic nenapadá :( Třeba později :)

Lokomotivo,
je zajímavé, co prožíváš. Připomněl jsi mi i mé stavy, i když s Tvými nemají nic společného. Občas se mi stává, že když spím, tak mám najednou silné nutkání se probudit, ale ono to nejde. Nemohu se pohnout, tělo neposlouchá mé příkazy, snažím se, moc se snažím otevřít oči a tady nastává takový velmi zvláštní pocit: vím, že oči mám zavřené a chci je otevřít, ale přesto vidím. Vnímám, co se ve snu kolem mě děje, ale ovládat své tělo nedokážu.

Q,
je to velmi obrazutvorne a zajimave o cem pises, ale ja v tom moc nevidim rozdil mezi snenim a tim co jsi popsal. Sny uz jsou proste takovy.. To o cem jsem psal ja, nebyla zadna predstava nebo sneni. Bylo to za plneho vedomi. Vedel jsem dobre o kazde veci, ktera se dela kolem mne, ac jsem mel zavrene oci. nevim.. kvalitativne ty pocity byly asi tak, jako deja-vu.. nebo kdyz se ti nekdo otevre a ty se ,u otevres a podivas se na nej a najednou mysl zmizi a zacnete se spolu kamsi propadat a kdyz to skoncis, jakoby si o nem vedel vsechny postatne veci z jeho zivota. Tak nejak.. takovy to byl pocit nepocit.

A jeste jsem si viml, ze v tvych dvou vyobrazenich figuruje vzdy nejake nebezpeci.

V omhle ale nbyli, nebo nemely byt tuzby.. zadne vyznamy, zadna mysl, zadny strach. To ze jsem to tam vkladal umele jako experimet je druha vec. Trochu jsemexperimentoval. A hlavne jsem necekal, ze to prijde tak brzo. A taky vim, ze nejsem pripraven tou branou projit. Ani zdaleka ne.
Tohle nebyl astral.. aspon tak jak ho vnimam ja. Byla to brana a byla skutecna.. respektive vcera pouze klepani na tu branu, kterou mozna jednou projdu.

To co jsi popsal ty, jsou jako sny.. take mivam vedome sny, kdy jsem pri vedomi a mohu to ovlivnovat a kdykoliv se probudit. Ale tohle je jinde.. nevim jak to popsat lepe a jak vystihnout ten vyznamny rozdil mezi temito dvemi vecmi.

U vedomeho sneni vis, ze je to sen. Tady jsem byl nekde jinde, taky pri plnem vedomi ale vedel jsem, ze tohle prave sen neni...

Tady je ten rozdil.

zableseni, pazmudstvim prozrani...
Uceni baby z Jagy drzi po taji a svatosti se pysni, poblesenci...
Jste dyabolicti satanasove uvnitr, jen to jeste nevite...

Mystryne má, Nemesinko, Ruda Pomsto...

rikavala v dnech naseho zasvecovani:
ALIVIDvasINhonorem-ALIVIDinCONTUMELIAM...
Jedna cise pro pocestnost-druha pro hanebnost.

Jeste dnes slysim jeji chraplavy, nesmirne kruty pekelny hlasek, jak s rachotem opusti jeji prohnile utroby nenavisti plne...nitro deviantskeho monstra, me mystryne, Tarraniysovy tchyne, Nemesinky...

Misto jazyka hadi vidlicnaty utvar plisni a lzi pokryt...Hnilobny smradek - AOEUHRRRNNSSGGHHSSSCH.... O tak prohnila duse. Opustila mne jednou, kdyz si Alfanmyalek Penderghost Rugnar prisel po ni s velikym hromobytim...

Jeji je spasa, jeji spasa, jeji, o Ruda Pomsto griiiiii....!!!!

Nuze milackove, pazmudski narode zablesencu
cim naplnite jedninou cisi, kterou mate..?/(??

gggrrrhoouuussssttgght!!!!!

CONTUMELIAM, CONTUMELLISSSSIIIMMMIIII!!!!
HNBNST HNBNST MLCKV

ARGNUS AMEHOUSTI IMPALYO CHARNEGMASHEEEIAH....

Jago z baby bych ti takovou liskla až by ti vyskákaly blechy z hlavy.

Zdravím vás všechny, kteří se - zdá se

Babo máš problém.Mám doma takovou fajn svěrací kazajku nechceš?To musí u tebe doma vypadat teda úchvatně jestli žereš lidi a lejna a ti tví miláčci taky papají?Ja ja správná výživa je důležitá.Nech se vyšetřit a nemel hovadiny.

Áno, ale to sú len subjektívne príbehy o relatvnom prežívaní v rámci astrálnej roviny, neviem či by to k niečomu bolo dobré.
Viac som cestoval v mentálnom tele. Je to také éterickejšie a bytosti ktoré človek stratá sú viac ako tušená prtomnosť, prípadne perzonifikované javy tváriace sa vo forme akú chceš, alebo akú chcú oni.
Okrajovo, můžu sa tam diať aj symbolické udalosti, ibaže symboly nemusí byť človek v stave správne porozumieť. Všeličo sa mi prihodilo, keď som mal ešte bujnú obrazotvornosť a žiadny vh?ad. Teraz mám vh?ad, ale ani stopu túžby po riešení čohosi v mentálnej, či astrálnej rovine...
Z času na čas zvyknem lietať a telepaticky komunikovať s bytosťami, ktoré sa tvária ako ?udia - ale tieto zážitky nemajú kontinuitu a pre mňa ani žiaden význam.

Tak, raz som sa ocitol v zvláštnom lese s ve?kým stúpaním - snáď aj 50 stupňov. Naraz sa medzi stromami objavil nejaký tvor o ve?kosti ve?kej kravy, ale červený a vyzeral ako ve?ký lišiak s dlhým huňatým chvostom. Ohnivo červeným. Tvár bola tiež lišiacka, ale mala trochu ?udské črty.
Už si nepamätám, čo odo mňa chcela, ale v tej chvíli mi bolo jasné, že je to záludná bytosť. A tak som sa vzniesol ponad stromy a preletel som ve?kú dráhu ponad stromami až som zistil, že ma nesleduje a spočinul som v korune nejakej vysokej borovice. Potom som lietal nad rodným mestom, kilometre vysoko. Ale neviem nič o tom, prečo, iba som mal radosť z čistého éterického pohybu.

Iný príbeh - šiel som po ceste pri akomsi jazere (sprava) a v pätách som zrazu mal tlupu nejakých neidentifikovaných nepriate?ov. Z?ava sa tiahol les a ja som sa rozhodol stratiť v lese.
Potom ako som šiel hlbšie, som si všimol, že na vetvách stromu sú povešané moje šaty. Od kabátov až po košele, čiapky a pod. Doviedlo ma to k akémusi stromu, na ktorom boli tiež šaty, ale čím vyššie som sa štveral, boli to šaty detských šatičiek... Na samom vrchole koruny stromu som sa ocitol - a zrazu som bol na strmom okraji akéhosi zrázu, strašná priepasť smerom dolu a ďaleko podomnou bola krajina bez konkrétnych rysov. Keď som pozrel na spodnú stranu zrázu, zmenila sa gravitácia a ja som sa ocitol tváru v tvár akejsi skrýše, kde som našiel kostru detského telíčka. V ďalšom slede, boli tam už len samé f?aštičky s menšími a väčšími kostičkami...

Je to čiste subjektívne, ale táto príhoda v ťažko definovate?nej oblasti je nezabudnute?ná. V jej atmosfére bolo niečo ve?mi povznášajúce, symbolické. Neriešim to. Ak by som tomu chcel nájsť významy, tak ich nájdem desiatky a predsa to k ničomu nepovedie. Mám to ako jednu zo spomienok, je to dávno.

práve som uvažoval, že by bolo možno dobré ozrejmiť niektoré veci, napríklad čo sa týka astrálu, poukázať na záludnosti cesty. myslel som, že loko k tomu niečo napíše a hele, napísal skôr ako som dúfal...
qello ty máš dáke skúsenosti nie?

Ahoj všichni,
jenom krátce - to těžknutí těla je vytahování do astrální roviny.
Slyšíte přitom někdy, snad na začátku, šum křídel jakoby velikého motýla? Já to slyšíval. Opakující se vibrace a zvláštní zvuk jakoby těch křídel, zvláštní pocity v těle, v páteři, brnění, absolutní znehybnění svalstva...
Mě se to již nestává, ale bylo období před dvěma a půl lety, kdy to bylo na denním pořádku.
Si představte, že máte zavřené oči a nemáte sil je otevřít, chcete se pohnout a ani při nejlepší vůli se nedá (nejprve nutno dostat denní vědomí do pořádku a odolat táhnutí do astrálu - po jistém čase, se začnete i hýbat.) Probíhá vám neutrální chlad, někdy i teplo.

Pro subtilnější povahy je to zcela dostupné prožít, ale pro lidi hmotařského typu by to mělo zajímavý průběh - poučit se, že můžete být uvězněni v skalné mase netečného těla a přitom s tím nemůžete nic dělat...

Dnes s takovýmito věcmi neexperimentuji, jsou už za námi. Ale je dobré vědět o nich i ne jako o vyčtených věcech. Stane se to komukoli, kdo nemá pevné kotvení vědomí v bdělém stavu. Spontánní nebo vědomé přesuny bodu spojení mohou ukázat, nakolik je denní realita relativní.

Babi zdravím,
Tvůj vyjadřovací styl je nepřekonatelný.
Mašinko,taky se mi stává,že mi těžkne tělo.
Při vědomí,např. když si lehnu.
Není to normální pocit tíhy,jako při relaxu.
Mám pocit,jako by má duše ležela zavalená,pod skálou.Tělo,bez tvaru a velikosti.
Mívám to často.
Tak jo,jdu se učit.