Duchovní cesta

Tak vám tedy příkládám jednu z jeho nejzajímavějších povídek.

H o d i n á ř

...ta basnicka ma 100 rokov. Ona len tak poletovala v Povetri a ja som ju stiahla na zem, vies?
.)

Piate kolo na masinke
si ty ale trdlo:)

tak jo.. prectu si meyernika, dyz jinak nedate..
ja snad na stary kolena zacnu cist.

d,
100 roku.. teda.. vedel jsem ze jsi starsi nez ja, snad tim casem stravenym v "doma" se to trochu natahne ten zivot. Setkala si se treba s Frantiskem Josefem, nebo nejakym z jeho soucasniku? Jedna pani tady se narodila roku 1906.. to je uchvatny, kolik toho prozila. Jenom to jeji povidani postrada jaksi spojitost. Te ztrate spojitosti pri vypraveni, se rika starecka demence, jak jsem byl poucen. I pres to jsou ty utrzky zajimave. Prvni, druha svetova, velka krize a vubec vsechno co to divny stoleti prineslo..

Teeda.. a to uz si pred temi 100 lety vedela, ze me potkas?

:o))))))))

Qellogathi,
díky moc. Nic jiného jsem prostě nesehnala. Takže jsi mi svou recenzí ušetřil čas. Kouknu se, zda by se dal sehnat Zanoni.
Krásný den.
:)

Evelyn,
já mám doma všechno od Meyrinka, ale Dům alchymistův je snad nejnepodstatnější jeho román. Je ale nedokončený, dokonce končí dřív, než by se pořádně začal, takže nemá moc smysl ho číst. Pak jsou tam ale nějaké povídky, které z knížky jakž-takž dělají koupischopnou věc.
Mne se zdala od něho vůbec nejpropracovanější "Anděl Západního okna". Je v ní víc dějových a časových linií, mnoho postav a moooc plastický děj. Je hodně mystický, týka se hlavně alchymie a magie.
Pak klasická dílka "Bílý Dominikán" a "Zelená tvář" jsou perfektní. Děj se zdá být někdy snový, někdy jakoby se odohrávajcí v jiném než běžném prostoru.
Snad nejtajemnějším a nejnepochopitelnějším dílem je "Valpuržina noc". Už ale nepamatuju o čem je, bylo to dávněji a nečetl jsem to pořádně, protože mne k smrti nudila.
Samozřejmě ještě "Golem", to je klasika.

A jak říká kaktus, skutečně podobného razení je i "Zanoni" od Bulwera. Je vynikající. Jen nepamatuju přesněji - byla tam řeč o astrálu?

Za bránou Ticha
kde večnosť dýcha
vládne Samota.
Sila sa motá
nie bez nádeje.
Niečo sa deje,
keď mizne strach,
ego vyhlási krach.
burzy sa zrútia,
kolesom krútia
iné hodnoty.
Podvedomie hodnotí
pod?a skutkov,
bez predsudkov.
Mimo reality
ceny elity
klesajú.
Anjeli plesajú
nad kurzom pekla.
Múdrosť a pravda piekla
koláče pokory.
Občas sa pokorí
aj vládca temnoty
a svoje klenoty
prepustí svätým.
Zboria sa svety
na vratkom základe,
v stratovom náklade
diela m?tvych duší.
Len zopár ?udí tuší
striedanie stráží,
keď pocit rozum stráži
pri zániku hmoty.
Aký je motív
premeny tela na prach ?

Diabol si chystá záprah,
anjeli svoje krídla...

***
To uz bolo daaaavno, uz sa nad nimi len pousmejem:)

kaktus,
Meyrinka jsem sháněla asi před půl rokem a zadařilo se mi pouze v jednom antikvariátu - Dům alchymistův. Ještě jsem ji nečetla, znáš ji, mám se na co těšit?
:)

Masinka,
ta basnicka ma 100 rokov:)

vďaka qellogathi
práve to som mal na mysli s tým astrálom..
loko by mal možno prečítať nejaké knihy od meyrinka, prípadne bulwerovho zanoni.

d., vyhrabej :)

Zadny bytosti sem tam nikdy nepotkal.. ale dost bylo astralu neastralu.

Ta basnicka je krasnoucka.. libi se mi.
Tus psala pro me vid?

"vraj v slovách má byť človek striedmy,
o stošesť nimi nemetať,"

"O to viac, keď je chrámom chliev"

"A mlčať, kým sme si nie istí,
že vo vnútri sme viac než čistí."

:)
Mila Evelyn,
ja ich mam kopec, ale oni vtedy boli sucastou siahodlheho dialogu a ked ich vyberam takto individualne, tak su tak trosku vytrhnute z kontextu.
Ono to bola taka diskusia v rymoch:)
Ale snad este nieco vyhrabem:)

Krásné ráno!

d.,
kouzelné :) Najdi nějakou ještě prosím :)

Ráno som prešla bránou z Dúhy.
Na breh druhý?
Sedel tam škriatok na pníku,
šeptajúc v tichu repliku,
bol otázkou i odpoveďou,
kameňom s podobenstvom chlebov
a múrom, ktorý nedelí
posvätnosť sobôt, nedelí.
Je jedno, ktorý deň je siedmy,
vraj v slovách má byť človek striedmy,
o stošesť nimi nemetať,
a prahy pier
si zametať
častejšie ako spodok dvier.
O to viac, keď je chrámom chliev,
očistiť v sebe množstvo pliev.
A mlčať, kým sme si nie istí,
že vo vnútri sme viac než čistí.

A co ta chut a vona?

Inak, naco sa tym tolko zaoberat.
Bolo - nebolo, ideme dalej.

Definice "astrálního" dle K.M.:

"...Ona část neviditelného světa, který je obydlen elementárními typy a personifikacemi více méně podrobenými pudovým složkám své bytosti. Také svět útvarů, jejichž původ je v kvantech energie, která se uvolňuje z bytosti duševními vzruchy, ale tyto útvary nepostrádají příslušného vědomí. Z absolutního hlediska sféra bytostí, jejíž obdobou je celá psychická oblast tvorů. Proto se do této sféry zařazují všechny zpodobňující se emanace, které vznikají z citových pudových vzdutí bytostí; proto je jejich podoba velmi rozdílná.
V astrálním světě nacházíme všechny druhy podob od ďábelských s vůlí škodit svému zploditeli až po andělské a dévické, které se chovají jako poslové nebe. Jsou to tedy jevy a personifikace, které povstaly z duševní energie, vyzařované lidmi při duševní činnosti. Později se od nich oddělili, protože samy bytostně dozrály, takže se stali zdánlivě samostatnými existencemi. Kromě těchto bytostí jsou do sféry astrální zařazováni i přirodní duchové, kteří vznikli z energetických emanací přírody, přpadně pulsace živlů. Proto by se tyto bytosti neměli zařazovat do astrální oblasti, uváděné v okultních naukách. Vcelku však astrální oblast zahrnuje v sobě všechen neviditelný svět, který má obdobu v duševním životě bytost, pokud jej chápeme jako pozitivního činitele. Psychická aktivita znamená totiž uvolňující se energii, která se sráží ve formy jednak se zdokonalující, jednak rozpadající; tyto formy naplňují duševní prostor subjektu i prostor objektivního světa, ba i vesmíru."

P.s.
Ja jsem nenapsal, ze tam pojimam myslenku "nikdo na mne nemuze". Tu pojimam v astralu, kdyz se mi vymika z rukou a vracim se do srdicka. Ale tam si nelze neco myslet. Je to naprosta prazdnota.

Preju vsem dobre lehke sneni :o)
Anebo nesneni, nebo bdeni,nebo jen hluboky spanek nevedomi.. jak kdo jak sam sobe urcil :o)

Ja jsem předtím slovem "doma" nazval zkušenost nejvyšší skutečnosti, kterou prožívá nejvyšší část mysli.
Než se uděje projev a náhle víme, že jsme tady, je domov, ale není tam nikdo, kdo by byl doma. Nemůžeš tam prostě pojmout myšlenku "nic tady na mne nemůže".
Je tam jen naprosto vědomé nic bez jakékoli vědomosti. Jen s maximální dovedností umělce je možno matně přiblížit duálnímu intelektu (on už takový totiž je) nepřímo zkušenost z hloubi samého prožitku.
Pro mne je nejvyšším filosofickým problémem to, jak vysvětlit, že tato nedvojná zkušenost za všemi koncepty se může projevovat jako "sat-čit-ánanada" - "bytí-vědomí-blaženost".
A přece nejde o tři věci ani o tři stavy a dokonce nejde ani říct, že by tam byla dualita vůbec. Jsou to tři nerozdělitelné vlastnosti "bytí o sobě", které se projevují v nižších aspektech jako pažravost to prožití smyslných radostí, které, procházeje přes kanály duálního charakteru mají adekvátně zkreslený projev. Tudíž, každé bytí prožívá sat-čit-ánandu svým způsobem. Vnitřní bytí se snaží vyjádřit ale má k tomu jen ty prostředky, které nabízí to konkrétní tělo a bytost. Zloděj prožívá ánandu když ukořistí svůj lup, no ta je omezena na časný stav jeho bytí. Bytí, které se takhle vyjadřuje je átman omezen na pud sebezáchovy. Vědomí v tomhle vyjádření je jen denní vědomí, ale používá sílu universálního. Každé bytí užívá tyto tři charakteristiky, které se ovšem ve své čiré formě nemohou vyjádřit v projevené rovině.