Duchovní cesta

d.,
vezmeme-li do úvahy, že nic není možno přeskočit, pak je docela možné, že k onomu nehledání, abychom našli, se každý musí dopracovat právě nejprve přes hledání. Možná...
:)

K tomu dotazování: možná řeknu nesmysl, ale...
Otázka Kdo jsem já? by možná měla v nás znít stále, jakoby v pozadí všech ostatních myšlenek, jí se vlastně tážeme po naší pravé Podstatě. Otázky typu Kdo je ten, kdo se hněvá? Kdo je ten, kdo má strach? atd. by měly vyplout jen při oné konkrétní situaci, kdy se nás hněv či strach atd. právě dotkne a ptají se po tom, kdo to takto prožívá. A pak jen umět od sebe odlišit, kdo je ten, co prožívá a kdo jsem já.
?... :)

Díky za radu Lokomotivo. Všem děkuju ani nevíte jak mi pomáháte..

Ale ((co ak)) najdeme len ak prestaneme hladat...

to v ty zavorce se vubec nevstahuje k tomu textu.. jenom vypravecova vsuvka.. proc je prispevek tak kratkej..
Uz bezim pryc, mejte se hezky :o(((

No ja myslim, ze muzeme vytvorit alternativu pro ty, co hledaji. Myslim, ze je spravna sbeveda. me se ta myslenka libi. Ono je totiz nekdy hodne tezke najit cestu, kdyz je clovek zablokovanej (pani ten chlap tady vedle me v ty knihovne fakt pachne) a okoli mu to asi taky neusnadnuje a tak se obcas stane, ze to skonci sebevrazdou, drogama a tak. Takze ja jsem pro.

Jeste k tomu dotazovani.. neni nezbytne, aby ses neptala sveho ega. Naopak.. zpocatku je vhodne a snad jedine mozne dotazovat se prave ega. Ptej se sveho ega na to, proc je takove, jake je. Tim objevis robota. To je prvni krucek. :o) Ten dalsi pak prirozene vyplyne sam.. uvidis

A co ak sa k tomu neda dopracovat premyslanim?
Ani ucenim podla nejakych osnov.
Ved kazdodenny zivot je ta najlepsia skola. Ina skola nic v tomto smere neulahci, myslim si.

Bramarbasi,
i Tobě hezký den :)

Niko,
tak bych řekla, že to tvůrce učebních osnov buď nenapadlo vůbec a nebo to možná někoho osvícenějšího i napadlo, ale ti ostatní ho hned umlčeli, protože zavětřili nebezpečí. Nebezpečí pro ty, co jsou u moci...
:)

Q ... ? díky za hodináře... a všem co reagovali na moje příspěvky do diskuse,za celkem trefný připomínky...
nika - dobrý nápad s tou sebevědou :-) mějte hezký den...

Ahoj všem. Lokomotivo to jak jsi napsal s kinem a filmem je i pro mě dobře vysvětlený. Je to i osvobozující vidět svůj život jen jako film, který už je natočený a jen ho pozorovat. Chtěla jsem se i zeptat jak se mám uvnitř sebe ptát aniž bych oslovovala ego. Takže né kdo jsem já ,ale kdo je ten kdo se ptá? Ještě mě napadá něco o čem přemýšlím už dlouho . Proč se ve školách neučí něco jako sebevěda? Přírodověda, vlastivěda, všechno co je kolem ale vůbec se děti nemotivují k tomu aby o sobě přemýšleli. A přitom právě děti jsou citliví a vnímaví. Spousta z nich pak začne fetovat nebo kdovíco právě proto, že neunesou realitu která je všude kolem. O to víc pak cítí, že něco uvnitř chybí. Myslim ,že když to napadlo mě tak proč ne ty, kteří tvoří učební osnovy? Co vy na to?

Mily Q,
To kdyz se magove vzdaji magie a nechaji, aby skrze ne proudilo pouze to, co si zada veskerenstvi. Bez jakyhkoliv pocitu osobnich zasluh a lpeni na nich. Bez snahy to ovlivnovat a tvorit, jenom nechaji tu prapricinu... tu nekonecne velkou reku poznani.. to co jest pricinou vech veci nechaji skrze sebe proudit.

Jsou zrnkem pisku, ktere uz netouzi byt na melcine, kdyz je prave v utrobach perlorodky, nejsou uz ani zrnkem pisku, ktere se jen nechava unaset prouem a prijima to vsechno.. Stavaji se zrnkem pisku, kterym proteka cela reka.. jsou tou rekou a ta reka je zaroven unasi a oni si nic z toho neponechavaji.

JOoooo ti pak sviti. Jsou Budhy.. okny do absolutna a jejich pritomnost nam pak dava nahlednout do nas samotnych.. do absolutna.

Světlo,
to, že se nezabýváš astrálem, je podle mě naprosto rozumná věc. Já se tím přímo taky nikdy nezabýval, dokud jsem jen spontánně neměl zkušenosti tohoto typu. Zdá se však, že mnohem cennější zkušenosti získává člověk v normálním, bdělém lidském stavu.
A jak jinak, člověk má tři hlavní stavy ve kterých se odehrává jeho veškeré bytí. Tělesné bdění, snění a bezesný spánek. Je to snad málo pro některé lidi, ale dle mého, dokonale stačí k získání poznání. Dá se to říct i tak, že tyto tři stavy (lépe snad - projevy bytí) jsou jediným projevem čtvrtého, transcendentního bdění (za slovy a myslí). Tenhle je substrátem oněch tří. Tyto t?i mají stejného jmenovatele, který se v nich nachází a je to jediný společný jmenovatel, kterého lze najít. Člověk hledající poznání hledá tohohle jmenovatele.
Z tohohle pohledu je astrální stav jen derivátem jednoho ze tří stavů bytí a proto je nezajímavý - něco jako možné zpestření a dokreslení, získání zkušenosti i z toho, ale k poznání to vést nemůže. Snad když je člověk trochu ještě natvrdlý a v buňkách těla má hluboce zakódovaný materialismus, tak mu zkušenost s přecházením zdí a pod, může pomoci zbourat staré vidění světa.

Jinou věcí je tolikrát vzpomínaná magie, což se chápe jako manipulace s vůlí směrem k ovlivňování okolností. Tuto magii vždy provádějí lidé, věřící v hodnotu dění a tedy, jsou otroky tohoto dění, cítící se jako součást a usměrňovatel onoho osudového soukolí. Což je samozřejmě dost hrubé. Jsoucnost sama je dost dokonalá nato, aby ji bylo nutno vylepšovat. Člověk to ovšem dělá a proto jistým způsobem (na úkor vlastní energie) dělá magické zásahy, způsobujíc menší vlnky na hladině "přirozenosti dění o sobě". Příroda to ovšem ihned pospíchá "uklidit".

Platí, čím je magie dokonalejší, tím déle vydrží její plody. Ta nejdokonalejší trvá věčně a adepti se jí dopouštějící jsou těmi největšími, protože jsou v souladu s vnitřním řádem veškerenstva. A přitom to nedělají magicky...

Díky mašinko,přeju krásnou,perníkově sladkou noc.

Ja bych ti to Tydit pripodobnil..
Predtav si, ze jdes do kina. Davaji film.. prave zacina. Hravnim hrdinou pribehu je jakesi devcatko. Sledujes jeho zivot od narozeni az do kdovi kam. Po celou tu dobu, jak se na ten film divas, ztracis nadhled. Ten film je velmi sugestivni. Vtahuje te do deje. Citis pocity toho devcatka a stotoznujes se s nim. Kdyz devcatko trpi, places, kdyz se raduje, smejes se. Slysis vnitrni monology toho devcatka.. jak poznava svet a jak si to v hlavicce srovnava. Vtelis se do toho devcatka a zapomenes.. na chvilku, ze nejsi tim devcatkem. Ten film je opravdu moc moc sugetivni. Vlastne je stejne skutecny, jako skutecnost. Pak, kdyz uz jsi zcela stotoznena s tim devcatkem, mas pocit, ze muzes ovlivnovat to, co se bude dit. Ale ono to nejde. Myslis si, ze to pujde, ale ono preci jen ne a ne. Z toho pak prameni utrpeni, potoze chces pomoci devcatku - sama sobe, ale nemuzes. At delas cokoliv, stejne se ten film nakonec vrati ke sve osudove linii.

Ty jsi ted tou holkou, co sedi v tom kine. Ale zaroven jsi i tim devcatkem. Mozna jsi vic tim devcatkem, nez tou holkou. Jsi vtelena do devcatka az prilis. A devcatko nevi o svete hlediste. O skutecnem svete. Devcatko hraje roli ve filmu, ve kterem je uz jasne, jak dopadne. Ten film ani neni skutecnost. Je to jen jev.. svetelny jev, u ktereho je jasne, jak skonci. A presto jsi tim devcatkem natolik, ze jsi zapomela na svou podstatu.

Chces-li prestat trpet.. musis se prestat stotoznovat devcatkem a snazit se ovlivnit jeho osud.. K tomu ale nejprve musis najit sama sebe. Zkus si vzpomenout, jake to bylo, kdyz jsi vstoupila do kinosalu. Na prvnich par minut pred tim, nez te pribeh pohltil. Nez si zapomela na to, kdo skutecne jsi. Zkus se vratit do sveho realneho detstvi a najit tam okamzik, kdy jsi jeste zcela neprijimala ty role, ktere ti diktuje spolecnost, rodice, ucitele, kamaradi. Stan se znovu ditetem. Ditetem s tak cistou mysli, ze budes vedet kym jsi a se svou momentalni roli se nebudes pranic stotoznovat. Ale je tezke stat se znovu ditetem, kdyz uz jsi dospela.

K tomu je zapotrebi vhledu do sebe a poznanvani sebe samotne. Dotazovovani sebe samotne.. kdo je ten, kdo chce udelat tohle.. (je to muj tatinek ktery mne ucil, ze tak je to spravne)..

A kdo je ten, kdo touzi po tomto (je to ta mala holcicka, ktere to bylo v detstvi upreno)

A kdo je ten, kdo ma strach z aut? (Je to ta holcicka, kterou malem srazilo auto, kdyz byla mala)..

A timto zpusobem zkoumani sebe samotne zjistis, ze kazda tuzba, kazdy strach, kazda vlastnost ma nejakou pricinu. A kdyz to budes provadet dlouho a dlouho, zjitis, ze to je vlastne jenom nejakej robot.. nejakej sobor programu.. nic vic. A je jasne, jak bude reagovat.

Ale to je to virtualni devcatko v tom filmu.. to zcela naprogramovane, u ktereho je preci davno jasne, jak vsechno skonci.. Vzdyt koneckoncu ten film uz byl davno natocen.. nic z toho se vlastne nedeje.. ten film je jen iluze a devcatko role, kterou jsi prijala..

A kdyz devcatko trpi,je to proto, ze trpi, ale proc se stotoznovat natolik, aby jsi i ty trpela. To je zbytecne..

Maja vi neco, co vim i ja.
Mej na pameti, ze se jedna jen a jen o roli,... o virtualni pribeh. Zij co nejintenzivneji, ale kdyz prijde utrpeni, uvedom si, kdo jsi. Uvedom si, ze to utrpeni nepatri tobe, ale devcatku a ze ty nejsi dvecatkem..

Jako male dite jsem se vteloval natolik, ze kdyz se v pohadce objevil drak, musel jsem utect do druheho pokoje a pockat, az se to vyresi a drak zmizi..

deti maji tendenci se vtelovat. :o)
Odvtelenim se znovu stanes ditetem.. Apropo.. vzpomen jsi, jak krasny zivot byl, kdyz ti bylo 5,6...
Ten muj byl nepopsatelny :o)

Doufam, ze ti to trosilinku ozrejmi, proc neexistuje svobodne vule.. protoze jak bychom mohli ovlivnovat devcatko ve filmu?
Ale existuje svoboda.. to kdyz se vzdas iluze svobodne vule a snahy o ovlivnovani devcatka.. kdyz se odvtelis a cely pribeh sledujes s nadhledem.. a kdyz by se nahodou film pretrhl a zacal horet.....?
Vzdyt se nic nedeje, byl to jen film. Ty preci zustavas.. Koncem filmu prece nekonci ta holka, co prisla do kina.. konci pribeh devcatka, ale ne tvuj.. a to uz jsi skoro odvtelena.. a tam uz je svoboda, protoze muzes sledovat tisice filmu, vcitovat se do nich, ale uz nikdy nezapomenout na to, kdo jsi - neztratit trancendenci :o)

Pak jsi jako motylek poletujici z kvetiny na kvetinu a i kdyz vis, ze vitr neovlivnis, ze kvet nedonutis rozkvest, jsi svobodna, protoze na tom nelpis. Prijimas to, co prichazi tak, jak to prichazi a radujes se z toho.. pak jsi u zdroje. Totiz sama v sobe :o)

Ja nemusim hlavne terapie:)

Rozpor - nerozpor, ked si niekto mysli, ze mu to pomoze, nemame pravo mu to brat:)
To su tie siditka...

Já regrese vůbec nemusím.
Napsala jsem to,protože je tam rozpor.

No, ja na tie regresne terapie nie som.
Ja sa nezaoberam tym co bolo ani tym co bude. Takze asi tak.
Vseobecne, ja sa menej pytam.
Ides - skusis - pochopis. Krok za krokom.

Sprostredkovane odpovede aj tak nie su ODPOVEDE:)

Jo něco zažijeme a pak se poučíme,museli jsme to zažít a museli jsme se zákonitě poučit.
Potud je mi to jasné,ale co ty regresivní(doufám,že to dobře píšu)terapie.
...v příštím životě se musíš naučit blebleble..,nemusím,osud mě k tomu sám dovede.
A proč třeba lidi naříkají"mohli jsme to udělat líp"(zase regrese)
Nemohli,když jsou vedeni jak loutky.
Zbytečné pak lkaní.
Bojovník nagual nechá všechno přicházet pasivně(jinak to nejde) a nastalou situaci řeší jak nejlíp umí. Bezchybně,ale jeho řešení je už taky předem dané,takže jaká bezchybnost.
Já už raději končím,nebo se zase z toho vytrhnu.
Promiňte,chechtám se jak mašinka.

Pozri, to mas ako s tou vcerajsou situaciou.
Dovtedy budes menit vonkajsie okolnosti magicky, kym neprides na to, ze tak ich proste zmenis iba na chvilu.
A tak je to so vsetkym. Stretavame to, co mame stretnut, kym nepochopime, ze je to pre nas vlastne pozehnanim. Vsetko. Aj to, co sa nam nepaci.