Duchovní cesta

Ahoj. Vůbec nevim co to jsou nicky. U pana Q. je to spíš krasopisectví než krasořečení řekla bych a to je rozdíl. Proto jsou tyhe diskuze dobrý. Člověk se přece vyadřuje uplně jinak písmem než řečí. Psát je snažší pro některé lidi. Třeba já toho tolik nenamluvim raději píšu. A mě se líbí jak Q. píše. Až teď si to u mě teda pokazil! Takovej krásnej člověk, tak pěkně píše a kazí si to sprostýma slovama. Vůbec se to k tobě nehodí.(jestli ti je mezi 28-40 tak ti můžu tykat(?))
No a k těm pocitům, nebo reakcím na nepříjemnou situaci to vidím podobně jako Evelyn. Záleží na tom jaká je situace uvnitř. Čím víc je mi fajn, tím víc to ze mě vyzařuje a jakákoliv špatná skutečnost se nedostane dost hluboko, aby mi opravdu ublížila. Asi jako reklama na Actimel. Vypiješ, máš obranyschopnost a žádnej vir a bakterie nemá šanci.
Anebo se dostane hluboko, když se sejde víc okolností a to se pak dějou věci.
Jako když jsme letěli v březnu do Dahabu v Egyptě. 2 dny po tom teroristickém útoku. Já navíc poprve letadlem a s našim malinkym synem. Zhubla jsem 5kilo, naskákaly mi nervové skvrny po těle, začalo mi tikat levé víčko a každou noc se mi zdálo jak CNN vysíla děsivé zaběry našeho letadla v plamenech. A v angličtině!!
Ják jsem reagovala? Pokoušela jsem se o amatérské provozování pranájamy a v den odletu jsem snídala Magistra. Přežili jsme, ale příště jedu rači do jižních Čech!
Po takových zážitcích píšu hezké slohy. Na ty mám vlohy:))

Utikaji do Nekonecna, mila Evelyn:)

já vím, d., ale mně do toho ještě zvoní telefony a já pak ztratím nit. Už nevím, co jsem chtěl napsat Q.

d.,
zanotovala jsi nám nad rámec diskuse, tedy vlastně přes rámeček, kampak ty Tvé notičky utíkají?
:)

Duch,
na to je riesenie, mozes napisat viacero prispevkov za sebou s mensim rozsahom.
:))))))))
Sakra, aka som mudra, a to ani rozum nepouzivam
.))))))))

Ke stručnosti mne kromě omezených výrazových možností nutí i porucha na PC, když napíšu víc, tak se to nenatáhne:-)

Prve jsem myslel, že jsem za Q. zahlédl dravčí zuby a šel jsem se schovat do kouta:)
O pokoře moc nevím. Je to slovo, které skrývá zradu na duchu. Líbí se mi "před nikým se neponižuj, nad nikým se nepovyšuj" a taky "netlač vodu, teče sama". Poznámka o krasořečnění měla skutečně Q. rozesmát.

duch jistě nemá(:

ne, nevnucoval, to je o.k., ale pochopil jsem že tvůj vstup sem v této podobě byl vyvolán tím, že ti nějak vadí to co píšu a jak píšu. Takže, logicky jsem to jen chtěl probrat. Taky to nemusíš brát jako zavilou reakci z nenávisti, to by naprosto neodpovídalo.

O jednoduchosti vím své. Znám jednu hlopou holku, která se kvůli samé pokoře a jednoduchosti propadla až do samých nebes nesmírně hloupé a evidentní pýchy. Pokoru pojala jako odložení veškeré soudnosti a schopnosti dál žít svůj život, který jak zvykne být častým jevem v životě lidí, věnovala k ovládání jistému Svatému Dědečkovi. Pokora v jejím pojetí je "ani náhodou nepoužít rozum abych se nedostala z téhle blbé situace, která se mi vlastně líbí a pak, nemohla bych dál slepě uctívat". Jistě je samá pokora až nato, že kam chodí z ní srší arogance vyvolenosti. Dělá to ale s dobrým úmyslem a stěží by uvěřila, jak to s ní je doopravdy. Je to přeci případ, který by se spíše hodil k jehovistům, no z jakéhosi zvláštního mámení osudu, si za modlu nevyvolila Ježíše, ale jinou veskrze nepochopenou postavu z omnoho pozdějšího období. Co jsem však chtěl říct je, že přijala za svou myšlenku, která jí byla cizí a to: "mám ego a tedy, jsem hříšná" - dále pak "uvědomuji si to a myslím na to vždy, když mne jiní vidí" takže "si mohu dovolit ironické pošklebování při sepjatých svatouškářských dlaních, když jsem přeci pokorná" a druzí? "jsou mi přeci jako hlemýždi pokud nesledují ten samý duchovní pořad v televizi". Ale ta jednoduchost neodstraňuje jistou hloupost, kterou má žel, vrozenu. Ta se projevuje v tom, že kdybych jí řekl, aby přes potok přešla přes most, tak ona vyplázne jazyk a zašilhá očima říkaje "co ty můžeš vědět, řekl mi to Děda" a tak jde přes tu vodu. Když vyleze zabahněna, pozná, že snad most není na zahození, ale pokora je pokora a tak se šklebí dál, že se neodchýlila od "přikázání" Svatého Dědečka. Tedy, kdyby nebyla pokorná, mohla to mt rychleji a bez zamazání se bahnem. Je totiž jedno, s jakou mírou pokory se kráčí přes bahno...

No, ale (pravá) pokora není nějaký způsob chování se a už vůbec není vnějším postojem jak to ona osoba mylně pochopila. Pokora je jediné možné chování poté, co byla poznána přirozenost sebe. Mě ale víc pokorných lidí nemá rádo, když se doví, že kašlu na jejich pokorná gesta.

Ale - už to tedy nechme a raději řekni něco o sobě, jak si se dostal k duchovnu jako takovému a podobně. Nemusíš přitom prozrazovat detaily, prostě si jen tak popovídat. Já se naoplátku vynasnažím nekrasořečnit.((: Jen nevím, jestli to ještě umím, stručnost mi nějak nepasuje.

Buď zdráv a šťasten.
púrna brahma nárájana.

Alter nicky nemám.

Jsem rád, že Q. napsal konečně něco od podlahy. Mrzí mne, že nemohu oplatit stejnou mincí. Jistě by se toho chopil můj mladší bratr rozum, je však stižen autismem a já nejsem pro Q. dobrý. Q zapomněl, že jsem se mu nevnucoval.

Pchááá, akorát mám z toho srandu vole(((((:
Neskonalou srandu.

Já ovšem užívám jeden regulérní nick na všechny typy "pracovních" emocí, ne jako kdosi, kdo se skrývá pod všelijakými alternicky aby jeho uhlazenost náhodou neutrpěla... To mne přece, nemůže urazit.

Nazýváš sám sebe jednoDUCH a přitom jsi rozdvojen... no paráda. Měli bychom tady být pokrytci, abys měl skutečn s kým soutěžit...
Tahleta tvá póze - ..."oslovuje mne 'duchu', avšak klade otázky, které jsou určeny rozumu a jeho pečlivě utkaným teoriím..." - Ty fakt věříš, milý Duševnosti(:, že to jak jsi se pojmenoval může nějak ovlivnit otázky druhých...

Ale věz určitě - když kladu otázku, pak ji jen kladu. Ale kladl jsem ji přece jen tobě, no ty ses samozřejmě vynul odpovědím. Rozumem se to může začít, ale chtěl jsem ti možná pomoci si uvědomit, že i podržování si totožnosti "svatého jednoducha"((( je úplný blábol. Já jsem normální člověk a cítím se tak i uvnitř. Je tvá věc, co si o tom myslíš. Když soudíš, že jsem dotčen... - tak ty seš dotčen omnoho víc.

Ale nevím, jestli se necháváš poznat úmyslně, nebo ani ne... Jen věz, že je mi nad slunce jasnější koho mám za pojmem jednoDUCHost vidět. Nic ovšem proti jednoduchosti stylu, samozřejmě, to s tím nemá nic společnésho.

A můžeš se napařovat kolik chceš - i tak nemůžeš říct víc než jen více nebo méně hrubou lež. I ti nejdokonalejší říkaj jen lež, ač tak je maximálně subtilní. To, v čem se Pravda nechává poznat, je sama lež...
- a tak se jdi vycpat, ctihodný.

Jak se do hory volá...víš.. Nejsem bludař, který nastaví i druhé líce - to dnes už nefunguje. Držet pózi ctnosti je mi nejodpornější - ty na to ještě musíš přijít.
Až když skutečně poznáš, pak teprve nebudeš muset přemýšlet jak se chovat a podle vnějšího posuzovat druhé.

Takže ser na to(((((((:

Qellogathi za sebe nechává mluvit dotčenost. A oslovuje mne "duchu", avšak klade otázky, které jsou určeny rozumu a jeho pečlivě utkaným teoriím. Neumím s nimi zacházet. Jsem jednoduch.

d.,
mé pocity a reakce, vnější či vnitřní, na "nepříjemné" situace vždy závisí na ... na čem vlastně? Na míře mé usebranosti, bdělosti, uvnitřnění, jak moc jsem blízko či daleko od "sebe sama", od své Božské podstaty, já nevím, jak to nazvat.
Prostě, když tam uvnitř panuje klid a mír, pak je moje vnitřní reakce na cokoli také klid a mír a navenek jsou to mírná a chápavá slova. Když je uvnitř zmatek, situace tento zmatek ještě více zvětší, ve mně to vře a výbuch se projeví i křikem. Krásně mi to vystihují Ježíšova slova: Kdo má, bude mu přidáno, kdo nemá, bude mu odňato i to, co má. On to myslel pro něco jiného, ale mně se to líbí pro tuto konkrétní situaci: pokud mám v sobě klid, bude mi ještě přidán, ať se děje cokoli, pokud nemám, pak mi bude odebráno i to, co by se mohlo ke klidu přirovnat, třeba tichý kousek radosti či štěstí, který jsem mohla v tu chvíli pociťovat.
Mé různorodé reakce na situace svědčí o tom, že v mém nitru stále ještě nevládne trvalý klid a mír.
Ty jsi možná chtěla nějakou konkrétní situaci, třeba mě nějaká napadne.
Takže zatím tak.
:)

Áno, myslela :)

OK, dajme tomu trochu praxe,
co Vy na to?

Ako ste sa zachovali, ked sa Vam stala nejaka "neprijemna" situacia. Nejdem davat konkretny priklad, lebo tazko sa bude vcitovat ten, kto to nezazil.
Urcite si kazdy na nejaku taku situaciu spomenie (mozno:)
(Nielen Vasa vonkajsia reakcia, ale to, co sa s Vami deje vnutri.
PS: nepotrebujem navod na riesenie podobnych situacii, proste len opisat svoje pocity a reakcie pritom).
:)

Evelyn,
teraz mi doslo, ze ci si to nemyslela az na ten dalsi prispevok odo mna.:)

Vieme - nevieme,
to bola reakcia na Q. a jeho otazky pre ducha
:)

d.,
my víme :)

...CIASTKOVE...

Pravdu netreba obhajovat,
Pravda sa haji sama.

To, co hajime my, su len nase individulane ciastove "pravdy"

Tot moj nazor:)