Duchovní cesta

Tak mi je v zásadě jedno,co říká anonym a jakýkoliv materialista. Jde spíše o to, že je to škoda. Jde o ten pocit, který mají když přežívají a který mohou mít. A nakonec, na svém konci o ten pocit taky hodně jde... Klementinko, tak určitě jeden z důvodů je, ukazovat druhým, jak by se mohli cítit lépe ve smyslu svého bytí, jak být svobodnější, šťastnější a aby hledali to, co nás tady spojuje, protože tady žijeme přece všichni a nemělo by nám být jedno v čem žijeme. Ani těm tělům co nemají duše ne.

romane, kašli na anonyma... já mám také srdce a dušo a k tomu tělo.. prostě já nějaký důvod k tomu, že tělo máme..

Psal jsem oni v tom duchu, že píšu spíše k tomu anonymovi,víš. Já osobně mám lásku, skrze kterou cítím Boha, touhu přivyknout podstatě, bezmeznou důvěru, radost, ochablou páteř a já nevím co všechno. Prostě duši a veliké srdce :-)

romane, ty nemáš touhu a lásku?

Myslím si,že k duchovní cestě - je jedno, jak to nazveme, vede člověka touha a náznak čehosi, co je mnoha lidem zastíněno..a tak se stává, že ti jedinci, kteří si někde přečetli pohádky na niž nevěří a kterým neruzumí začnou křičet. Nepochybně, neznámé prohlubouje skrtyty vztek. Můžeme se ale cítit lépe, pane anonyme. Skutečně neznám žádné návody a netroufám si konkretizovat pojem "cesta" ,ale platí například,že změní-li člověk své vnímání,svůj pohled na věc,může se dopracovat k tomu,aby byl sám ze sebou spokojenější. Avšak podmínkou je, že není tak slepý aby uviděl, že ho něco trápí. Vymyslet tak brýle na tuto slepost...Cílem cesty je světlo. Světlo je naše podstata,kterou můžeme vidět před očima avšak nejtěžší je, jít za ním. To je pak boj sama se sebou..se vším, co ve vás, jenž vám nepatřilo,okolí zanechalo. A okolí vám hází klacky pod nohy, nepřeje, závidí. Jenže oni mají touhu a lásku, pěkný kus Boha :-)
Zdar lidí! Po páté....

ahoj, co myslíte, duše a tělo... jsme přeci tady a teď, v těle,,,
jsou spolu, nebo ne?
a co když tělo pociťuje touhu... je to ok.?

Ahoj Tydít,
neboj, pozor si dávám.
:)

Zdravím Evelyn,
dej si pozor,aby v tom tichém spočívání nebyla tupost.
Nemyslím to špatně.
Je to pak takové "lehárko",při kterém je fajn,ale k ničemu to nevede.
Udržovat bdělost!

Milý "anonyme",
klidně si můžeš ponechat své pro mě tak překrásné jméno :))) Ale můžeme si také hrát na schovávanou :)
Píši ze své zatím ne příliš velké zkušenosti. Já sestup do nitra pociťuji. Uznávám, že nitro takovou strukturu nemá, přesto ten pocit prohlubování se do něj vnímám. Mám ho spojený i s dýcháním. Čím pomaleji a tišeji dýchám, tím více se nořím do klidu, a v nedýchání už jen zářím bez pocitu tělesnosti. Není v tom úsilí, jen tiché spočívání.
Být tím, čím nejsme, opravdu nemůžeme. Přesto se neustále držíme představy, že jsme tím, čím vlastně vůbec nejsme. Odstraněním prvotního nedorozumění se ocitneme v počátku i cíli naší cesty.
Jak se Ti daří?
:)

426, 232154122. 85694 36331455, 4514 78445546,
986755?

nitro je nehybne a nema strukturu jako: hluboko, hloubeji, nejhloubeji.. to, co se zda byt jako prohlubovani a cestou do nitra je pohybem odnekud nekam. je otazne, jestli se pohybovany bod ve vedomi muze jakymkoliv pohybem setkat s Vedomim samym /kteremu se pohyb deje/, at se na to koukame jakkoli. klasicka nevedomost rika, ze ano. moudrost tuto moznost nepripousti. clovek k moudrosti a osvobozeni nedospiva ne proto, ze je to nemozne, ale proto, ze neni schopen PRESTAT s usilim, ktere nema smysl.
jakekoliv usili nemuze nas zaklad jakkoliv zmenit, at se snazis jak chces. tejemstvim zustava nadale - nemozno byt najednou necim, cim nejsme. snaha ucinit ze sebe neco jineho nez jsme od narozeni a od casu predchazejiciho narozeni, je prvotnim nedorozumenim. neodstranime-li to prvotni nedorozumeni, jak lze doufat v odstraneni moznych omylu ktere se na to vazou?

Řekla bych, že setrváváním ve stále STEJNÉM způsobu vnímání a prožívání určitě ne. Je důležité změnit směr svého vnímání. Při prožívání čehokoli soustředit svoji pozornost do klidné hlubiny sama sebe a jen sledovat, co se děje na neklidné vlnící se hladině. Čím dokážeme jít hlouběji do nitra a čím déle se přidržíme ticha v ní, tím blíže se ocitneme své přirozenosti.
:)

a rozpomeneme se na svou prirozenost setrvavanim ve vnimani a prozivani, kterym jsme se dostali do tohohle neslavneho zapomeni?

3523 21? 215! 563232 574123 95231 6478521!

Ahojky,
mohl či mohla bys uvést jméno? Lépe by se mi komunikovalo :)
Cestou dalšího zapomínání jde člověk do okamžiku, než se rozhodne jít zpět. A možná právě proto, že se tak rozhodne v určitém čase jen velmi malé procento lidí, může se to jevit, že lidstvo jako celek jde stále cestou spíše zapomínání než rozpomínání. Cesta poznání není určena pro davy lidí. :)

"Není tak důležité..." vnímám trochu jinak než Ty. Ani ne tak jako záležitost zraku,
vidění, jako spíše celkového prožívání života. Není tak důležité, co se člověku děje, je však důležité, jak reaguje na to, co se mu děje. A pokud bych to vzala opravdu přes ten zrak, pak bych řekla přesný opak: bylo by naprosto úžasné, kdyby se to, co zříme jen mihlo před námi a pádilo do zapomnění. Je to ale naopak: na čem spočine náš zrak, na tom ulpí naše mysl a dojde ke zbytečnému rozvíjení myšlenek, popisování, pojmenovávání, hodnocení... Právě na tento způsob neumíme zapomenout a měli bychom. Zapomněli jsme však na svoji přirozenost a cesta poznání je cestou k ní.
:)

"Není tak důležité, co člověk zří. Důležité je, co si počne s tím, co zří."

cokoliv zris je jen v poli tveho zraku... jen se to mihne pred tebou, objevi se a pak padi do zapomeni. co vsak nelze zapomenout, nelze ani videt ani si s tim cokoliv pocit.

aha, ano az nato, ze vetsina z nas jde cestou dalsiho zapominani. predstavy svetla, projekce nezrozeneho do zrozeneho, nema to konce. zda se, ze i kazdy pokus o popsani je odsouzen k nezdaru.
ale ano. muze to jistym zpusobem inspirovat a byt zajimavosti pro vedomi-jako jeho kraceni casu. kdyz je cas evidentni, tak vznika potreba popisu. kdyz ne, tak se neobjevuje ani jakykoli popis cehokoli.
ale, libi se mi, co pise M.Aureliano.
nutno vsak rict, ze veskery popis je pro relativni potrebu relativniho, zrozeneho a vznikleho vedomi. jiste jsou hranice, kde se opis stava samoucelnym sebeutesovanim v nevedomosti.

Krásné ráno všem!

Zdravím Tě, M. Aureliano :)

Druhá z mnoha možných odpovědí na DOTAZ:
Zopakuji, co jsem tu již na počátku psala: Nejsme lidské bytosti prožívající duchovní zážitek, ale duchovní bytosti prožívající lidský zážitek. Od toho se také odvíjí fakt, že SVĚTLO jsme zažili všichni bez rozdílu. Slepec může být slepý od svého lidského narození, takže nepoznává světlo vnější, ale nemůže být prost Světla vnitřního, od toho, jímž vždy byl, je a bude. Lidské, či světstké, prožívání pouze překrývá ono Pravé, naši Pravou Podstatu a vždy je přítomna možnost se upřením své pozornosti do nitra na tuto Podstatu rozpomenout a znovu se v Ní uvědomit.
Duchovní cesta je rozpomínání se, cesta k uvědomění se ve své Podstatě a je naší přirozenou součástí. Je nám bližší a mnohem více "naše", než cesta na nákup nebo do kina :) Jejím smyslem však není popřít, odsunout, nevidět, odmítat to lidské prožívání, ale více mu porozumět, prosvětlit jej a prozářit tak, aby se to lidské zjemnilo natolik, aby bylo schopno se v okamžiku Poznání rozplynout v Já a znovu se stát tím, čím od počátku vždy bylo, jen si to neuvědomovalo.
Budeme-li v nitru tiší a jemní, pak si můžeme povídat o čemkoli. I když tak tiší a jemní nebudeme, i pak si můžeme povídat o čemkoli.

"Není tak důležité, co člověk zří. Důležité je, co si počne s tím, co zří."

Všem přeji krásný víkend.
:)))

Přeji všem, jejichž tykadýlka vědomí sem dosáhnou, krásnou noc :-)
Jedna z mnoha možných odpovědí na DOTAZ:
Na počátku našeho času, když se zformovaly první vjemy, nás tyto vjemy natolik zaujaly, že nám toto zaujetí překrylo vědomí sama sebe a tak nám zabouchlo dveře zpět, ke spočinutí ve své podstatě - ve vědomí

kdyz bychom chteli poznat cosi vnejsiho, at je to cokoli, je to relativum. stejne to nepotrva dele, nez poznavajici je. proto se zabyvat jakoukoliv teorii, je jen hrickou neklidnych dusi touzicich po rozptyleni neurozy vznikajici z prirozeneho neuspokojeni vlivem faktu, ze neni mozna spokojenost mimo zakladniho svetla vedomi.
nemuzete trvale udrzet jakykoli stav. opustte proto jakekoli podrzovani a zustante tak chudi jako na pocatku vaseho casu, kdyz se zformoval prvni vjem. zakladni vedomi tehdy bylo prosto vseho pojmenovani.

DOTAZ: proc tady recnite o techto vecech, kdyz to nema co delat s duchovni cestou?
co podle vas je duchovni cesta? potvrzuje se pravidlo, kdy nastava, ze svetsti lide recni o duchovnich vecech asi jako od narozeni slepy o svetle... jakou muze mit slepec od narozeni predstavu o svetle? jeho nejvyssi pravdou je - nevidim svetlo, ergo, neni svetlo. nebudu o nem basnit, kdyz nemam zkusenost.