Duchovní cesta

{{{{:
454654

362562545!??

Ja ale vetsinu techto predstav - i svych - stale zamitam, uz jen z principu. vse se musi poprit, abychom si uctili nezrozene. jen tak si ho mozno spravne pripomenout. budto naproste prijmuti, nebo naproste odmitnuti. nelze byt docela duslednimi aniz bychom vsechny predstavy a fikce o duchovnu neodmitali. podle me zkusenosti vice zamlzuji, nez ozrejmuji. v urcitem bode se ale tyto predstavy nemuzou nadale udrzet a tak, kdyz se vlivem okolnosti zborti, to boli. po duslednem preleceni se z teoretizmu se z cloveka muze stat clovek popirajici predstavy druhych, protoze se naucil nejprve popirat sve vlastni. a je strasne, az nakolik jsou lide prerostli v predstavach a ocekavanich. ocekavani se ale nikdy neplni. proc lidem nepomoci bortit to, co priroda i tak zborti sama, ale bude to treba za delsi dobu? jen vytrvale popirani zivota dokonale preleci z pokusu organizovat si duchovni zivot. ...stavet neco navyse, pokud uz vse bylo postaveno davno predtim, nez jsme se tady objevili.

priroda na vase nazory z vysoka kasle, lidi. je nemilosrdna a neni tady zadny milosrdny Buh, ktery by tomu zabranil. ten se odhali az pak, kdyz uz ho nebude mit kdo pomlouvat...

Napsala jsem něco v rozporu s Tvými slovy?
:)

nelze nic vycitovat a prozivat jak pred vznikem projevu ve smyslu makrokosmickem, tak i mikrokosmickem, to je ale totez. nas vesmir ale vznika timto fyzickym zrozenim, jinak se hovori jen o predstave a vire, nikoli o zkusenosti. co je bezprostrednim pro nas, je to, ze nemuzeme vedet nic o stavu pred narozenim. kdyz nekdo rekne neco jineho, pak hovori o svych predstavach a ne o prozite zkusenosti. pred zrozenim totiz nejsou moznosti uvedomeni cehokoliv.
o vzniku vesmiru v makrokosmickem meritku muze take jako o zkusenosti mluvit jen nekdo, kdo byl pritom a vi to z toho sameho zdroje jako kdyz se nekdo zucastni nejake udalosti. je to bezprostredni vjem a bezprostredni zkusenost. zatimco v teto rovine se o tom mluvi jako o prijatem filosofickem konceptu. to je rozdil. nemuzeme zcela vazne rict, ze jsme de facto byli pri vzniku kosmu jako celku. lze ale vyjadrit se, ze pro nas jako vnimatele vznikl vesmir v dobe narozeni, kdy se zformoval i vjem byti a zrozeni. pak je to v jistem smyslu totez, ale nikoli totez. pak, jednou se na zaklade teto zkusenosti objevi proziti definitivni, ze objektivni zacatek nemuze i tak nikdo vyjadrit a stanovit. at se deje co se deje, nikdy se subjektivni vnimani nevymani ze sve subjektivity a neuschopni k dokonalosti ve smyslu stanoveni definitivnich pravd. k tomu ani neexistuje zadny jiny operny bod nez ten, ktery nam uprostred vedomi oznamuje JSEM. tenhle vjem je jediny o ktery se lze oprit. nic jineho nepredstavuje schopny operny bod.

Milá Evelyn,
měj trpělivost, zřejmě si jde svou cestou

Milá Danuschko,
děkuji za podporu. A zase se toulá...
:)))

Ahojky Qellogathi,
já jsem se asi nevyjádřila příliš přesně. Teorie o stvoření světa, jak jej podává křesťanství: ...svět v šesti dnech a nakonec Adam a z jeho žebra Eva...se pro mě stal v jistém období mého života nepřijatelný. A pak jsem potkala člověka, který mi nabídl jiný pohled na stvoření světa a mně byl tak pocitově blízký, že jsem jej přijala. Jsem na "cestě domů", takže nemohu říci z vlastní zkušenosti, že "domov" je to a to a vypadá to tam tak a tak. Mohu však přijmout určitou představu. Je-li správné nějakou představu přijímat či ne, toť otázka. Já jsem se rozhodla pro přijetí a je to jen a jen moje rozhodnutí a nikoho jiného k tomu nenutím a nepřesvědčuji, že by to měl vnímat jako já. Mohu o tom ale mluvit, pokud to bude někoho zajímat. Tak jako každý :)
Takže svoji větičku o vyciťování jsem myslela tak, že jako prvotně se zrodivší bytosti, tedy vyčleněné z Absolutna, jsme svoji oddělenost od Něj žili pouze do určitého stupně, vědomí Jednoty ještě nebylo překryto a neexistovalo fyzické tělo. Vědomí bytostí bylo pouze intuitivní nikoli intelektuální. Tedy pouze jsme vyciťovali svým vědomím, tedy jakoby celým velmi jemným tělem a nikoli rozumem, který se vyvinul až s tělem hrubým, fyzickým. Takže v našem současném životě chápat, dorozumívat se, cítit srdcem mi přijde mnohem přirozenější než něco rozumem pochopit.
Před zrozením, před Velkým třeskem, po dobu Brahmovy noci, nelze jistě vyciťovat nic. Před vytvořením se fyzického těla duchovní bytosti lze cítit sounáležitost s Absolutnem a vyvstane-li potřeba dorozumět se, pak intuitivně. Tak nějak.
:)

Milá Evelyn,
poslala jsem Ti majlíka,
věřím, že tentokrát půjde přímou cestou.
Jinak Tě tady musím pochválit jsi dobrý střelec.A plně za tvými slovy stojím.

Evelyn,
co se da vycitovat pred zrozenim?
to rikas docela vazne? muzes to popsat blize?

Zdravim Aureliano:
podle toho z pohledu jakeho nazvoslovi a systemu vychazime. kdyz hovorim o /vedomi/ pak je to produkt tzv. potravinove esence. to jest, bezne denni vedomi, slabnouci a silici s prilivem a odlivem potravy. jiste, kdyz rikame o /Vedomi/, pak jde o synonymum slova Realita, ktera je na potrave nezavisla.

nevim co je mineno /tvrdym bojem s egem/. pokud mi je znamo, tak ego samo vyklidi pole kdyz je zaujat a podrzen spravny nahled. tmu nemusis z mistnosti vyhanet pote, co bylo zapaleno svetlo. to je ten princip, ktery se snazim zduraznit.

proc v nekom vyvstava neliby pocit ohledne slovniho vyjadreni /blud/? neni snad vsechno o cem muzeme mluvit jen bludem? o Pravde se da jen v negativnim. je nutno poprit vse, aby zustala pravda. jde to velice dobre, kdyz clovek odlozi jako nepotrebne vsechny sve historky, kterym veri. jinak, zastavat Pravdu a obhajovat ji, je vzdy jen obhajovanim konceptualniho vyjadreni, ktere patrne nikomu nepomuze.

podle /Castanedova/ svedectvi pises. ja uznavam sugestivni pusobeni techto knizek a jejich znacnou pravdivost, dokonce mozna stoprocentni. avsak, Castanedova zkusenost je zejmena pro Aureliana nicim. clovek, ktery nevychazi stoprocentne z vlastni zkusenosti /neverim, ze jsi se potkal s clovekem, ktery umi rozpustit a znovuslozit sve komplexni psycho-fyziologicke byti pouze tim, ze rekne NEJSEM nebo JSEM/ se chte-nechte zabyva slepou virou ve veci, ktere nema overene. jako argument v teto diskuzi nemuzeme pouzivat to, ze to tam a tam Castaneda pise.

ovsem, ani ja nevylucuju podobne vyusteni ziti o kterem pises - aby tedy nevzniklo nedorozumeni. ja to nepopiram. ale jedna vec je povazovat je za ciste jen mozne a druha vec je, co nastava jako Skutecnost pro tuto nasi bytost ted a tady. co je vsak beznou zkusenosti lidi? najdes mi jednoho jedineho cloveka, kteremu se nekdo de facto rozplynul pred ocima? nebo se daji najit jen starobyle zdroje v prastare literature a posvatnych textech? po jistych intensivnich nesnazich, ktere jsem dostal, jsem prestal na podobne fikce spolehat a prestal jsem prijimat cokoli, co nekoresponduje, nebo tady a ted neni overitelne na vlastni kuzi. mozna se tim clovek stane trochu neohrabany pred jinymi, kteri veri tomu a tomu /a nevedi proc/ ale alespon nesejde z pevne dane empiricke cesty overitelnosti. vsechny veci, ktere nejsou primo overitelne ihned, jsou tedy cloveku k nicemu. maximalne zustanou kdesi v informacni zaloze, kdesi v archivech pameti /ano, cetl jsem to, nevim co s tim/.
pokracujeme-li, pak nenajdeme cloveka prosteho sobectvi, protoze to, uz jak se tady mnohokrat rikalo, mame sobectvi pevne vetkano v organismu. a prave tu je moment, na ktery chci upozornit. navazanim uzkeho vztahu Vedomi s timto organismem vznika problem, ktery pak clovek se snazi vselijak uspesne a neuspesne resit. reseni je vsak prostejsi nez se muze zdat. proste vypreparovani sebe-uvedomeni ze zajeti fyziologicke bytosti.

promin, doufam, ze to nepochopis jako snahu o konfrontaci. ja si ctim vse, co Castaneda psal a je to dle meho velice autenticke. ale pro NEJ. je to jeho subjektivni popis z udalosti, ktere prozil. on skakal do propasti, ne ja. domnivam se ze ani ty ne. mou zkusenosti je dennodenni realita ale mozna o neco posunutejsi nez u ostatnich. to je jediny problem, proc se to co rikam zda mnohym neprijatelne.

kdyz rikam o /bludu/, pak je to jen schema pro lepsi predstavu v jakem uhlu stoji k stavu veci jak jsou. hranicni zalezitosti vule, vedomi, oddelenych skutecnosti a silenych posunu bodu spojeni jsou maximalne daleko od vetsinove skutecnosti lidi a nedaji se naucit jen tak sami od sebe. nutno mit k tomu dobreho ucitele jako mel treba Carlos Castaneda. jsou ale nauky universalnejsi a umoznujici pristup vetsimu okruhu lidi, protoze nejsou specialni, ale prirozene. kazdy ma preci osobni vedomi, rozum, a nezrozenou podstatu. a nic vic k tomu neni potreba.

"...Don Juan mi doporučil, abych se neukvapil ve svých soudech o západních ženách. Setkal jsem se s nimi ve chvíli, kdy se neovládaly, ale tento nedostatek sebeovládání se týká pouze jejich jednání na povrchu. Mají v sobě vnitřní jádro, které je nezměnitelné, a tak jsou i ve chvílích nejhoršího šílenství schopny vysmát se svým vlastním úchylkám, jako kdyby šlo o představení, které hraje někdo jiný..."
:)

Vítám Tě, Terezko,
ještě před zrozením našeho fyzického těla jsme pouze vyciťovali, rozum neexistoval, chápání slovy nebylo. Takže pokud "chápeš" srdcem, je to naprosto vpořádku.
:)

M.Aureliano,
není co dodat.
:)

Příteli Qellogathi. Vzpomeň si na Maharišiho. Ten říkal, že vědomí je realita.
Dalo by se říct, že realita je vědomí ve smyslu absolutní vědomí = Absolutno =

Jenom doufám, že autor ...,... chápe to co napsal. Tedy až na ten poslední odstavec, tomu jakž takž rozumím (nejsem žádnej itnoš, ani duchovnec, jen ráda čtu Vaše diskuze a dnes jsem poprvé pocítila potřebu se připojit) Já to tedy příliš nechápu rozumem - srdcem ano- , ale věřím, že jednou to pochopím. Doufám... mám se co učit.

pro tydit: k te bdelosti.
bdelost nemuze byt stavem s usilim. pokud je mysleno usili o zachovani bdelosti, jde o biologickou funkci denniho vedomi, coz nema nic spolecneho s bdelosti, ktera je bez zacatku a konce. jakykoliv stav s usilim nemuze byt od vecnosti a take, nemuze trvat naveky. bdelost neni manipulovatelny predmet ve vedomi ani neni nastrojem. kazde usili s ucelem o prohloubeni bdelosti skonci v tuposti z vycerpani. vycerpani vzdy nastane a pak nastane opak. bdelost je stav bez usili, ktery nikdo neudrzuje v provozu.
vsichni maji nutkani k nezrozenemu neco pridavat, aby to jeste vylepsili... nedovedou byt spokojeni s tim, co JEST...
skuste to vzit z opacne strany a nadale uz nedomyslet tento svet, ktery je dokonaly od nepameti. uz ho nevylepsite, ani sebe ne. skuste radeji popremyslet, ceho byste se radeji nemuseli nadale dopoustet. skuste se vzdat veskereho dodatecneho usili, ktere vam viri v hlavach. na konci uvidite, ze vsechno, co se vam jevilo jako cesta a cesty, k Bohu a k duchovnim vysinam, ze vsechno je ve skutecnosti jen blud. pridavani dreva do lesa. unavite se. snad to les oceni...

k cemu tyto lechtive fraze o nicem? materialismus pry postrada ducha...tohle je nevedomost.
realita je to, na cem se nikdo s nikym neshodne, protoze je vzdy jen subjektivni. a objektivni reality naprosto neni. vyjma snad pripadu, kdyz se neco takoveho /jevi/ byt realitou. Kdo a jak udela zkousku spravnosti, ktery model reality je definitivni?

Materialismem můžeme nazvat realitu. Realita je to, na čem jsme se jako dav shodli. Myslím, že postrádá ducha. Vydělat co nejvíc, aby bylo dobře, užívat si a dofat v lepší auto...Určitá nedůvěra k duševnu z něj vytvořila svět jiný.
Není ti to jedno ale..?

Ahoj všem. Proč píšu a čtu duchovní cestu?
Protože jsem psycho jak říkává můj miláček. A jsem moc ráda, že nejsem jediná:)

romane, asi ano, ale proč ne, není mi to jedno, ale... to tělo, není někdy "materialista", co si pod tím slovem vlastně představuješ?