Duchovní cesta

Dítě jedná spontánně podle své potřeby - dospělý může přemýšlet, kalkulovat.
Dítě naplno vyjadřuje své pocity - dospělý se může kontrolovat, zadržovat je v sobě a pak často trpí depresemi a žaludečními vředy.
Dítě vždy ukáže svou pravou tvář - dospělý se může přetvařovat podle toho, co je pro něj výhodnější.
Dítě má jasno o důvodech svého chování - dospělý může často žasnout sám nad sebou.
Dítě ví přesně podle reakcí svého těla, kdy je čas pro jídlo, hraní, učení se, spaní - dospělý v tom může mít zmatek a zbytečně ztrácí svoji energii.
...

Kdo má koho "vychovávat"?
:)

Agresivita nemusi byt projevena, ona se rada skryva, popripade ma jine projevy. Nic neni jenom cerne nebo bile.

jseš si jistý? tak si přečti knihu Matčin pláč

Evelyn, je to tak.
Anonyme, neagresivni jedinec proste nebude mit agresivni dite. Ani psa:)

Vychova je iba laska a vzor.

Evelyn, takže když tvoje dítko na pískovišti řeže lopatkou do hlavy jiné dítě, tak to necháš na něm, až lopatku zlomí, koupíš novou? a nebo se budeš snažit ho "vychovávat" a vysvětlíš mu, že tohle se nedělá a nová lopatka nebude?

Krásnou neděli všem.

Majo, dovolím si vyjádřit svůj názor na Tvůj včerejší příspěvek.
Láska se nikdy nemůže ptát: A co za to? Pokud člověk miluje, pak jedná z plnosti svého srdce. Mám pocit, že se mylně domníváme, že děti jsou nám dány proto, abychom je vychovávali. Potřebují pouze naši lásku a péči. Jinak jsou to plnohodnotné bytosti stejně jako dospělí, které přišly na svět, aby splnily svůj úkol. Svýma dětskýma očkama pozorují dospěláky a vytvářejí si na vše svůj názor, podle svých vlastních dispozic, s nimiž na svět přišly.
Pokud se je dospělí snaží vychovávat k nesebestřednosti a nesobeckosti tím, že jim nedají vše do natažených dlaní, oč si řeknou, pak mně to přijde jako nepochopení celé situace.
Opravdu jsou dospělí lepší a chytřejší než děti? Pokud bych věřila, že žijeme jen jeden život, pak by to z hlediska vývoje bylo logické. Ale z hlediska reinkarnace to tak být nemusí. Mnohdy jsou právě děti těmi nejlepšími učiteli.
Každý přichází s jinou učební látkou. Třeba mně osobně se vůbec nedotýkají otázky cigaret, kávy, alkoholu a drog. To s velkou pravděpodobností není moje učební látka. A právě proto jsem se za svého života nesetkala s někým, kdo by mě k tomu naváděl či sváděl. Bylo by to zbytečné :)
Pokud nemám problém se sobeckostí, pak je jedno, jestli jsem k tomu byla v dětství "vychovávána". Když se dospělák ocitne v situaci, kdy má projevit svoji sobeckost či nesobeckost, pak si možná letmo vzpomene, jak se k němu chovali jeho rodiče, zda byli štědří nebo mu naopak odpírali, ale stejně se zachová podle svého vlastního cítění a hlavně podle toho, jakou zkušeností si má z hlediska svého úkolu projít.
Takže dítkám raději ukazujme to nejlepší z nás, svou lásku, péči, nesobeckost, buďme jim příkladem v dávání, vysvětlujme svá jednání, místo toho, abychom je takzvaně vychovávali.
:)))

Doufám že máš na záchodě obraz alespoň jednoho svatého Tomíku! Jestli ne nedivím se, že máš takové problémy.
A tatínek ti to neukázal? Tohle je chlapská záležitost, tak fakt nevim.

Zajímavá úvaha, to příjde na to, jestli si chceš ponechat kalhoty suché, nebo ti nebude vadit, že ti trochu omrzne, i když v této zimě asi moc nehrozí, že?

Existuje nejaka technika jak spravne mocit.Jak spravne drzet penis pri moceni.Nekomu staci pouze rozepnout zip,nekdo rozepina cele kalhoty,nekdo stahuje kalhoty.Nekdo vytahne pouze mocovou trubici,nekdo vytahne cely penis.Zalezi snad na velikosti.

zablesenci!!!...

...GROOOUUGGHHSSTGHT...

Nika: bohužel, ani výklad není z mé hlavy, tak chytrá nejsem. Ta knížka fakt stojí za to, už jí mám pět let a čtu ji tak jednou do roka a vždycky si z ní vezmu něco nového.
Majo, Tvá úvaha je brilantní, musela jsem si to přežvýkat pětkrát, než jsem zcela pochopila. A teď jdu péct, kynou mi na plotně koláčky (beztravní, zato s povidly, mňam, tedy Mňau). Dobrou noc!

To si sednu na tu mísu v koutě a pak spláchnu, hihihi. Ale vážně, je to jednoduché, prostě to co ke mně přišlo a co vnímám jako negativní nepustím už v této podobě ven. Strávím to a pokud to jde, vypustím jenom páru anebo nic, ale to je zapotřebí porozumět, jinak je to problém. Je k zamyšlení, jestli to co já vnímám jako negativum může jinému být pozitivní. Například ty střílečky jak to tady jednou padlo. Vnímám to jako nic moc pozitivní, ale jestli se člověk udrží v rozmezí hracího pole počítače, tak je to pozitivní. Otázka je jestli to nevypluje do reality a kde je ta míra? A jak to mohu ovlivnit? Mohu si pouze přát aby někdo vymyslel hru, která bude bavit i ty co jsou rádi postříleni, nebo střílejí a přitom bude pozitivní. Je to o úhlu pohledu a schopnosti vnímat souvislosti.

Klidná čiči, včelko Majo, holky já vás asi znám!
To splachování negativ mě zajímá Majo. Povíš mi jak to děláš?
Knize o které píšeš jsem zatím četla jen obal klidná kočko. Koukám že bohužel. Ale výklad byl originál kočičí že jo?

Všem: jsem ráda, že se pohádka líbila, ale výklad není z mé hlavy, aby to nevypadalo, že se chlubím cizím peřím. Jde o knihu Ženy, které běhaly s vlky, autorka Clarissa Pinkola Estés. Sama bych tohle nevymyslela, jsem jen obyčejná ženská. Jen se s tím ztotožňuji, rezonuje mi to v souznění s tím, co prožívám, a zrovna přišla řeč na Babu Jagu...
Klementinka : svědomí a Bůh jedno jsou, aspoň myslím a cítím to tak. A píšeš správně, že člověk dobře ví, zda dělá něco špatně či dobře a zda je to v souladu s Bohem (tedy pokud se obtěžuje se s tím zabývat). Jenže potíž je v tom, že tyhle hodnoty se časem mění. Dneska cítíš, že byť i jediná zkušenost s drogou by tě poškodila, za pár let to může být jinak. Nakonec všichni, kdo o to stojí, dojdou k nějaké míře poznání a smíření, třeba i s tím, že lidé, o kterých bys to neřekla, mají tuhle zkušenost. Moc pěkně to napsal M.Aureliano

Pojmy jsou dosti nedokonalé právě proto, že jsou nám cizí příčiny jejich vzniku. Vnímat polaritu slov je pro mne hodně důležité, pak je to o tom, že je jedno jaké slovo použijeme, ale vnímáme jeho úmysl, se kterým vznikl. Slovo fetovat je označení nějaké činnosti, která probouzí v lidech nevoli. Ale samotné slovo je úplně neškodné, v konečném důsledku také činnost kterou ním popisujeme, pokud ji nebudeme odsuzovat, pak se stává negativní, ale pokud ji budeme chválit bude pozitivní, a zase je to jenom o nás a naše svědomí se chová stejně. Svědomí je stav, který si navozujeme svým pohledem na jevy kolem sebe, svědomí vnímám jako - s vědomím -a vědomí je existence a ta je polarizovaná úmysly, takže svědomí mám čisté pokud jsou mé úmysly pozitivní. Mohou být pouze v případě, že se oprostím soudů, tj. pouze využívám to co prospívá a co vnímám jako negativum v sobě prostě spláchnu aby to dál neškodilo, čím vlastně také soudím, když si to tak uvědomuji, protože co já vnímám jako negativum, může jiný vnímat jako pozitivum. Uff, to je zapeklitá situace......

Klidná kočičko, vnímám pocity a pokouším se je využít ku prospěchu, a tak, když čtu jak tě iritují domácí, jakobych viděla sebe. Řeším to jinak, milovat je něco jiného než vyhovět. Milovat je chápat, nebo rozumět a to samotné je důvodem, ale abych vyhověla dceři vložit něco do nastavené dlaně, tak potřebuji vidět zájem mít důvod, jinak to člověka štve a to je nezdravé.Takže když nastavuje prázdnou dlaň ptám se a co za to?Jinak je to medvědí služba.
K mému prožitku: Vnímám jakékoli drogy jako stimulátory, neboli urychlovače. Žijeme v hektické době. Takže pokud máme pocit, že potřebujeme zažít nějaký pocit vezmeme si k tomu pomocníka, někdy je to milovaná osoba a jindy droga,nebo muzika, místo kde vnímáme krásno a co když se sejde vše v jednom okamžiku? Známe ten pocit? Jak to s námi zamává? Jsme připraveni ho vůbec zažít? To pak může vzniknout velice jednoduše závislost. Ale závislost je přeci hodně užitečná věc. Díky ní jsme tady, a jsme tady, abychom poznali pocity a naučili se s nimi pracovat, protože jsou naší podtatou, kterou obecně přehlížíme. Jediné co brání lidem vnímat je strach, a proto přichází mnoho příspěvků o tom, že je to takové nebo makové pokud děláme něco jinak než jiní. Zajímá mě jak to cítím, ale pokud to neskusím, jak to mohu poznat? A až to poznám zhodnotím přínos a pak se budu rozhodovat co dál na základě mnoha dalších zkušeností a informací. Přeji všem hodně důvěry sama v sebe.

Hezký večer!
k "užívání si života" a "mravnosti" asi tolik:
Právě každý prožíváme svůj lidský zážitek, ať už o tom rozhodl kdokoli, (a já to nepovažuji za pouhé "čekání na smrt" ale mám život ráda, i když je někdy strašný..

Naše "já" nikdy nepoznáme, ale něco přece víme, něco se totiž promítá do našeho nitra jako naše nepochopitelné "mravní vědomí". Tohle mravní vědomí je nám vnucováno nějakým vyšším řádem, jemuž podléhají věci o sobě. Ať děláme cokoli, sami moc dobře víme, jestli je to dobré, nebo špatné, ono nám to totiž poví to, čemu říkáme "svědomí", které je v souladu s přírodním zákonem.
A pak tu vedle "zákonů" bytí máme ještě naše zákony lidské (které bych řekla prapůvodně vycházejí z ohono "mravního vědomí".
Ano,
v bibli nestojí doslova, nepožádám manžela blížní své :-), ale moje "mravní vědomí" mi prostě napovídá, že je to tak v souladu ze "zákonem"....
Užívejte si co chcete a jak chcete, ale pro mě je důležité být v souladu se svým "svědomím".. (a fetování mi tam prostě nezapadá..
PS:
pro toho, on ví koho,
nebyla by nějaká abstrakní úvaha na téma "svědomí" ? :-)

Krásná pohádka, krásná slova, krásný pocit. Krásný večer všem.

Ahoj všichni. Píšete si tu moc hezky :-)
Ráno (teda pro ostatní v poledne :-) mě napadla takováhle myšlenka. Jsme jako malé děti a slova jsou jak dřevěné kostky, se kterými si hrajeme. To co říkáme, co si myslíme a co si představujeme je jako stavba, kterou si z kostek stavíme, každý tu svou. Z určitého pohledu není důležité, jestli si z kostek postavíme hrad, pyramidu nebo jakoukoli jinou konstrukci. Stejně jí za chvíli rozebereme a kostky večer uklidíme. Taky nemá smysl zlobit se na své blízké a vytýkat jim, že si staví jinou skládačku než my :-) Z toho pohledu jsou důležitější naše činy, to co cítíme, jak se chováme, jaká přijímáme rozhodnutí a jak je naplňujeme. Pokud přitom pociťujeme radost, lásku, klid a povznesenost, můžeme to pro sebe brát jako důkaz, že záměr který naplňujeme je pro nás správný :-)
Ty konstrukce slov mi připomněly film, jehož část jsem před vánoci nějakým nedopatřením viděl v TV. Bylo v něm působivě ukázáno, že člověk může mluvit velice hezky, přímo jako dobrý znalec všech v literatuře dostupných duchovních nauk a přitom se může v praktickém životě chovat jako nejmorbidnější masový vrah.
Pro Maju: blahopřeji Ti k získání zkušenosti