Duchovní cesta

Dobrý sněžný večer,
Petře, mrzí mě, e jsem Ti literaturou způsobila nespavost, ale na druhou stranu to hřeje mé dnes velmi neklidné srdce. Je příjemné vědět, že to jen tak neprošumělo hlavami a dušemi, ale nechalo to stopy. Díky.
Evelyn, koťata se už dnes jevila o dost zdravější a při jejich temperamentu je velmi vyčerpávající je udržet v pelíšcích (ale to určitě znáš). Zdá se, že choroba rychle udeřila a rychle odejde (doufám, že i ode mne, protože jsem jí samozřejmě chytla taky).
Mouchožroute (nebo Mouchopotravo? :-), k tomu hle tématu nemám vyhraněný názor, protože nemám dostatek informací. Zda radary škodí nebo ne, netuším, už jen proto, že názorů na to je mnoho a já nevím, kam se přiklonit, neb nejsem odborník. Srdce ale říká - ne. Věci vojenského charakteru se mi odjakživa příčí, protože jde jen o nicneřešící balast, hraní na důležitost. Je to jen jiná forma chování, jakou používají paviáni ve svých smečkách na zastrašení protivníka (ti ovšem upřímněji a účinněji vystrkují holý zadek...). Zde se projevuje pravá podstata zvířecí složky člověka (poznámka na okraj : zřejmě pro svou nechuť k zbraním a spol. žiji s mužem, který má jako koníčka i částečné povolání vojenskou historii :-)), inu to jsou ty životní paradoxy).
Jo, a pro snivce : pohádka SNAD bude, jedna se mi neodbytně tlačí už od rána na mozek a chce ven.

Ahojky všichni!

Klidná kočko, jestli Tvá koťátka schvátila stejná viróza jako mého synáčka minulý týden, tak si nedělám moc naději, že nám napíšeš pohádku :( Bylo to o téměř celodenní péči, a to už je docela velký kluk :) Přeji jim lehčí průběh nemoci a hlavně brzké, brzičké uzdravení. A Tobě hodně, hodně trpělivosti a sil :)

Petře, Tvá básnička :))) chytila mě za srdíčko

Ahojte všichni! Objevil jsem nádherné básničky pod názvem: "Básničky pro všechny lidičky". Je to v archivu Diskuse. Jednu jsem tam hned přihodil.
Evelyn, velice se mi líbilo to zrození duality z Jednoty a vůbec celý tvůj příspěvek. Ten výstižný popis Jednoty - nádhera!
Klidná kočko, přeji brzské uzdravení tvých koťátek a těším se na tvoji další pohádku. Ta první byla tak pěkná, že jsem po ní nemohl usnout. Pořád se mi honila hlavou.
Moucho, rozmísťování zbraní je nešťastná náplast na bolístko vlivných lidí tohoto světa, kteří se mylně domnívají, že klidu dosáhnou změnou vnějších poměrů.
Zhoubné účinky radarů jsou prokázané. Podle svých možností bojuju proti používání mikrovlnek a mám radost když přesvědčím někoho, aby používal to malé sluchátko k mobilu.Tady vidím větší hrozbu. Pracuje to na stejném principu. Tak Moucho, jestli si koupíš sluchátko jsi můj člověk! Ber to nevážně - vážně a tato výzva platí i pro všechny ostatní lidi, kočky kocoury koťata a ostatní zvířata co mají mobily. :-)

jak se vam snilkum libi sebrani ceskeho uzemi pro americky radar(prozatim jen to) a jeho zhoubne energicke ucinky?

Dobrý večer všem,
Petře, krásné, krásné, krásné. Úplně se vidím na místě té slečny (paní, ženy, víly či kdo to byl).
Evelyn, díky za mimořádně hezké vysvětlení duality, je to velmi působivé. Snad mi jednou bude dáno prožít si to na vlastní kůži.
Jinak pěkný večer všem, pokud budu mít čas, napíšu zase pohádku (ale vzhledem k tomu, že obě koťata schvátila viróza nic neslibuji).

Ahojky!
No vida, ono je to tady samý skvělý spisovatel a básník :) Jen pište :)

Ahoj lidi,aby nebyla nuda,přihazuju krátkou básničku ze své dílny a tímto vás všechny srdečně zdravím!

"Šaty ze snů"

Bylo mi dopřáno,vidět tě oděnou
do šatů průzračných,
z našich snů utkaných.
Rozkvetlou zahradou tančící,
vstříc ti jdu toužící,
cítím tep tvého těla,
mé srdce do běla
ohřívá dlaně Tvé,
které pak zpřádají
šaty ze snů.

Jožo, ano, děkuji za doplnění, tak jest. :)

Evelyn, tvoj úryvok by som doplnil:
A potom pochopiš, že niet rozdielov, že všetko jedno jest.

Přesně jako u nás. Tak děkuji všem:)

Dualita je, že slunce svítí a přesto je zamračeno, ale přeji všem hřejivý den.....

Ahojky Jožo a Petře, hezky píšete :)

Krásné nedělní ráno všem :)
K otázce Jednoty se s Vámi podělím o úryvek z knihy Zasvěcení:
"Ptahotep ukazuje na hladkou bílou plochu kamene a táže se: "Co vidíš na této bílé ploše?"
"Nic," odpovídám.
"Co bych mohl na ni nakreslit?"
"Všechno."
"Nuže," říká Ptahotep, "toto NIC tedy v sobě obsahuje VŠE. V tomto stavu tvoří obě dokonalou jednotu. Z jednoty tedy může vzniknout něco poznatelného jen tehdy, když to Něco se od jednoty oddělí, odloučí a z ní vystoupí.
Podívej se, kreslím nyní na tuto plochu zelenou barvou jetelový list. Tvar tohoto listu byl na této desce i předtím, než jsem ho nakreslil, nemohla jsi jej ale rozpoznat, jelikož pozitivní tvar lístku a negativní přirozenost pozadí ještě spočívaly v sobě. Byly zcela totožné. Tvar listu nebyl ještě oddělen od Všeho, obsaženého v tomto Ničem. Tím, že se list objevil zeleně, oddělil se od všeho a stal se poznatelným.
Věz: Cokoli vidíš, je to poznatelné výhradně proto, že se to oddělilo od své doplňující poloviny a tato zůstala v neviditelném, v neprojeveném. Poznání získáš srovnáním dvou stran - pozitivní a negativní, které byly od sebe odděleny.
Nikdy se však nemůže nic projevit, učinit poznatelným, aniž by byl současně přítomen protiklad - doplňující opak - v neprojeveném! Projeví-li se něco pozitivního (moje poznámka: pozitivní a negativní zde není myšleno tak, jak jej my běžně chápeme, že pozitivní je něco dobrého a negativní něco zlého - pouze jako protiklady), zůstává negativní v neprojeveném a naopak projeví-li se negativní, zůstává pozitivní neprojevené. Kdekoli se něco objeví, musí doplňující část být u toho, i když pouze v neprojeveném stavu...
...Tvé tělo je následkem a výsledkem oddělení, je pouze viditelnou polovinou tvého pravého Já. Druhá polovina zůstala v neprojevené, nevědomé části tvé přirozenosti. Spojíš-li tyto dvě vzájemně se doplňující poloviny, můžeš se vrátit do jednoty. Můžeš jednotu zažít, a to ve svém vědomí. Můžeš své vědomí zvětšit, rozšířit, až učiníš nevědomou část sebe zcela vědomou, až vědomě zažiješ svou neprojevenou a neviditelnou polovinu, a tak uskutečníš jednotu ve svém vědomí."

:)

Túžba strieda túžbu a nech je to túžba po čomko?vek, vždy zostane iba túžbou.
Na konci už netúžiš.

Niko,to je něco jako když vypíchneš z rovnováhy třeba bohatství, proto,že se tí líbí a jdeš za ním. Ale bohatství má ve stínu chudobu, která tě pronásleduje tím víc, čím víc se honíš za bohatstvím. Najednou jsi bohatá na úkor druhých. Podle zákona karmy pak budeš někdy v čase uvržena do chudoby, ať poznáš jaké to je. Až to poznáš,jsi moudřejší a netoužíš již víc po bohatství. Tím že ustane touha, dochází ke sjednocení protikladů bohatství a chudoby. Pak zas toužíš po něčěm jiném, dojdeš k poznání pravdy a tak to jde až nakonec toužíš jen poznat čistou pravdu.

Čo je to rovnováha? Veď ak si v rovnováhe, tak pomer zdravia a nemoci je rovnovážny. V takom prípade si zdravý aj nemocný, hehe.
Rovnováha je byť všetkým a ničím súčasne.

ahojky,
nevím jestli si četla pozorně,
ale dva uvedené příklady nemůžou být správné a pravdivé současně.

Ty píšeš o rovnováze.
Nemůžeš být zdravá a zároveň nemocná, ale můžeš být v rovnováze.

Ahojky,
nevím, zda jsi četl/a pozorně, neboť se právě ptáš oním chybným způsobem :) Chceš jednu z myšlenek vyvrátit a nepřipouštíš možnost, že mohou existovat zcela správně a pravdivě obě současně. Jednota nevzniká vypuštěním, vyvrácením či odstraněním jednoho pólu, ale žitím obou pólů v jednom okamžiku. To, že my na Jednotu takto neumíme nahlížet, ještě neznamená, že ona takto neexistuje.
:)

Niko,
na dualitu nemusíme nijak přicházet, neboť právě v ní žijeme, ale to, co si neuvědomujeme, je, že dualita je tu díky Jednotě. Tu nevnímáme. A připouštíme-li pouze jeden pól, pak to vede k bolesti a trápení, budeme-li ale schopni pochopit spojení protikladů, Jednotu, pak nás to osvobodí a přinese klid a mír.
:)

jistě že jednota, pokud bychom mohli s definitivní platností vyvrátit jednu z těchto myšlenek:

K světu náleží bytost absolutně nutná.
nebo
Neexistuje nic absolutně nutného.

A když tohle všechno tak nějak vím a cítím tak to není totéž, jako odhalit a pojmenovat? Na tuhle dualitu přece přichází člověk vlastním prožitím, snad i ponaučením a zkušenostmi. Časem, věkem, životem...
Něco jako existence je dvě polokoule plus a mínus a je na nás kudy tudy?

Niko,
pokusím se tedy napsat něco k dualitě:
Vše má dva póly, ve všem existuje pár protikladů: plus a mínus, muž a žena, kyselina a zásada, dobro a zlo, světlo a tma, vnější a vnitřní, a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna, ke každému pojmu patří i jeho protipól. My potom hovoříme o něčem, že je to např. buď velké nebo malé, světlé nebo tmavé, dobré nebo zlé, a domníváme se, že tyto protiklady se navzájem vylučují, což je chyba našeho způsobu myšlení.
Skutečnost je taková, že existuje Jednota, a to Jednota protikladů. Nevyhnutelným předpokladem vnímání duality je právě existence Jednoty. Třeba dvojka vždy může následovat jen po jedničce, nádech po výdechu, radost po žalu atd. Právě tyto protiklady tvoří spolu Jednotu a navzájem podmiňují svoji existenci. Když odstraníme jeden pól, ztratí se i druhý.
Člověk však vnímá dualitu pouze v časovém sledu, ne současně. A proto se mu zdá, že Jednota protikladů neexistuje, neboť existuje buď to a nebo to. Že musí být buď "pro" něco, a nebo "proti". A tak je třeba pro zdraví a proti nemoci, pro štěstí a proti utrpení, pro dobro a proti zlu ... Přehlíží, že všechny tyto pojmy jsou dvojice, které tvoří neoodělitelnou Jednotu. A on ji nemůže porušit. Kdyby se rozhodl nevydechnout, nebude se moct ani nadechnout. Uznat skutečnost existence Jednoty znamená uznat právo všech věcí na svoji existenci. Ony totiž samy o sobě nemají žádnou cenu, jsou neutrální. Teprve postoj člověka k nim z nich tvoří předměty radosti a nebo utrpení. A tak může být např. samota dobrá i zlá, příjemná i nepříjemná. Nejsou to samy okolnosti, které se nás dotýkají. Rozhodující je náš postoj k nim.
A tak můžeme přepólovat všechny názory a postoje. Můžeme jim ponechat právo na existenci, a tak začneme chápat dualitu jako celek, z vyššího, třetího bodu.
:)