Duchovní cesta

2654125!
6569456, 457442555.

souhlasim s tvym prohlasenim, ze ' Umíme-li si tedy představit, že jsme zrozenou bytostí, pak jí jsme.'.

na druhe strane vsak treba rict, ze predstava nezrozeneho zustane jen predstavou nezrozeneho a je to tedy to same jako jakakoli predstava.

take cesta ztotozneni s tim, co pokladame za nezrozene, neni spravna, protoze se s tim nemuzeme ztotoznit, ponevadz JSME tim uz od prapuvodu. jedine, co se po nas zada je odtotozneni se od nepspravnych predstav a vubec, od predstav jako takovych. CO zna vsechno poznatelne, je nepoznatelno. ono vsak nebude nikdy poznano. nikdo nikdy to nepozna uz jen proto, ze je to znajici sam.

nestoji tedy otazka tak, ze proc se mame ztotoznit s necim, co uz i tak davno jsme, protoze to je nasi jedinou a skutecnou prirozenosti. neprirozenym je prave to, ze ono nezrozene ma jakousi tendenci k zosobneni. a tuhle je nutno odstranit abychom mohli nechat prirozenost samu nechat udelat zbytek.

cely problem je v nevyzadane, dualisticke, ucelne cinnosti. udelat stop vytvareni vln, kdyz nasi prirozenosti je klid. lide maji velikou nachylnost vytvaret specialni vlny a vlnky a sugerovat si, ze je to onen klid za bouri. v podstate vsak neexistuje partikularni akce jak klid vytvorit. klid a mir, poznani a svoboda jsou jeste pred akci...

mohu ovsem souhlasit, ze je to prajednodduchost sama. komplikace ale nejsou evidentni predtim, nez vyvstane aspekt mysli. mysl zprovodi vsechnu moudrost ze sveta proste tim, ze si nepravem narokuje pravo posuzovat kvality a moznosti sveho puvodce. jak se ale muze mysl dostat do bodu, kdy jeste neni ani projekt mysli? mysl, pred prahem poznani umira, ale nikdy se nedostava na prah. mysl ovsem, velice dobre muze poslouzit k dovedeni na onen prah.

netouzim po osloveni, klidne si mne muzes nazvat jakkoli, kdyz chces, akceptuji jakekoli prezdivky, ale moc mne to nezajima. jsem jako ty, jen bez prezdivky.

Krásné ráno lidičky!

:) Ty to umíš tak pěkně popsat :) Dej si prosím do jména aspoň jedno písmenko, ať Tě mohu, i ostatní, oslovovat, ano? Please!

Pro mě je nejdůležitější tato Tvoje věta: "Zajedno s představou je všechno skutečné."
Cokoli si umíme představit, to jest a cokoli jest, to si umíme představit. Umíme-li si tedy představit, že jsme zrozenou bytostí, pak jí jsme. A protože jsme i nezrozeným aspektem, pak si musíme umět představit, že jím jsme a ztotožnit se s touto představou nezrozeného, která se poté pro nás stane skutečností. Možná, že jediný problém pro nás je pochopit, proč si máme zvolit skutečnost - chtít se ztotožnit s nezrozeným. A možná, že až to opravdu pochopíme, opravdu, pak se nám vše bude zdát tak jednoduché a jasné, že se tomu budeme až divit, proč jsme nechápali dříve.
:)

zdar lidi,
pokud se zas dostavame k tematice strachu, rad bych se zeptal, jestli jste uz zkouseli prozkoumat jej i z jine perspektivy nez se bezne na to diva.

je dost bezne, ze lidi na strach pohlizi nikoli z pohledu 'vedomi o sobe' ale z perspektivy zosobneni a prumetu onoho vedopmi do zrozeneho materialu. v tomhle bodu musim souhlasit se vsemi, co rikaji, ze se strach neda premoci.

however, moje zkusenost rika, ze je to jenom podminene platne. strach se jevi jako skutecny cinitel pouze v ramci onoho zosobneni s narozenym materialem. obecne dochazi k silnemu ztotozneni a identifikaci nezrozeneho se zrozenym. pak nezrozene proziva podminky, ktere si vypujcuje od zrozeneho. neni to vsak vylucny stav. pred objevenim se zrozeneho materialu je dostupna 'vedoma neznalost' ve ktere se tyto podminky neprozivaji. jakekoliv podminky zrozeni determinujici jsou tady neznamy.

onen aspekt vedomi, ktery je pred vyvstanim zrozeni, je ovsem identifikovatelny a realne dostupny i v procesu a prubehu identifikace se zrozenim - jeho jedna cast spociva ve sve latentni a nezrozene kolebce, ktera nikdy neni ucastna zrozeni a je vzdy jenom jistym zpusobem pozorujicim a nikym neosvetlujicim, svedkem.

promitnuti se do onoho svedka, resp. lepe vyjadreno, ponechani procesu byti procesem a nepohyblive jsoucnosti byti nepohyblivou jsoucnosti je dosazeno stavu, kde je neaktivnim pristupem vedomi pohlceno Vedomim, jakozto svym svedkem a pak se proces otroceni vlastnostem vedomi obrati v prospech onoho fiktivniho ucastnika a konzumenta vlastnosti. uzivatel a ucastnik se tak stane vylucne bdelym svedkem ucastenstvi procesujicich slozek aniz by ovsem doslo k determinujicimu vlivu na nej prostrednictvim naprosteho ucastenstvi v deni, jak je zvykem u lidi, jejichz vedomi naprosto podlehaji pohybu.

tolik k strachu - on je zavisly na pochopeni, nebo nepochopeni teto vyse zminene stranky veci.

prakticky, cesta k definitivnimu vycisteni podvedomi od strachu a neprijemnych emoci vede nikoli primym aktivnim zasahem vule do uz probihajicich emoci, ale prave odstupem a rozpoznanim, ktera cast vedomi do deni nikdy nebyla zapojena a navratu svetla vedomi k jeho zdroji.

lidsky a proste receno, je nutno poznat, co je samo byti, rozlisit pohyb vedomi od jeho nepohyubu a peclive, se vsi moudrosti, spocinuti v nepohybu, ktery je Vedomi vlastni. definitivni zjisteni 'CO JSME' preventivne leci do nepochopeni a iluzi onoho dusledku, ktery sam sebe identifikuje ve smyslu 'JA JSEM ZROZENA BYTOST'. zjistenim 'co jsme' je tento predsudek ziskany zrozenim odstranen a jakakoli identifikace s postizenym zrozenim zmizi. problemy jsou tu aktualni jenom za predpokladu nepoznani onoho co jsme. poznanim toho se nedospiva k nejakemu presnemu rozhrani co jsme, ale pouze vymizi predstava cehokoli s cim by se nezosobnene svetlo Vedomi dale ztotoznovalo.

pak se da rict, ze se meni vse a presto, paradoxne, nic neni v podstate zmeneno, ale jenom pohled se meni. pohled uz neni fixovan a hypnotizovan silou pohybu jako takoveho, ale prejima vlastnosti stalosti, klidu a harmonie uz jen tim, ze opak byl identifikovan jakozto predmet a sam stred intelektu rozpoznan jako jeho vecny subjekt. subjektu se ale naprosto nikdy nic nemuze jakymkoli zpusobem realne dotknout. vse, co se deje a zpusobuje problemy je miseni se subjektu s objektem - jejich nedostatecne rozeznavani je jedinou pricinou, proc se strach a jine nepriznive emoce mohou stat velice neprekonatelne - /v predstave/. zajedno s predstavou je vsechno skutecne. odliseni predstavy je vznikem odtazitosti od problemu vedomi vznikajicich touto vyse zminenou vedomosti.

buahaha, moc se netlem!
počkej až se ti jednou srdce strachy divoce roztančí, tep zrychlý a dech zúží,
pak budeš rád, že si rád!

Sex je velmi normální věc. A duchovní aspekt života je také uplně normální věc. A Jsou součástí jednoho života, tvoří celek. Nejsou ničím odděleným. Máme pro ně různé názvy ale jsou projevem stejné věci. Života
Sex je fyzickou složkou lásky. Je velmi zemskou věcí. A je zdrojem radosti a tím jde k podstatě.. podobně jako péče o milovanou zahrádka může být cestou, může jí být i sex a láska. když stojí láska přede dveřmi, kdo by jí posílal pryč? Kdo by se jí tajil.. když je tu láska, prýští z člověka a je potřeba jí přijímat.. uplně stejně, jako když se ráno probudím, jedu taxíkem, nebo maluju.
Nakonec cesta vede k životu. Poznání, které nás nevrací k životu je mrtvé. Je to filosofie.

PS: všechny příspěvky o strachu jsem si vytiskla a čtu si si je dokola....:)))))))))))))))))))))

už tu hřmělo i bouře byla!
teď je tu takové ticho...
Hezky si tu mlčíme (teda kromě mě, mě to nejde..) na dané téma....

čekala až zahřmí..

nic mi neni klar, to je klar,
co bych tu asi jinak dělala, aha!

Lokomotivě se zapalujou kolečka!
A novicka Krinolinka Radilka obecná přečetla přes 3000 příspěvků a má jasno. Ty se máš fakt gutt. Wunderbar.

jak o sexu???? co je na tom duchovního?
orgasmus?
nejsi náhodou nějaká jiná lokomotiva?

jo a zamilovnej, to jsem .. jéje

te
´d se nebudím smíchy, luscidní sny jsou taky ty tam.. pořád se mi zdá o sexu.

für nuricha:
přečti si celou diskusi a uvidíš, kdo je kdo a co je to duchovno!
(du bist auch witzig... :-)

ahoj, Loko, kde jsi, co děláš,
napiš, máš ještě nějaké sny?
mě poslední dobou někdo pořád honí, musím utíkat a nejde to, vždycky se vzbudím úplně zpocená, srdce mi buší jako zvon, nic moc pocit, snažím se to vždycky nějak rozdýchat, ale když se uklidním a znovu bych usnula, tak už musím vstávat do práce..
PS: všechny příspěvky o strachu jsem si vytiskla a čtu si si je dokola....
hezký den

duchovno se přece projevuje ve všem né? V každém jinak. U vény vímejak u Lokomotivy italskýma básněma. Asi seš zamilovaný vid?? Ale český buchty jsou český buchty nezapomínej!
Klementýnko ich bych dich vpich. frštést dů?

Zdravím všechny,
Evelynko, poslala jsem Ti majlíka
snad Ti přijde, abychom se mohly setkat.
Čauky

duchovno
Duc Hovno

Já když si zapomenu vyvětrat tak mám taky doma duchy.