Duchovní cesta

Všichni milí zde :)

Posílám Vám proud čisté energie Lásky do Vašich srdcí.

Ahojte všichni zamilovaní

dnes při otevření této stránky se na mě
vylila obrovská vlna lásky, až mě to
chytlo u srdéčka , celou mou bytostí se
prolila horkost.Děkuji.
Miluji Vás všechny a jsem ráda, že existujete a dodáváte ostatním tolik potřebnou lásku. Děkuji.
Děkuji, že si všímáte všeho kolem sebe, zvířátek, prírody, hvězd.
Věřím, že přestaneme být pouhými hledači
světla, a že se staneme jeho nositeli.
Buďme láskou a naše dlouhá cesta po které
jdeme od stvoření krok za krokem skončí.

Ahoj všichni,
>Užijte si sv. Valentýna :)))
>Přeju Vám hodně lásky, štěstí a pěkný slunný den :)))

Milý Petře, jsem ráda, že mi rozumíš :) A moc Ti děkuji za hvězdu, našla jsem ji, je nejzářivější ze všech :)))

Petře, Ty jsi prostě nenapravitelně kouzelný romantik. Pusu na čelo na dobrou noc a dívej se na hvězdy, řeknou Ti vše.

Hezký večer všem!
>Milá Evelynko,za Každé Tvé písmenko pro mě ti posílám sladkou pusinku, a to platí i v případě, že bych Tvá slova četl po zpátku, i tak bych Ti rozuměl :)))
>Děkuji za každé zvířátko, které mi na svých procházkách pozdravuješ.
>Právě teď jsem se vrátil z procházky, žádné zvířátko jsem v té tmě neviděl, za to ta nádherná noční obloha, posetá hvězdami! Hned jsem si vzpoměl a jednu jsem tam našel jen a jen pro Tebe. Vůbec jsem neřešil, jak to ovlivní Tvé ego, protože jsem to pro Tebe udělal z prvotní, nevinné, čisté lásky, která proudila z mého srdce do Tvého. Najdeš si na obloze svoji hvězdu, tu ode mne? Je to ta, co se Ti líbí nejvíc ze všech. Právě tu jsem pro Tebe vybral a nazval ji po Tobě: "EVELYN". Jak vznešeně to zní do ticha prázdnoty! :))
>Dík Vám všem, že záříte, jak hvězdy na noční obloze!

Uvědomila jsem si špatné vyjádření své myšlenky, a tímto to napravuji:
"Ale říci: "Buď pokorný a tichý ve své radosti," to je podivné, že? Ne, myslím, že i to je normální reakce." Druhá věta měla znít takto: "Myslím, že vnímat tuto myšlenku jako podivnou, je normální či běžná reakce."
:)

Milá LEO, díky!
Máš pravdu, že jsme s manželem jako siamská dvojčata. Já mám víc "větroplašské" energie, proto mě to láká si zajet někam i sama, ono je to ale člověku i vlastní :) My dva jsme však pro sebe souzeni, abychom se vzájemě podporovali a pospolu vyzrávali - např. mému muži začaly zdrav. problémy ve stejné době jako mně - to není náhoda.

Má slova byla určená pro Petra, možná mi porozumí, možná ne :) Vyjádřením svého názoru jsem mínila svoji první odpověď Tobě.
:)

neznělo to jako pouhý názor, "prosím, buď takový a makový".
Tak jako se lidé dělí o svůj smutek tak se chtějí podělit o svou radost. To je NORMÁLNÍ reakce. Jak se s druhým o jeho "emoce" podělíš je na tobě. Já když se raduju, tak se blízcí radují se mnou a naopak. Nebudu je prosit, ať to zklidní. Sorry.

Ještě něco: Kdyby si zde někdo postěžoval, jak je zoufalý a má těžké trápení a bolest a já mu napsala, aby tuto bolest tak moc neprožíval, nenořil se do ní tak do hloubky, tak by to obecně vyznělo jako normální. Ale říci: "Buď pokorný a tichý ve své radosti," to je podivné, že? Ne, myslím, že i to je normální reakce. A jsme zase u lpění :)))

Klidně ať se každý raduje po svém :) Nikdo nemusí následovat ničí názor, jen jsem vyjádřila ten svůj, stejně jako Ty.
:)

Viděla jsi někdy bezprostřední děti, když se z něčeho radují, jak výskají a poskakují?
Nezazněl tu názor, že bychom měli být jako ony?
A nebo bychom tedy měli spíše následovat názor paní Míly Tomáškové?
A co kdybychom nechali každému,
ať se raduje po svém?
hmm? :-)

Já vím, že to asi zní zvláštně, ale z vlastní zkušenosti vím, o čem mluvím. Na pomoc si vezmu slova paní Míly Tomášové, české mystičky a jogínky:
"Buďte u zevní radosti malí a pokorní, a pak nebude tak tvrdá ani příští vlna bolesti, která nutně přijde jako vyrovnání dvojnosti, jako spojení protikladů."
Prožívat vše jako jemné vlnky na tiché vodní
hladině a nikoli jako "metrové" vlny na rozbouřeném oceánu.
:)

proč, když má někdo pocit štěstí, nemůže výskat a radovat se a má ho prožívat s pokorou a tichostí? aby někoho nenaštval?

Krásné ráno všem :)

Lokomotivo

Hezké ráno všem :)))
>Lokomotivko, ve tvém příspěvku jsem našel odpovědi na všechny své otázky Bytí a věřím, že je tam najdou i všichni ostatní. S radostí sleduji, kolik moudrosti je ukryto všude kolem, v lidech, zvířatech a celé přírodě. Jsem šťastný, že mi je dopřáno žít a zůčastnit se všeho dění i tady na "Duchovní cestě". Lidičky, všem vám děkuji za Vaše příspěvky, Jste všichni úžasní a těším se na další :)))

O lásce a sebepřijmutí.

Člověk není připraven žít s jednou osobou celý život. Tak jako roste v lese buk, stejně jako modřín, jsou lidé, kterým je dáno prožít překrásnou pohádku života v lásce k jednomu člověku. Ale pokud se sami kolem sebe podíváme, není jich příliš mnoho. Sami pak zažíváme, jak láska přichází k různým lidem v našem okolí, ale naše vnitřní nepravdy a lži nás nutí zabíjet takovou lásku. Zabytí lásky je nejhorší věcí. Kdo zabíjí lásku, nebude žít. Stihnou ho choroby nejtěžší.

A může být láska vůbec zacílena na jednoho člověka? Jak by mohl nesvobodný člověk milovat? Takový člověk nenávidí sebe za to, čím není. Že není tím, čím by "měl" být. A druhého můžeme milovat jen pokud milujeme sebe sama. Pokud nemilujeme zcela všechny složky svého já, pokud dělíme svou osobnost na stinnou a světlou stránku, pak se naše já rozpadá ve dví. Nejsme v harmonii. Nejsme v pravdě, zacilujeme se na vnější věci a hledáme štěstí jen jako kompenzaci. Pak těžko někoho milovat. protože s láskou přichází i nenávist. Rozbyli jsem jednotu ve dví a proto milujeme ty, kteří se nejvíce podobají nám samotným v tom, čeho si na sobě vážíme. A nenávidíme ty samé za to, jsou li nám podobní v něčem, co sami na sobě odmítáme.

Je-li člověk takto, je život nekonečným hledáním nemajícího konce. Pouze pohledem dovnitř, poznáním sebe a přijmutím toho co bylo, a jak nás to poznamenalo a toho, kým a čím jsme teď, v tomto přítomném okamžiku, nám pak dovolí pocítit lásku.

Ale tato láska už není ohraničená. Je to láska, která přichází skrze svobodu. Skrze osvobození se. Taková láska nemůže být cílena jen k jednomu člověku. A nemůže také nikoho vlastnit. Čisté Já miluje mnoho mnoho lidí, a třeba jednou budu moci říci, že tato cesta vede k naprosté lásce ke všem tvorům.

A protože je tato láska láskou, protože je skutečnou, nemá být dávána na odiv, jako třpytivý drahokam. Proto, když "dva milují" třetí to nemá vědět.

Proto "V době veliké lásky nikdo, kromě Boha Otce, neví o jejich sňatku"

Pokud je láska svobodná, pokud nejde o iluzi lásky. Pokud nejde o jedovatou směs vlastnictví a lásky, pak milujeme tak, že především dobro druhého máme na mysli. Ale ne tak, jak si představujeme "dobro". Naopak. Žádné pomáhání, jen čistá láska. A když milovaný po něčem zatouží, smíme mu s tím pomoci. A pokud po tom zatouží, musíme mu to dovolit. I kdyby by byla jeho tužbou láska k někomu jinému, musíme mu dát možnost ji projevit. Jedině to vede k životu, pak je láska živá. Budeme-li se lásce snažit bránit, pak ji spoutáme a zahubíme, nebo ji zahubíme rovnou.

Svobodná láska nemůže být věcí dvou pokřivených neplnných duší. A plnost nedosáhneme skrze odmítání, ale naopak skrze přijetí všech svých složek i těch temných. Je dobré o nich mluvit, to nás nutí je přijímat zcela. Udělejte ze svých temných stránek věc, kterou budete druhým ukazovat stejně tak, jako ty světlé. Naučte se s nimi žít, přestaňte je schovávat. Nemusíte je realisovat, ale taky je neskrývejte, protože pouze skrze přijetí můžete dojít plnnosti. A je-li láska plnná, je prostá spoutannosti.

"Živý je, Magdaleno, jen ten, kdo ač se nachází kdekoli, neodsuzuje druhé" A jedině ten, kdo nesoudí sebe, dokáže nesoudit druhé. A tím není pánbíčkář, maskující svou složku, kterou si demonisoval a kritizující proto druhé a poukazující i na jejich chyby.

Pouze člověk, který se osvobodil a poznal sebe sama, takový, který je plnný sám sebe a sám v sobě. Takový člověk je pak plnný lásky a plnný života.

Mnoho zla je na této zemi, mnoho lží řekl ďábel. Dábel je lež, nikoliv hřích. Magdaléna žila v hříchu a přitom v pravdě. Plno lidí žijí beze hříchu a přitom jsou vyschlí, bez života, bez lásky.

Nepoutejte lásku do svých tužeb, do vztahů, které se "nesmí" přetrhat. Nechte ji volně plynout a téct. Nesnažte se jí vnucovat své představy a svou vůli. Pak se stane, že vás obteče a najednou bude všude kolem vás. :o)

Pro Evelyn : Já jsem tu zase jenom na chvilku :-) ,ale dobře víš, že vás z povzdálí sleduji :-)
Pro Martinku: Milá Martinko. To že nám něco vadí je důsledek působení našeho ega. Že se nás něco příliš dotýká. Chápu, že chceš být soběstačná a na nikom závislá. Napsala jsi: že já mám inv.důchod mně nikdy nenadhodil jedinou výčitkou a přesto mi to vadí. Co ti na tom vadí? Že on vydělává a že tě musí všude vozit? Podívej se na svůj život s manželem jako na symbiózu a nebo jako na dokonalou dělbu práce. On pro tebe udělá to a ty pro něho zase něco jiného.Všechno dělej tak, jako by to mělo být naposled a to s láskou.Vím, že jsi moc šikovná a dokážeš hodně věcí a vlastně jsi už hodně věcí dokázala.

Zdravím Tě zde, po dlouhé předlouhé době, Leo :))) a naprosto s Tebou souhlasím.

Petře, já se dnes do přírody nedostala, ale hned zítra ráno :) Jen jsem se setkala s dvěma zajíčky na silnici a domlouvala jim, aby se rozběhli vpravo, takže na pozdrav od Tebe se nedostalo. Zítra to napravím :))) Volavka i beruška byly jistě krásné. I je zdravím dodatečně :)