Duchovní cesta

Krásné dopoledne všem.Posílám trochu poezie. Šero již zvolna nad krajem padá a s mlhou nad lesy oponu spřádá.Ať truchlohra,či komedie,opona padá,dohráno je.Znás každý jinou úlohu hrál,jeden byl žebrákem,druhý byl král...já hrál jsem rybáře,jehož proud nese vdál.Chvíli jsem králem byl,pak žebrákem se stal!

Hezké zasněžené ráno :))
>Moudrost Bytí nacházím nejraději kdesi uvnitř pohádek, básní, povídek a příběhů.
>Nemůžu si pomoct, tady, když se objeví něco pěkného, je to jiné, než kdybych si sám otevřel knížku. Voní to životem, láskou a touhou udělat jiným radost. Hřeje to u srdíčka.
>Ať se vám, přátelé, daří v novém týdnu. Připojuju se k Evelyn, mám vás taky všechny rád. :)))

Milí přátelé, krásné ráno :)

Probudila jsem se za ticha zasněžené krajiny a vy?

Poustevník
V dřevěné chýši na břehu jezera žil poustevník. Celé dlouhé dny jen hleděl na hladinu jezera, bloumal po břehu nebo vyspával ve své chýši. Připadal si již hodně starý a znavený životem a tak trpně vyhlížel, kdy si pro něj přijde Smrt a vysvobodí jej. Smrt však stále nepřicházela. Jednoho dne to poustevník už nevydržel, uvázal si na krk těžký kámen a rozhodl se skoncovat se životem sám. Skočil do jezera v místech, kde bylo nejhlubší a klesal nezadržitelně ke dnu. Když pod nohama ucítil konečně pevné dno, byl překvapen, že je stále živ. Rozhlížel se kolem sebe a přímo před sebou viděl kovanou bránu, před kterou stála krásná mladá žena.
"Kdo jsi?" zeptá se poustevník.
"Jsem Smrt," odpoví mu.
"Představoval jsem si tě úplně jinak," překvapeně na to poustevník.
"Myslela jsem, že se mě už nemůžeš dočkat," říká Smrt zklamaným hlasem.
"To je pravda, čekám na tebe již dlouho. Můžeme se hned vydat na cestu," uklidňuje ji poustevník a vykročí k bráně.

"Nespěchej tak!" zadrží jej Smrt. "Tušíš vůbec, kam jdeš?"
Poustevník se na Smrt překvapeně podívá a odvětí:
"Přece na onen svět, kde budu moci konečně v klidu spočinout v náruči Boží. S nebeskými anděly dovádět a zpívat, obdivovat krásu stvoření, zůstat navždy mladý..."
"Hohó, jaký omyl!" zvolá užasle Smrt.
"Říká se o mě, že jsem milosrdná, proto tě nechám nejprve nahlédnout za práh Brány smrti, dokud do ní sám nevstoupíš."
V její ruce se objevil blýskavý stříbrný klíč a brána se lehce pootevřela. Poustevník neváhal a mezerou ve dveřích nahlédl dovnitř. Spatřil sám sebe jako ducha, který křížem krážem obchází zásvětím a smutně se dožaduje pozornosti zdejších veselících se bytostí.
"Oni mě snad nevidí!" obrátí se vyčítavě na Smrt.
"Nevidí ani neslyší, stejně jako ty jsi přehlížel ostatní na zemi. Posmrtný život je jen pokračování toho pozemského, jen v jiné úrovni," vysvětlila mu Smrt právě spatřené děsivé obrazy.
"Svůj život jsem přece zasvětil Bohu," brání se poustevník.
"Bůh si od tebe nikdy nežádal takovouto oběť. Kdo opravdu miluje Boha, miluje své bližní. Kolik lidí jsi učinil šťastnými? Kolik jsi jich vyslech a odlehčil jejich trápení a smutku? Kolika z nich jsi řekl: mám tě rá?"
Poustevník posmutněl a poprvé se hluboce zastyděl za svůj promarněný život.
"Jak rád bych vše napravil, kdybych mohl," pronesl upřímně. Smrt se usmála, zavřela bránu a klíč ukryla v dlani.
"Říkala jsem ti, že jsem milosrdná, proto ještě dostaneš šanci. Vrať se zpátky, odkud jsi přišel a žij tak, aby naše další shledání bylo již radostnější," řekla.
Potom prudce rozmáchla rukou, až se vytvořil silný vír, který poustevníka vynesl až na hladinu jezera. Poustevník neváhal ani chvilku a rychle ze svého krku uvolnil smyčku provazu, na jehož konci visel těžký kámen. Těžce zalapal po vzduchu, který se mu náhle zdál tak čistý a svěží. Vylezl na břeh a dlouho pozoroval ptáky na modré obloze. Pak vstal, rozloučil se se svou chýší a vydal se s nadšením a pln očekávání vstříc novému životu. Cítil se najednou tak mlád a plný života...

Teprve tváří v tvář smrti se učíme opravdu žít.
Mám vás ráda.
:)))

Zabudnuť a byť dialej?
Zdravim vás všechny hodné, tak hodné a moudré lidičky a moc mě mrzí, že jsem vás dnes propásla.
Jé vy jste na mě mysleli...
A moudrá víla Evelína hned s učením na mě...
:(ty to víš lesní žínko Evelinko, že to teď flákám, po prve za těch 5 let..
Nebo spíš tomu nepřikládám takovou důležitost. To bude gut!!!!!
To vysvětlení pro děti je vážně parádní Evelyn a všechno co jsi psala je krásné:)

Modrá housenko, to je škoda, že jsem tě prošvihla, mohlo to být modré setkání..
Určitě příště:))
Mám vás moc ráda a nic vtipného mě nenapadá, takže všem přeji pěkný večer a krásně teploučko u srdíčka:)))
Vaše nička..

:)
Som rada, ze moja hlava je ako - tak prazdna a nezaobera sa podobnymi konstrukciami.
Pretoze ono je naozaj najlepsie vsetko pocute, citane ci vykonstruovane - ZABUDNUT.

Odpusťte, přátelé, ale už se v tom nějak ztrácím. Na můj kočičí mozeček je to příliš složité.
Klementinko, není to tak, že mě nic nevytočí (kéž by :-), pracuju na tom). Kdybych slyšela tu paní s kočkou naživo, taky by mě to patrně nadzvedlo, ale ta úvaha o odpuštění by už následovala sama.
Evelyn, pohádka - hmmm. Všechnu svou tvůrčí energii momentálně věnuji uzdravení svého zraku, a na psaní nemám ani čas, ani příliš sil (druhá věc, se kterou se potýkám, je mnohem prozaičtější, a to tvorba účetnictví daňového přiznání :-)). Přičemž mě napadá, že bych vlastně mohla napsat pohádku o očích a o tom, proč vlastně nechtějí vidět svět jasně... uvidíme, třeba z toho něco vyplave.
Moje starší koťátko (tříleté) taky nedávno narazilo na problematiku smrti a života a rozhodně se nehodlalo spokojit s tím, že je to tak na světě zařízené. Vysvětlila jsem mu to podobně jako Evelyn ve svém příměru, ale s tím, že někteří lidé věří v toto, někteří v nebe a peklo a někteří nevěří v nic. Co z toho je pravda, mu (a nám všem) bude odhaleno až v tu správnou pravou chvíli, ať už po smrti nebo za života. Zdá se, že ho to na čas uspokojilo, ale vzhledem k jeho štíří záhadomilné povaze myslím, že takové debaty budou častější.

ano Evelyn... "já" je myšlenka,která se oddělila od "JÁ" a my jí vnímáme jako oddělenou... ano,rozumím všem tvým slovům...
a teď tohle vysvětluj čtyřletýmu klukovi co se zeptá na život a na smrt.Mám mu vyprávět o převlíkání šatů,když to tak docela úplně pravda není? protože to není "on" kdo si je převlíká...
Myslím že férovější je říct... "protože jsme tě s mámou chtěli" :))
klementiko ... ty jsi hraběnka du Barry,jsi i napoleon a kůň a nebo taky ten oves.. zrovna tako jako jsem to já.. i když to mozek odmítá přijmout.Myslím že všechny školy co jsme obsolvovali a všechny knihy co jsme kdy přečetli i všechny moudra v nich co jsme si jimi nacpali mozky,jsou vlastně k ničemu.... :)
přeju všem hezký víkend a někdy zase na přečtenou....

Housenko, podle mě nejsi Napoleon, tak jako já nejsem hraběnka Du Barry ... :-)

Modrá housenko,
záleží na tom, z jaké roviny se na to díváš. Z pohledu "Já" existuje pouze Jedno. Není já a není ty, není tady a není tam, není teď a není potom. A nebo si to můžeš říci opačně: já jsem ty, tady je současně i tam, teď je i potom. "Já" jest.
Z pohledu "já", už existuje buď jedno a nebo druhé. Toto jsem já a toto jsi ty. Jsem-li tady, pak nemohu být tam atd.
Takže JSI napoleon, jeho kůň i oves a současně jsi napoleon nebo kůň nebo oves, neboť "já" je myšlenka, která se oddělila od "Já" a my ji jako oddělenou vnímáme, i když ona současně jest i celistvostí.
:)))

ano?
inu potřeba spánku, jídla, pití.. dělej co dělej, bez toho se neobejdeš :-)
A závislost? Když si jí definuješ a uvědomíš, máš na půl vyhráno :-)

(r. 2002)
(asi takto:)

Obnažení v smere vetra,
bez túžení a bez svetra,
nahí v daždi stojíme,
v myšlienkach sa spojíme.

Štyri živly v každom z nás,
pomáhajú obísť čas.
To vzájomné h?adanie -
- bludiskové strácanie.

Strácame sa v cudzích telách,
pravda v našej h?bke tlela,
kým ten požiar neuhasil
vodomet tej cudzej krásy.

Zhasíname v iných
mierou našej viny,
v okamihu túžob
zabíjajú ženy mužov,
v okamihoch chcení
zabíjajú muži ženy...

Bavime sa o potrebach, o nasich zavislostiach. Tam nie je podstatne NA COM. Tam je posdstatna zavislost ako taka.
:)

to jo, holt jsme lidi, dělej co dělej..
A co taková rodina, to je taky taková malá skupinka, ne??
A nebo my, diskutující na "duchovní ceste", taky taková jedna láskyplná skupinka :-)

Vies, ono uz potreba patrit do nejakej "skupiny" nieco navrava...
Tak ci tak patrime do jedineho Celku, ale ten je o niecom uplne inom ako nejake umelo vytvorene pseudocelky.
:)

:)
Clovek, ktory podlahne skupine, podlahne vlastne aj sam sebe...

d.,
Pamatuješ na ten případ, jak se skupinka lidí v lese "na povel" zasebevraždila?

Násilím jde lecos, no na jak dlouho a za jakou cenu,
jemnný, psychologický nátlak, ten třeba ani nepostřehneš, a náhle skáčeš, jak někdo píská..

Nasilim to urcite nejde. A skupiny?
Nie, to nejde hromadne a na povel.

Skor ci neskor...kazdy sam... objavi sposob...v sebe
:)

Klementinka,
nepovedala by som "zbavit".
Co takto ovladnut, pretransformovat?
Ved sa pozri okolo seba. Su ludia, ktorymi to "lomcuje", ale su aj taki, ktori su v tomto smere nad vecou (bez toho, ze by tym nejako trpeli, resp. si to kompenzovali inak)
:)

Modra housenka,
:) pekne napisane.

já ti nevím, d.,
otázky pudu, inu, jsou tací co šli za své přesvědčení (proti svému pudu sebezáchovy, na hranici, ale valná většina přistoupí na to, že se "země netočí" a ne proto, že jsou špatní, ale prostě proto, že pud je silnější.
Od toho jsou různé skupiny, že, které mají své metody, jak "pudů" zbavit. A je pravda, že to mnohdy zní tak krásně a kouzelně, že se v tom jeden úplně ztratí...