Duchovní cesta

Kokokoko dák,
svobodně otvírám zobák.

Chrochty, chrocht,
život je nekonečné čochty, čocht.

Ihá,ihá,
život je otevřená kniha.

Haf, haf,
z ničeho již nejsem paf.

Mňau, mňau,
necítím již žádné au au.

Ahojky:-)))

Není nad zrcadlo...jenom se před ním člověk nesmí nakrucovat stále, aby ho neměli za narcise:-))))

Kočičko, také zažívám podobné stavy, že bez emocí přecházím věci, co mne dřív emočně dostávaly (např. politika:-)))

Ale víš, že se mi pak vždy po emocích zasteskne a když se mi fakt nic zlého neděje, tak si prostě musím nějaké to psycho vytvořit:-))

Fakt by mne to zajímalo, kdyby se tady někdo takový vyskytl, kdo Ví - jaký je to život úplně bez emocí a zda se mu někdy nezasteskne:-)

Krásný den! Já vyrážím opět do přírody a budu se těšit večer. Třeba dnes přijde ten slibovaný alchymista:-)

Krásné dopoledne :)

Růženko,
nikdy jsem nikde nenapsala, že já jsem "za vodou", že jsem "osvícená", že jsem se "uvědomila v Já" :) Mé příspěvky začínají slovy: myslím si, řekla bych, podle mě, z mé zkušenosti atd. Snažím se pro sebe najít tu správnou cestu a v rámci toho mého snažení si o tom ráda popovídám s ostatními, mají-li zájem.
Pokud vás něco irituje, pak vězte, že vám nastavuji zrcadlo, stejně jako vy mně :)

K tvým otázkám se vrátím později, teď musím jít nakrmit tu dravou zvěř doma :)
Klidná kočička to napsala moc hezky :)

Mějte se :)))

Růžo, tak to je hřebíček na hlavičku. Nevidět na chlapy, to mě teda taky štve. Jenom si asi neuvědomuju, jak moc. Ono o to cvičení zas tak moc nejde, to mi problém nedělá. Problém je vybudovat si ten správný entuziazmus - bohužel jsem tu chvíli, kdy mě opouštěl propásla a nechala ho utýct. Teď se ho budu snažit přilákat zpět, už kvůli těm chlapům :-)).
Jinak já taky nevím, jak to mají vědomí lidé, ale myslím, že se štěstím nebo neštěstím už to nemá nic společného. Bytí přece nemá žádný emocionální náboj. Přijímají vše, nechávají vše proudit a nedělají si na duši uzlíky šťastný-nešťastný,věřící-nevěřící. Zda mají nějaké emoce, netuším. Kdysi se tady v diskuzi vyskytl někdo, kdo říkal, že VÍ. Bohužel nám ale nepřiblížil, jak funguje v běžném světě.
Podívej, příklad ze života. Nedávno nám opět vykradli auto. Přímo před domem, za bílého dne. Už se to stalo tak popáté,pošesté, ani to nepočítáme. Vždycky mě to dokázalo vytočit do nemožnosti - jak to, že někdo ničí cizí majetek k vlastnímu obohacení? Jak teď budeme bez auta fungovat (je to do velké míry pracovní nástroj Kocoura a když se nejezdí, tak se nevydělává (pozn. ale není taxikář :-))? A hlavně - kde vezmeme na opravu??? Až mi z toho bylo vždycky fyzicky blbě a zlobila jsem se ještě týden poté.
Teď jsem jen pokrčila rameny, řekla, že se to nějak vyřeší a peníze sice nejsou a nebudou, ale někde je holt seženeme. Vůbec se mě to emočně netklo, ačkoli jsme tím měli opět zkomplikovaný běžný život, nehledě na peníze, jež nám doteď chybí. Ale opravdu se vyřešilo.
Otázka zní: zastihla mě poslední nepříjemnost pouze v dobré náladě, že jsem ji tak snadno přešla? Nebo jsem už tak otupělá, zvyklá, že mě to nezasáhlo? Nebo se ve mě budí něco, co ten most mezi teorií (vím, že všechno má důvod atd...) a praxí (kruci, proč zase já?) bourá? Nevím, jen vím, že tahle varianta, kdy to citově neřeším, je pro mě lepší.
A další otázka, na jejíž odpověď jsem opravdu zvědavá : zapříčiní můj nezaujatý postoj to, že se situace už nebude opakovat?
Jo, a ještě jak si někdo výše stěžuje, že to tu duchovně stagnuje - někdy je prostě dobré mlčet, když není proč mluvit. Neboj, ono to zas přijde.

Dnes se mi nějak nechce spát...fyzická práce mne nabyla a tak ještě ke Klidné kočičce:-)

Také jsem kdysi zkoušela oční cviky, ale moc dlouho jsem to nevydržela a oči se mi nezlepšily (ale na únavu očí to funguje perfektně)... začly se zlepšovat až po čase a z ničeho nic...no ale v těhotenství se zase zhoršily:-) No nějak moc to neřeším, protože nosím kontaktní čočky a nemám s nimi žádný problém. Kdybych měla nosit pouze brýle, tak bych asi začala cvičit, protože brýle omezují zorné pole a to mi docela vadí.

No ve stádiu kolem tří dioptrií mne štvalo, že nevidím do tváří lidí...takže kdybych jako ty chodila bez brýlí a bez čoček, tak pro mne by pro další cvičení byla ta motivace zase vidět dobře do lidských tváří ( a na chlapy:-))

Hezký večer:-)
Evelyn, jak píšeš "vědomý člověk nic takového neřeší, prostě ví, proč se věci dějí tak, jak se dějí, žije svůj život naplněný až po okraj a je šťastný" víš to nás spící kulhavé růženky fakt irituje... ono nám to zní jako duchovní namyšlenost:-)))
Ne vážně, to nikdy necítíš ani bolest nad těmi ostaními, kteří jsou "nevědomí" a skučí v "mukách pekelných"? :-))))
Žije takový vědomý člověk ještě v tomto duálním světě a nebo se z něj nějak již dostal? Zde přece jde vše v protikladech --- "jednou si dole a jednou nahoře - jednou jsi šťastná a jednou nešťastná". Jasně, že když toto chápeš, tak seš vlastně svým způsobem šťastný, ale v tom okamžiku přítomnosti, kdy cítíš bolest?? Cítíš jí někdy nebo ne? To mne fakt zajímá?
Já osobně vím proč se věci dějí vždy až po určitém čase, kdy se vyjeví, že vše mělo svůj smysl a vlastně to bylo dobře. V okamžiku přítomnosti někdy vím a někdy pouze "čumím:-)".
Ohledně víry ( v boha, kosmický zákon, boha v sobě či jak to kdo nazývá), chápu, že vědomý člověk prostě ví, ale co takové běžně víry, jako třeba, když mám nemocné dítě, tak věřím, že se uzdraví a zároveň mne občas mohou popadnout pochybnosti. Jak má toto vědomý člověk? Vůbec to neřeší, protože ví, že to co se stane je vůle boží? Nebo dokonce předem ví, co se stane a šťastně to přijme, ať to dopadne jakkoliv?

No trochu jsem se s těma otázkama rozjela, ale snad mi odpovíte rádcové moji:-)

Šanelín (to je hezké :),
tak ať tě ta angína co nejdřív pustí :)
Hezký večer a dobrou noc :)

Šanelín,ty jsi pěkně paličatá,myslím ten dovětek s pozdravem.Ale,jak píšeš sranda.
Tak někdy jindy.O vědomí.
Evelyn měj se a díky.
Do altánku mě nikdo nezval,já nemám ráda když se něco plánuje,miluju okamžité akce,ty jsou nejlepší.
Tak dobrou.Půjdu taky do hajan.

Z Castenady nemám nic,jelikož nevím kdo to je.
Vědomí,ať ukotvené nebo ne mám z vlastních prožitků.
Duchovně to stagnuje: to je fakt,přečetla jsem si minulé příspěvky,bylo to zajímavé.
Taky sedím doma,mám zaracha.
Dala mi ho angína.Včera jsem byla na zahrádce u hospody,ne v altánku u čajovny.A místo čajíku si dala pár dobře vychlazených piv.Vědomí mám ukotvené v tomto světě,pěkně mě bolí v krku,půjdu si radši lehnout.
Tak dobrou všem učitelkám a Castenádům.
Taky zdravím všechny jdoucí i ty pokulhávající,vševědoucí.

Tydít,
zdravím tě a přeju brzké uzdravení, ať můžeš do altánku za Lokotkou :)

kokošanel,
s iritusem ti také nepomůžu, ale ani to není třeba, pokud to opravdu bereš s humorem :)
Učitelka nejsem.
:)

To:šanelin
Tebe ta Evelyn,ale opravdu irituje,ale proč,každý jsme nějaký a jestli je učitelka,tak ať je,učitelé to nemají lehké.
Evelyn každému pěkně poradí,mě nevadí je sice trošku taková ta moudrá makovice z Makové panenky - večerníček.Ale ať je.
To ukotvené vědomí,to máš asi z Castenady,nebo ne?
Trošku jsi to rozproudila,duchovně to tady stagnuje.Kdepak je Lokomotka,asi někde v altánku,ten se má,takový krásný večer,já jsem nemocná a sedím doma.
Ach jo,zdravím všechny jdoucí.

Vědomý člověk...
A to je jako kdo?
Všichni máme v sobě vědomí,většina ho má ukotvené v uvědomění světa,tohoto světa.
A to je "terno",myslíme si a všechno "víme", nežijeme naplněně,přežíváme jen. "Šťastně"?
Evelíno,Evelíno,ty jsi paní učitelka,že?
Zase iritus,nemůžu si pomoct,ale sranda.

Klidná kočko,
tak to gratuluju, je to skvělý úspěch :) Je vidět, že, když se chce, tak to jde. A moc a moc ti přeju, aby se ti chtělo i dále :)
Hm, že by sis slíbila nějakou odměnu, která bude stát za to? Něco zcela mimořádného, vyjímečného... Jinak mě zatím nic nenapadá. A držím palečky.
:)

S očima je to složité. Objektivní zlepšení je významné - z -4,75 dioptrie mám teď na jedno oko 3, na druhé 2,75. To je myslím docela úspěch a ráda se za něj pochválím. Na druhou stranu, s tím zbytkem už po nějakou dobu nemůžu hnout. Zjistila jsem totiž, že brýle už k životu nepotřebuju, (až na nějaké výjimky), tak je prostě nenosím. A ve své vrozené pohodlnosti už jen těžko hledám vnitřní motivaci k odstranění i toho zbytku dioptrií. Ono totiž nejde ani tak o výdrž ve cvicích a čas tomu věnovaný, jako o emoční náboj, který tomu přikládáš. Prostě, když jen mechanicky cvičíš, nic z toho není. Když cvičíš s nadšením a vědomím, že to pomáhá,jde to samo. Ale nadšení není (aspoň mně) shůry dáno, musím ho v sobě mohutně dolovat. Bojuju s tím denně, věř, že to nechci vzdávat, ale zřejmě potřebuju zase nějaký silný impulz zvenčí. Čekat na něj, to bych se načekala, takže teď pátrám, čím bych se tak nějak mohla "nakopnout" sama.
Má někdo nějaký nápad?

Krásné odpoledne :)

Růženko,
já bych řekla, že vědomý člověk nic takového neřeší, prostě ví, proč se věci dějí tak, jak se dějí, žije svůj život naplněný až po okraj a je šťastný.

Klidná kočičko,
:)))

Ještě jsi vytrvalá v očních cvičeních nebo jsi to vzdala? Zaznamenala jsi zlepšení?
:)