jsem milenka ženatého muže

já jsem si žila svůj život, své dení starosti, radosti, e svém vlastním světě se svým manželem,rodinou...Potkala jsem ho úplně náhodou, prostě tam stál. Cizí chlap na opačném konci dva metry širokého chodníku. Podívali jsme se na sebe, jestli to mohlo trvat tak maximálně 8 vteřin, nevím.Jestli se mi líbil? Jestli jsem ho chtěla do postele? Ne... prostě to byl on,ten můj pravý...ten na kterého každý z nás čeká, možná někdy i celý život. A najednou miluješ, tak moc, až tě bolí žaludek...nemůžeš spát, jíst, nic. Nemyslíš na nic jiného než na něj, pořád, pořád, pořád dokola.Jdeš na nákup a venku zjistíš, že vubec nevíš co máš v tašce. Jedeš na červenou...Láska je jako virus...totálně ti naboří systém a ty se dokážeš zresetovat jenom když se konečně vidíte. Skončili sme to, u kafe a bolestně... za tři minuty co jsme se venku rozloučili jsme se vrátili... protože se potřebujeme vzájemně ve svých vlastních světech, kde zbyde časem jen spoušť až se to provalí...ale láska vyhrává a my bez sebe už nedokážeme žít. A rozum? Jak by tohle mohl ovlivnit?! Vždyť jede po jiné koleji....

Pro nevím, nevím: Neuvažovali, prostě nechceme ublížit těm doma. Nejhorší je, že se známe všichni mezi sebou - naše rodiny, máme další společné známé, asi by situaci nerozchodily. Nevím, jak vnímá svoji polovičku, nikdy jsem se neptala, ale jeho žena si občas stěžovala, že spolu moc nekomunikují, že si jí nevšímá atd. Bylo zvláštní všechno poslouchat, já ho poznala jinak - pozorného, tolik krásných věcí mi nikdy nikdo neřekl, ani manžel a to musím připustit, že manžel je velmi pozorný, i když stále trochu jako dítě :-) Všechno skončilo, máme spolu jedno krásné tajemství a zřejmě i výčitky vůči svým partnerům, protože bychom ani jeden nedokázali odejít, neměli bychom na to odvahu... Odvahu ne spolu začít, ale nést následky včetně pomluv malého města. Myslím, že jsme od začátku oba věděli, že nechceme, aby náš vztah vyšel najevo, věděli, že nemá budoucnost, ale já osobně doufala, že potrvá déle.... Možná jsme měli štěstí, že si máme o čem snít a vzpomínky nám nekazí průšvih v podobě odhalení... Sexandě se nezdá časté vídat se 1x týdně, Nina se vidí 1x za tři týdny, my se vídali ještě méně. Na akcích ve městě ano, chodíme v jedné partě. Nikdo nevíme, jak s námi živo zamává ....

já mam rehma od 12 roků mám rehma

já mam rehma od 12 roků mám rehma

Sexando ale když si nedáváš pozor, aby se to lidi a manželka nedozvěděla...:))))

PS: je to takova laska, ze nedokaze zvitezit rozum, ale jidlo bys mu denne nevarila, fusekle neprala,...poslouchas se? Nemas pocit, ze si protirecis? Mas to pekne z rozumu, houby city.

ty asi ne, ale z prizpevku Niny citim neco jineho...

Zanett: to, že se nerozvede a že mi ani neudělá dítě, to je mi jasné už od začátku. Takže tohle chápu neboj:) fakt nechci a troufám si říct, že většina milenek nesstojí o to, toho svého ženáče urvat jenom pro sebe!!milenky nechcou aby se ten jejich rozvedl, nechcou dělat problémy manželce(navíc když se tak pěkně o toho NAŠEHO miláčka starají:-), nechcou mít na krku chlapa co má děti jinde, nechcou mu prát špinavý fusekle, nechcou mu vařit denodenně jídlo...protože to by vážení podle mého ztratilo to kouzlo být milenkou ženatého muže:)
Takže nám milenkám stačí jen občasné pomazlení, pomilování, vlídné slovo atd. nic víc nepožadujeme, alespoň já....

Po 20 letech vztahu obou - nezvažovali jste společný život? Děti musíte mít velké. Když se tak milujete. Třeba by teprve tohle bylo to pravé. A oba jste na tom stejně. A nebo je to jak zanett píše - proč by tě milenec měnil, když má v podstatě to samé doma?
Ano, tady je to spíš o svobodných a hodně naivních milenkách.

Zanett máš vcelku pravdu, ale může být situace i jiná. Milenka ženatého může být sama vdaná. Navíc on i já ve vztahu 20 let. Oba jsme vždy odsuzovali nevěru, jenže najednou .... kdo nezažil, nepochopí. Vztah jsme ukončili, ale když se potkáme, vnímám, jak se na mne dívá, nenápadně se dotkne. Kéž by se mi věc s ním nikdy nestala a mohla jsem si 100x poroučet, teď zbylo jen trápení - nemůžu s ním být a zároveň že se s ním vůbec stalo. Dobýval mně dlouho, vždy jsme byli super dobří známí, vztah jsem si představit neuměla ... Píšu o vztahu, poněvadž v tom byly od začátku hlavě city. Po půlroce došlo i na nádherný milování a pak za chvíli přišel konec ... domluvili jsme se na něm (rozum velel, srdce se po roce trápí stále). Jenže podmínky něco jako Sexanda (malé město) a člověk si uvědomuje, že nechce nikomu ublížit. Nemyslím si, že bychom hledali nějaké povyražení, vždy jsme si byli blízcí, ale víc jako kamarádi. I když by se můj příspěvek více hodil do diskuze: Milujee se, ale musíme se rozejít ... přesto sem patřím, byla jsem milenkou ženatého muže :-(

Milenky, Niny, Sexandy...napisu vam, jak to chodi.
Na zacatku vztahu jsme vsechny v podstati milenky. Nebydlime spolu, tak mame vzdycky spoustu casu krasne se na milacka pripravovat i cele hodiny, malovat a fintit se, odpocinout si, aby jsme tu vasnivou noc zvladly, pripravit vybornou veceri, ma-li prijit k nam atd. Pak je (v lepsim pripade) svatba, dite, vidime se kazdy den, jdeme utahane z prace, kde mame treba stresy a ne kazdy vecer se nam chce absolvovat sexualni maraton, u deti jsme nevyspale, bud kojime, nebo prebalujeme, ci pripravujeme jidlo a starame se o domacnost. Chlap nas miluje, protoze vime, jake trenky ma nejradsi na delsi prochazky, jake na doma, vi, ze vime, jak TO ma nejradsi a jak TO mame nejradsi my, ze umime vyborne varit a pect, ze jsme matky, manzelky i milenky(ikdyz nektere asi uz ne tak casto), ale trochu mu chybi ty doby, kdy jsme byly hlavne milenkami a vasnive milovani nam nerusil detsky plac. Nekdy mu to vadi min, jindy vic. No a pak potka slecnu, ktera je kouzelna, vzdy odpocata, navonena, ma pripravenou veceri, kdyz k ni prijde, tak si to uziva, zatimco jeho zena s detmi jde na hrob jeho rodicu (prarodicu), protoze on ma "pracovni" povinnosti nekde na louce.
Nerozvede se, ani si vas z 99% nevezme a neudela vam dite, protoze by sel z deste pod okap. Udela by z vas dalsi manzelku a matku a musel by si hledat novou milenku.
Uz to chapete??

Mě nepřijde často jednou týdně:) mému 37. Pověz něco víc o vás, at jsem v obraze. Můj příběh si můžeš přečist z minulých příspěvků, nebo se můžeš na cokoli zeptat:-)

Sexanda: píšeš moc často ne??? my tak jednou za 3 týdny, někdy ještě dýl :-( je mu 33, kolik tomu tvýmu???

Nino ahoj, konečně zpřízněná duše :-) máme to asi podobný, kolik je tomu tvýmu?a jak často se vídáte? my právě moc často ne, tak jednou za týden. ALe i tak jsem ráda že aspoň jednou týdně:-) anonymů si moc nešívám, ti ví houby :-)

Sexanda nikoho nemá, jen se chce zviditelnit a být zajímavá, je to chudinka...nějakej ženáč o ní opřel kolo, tak o tom pořád vypráví jako by měla vztah s ženáčem, je to blázen.

Sexanda: jééé, mluvíš mi z duše. Taky když se nevidíme, tak dělam hrdinku, jak je to jednoduchý to ukončit, ale pak když ho vidím nebo slyšim, jsem úplně mimo.... asi to člověk musí zažít, aby něco takovýho pochopil!!! Já teda mluvím za sebe, že to není jenom o sexu!!! Jsou v tom i city. Chtěla by si aby se rozvedl?

Achjo holky, děvčata, ženský, dámy:-) jen prosím néé sprotý slova, tím ničemu nepomůžete...pokud nám vysvětlíte že jsme"kurvy, piče, atd. atd." slušně, určitě to vezmem na vědomí lépe, než ty sprostý slova:-)
Souhlasím s Ninou, hlava citům nepomůže. Třeba já ikdyž ho vidím a cítím blízko sebe, jsem hned veselější:-) nojo, fakt rozum versus srdce, to je fakt na houby souboj!
Fakticky-rozum mi říká at mu hned ted napíšu sms, že náš ormánek končím, že to nemá smysl atd....ale srdce to prostě nedovolí.....

milenka: proč používáš takový slova??? To to nejde říct nějak slušně??? Hlava citům nepomůže... ale asi nemá cenu ti něco vysvětlovat, pak znovu říkám, klobou dolů před tebou!!!

Souhlasím s "milenkou". To jsou jen ty vaše výmluvy, abyste nevypadaly jako štětky, vymlouváte se na lásku. A ten ženáč vám taky slibuje lásku a vy jste z toho hned hotový. Ale nikdy se kvůli vám nerozvede. A pokud jo, tak vás bude jednou taky podvádět!

myslím vůbec nemůže ovlivnit ?
a na co mate damy hlavu? hlavne ze vite na co mate picu .... ostatni jsou jen vymluvy, na prirodu, na lasku, a dalsi kecy ... a nakonec laska to neni vubec, ta prichazi opravdu o neco dele, kdy odchazi to poblouzneni a primitivni pud..