jsem milenka ženatého muže

To provdaná: Jsem vdaná a to co píšeš mám denně už kolik let a bylo to tak i před tím než jsem se vdala, ale to je reálný život a každej máme něco a já nečekám, že to bude jinak, že on je pan snový, bez chyby. A filmy? Já nevim jak ty, ale já v kině většinou koukám až do konce :)

Každej film jednou skončí!!

Julietka: A po jaké době jsi zjistila že miluješ? Ja ani nevím jestli miluji, nebo jestli se mi to jen líbí být mimo domov.. a hned opustit manžela? K tomu také nevím jestli bych našla odvahu :o(

Však ona tě ta romantika přejde,ty nanynko,až budeš za pár let soužití prát jeho připosraný trenýrky,až ti provoní denně ponožkama celou koupelnu a až budeš mírně přidušená prchat každé ráno rychle otevřít okno a větrat jeho výpary! Tak si to ještě chvíli maluj)))))))))))))))))))),realita pak je úpně jiná...............

To Sofie:Žádné dva životy jsem nežila, zjistila jsem, že miluji a za dva dny potom jsem hodila prsten do pole a řekla pravdu. Nic jsem netajila. Jestli miluješ, vsadíš všechno na jednu kartu. Takhle jsem to udělala. Ale to musí každý vyřešit sám.

Juliet, úžasné...buď silná...

napsat to musím, protože život milenky ženatého muže není vždycky legrace :)tak ať je tu alespoň trochu zábava :)

Je to ten nejbáječnější člověk, kterého jsem potkala. Mnohokrát jsme se sešli u vína, v restauraci, doma, v hotelu... Seděli naproti sobě a mlčeli. Jenom seděli a nebylo třeba cokoliv říkat. Nevím o něm vlastně dohromady skoro nic, ale najednou jakoby se to zdálo nepodstatné, stačí když mě ve tři ráno na náměstí vzal za ruku. Je neobyčejný. Ne svojí pozorností ke mě, ne tím, že mne by mě zahrnoval dary a platil drahé pití, když někam jdeme. Je neobyčejný tím, že je. Jednou se mě ptá:"Proč mě fotíš?" říkám " Nefotím Tebe, ale to ráno,protože je možná poslední"
Bylo první, první kdy utíkal za taxíkem, aby mi řekl, že miluje.
A to jsem ho potkala vlastně takovou absurdní náhodou...

Pro Julietu: Ahoj Juli, prosím, potřebovala bych radu a pomoc, a líbí se mi co tu píšeš, třeba zrovna Ty budeš ta, která mi pomůže. Řeším podobnou životní situaci asi jako všechny tady, ale jsem v tom celkem nováčkem. Jak dlouho Ty jsi vydržela tajit a žít dva životy? Já mám za sebou týden a už si připadám na hranici možností, nevím jak to všechno zvládat... :o(

Prosím, rozepiš se."mám to za sebou"

...kuju, život píše nejlepší story...

Juliet: Hezky napsane.

život je peříčko, někdy váží ta svině tunu a ne a ne ji unýst a někdy stačí fouknout... zítra fouknu... zabalím tašky a poletím, zavřu dveře za příšernou minulostí a dám se na tenký led své vlastní budoucnosti, možná úplně prázdné, možná konečně naplněné tím co celý život hledáme...a možná to všechno bude úplně(!) jinak, ale stejně to udělám...pro naději, pro naději v lepší "zítra"

Sexando..kandidujte do senátu, my ostatní blbci na to nemáme..:-) A Juliet ..díky

pochválíme :) je to obdivuhodné :) je to hovadina, ale kráááááááásnáááááá ne?!

Pochvala :)

Milenky ženatých mužů - dospěla jsem k jedné zajímavé věci. Když si svému mozku do očí řeknete, že myslet na ženatého a souložit s ním je fakt pěkná hovadina, i ten malej ženskej mozeček to pochopí. U mě to tak funguje - normálně jsem si to takto řekla a už na něj nemyslím. Dokonce mám teď pocit, že to je teda pěknej nevěrník a dement středního věku:-) a nemám (zatím) potřebu se s ním vidět. Docela jsem na sebe hrdá, že jsem to takto(po psychické stránce) zvládla, takže doufám, že mě pochválíte :)

Řekla mi to matka, jen tak mezi řečí u vánočního stromku jednou... sice mě to šokovalo, obrečela jsem to,ale nic to nemění.

Juliet, jak si na to přišla, řekla ti to matka ? Pro mě je to takové zvláštní prokletí. Myslím na něj fakt denně. Někdy je to smutné ale většinou krásné. Mám z toho hlavu jako balon :-). Ani pusinku mu nemůžu dát, ale je to můj miláček. Hlavně že je v pohodě. Mám asi fakt půl hlavy z ženský.

popravdě řečeno,na to že moje sestra vlastně není až tak moje sestra jsem přišla až po dvaceti letech, ale nijak to nezměnilo můj pohled na ni, ani na rodiče. Mezilidské vazby nevznikají proto, čí jsme, ale jak se k sobě chováme...

Nemůžu za to, že to tak dopadlo. V danou chvíli jsem nabízel co se dalo. Ale opustit vlastní děti jsem nechtěl. Představoval jsem si, že je budu "obhospodařovat" všechny. Rozhodnutí "hodit" to na manžela bylo její. Prý to vyřešíme později. Tak uvidíme...Myslím, že děti by neměly trpět žádnými scénami a nedostatkem. U mě měly vždy přednost. Rozvod lze vyjednat i inteligentně. Pomsta na dětech je zásadní chyba mnohých žen. Fakt je, že věrnost prostě neumím..až možná s věkem...