Lidé na vozíku a sex.

prosím vás proč řešit jak nám mají říkat,pro někoho jméno máme,pro jiné jsme jmenpváni oficiálně handicapovaní,pro jiné jsme v jejich osobní řeči kriplové a mrzáci,pro jiné vyžírkové kapitalistického systému.zkrátka neějaké jednotné oslovení není a nebude

Je zajimavé,že u nás se taky slavilo,no spíš sedělo a kecalo a já taky řídil a řídil tak jsem toho taky moc nevypil :-)))Z tím jmenem máš pravdu ,to je asi to nejlepší řešení,pro každého člověka.

Čerstvý, typuješ dobře,ale lov to nebyl, spíše nevyspání po dlouhé oslavě. Moc jsem toho nevypil, stále sedím za volantem. Už se těším zítra do lesa. Pro Diu - žádná šelma mě neroztrhala, ani vlčice, ani dračice. Jak jsem četl předešlé příspěvky, tak se tu řešilo to , jak nazívat, třeba nás na káře. Mě by stačilo, říkat mi mým jménem, to jsem dostal, když jsem se narodil, to ostatní mi přinesl život a ne vždy to byly jen příjemné věci.

Tipnu to na tu noc,nebo srneček,selátko a dřina při dření kůže,oslava a poopiční stav...........u nás vrcholí říje,srnci jsou v jednom kole,tak doufám že tě potkám Diano a kosek si tě prohlédnu a necháš mě přivonět:-)))

No kousek bych vás mohla nechat nahlédnout, ale co za to? To víte dnes je to tržní hospodářství.
P.S. Doufám, že nám Zbyněčka neroztrhala nějaká vlčice nebo snad jen odpočívá po promilované noci?

Dobré ráno Diano
jsi raní ptáče,to dál doskáče ale mi sovy lítáme raději až večer,naháníme jeleny a kance po lese,tak kdy se zase potkáme a co budeš mít na sobě,necháš nás nahlédnout aspoň kousek:-)))

Byla jsem na stránkách co doporučila Katka a něco jsem pro vás přeložila:

Neztrácíme smysl pro humor tím, že se staneme paralyzovanými (ochrnutými), staneme se paralyzovanými tím, že ztratíme smysl pro humor.

Ahoj Katko,škoda když jsem se já učil, tak jsem měl Ruštinu,ale tou už taky zdaleka nevládnu:-(((

http://www.apparelyzed.com/index.html

řekla bych dobrá stránka, pro ty, jež vládnou anglicky

Já byl v lese a pozoroval vyrovnaného desateráka,mladý jelen kluk jak buk.Musím říct že souhlasím z názorem co má Zita,určitě žijí na světě lidé co jsou na tom daleko hůř než já,mám míšní lézi 3-4-5 hrudní.Je pravda že když jsem tak označil jiné lidi na vozíku tak jich pár reagovalo podrážděně,ale na to že si tak říkám sám,prostě nereagovali a mě to nevadí.Je pravda že co mrzák,to osud,jiná povaha jiný přístup,jiný ČLOVĚK.Každý jdeme dál svou cestou a hodně při tom záleží na naší rodině,jestli se perem ještě s nimi,nebo nám pomáhají a mi jim.Jen těžko můžeš poznat člověka jako jsme mi.Já si myslel že jednoho znám a čím déle jsem v jeho blízkosti,teprve teď ho poznávám a chápu jak ho tenkrát dostali.Jeli duše silná,jde to ho hodně dělat,ale jestliže není síla ani tam...........

Diano, s tím, že se občas nějaký člověk s postižením označí jako mrzák, se smiř. Kašli na to. Ty je tak samozřejmě neoslovuj. Myslím, že mají pravdu, řekla bych, že jim rozumím a respektuju je. To nic nemění na faktu, že já bych je tak nikdy neoznačila.

Nevím, jak často se mluví o tom, že při úrazu sice zmrazačí tělo, ale není vidět do jaké míry se zmrzačila i duše. Řekla bych, že je daleko důležitější jak s tím vyrovná duše. Od toho se odvíjí zbytek života jeho i jeho rodiny. Proto je velmi těžké zevšeobecňování, protože všichni jsme originály.
Inv. vozík není jediné trápení se kterým se lidé během svého života mohou setkat. Co těžcí kardiaci, epileptici, schizofrenici, diabetici, nevidomí... - ti nejsou stateční?
Ano, mnozí lidé svým postižení přehodnotili své priority a tím kvalita jejich života paradoxně získala. Mám mezi vozíčkáři dost přátel a ti mě naučili neglorifikovat je. Většinou se snaží být "normální, šediví, nevynikat"...prostě žít normálně jako před úrazem.

Zito, v pořádku znáš lidi, kteří mají tuto jistou nevýhodu a říkáš, že kdo si říká, jak nejhůř může, že je hodně pohodový. Zaráží mě jedna věc a to, jestli je ti známo, že člověk, který se navenek projevuje vyrovnaně může vevnitř silně bojovat a vůbec v pohodě být nemusí, samozřejmě netýká se to jen tělesně postižených lidí. Možná si ten dotyčný jen myslí, že předchází jakési bolesti, kdyby tak byl nazván.
Co se týká zevšeobecňování, chtěla jsi mi asi vytknout to, že nás tito lidé mohou nějak obohatit. Tady musím stát za svojím názorem, pokud se dostane člověk do tak svízelné situaci, rozhodně si přeskládá žebříček svých hodnot od toho skutečně nejdůležitějšího po to nejméně důležité a to ze zdravých lidí umí málokdo.

For Diana - pravdě blíž bude asi to, že neznáš nikoho, kdo ztratil schopnost používat nohy, protože co to je "znát někoho"? Co všechno o něm máme vědět, abychom si to dovolili říct?
To jen tak na úvod.
Znám Diano, několik let několik lidí na vozíků s nejrůznějším postižením od para, kvadru, amputáře, roskaře atd... a řeknu ti tohle: Na začátku mého pronikání do světa lidí s postiženími mne slovo mrzák také velmi uráželo, reagovala jsem podobně podrážděně jako ty. Dnes asi po deseti letech rozlišuji kdo slovo použije a jaký mu dá obsah. Pokud je slovo použito pro označení sama sebe - nekomentuji. Ujišťuji tě, že si tak bez uzardění říkají je docela hezké ženy, kultivované ženy na voziku.
Dále je pravda, že se "řeší" jaké slovo mají používat profesionálové - lékaři, ošetřovatelé, asistenti apod. Kdesi na webu tuším www.dobromysl.cz jsem kdysi četla článek a podle něj jsem se naučila říkat člověk s postižením. Takhle by to mělo být "korektní". Neříkat postižený, invalida, handicapovaný atd. ale na první místo dát ČLOVĚK a pak nějaké odlišení -takže S HANDICAPEM. Takhe je to prý odborně.
Dále jsem Diano, během asi deseti let poznala, že zevšeobecňovat nějak "vozířkáře" je pošetilé. Stejně jako se od sebe liší lidé, kteří onemocní např. diabetem nebo infarktem se od sebe liší o vozíčkáři a podle toho své postižení zvládají nebo nezvládají. Moje zkušenost je, že ti, co se označují v pohodě jako mrzáci jsou hodně pohodoví lidé.
Moje doporuční - akceptuj to!

Nevím jak ti mám na to odpovědět, protože, když řeknu, že nikoho neznám, nebude to úplně pravda, když řeknu že znám, tak to pravda taky nebude.
Během posledního týdne jsem měla možnost poznat trochu názory jednoho takového člověka, ale tento svůj názor jsem měla vždy, i k dyž jsem nikoho takvého osobně neznala.
Každý jsme v nějakém ohledu menšina, jak se psalo v článku, někdo je černoch, nevidomý, anarchista, intelektuál nebo třeba abstinent.
Je zapotřebý být k sobě nanejvýš tolerantní, člověku by se to jeho chování mělo potom vrátit, tehdy, když se shodou okolností stane tou menšinou, to by měl mít každý na paměti, nikdo nikde nemá slíbeno, že dožije v naprostém zdraví, nemám pravdu?

ty se znáš osobně z někým,kdo ztratil možnost používat nohy?

Ano, ptej se ráda ti odpovím, jestli ovšem budu vědět odpověď.

Nemá cenu se přít,ty jsi hodný člověk a myslíš to dobře.Můžu se na něco zeptat.......

Co se týká toho označení, tak mně osobně by nevadilo, lidé "s neschopností ovládat své nohy" nebo lidé, kteří" ztratili schopnost ovládat své nohy",je to název, který jasně a přesně označuje danou situaci toho člověka. Vím, někdo může namítnout, že je to dlouhé, ten název by měl označovat jakési znevýhodnění té osoby, měl by naznačovat, že ta osoba, má jistou překážku, se kterou se musí denně vypořádávat. Rozhodně by ten název neměl ani v nejmenším naznačovat, že by se měl dotyčný cítit méněcenný nebo vyřazený ze společnosti.
Pokud se někdo ne dokáže přenést přes to, může být chyba ve špatné informovanosti společnosti nebo v tom, že dotyčný si myslí, že takto znevýhodněný člověk má dost starostí sám se sebou a nechce jej zbytečně zatěžovat, nepodstatnými věcmi.

Docela by mě zajímalo,jaké označení by bylo přijatelné pro tebe.Protože ják říkáš stačí jedna jediná fteřina,kterou nejde vzít zpátky a najednou pozoruješ jak se tě relativně zdraví lidé,bojí,neví co říct,najednou neví jak se mají chovat,tak používají různé názvy a ty jsi přitom stejná jako před tou fteřinou.Společnost byla zvyklá,nás po ůrazu někam uklidit a dělat že nejsme,bude ještě dloho trvat,než se naučí normálně chovat.Není chyba v nás,to už vím,mi ku příkladu z někým jednáme a lidé hovoří k mé ženě a ona jim říká manžel je tady,můžete to zdělit jemu.Ale oni by to rádi vyřídili s ní,ať se mi potom domluvíme,takových případů bych mohl jmenovat,za tu krátkou dobu,co jsem,jak já říkám mrzák,stovku,prostě moc..........mnoho lidem jsem musel říct,mám zmrzačené jenom tělo,jinak jsem to pořád já,neboj.Někdo to přijal a někdo to nikdy nepochopí.To jak se to bude jmenovat,na tom nemůže nic změnit,nebo ty si snad myslíš že ano?

bo-pe, troch jsem si přečetla ten článek, ale nemohu s ním souhlasit, nevím proč, když napíši svůj názor, hned mě každý chce ukázňovat nějakým článkem někde napsaným, jako by nemohlo být více možných názorů. Jakoby ten co je napsaný někde v novinách byl ten správnější. Ptám se, proč?

Ten pisatel se mýlí, v jedné podstatné věci, nabádá nás abychom se zamysleli, není-li problém v tom, co je označováno, místo samotného pojmenování. Uvádí tam příklad negr, černoch, barevný, Afroameričan.
Problém není rozhodně v označovaném a snad ani částečně ne v tom pojmenování. Problém nastává, když ten dotyčný, co ten výraz používá, má v úmyslu chtít být někomu nadřazen a být tak výš, na jakémsi pomyslném žebříčku lidské důležitosti.
Ale jsou to jen lidské, tedy nedokonalé žebříčky, nic nevypovídající o pravdě a skutečné důležitosti člověka.
Všeobecně jsou to názory lidí, kteří si potřebují zvýšit pocit vlastní vyjímečnosti a dodat si tak víc sebedůvěry, na úkor někoho jiného.
Měli bychom mít určitou vážnost a úctu k lidem, kteří to mají v životě težší a musí překonávat denně něco, co my ostatní považujeme za samozřejmost.