Lidé na vozíku a sex.

aky nikde. Jasně že ne, přece neexistují! Blbnu, upozorňuje mě na mé iracionální chování ta bdělejší část mysli.

Jo mysli kamaráde, mysli. Jak se k ní dostat? Tak blízko a přeci tak daleko. Pozoroval jsem jak si tu hudbu užívá, jak dokáže tělo dokonale přizpůsobit rytmu a melodii. Usrkával jsem ze skleničky kvalitního vína a nechal jí tančit. Proč také rušit něco tak krásného. V baru bylo celkem narváno, ale na parketě se pod probleskujícími barevnými světly bavila jen Sandy se svými kamarádkami. Ti všichni okolo pro mě stejně už vůbec neexistovali. Byla tu jen ona sama.

A dnes jsem tu sám já. Jen já a moje deprese kráčíme snad tou nejzapadlejší ulicí ve městě. Nebýt těch domů kolem, věřil bych že tudy ani nikdo nechodí. Kde jste lidi? Kdokoli! Nikdo? Všichni jsou někde s přáteli, doma s rodinou, nebo v baru s ostatními opilci. Každý někoho má, tak kdo by se taky sám producíroval v noci po takovéhle hnusné ulici? Já? Jasně, já. Zoufalec, který jako jediný zůstal. Příšerná ubíjející práce ve zbrojovce, mizerné bydlení na okraji města a opovržení společností, kam jen přijdu. Na neustále větší a větší zbrojení teď většina lidí nadává. Ale co já s tím mám co společného? Jak se mám sakra jinak uživit? Jsem jen malý bezvýznamný dělník a lidé na mě hledí jak na masového vraha. To je ono! Oni nesnáší mě a já nesnáším je. To oni mi podělali život. Skvěle. Hned je na kom si vylít zlost. Jasně! Mám chuť něco udělat hned teď! Rozmlátit auto, prohodit koš výlohou, něk

Pořád lepší než kdyby mě pronásledovali ti zombie. Zvláštní. Po této úvaze mě cosi donutilo na chvíli se zastavit a ohlédnout zpět do temné ulice. Hustý déšť vytvářel na hrbolaté silnici klikaté potůčky končící kdesi v hlubinách stok, vzrostlé stromy lemující zablácené chodníky se hrozivě kymácely v sílícím větru. Listí jím unášené vytvářelo na chodnících další prokladě kluzkou vrstvu bordelu. Vlnící se dávno přerostlý trávník ve mně vylovlával jen další pocit nevolnosti. Nemám rád moře. Z houpání je mi špatně. Celou tou ponurou scénou prostupuje jen pár kmitajících kuželů žlutého světla z rozhoupaných pouličních lamp. I přes hučení větru a bubnování deště je slyšet vrzání jejich uvolněných zrezlých stínidel. Děsivé. Na jinak mrtvé ulici je najednou všechno v pohybu. Jen po obou stranách tiše stojící oprýskané domy, namačkány v řadách jeden vedle druhého jakoby se každou chvíli chystaly vkročit do ulice, pošlapat přerostlý trávník a rozmačkat mě, lampy i stromy mezi svými pokřivenými zdmi. Ale zatím jen stojí.

A najednou. Začalo pršet. Paráda. Jo, jak ze špatnýho filmu. Chybí už jen aby mě začali pronásledovat krvelační zombie nebo podobná havěť. Cítím jak mi zpočátku jemné malinkaté kapičky orosily tvář. Jako když vejdete do husté mlhy. Během chvilky však přátelský májový deštík nabírá na síle a bubnuje do všeho kolem vlekými těžkými cákanci. Ta ta ta ta ta. Jako by vás ten shora kropil tlumeným samopalem. No když nic jiného, aspoň to čvachtání v botách se za chvíli vyrovná. Ještě že ten kabriolet nemám. To svinstvo co poslední dobou prší z nebe by mi z čalounění udělalo paseku.

Auta tu holt mají jen ti největší bossové a co se týče toho balíku peněz - sotva bych měl na pár galonů paliva. A tak jsem ležérně oblečen ve starších kalhotách a stylově ošoupané kožené bundě přišel do baru po svých. Rozvážně jsem vstoupil do dveří a rozhlédl se po zdejší společnosti. Netrvalo moc dlouho než jsem si jí všimnul. Zrovna se tak svůdně vlnila na parketě. Chvíli jsem si jen tak užíval neskrývaný pohled přímo na ni. Tančila ode mě sotva pár metrů. Usměvavá, veselá, krásná. Dlouhé rovné vlasy se s každým pohybem hlavy pravidelně zavlnily a laškovně poletovaly kolem. Mám rád brunetky. A když si do nich vjela rukou. Hmm... Už tehdy jsem věděl že mě živé vzpomínky na tuhle chvíli budou ještě dlouho pronásledovat.

Svět se už dávno změnil. Jen ne tak, jak si všichni kdysi mysleli. Lidé se nestěhují na cízí planety, nemají lék na rakovinu a krom pár vyvolených žijí ve špinavých chátrajících částech měst. Mezi světovými velmocemi panuje neustálé napětí a veškeré zbytky zdrojů pohltí nenasytný zbrojní průmysl. Všichni mají strach. Naučit se s ním žít, je jediná cesta jak se nezbláznit...

Cák. Moje bota právě narušila křehký svět mikroorganismů, jež si doposud spokojeně užívaly svou krátkou existenci v obrovské louži. Pod tíhou dvanáctky šlápoty se hladina na chvilku rozsetoupila, aby v zápětí z pohledu oněch mikrobů přílivová vlna tsunami zaplavila mou lehkou vycházkovou botu. No bezva, poznamenává ironicky část mé mysli. Při každém dalším kroku to v botě nepříjemně čvachtá. Vlastně při každém druhém. Dup, čvacht, dup čvacht, Leze mi to na mozek. I ta původně zahloubaná část mysli je tím postupně nahlodávána. Že jsem rovnou nenamočil i tu druhou botu. Nemám rád asymetrii. Ale co, při toše smůly ani druhá bota nezůstane dlouho pozadu. Zdejší asfaltová vozovka je téměř pravidelně narušována nenápadnými ale hlubokými loužemi. Jako by je snad někdo vykopal schválně. Takové malé pasti na nízká sportovní auta.

Vždycky jsem takové chtěl. Rychlé, červené a nejlépe bez střechy. Mělo by dva bílé pruhy přes celou kapotu a hliníková kola. S takovou károu bych už vypadal jinak. Sandy by se určitě líbilo! Jó kdybych v něm tak včera přijel před bar, všechno mohlo dopadnout jinak. Hlavně by si mě Sandy aspoň všimla. Možná, snad kdybych jel dost ostře, a to bych tedy určitě jel! Za pískajícími pneumatikami se otočí každý. Hmm, hmm, to by šlo. K baru vede z centra jedna z nejlepších silnic. Stačilo by jen počkat, až bude Sandy přicházet... Ale k autu to chce ještě mít pořádné prachy. Palivo je dneska šíleně drahé a bez pořádného balíku a stylového obleku bych jí stejně neoslnil. Hmm, není to jen tak, jenom auto nestačí.

Můj poslední příspěvek 21,40h.

Návod na použití WC
Kdo se v tato místa béře,
nechť za sebou zavře dvéře.
I v případě břichobolu
prkénko se sklopí dolu.

Ať jsi muž a nebo žena,
stáhni gatě nad kolena.
Vyhrň košili i svetry
a vypouštěj zatím větry.

Usedni si hezky rovno...
Zatlač jako lítý rek !!!!!
Když po tobě zbude hovno,
je to správný výsledek.

Z kadibudky papír táhni
a potom se mírně nahni.
V klidu, pokoji a míru
utři na prdeli díru.

Po držadle rukou máchni,
vše po sobě řádně spláchni
a v případě velké hnačky
setři štětkou všechny sračky.

Co ti ještě říci mohu?
Poděkuj teď Pánubohu,
co při tobě věrně stál,
za to, že ses NEPOSRAL.

Opravdu chorobný paka
:-)))Přestaň si už hrát s těma klávesama, chlapče - zasekl se ti PC. Máš to tady šestkrát:-(((

Opravdu chorobný paka
:-)))

Opravdu chorobný paka
:-)))

Opravdu chorobný paka
:-)))

Opravdu chorobný paka
:-)))

Opravdu chorobný paka
:-)))

bořku vyšum!

Opravdu chorobný paka
:-)))

kterej kretén se sere do mně.zbynka miluju a vynadat se občas musí ,aby řeč nestála.fuj je to odemne hnus,ale je to od srdce.příště si to nedovoluj psát za mne,kr.......!!!!!!!!!!!!jinak aby řeč nestála,to udobřování je pak krásné.pac a pusu.

Was ist das???

Když se nemůžu milovat já, nebudete se milovat ani vy.
Když se nemůžu radost já, tak se nebudete ani vy.
Když nemůžu mít rodinu já, tak je nebudete mít ani vy.
Když jsem chudý já, tak budete chudí i vy.
Když nemám přátele já, tak je nebudete mít ani vy.
Když mám frigidní přetelkyni já, tak ani vy nebudete mít sexbomby.
Protože tak je to spravedlivé. Nevím proč bych měl trpět jen já.

Pravda a láska totiž zvítězí nad lží a nenávistí.

Já jsem vás před madame Elliseou varoval.

Hňupe,však počkej !!!

www.cz.iq-test.eu/#331212

Pro divadelníka: Budeš se asi divit, ale Bořek si to tu občas přečte, něco i napíše a občas to od ní pěkně schytám :-))), ale myslím si, že žárlit na monitor je pod její úroveň.Co bořku????