PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Jitko, jenže teď Ti vyhovuje být doma, protože jsi zpohodlněla, ale až začneš chodit do práce, tak budeš ráda, že aspoň přijdeš mezi lidi.

Dášendo a nemá tchyně náhodou taky nějakou depresi? Asi je v důchodu, viď?
Já nejsem uklízecí maniak, uklízím z povinnosti, ale není to pro mě zrovna zábava. Většinou si k tomu pustím nějakou muziku a nějak to udělám. Já jsem v tom asi trochu divná, na jednu stranu puntičkář, všechny zásuvky, skříně a police mám naprosto urovnané a nestane se mi, že nevím co kde je, nesnáším mít ve věcech chaos, všechno má své místo a běda jak je to jinde. V tom jsem zdědila puntičkářství po tátovi, který si vystřihává novinové články, zakládá je do šanonů a podtrhává je 3 barvami. Na druhou stranu okna meju zásadně jednou ročně a to na jaře, vytírám, až v případě, že je to nezbytné a když zůstane špinavé nádobí přes noc neumyté, je mi to úplně buřt. Kluky jsem naučila dokonale uklidit pokojíček, včetně toho, že ho musí i vyluxovat a těším se až budou větší a já je budu moct pořádně zapojit i do jiných prací :-)

Pajko, souhlasím, to že je sám je pro mě velká výhoda :-) On je s matkou, která mě nemá ráda a vsadila bych se, že přesně vím, co říká, ale má ráda naše klučíky - díky bohu. Naposledy jsem jí po manželovi poslala nové fotky kluků.
Pajko a co ty, jak vycházíš se snachou?

No vidíš Pajko,vy by jste mi dovolily uklízet u vás a si by jste byly rády,že vám odpadne kus práce a moji tchyni je ta údržba jejího obydlí ode mě na obtíž:_))
dnes se tvářila jak kakabus :))
ona se ani nechce mýt ,no to už ji ale vůbec nemohu říct..ach jo,dnes už ji vynadali i její syn ,můj muž.
Řekl ji ,že by o sebe mohla alespoň trochu pečovat ,když už se nemusí o nic jiného v domě starat,no tak a už sním nemluví...
nemáme to sní vůbec lehký.No beru to tak ,jako že to je daň za mýho tolik fajn muže :))a že všude je "něco":))protože kdybych to tak nebrala ,bylo by to na blázinec:))

Ach jo, už si zase připadám jako největší blázen a řešitel na světě. Dneska jsem odeslala další životopis k potenciálnímu zaměstnavateli. Musím o tom pořád přemýšlet. Vlastně zase nevím, co chci. Když mě nevezmou nikam, tak si budu připadat k ničemu. Když mě budou chtít vzít na jedno místo, budu si říkat, že by to druhé bylo určitě lepší. A kdyby mě chtěly na obě místa, tak se nebudu umět rozhodnout, kam jít.
Jsem z toho rozhozená. Na jednu stranu bych strašně ráda pracovala někde, kde by mě to bavilo. Ale na druhou stranu jsem si doma už tak zvykla, že se mi nikam nechce.

Tož, sorry, doktorka mi stávkovala :(

Edušo, AD? Občas o nich uvažuju v souvislosti s hormonálními reji v mém těle. Proti nim jsem nikdy nebyla, jenom je neberu z důvodu, že mi je doktor nepředepsal a že mi k normálnímu žití stačily léky, které mám. Takže asi nedorozumění.

Marti, hezky o alternativní medicíně píšeš a je to tak, nic není zadarmo a mávnutí čarovným proutkem nefunguje.

Romano, myslela jsem, že Tě trošku podráždím svým pohledem na věc a jsem ráda, žes to tak hezky vzala :-) Přesto finanční účast beru do jisté míry jako projev jeho nesobectví a velmi pozitivního přístupu k vám. Máš dobrý postřeh, že v tom hraje roli, že je sám. Nevím proč mám pocit, že si nikoho hledat nebude, stačíte mu vy tři a především jeho maminka. Ani moc nevidím tu ženu, která by se do takového svazku hnala, i když kdoví...
A to, co prožíváš sama na sjezdovce, je sice nepříjemné, ale kdybys měla i fungující manželství, ale s nemocným partnerem, byla bys na to taky sama. Život je složitý, nevyzpytatelný a krásný :-) Snaž se na vše dívat z té lepší stránky, kvůli sobě...
Tchýní se člověk učí být a nakonec přijde k závěru, že není člověk ten, aby se zavděčil... :-) a že je podstatné, aby byly mé děti šťastné se svými partnery a já už mohu hrát roli jenom spokojeného pozorovatele a když mě přizvou, aktivně a radostně se účastnit. Rozhodně bych si raději vybrala, aby byly spokojené s člověkem, který mně "nesedí", než stále vedle mě a nešťastné, protože samy nebo v konfliktním svazku. Když se k tomu člověk dobere, najde mír, což se promítne do celkové atmosféry v rodině, všem se pak volněji a svobodněji dýchá...
Dášendo, taky bych Tě pustila uklidit a ještě bych Ti pěkně poděkovala :-) Možná bych dokonce i skříně zpřístupnila :-)

Elo, taky si myslím,, že když PP běsní, homeopatika nestačí. Je potřeba zaklidnit rozbouřenou psychiku silným a účinkým lékem a pak je možno zkoušet alternativy... Buď silná, bude líp, vždycky zatím bylo.

Edušo, AD? Občas o nich uvažuju v souvislosti s hormonálními reji v mém těle. Proti nim jsem nikdy nebyla, jenom je neberu z důvodu, že mi je doktor nepředepsal a že mi k normálnímu žití stačily léky, které mám. Takže asi nedorozumění.

Marti, hezky o alternativní medicíně píšeš a je to tak, nic není zadarmo a mávnutí čarovným proutkem nefunguje.

Romano, myslela jsem, že Tě trošku podráždím svým pohledem na věc a jsem ráda, žes to tak hezky vzala :-) Přesto finanční účast beru do jisté míry jako projev jeho nesobectví a velmi pozitivního přístupu k vám. Máš dobrý postřeh, že v tom hraje roli, že je sám. Nevím proč mám pocit, že si nikoho hledat nebude, stačíte mu vy tři a především jeho maminka. Ani moc nevidím tu ženu, která by se do takového svazku hnala, i když kdoví...
A to, co prožíváš sama na sjezdovce, je sice nepříjemné, ale kdybys měla i fungující manželství, ale s nemocným partnerem, byla bys na to taky sama. Život je složitý, nevyzpytatelný a krásný :-) Snaž se na vše dívat z té lepší stránky, kvůli sobě...
Tchýní se člověk učí být a nakonec přijde k závěru, že není člověk ten, aby se zavděčil... :-) a že je podstatné, aby byly mé děti šťastné se svými partnery a já už mohu hrát roli jenom spokojeného pozorovatele a když mě přizvou, aktivně a radostně se účastnit. Rozhodně bych si raději vybrala, aby byly spokojené s člověkem, který mně "nesedí", než stále vedle mě a nešťastné, protože samy nebo v konfliktním svazku. Když se k tomu člověk dobere, najde mír, což se promítne do celkové atmosféry v rodině, všem se pak volněji a svobodněji dýchá...
Dášendo, taky bych Tě pustila uklidit a ještě bych Ti pěkně poděkovala :-) Možná bych dokonce i skříně zpřístupnila :-)

Elo, taky si myslím,, že když PP běsní, homeopatika nestačí. Je potřeba zaklidnit rozbouřenou psychiku silným a účinkým lékem a pak je možno zkoušet alternativy... Buď silná, bude líp, vždycky zatím bylo.

Taky "nazuju sněžnice" a opět vyrážím. Včera jsem se venku kochala s přestávkou na sváču čísté 2 hod. Pes měl sníh namrzlý na čumáku i packách a já zmrlou ryťku, přesto jsem byla venku ve svém živlu :-)

Elo a do obce Mišugova Tě náš bratr Johanz,náš milý kamarád ostravák určitě zařadí :-))

všechny zdaví mešuge Dášenda ,která opět vyráží dělat dceři sobíka,tentokráte máme s sebou i tatínka velkého soba:))

Milá Elo,
udělala jsi nejlepší co jsi mohla a to ,že jsi objednala dceru k psychiatrovi.
Dlouhodobě neléčená PP,dokáže být svými příznaky velice zdrcující.
Na tohle už jsou homeopatika opravdu krátká ,potřebuje Ad.
Dcera Jiřinky ,je už z nejhoršího venku ,dokonce sama na lyžařském výcviku a to už je přece úspěch:-))
Neboj se ,Nika se z toho taky dostane ,jen potřebuje pomoct a hlavně ten správný lék.Moc Vám oběma držím palce.
ps:ještě jednou díky za tip na knihu od P.Němcový ,už ji čtu...:))

Všechny Vás moc zdravím a prosím, prosím, já chci taky do obce Mišugov. Od PP jsem měla více než 2 roky pokoj, ale co tím začala trpět naše Nika, mám pocit že to na mě pomalu ale jistě leze znovu. Včera večer se holka totálně sesypala, že jsem se bála, že budu muset volat doktora.Třásla se, byla mokrá jak myš, bála se že bude zvracet nebo, že omdlí a pomalu nemohla ani mluvit. PP léčila homeopatiky, zlepšení nulové spíš je to jde z kopce, tak jsem včera milé zlaté homeop. poslala víte kam a holku dnes objednala k psychiatrovi. Cítím se jak vyždímaný hadr, v noci jsem skoro nespala strachem.Ještě, že mám doma pro případ nouze neurol 0,25, ten Nice zabral. Ten psychiatr mi do telefonu řekl, že má PP podle těch příznaků hodně rozvinutou a na to homeop. nestačí. Takže měníme doktora a snad bude lepší. Přeju všem pěkný víkend.

Edušo
většina mužů je založena racionálně a těmto metodám všeobecně moc nevěří,můj muž není vyjímka :))

Marti, já naprosto souhlasím, čtu teď Meduňku a pochopila jsem, že pokud člověk sám nechce,nejde nic. Já alternativní medicíně věřím, zajímám se o ní a baví mě to, ale s mužem máme neustálé diskuse. On řekne, že jde o reklamu,a když léčitelé řeknou, že člověk musí sám chtít, tak je to alibismus. Je to u nás doma věčný spor a asi ho nepřesvědíčím, dokud třeba sám bude zoufalý a bude hledat pomoc, kde se dá. S tím se mnou souhlasí.

Romano ,tak dík za důvěru :-)))

Tak to máš Romano ještě opravdu dost času přemýšlet o tom jaká budeš tchyně ,když jsou kluci takhle malí:))
Je jasný ,že dospělé děti si stejnak zařídí život podle svého a s kým budou chtít ,ať se nám to líbí nebo ne:))
Tak užívej radosti dokud jsou malí a ještě "maminčiní"

Dášendo, jako s tchyní bych s Tebou možná i vydržela bydlet i ve společné domácnosti, ale jedině za podmínky, že bys mi taky chodila uklízet naše pokoje, do skříní bych Tě nepustila, ale směla bys vytřít, utřít prach, dokonce i to mytí nádobí bych ti svěřila :-)))))

Dášendo, to si dovedu představit, že jsi fajn tchyně, brala bych Tě za tchyni hned :-))))
Já doufám, že budu normální, ale je fakt, že u mě je riziko větší. Mám dva kluky a oni jsou pro mě všechno na světě a ke všemu jsem s nima sama. Hrozí tu, že si budu myslet, že žádná pro ně není dost dobrá. Ale to myslím jako legraci, já chci hlavně jejich štěstí, takže když budou šťastní s uklízečkou, ať mají uklízečku, když s parnerem, ať mají partnera :-)
Ale fakt to nijak neřeším, je jim teprve 6 let, jen mě to teď v souvislosti s tchyněma tak napadlo :-))

Romano já už skoro tchyně jsem ,protože starší dcera už 3 roky žije ve spol.domáctnosti s jejím přítelem.A její přítel Honza vždycky říká,že mě má rád ,že jsem moc fajn.Tak to člověka potěší a doufám ,že to myslí vážně.

Romano s tvým manželstvím to dopadlo ,jak to dopadlo ,to se už nedá nic dělat a ber to ,že to tak asi mělo být.Jednou,třeba za pár let budeš věci vidět jinak.
Člověk potřebuje čas ,aby to "strávil ",to mi věř ,vždyť jsem tím taky prošla.
Máš zdravý kluky ,ty se taky cítíš zdravotně dobře a časem jistě potkáš někoho s kým si porozumíš.

Jo ona není žádná sranda jezdit třikrát týdně na hokej, musíme tam být půl hodiny předem, převléknout do výstroje, pak hodinu mrznu u ledu při tréninku. Něco stojí benzín a výstroj, pak to pro mě znamená, že někde musím najít ten čas. Trénink je navíc v hroznou dobu ve 14.20. Lyžování - když vidím, jak tam maminky učí jedno dítě a tatínci druhé, chce se mi brečet. Já musím učit oba najednou sama. U nás máme blízko lyžařské středisko Kramolín, mají tam pro děti naštěstí dětský jezdicí koberec, ale i tak, dostat oba na něj je umění. Oba tam lezou najednou, když se věnuju jednomu, druhý po zádu sjede do houfu čekajících a pak zdržujeme všechny...
Mně to co dělám pro děti nevadí, já to dělám ráda, našla jsem v tom smysl života, ale kdyby fungoval manžel jako manžel a táta, byla by to pro mě výhra. Jenže to nejde, tak se snažím, aby fungoval alespoň po finanční stránce. Zatím to jde, ale říkám si, co bude až si někoho najde, to bude horší :-(

Pajko, Ty umíš tak pohladit :-))))
Ale máš pravdu, vidím to jinak, myslím, že se k sobě nikdy nevrátíme.
To že mi dává víc - to je zčásti díky mému neustálému upozorňování, co vše kluci dělají a kolik na to potřebují peněz (3x týdně hokej, jednou folklórní tance, učím je lyžovat a jeden den na sjezdovce mě vyjde min. na 1000 Kč) a zčásti je to tím, že má očividně špatné svědomí.
Ale musím k tomu říct, že penězma se nic vynahradit nedá.
A s novým partnerem máš pravdu, jsem rozhodnutá nikdy se již nevdávat :-) Ale občasné kafíčko nebo návštěva - jo nebudu se bránit, ale společné bydlení - nikdy. Ale to si myslím teď, kdo ví, jak to bude za pár let. Hlavně se budu pak muset kontrolovat, protože jestli zůstanu sama, tak se nechci stát jednou problémovou tchyní, k čmuž bych pak mohla inklinovat :-)