PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

DAŠENDOOOOOOOOO

JITKO
JEŠTĚ JEDNÁ MOŽNOST A TOU JE KLÁŠTER KARMELITÁNEK

Hele ty kokot, co tu píšeš pod našima nickama, nech toho jó, nebo to řeknu tatínkovi a ten má skoro dva metry a rozbije ti ciferník!!!!!!!!!

V tom máš Jitko zcela určitě pravdu, že je práce ve zdravotnictví náročná a špatně placená. Já sama bych asi ve zdravotnictví pracovat nemohla. Musí to být sice fajn pocit být prospěšná lidem, ale nejsem na to nátura vidět lidi těžce nemocné či rozbité na padrť po autonehodách. Na druhou stranu - možná bych taky nemakala, kdybych nemusela...jenže bych si nemohla pořídit byt, nemohla bych splácet úvěr, nemohla bych se věnovat svým zájmům...dyť to znáš...Jsou vlastně 3 možnosti: buď má člověk bohatý rodiče, kteří ho zaopatří, nebo se výhodně provdat a 3 možnost je holt ta práce...

Už zase někdo píše pod mým nickem ,ale myslím ,že je to zbytečná námaha....

Báro
to je smutný příběh,taky mi tohle hrozně vadí co to je za lidi ,když tohle chudáčkovi udělaj a vyženou ho z domu.Chudák zvíře ,lidi jsou čím dál horší ,nenáviděj se i mezi sebou a zvířata jsou některým už uplně fuk..
snad ty boží mlýny melou ..a čeká takovýhle živly co ubližujou komukoli brzká odplata.
Jseš hodná Báro,to je vidět i na fotce, září ti dobrota z očí :))
PEJSEK CHUDÁK VYSTRAŠENÝ JISTĚ TI BYL VDĚČNÝ ZA JÍDLO I ZA DEKU ,JE MI Z TOHO MUTNO.

S psychiatrem jsme se kvůli tchyni nikdy nekontaktovali ,asi by tam ani nikdy nešla ,je to zkrátka případ.
Já to Báro zkoušela po dobrym ,když to nešlo i pozlým ,jenom jsem se nervovala,bylo to období ,který taky přispělo k mým pp potížím.
Jenže po zlym to nešlo taky dělala ještě větší seky a naschvály,takže jsem se s ni radši usmířila v rámci možností ale je to moc těžký ,někdy prostě jak už jsem psala vypěním...

PROČ TADY STÁLE OTRAVUJE TEN DEBIL? VYHOĎTE HO!

Renčo - ty spolužačky nešly na mateřskou hned po maturitě. Pár let pracovaly a zjistily, že je to moc náročné, proto šly raději na mateřskou.
Většina má tak 3- 4 leté děti. Jedna už dokonce 2!
Jak já jim závidím. Pro někoho prostě není kariéra důležitá. Nemám ambice co se týká pozice nebo peněz. A ve zdravotnictví i sociální oblasti (můj obor) se platy ani po mnoha letech praxe příliš neliší.

JA TO JEDNOU VYŘEŠIL TÍM ŽE JSEM JIM ŘEKL NA OTÁZKU JESTLI JE TEN PES NEBEZPEČNÝ ŽE ANO A ONI HNED POSLALI ODBORNIKA NA ODCHYT. SICE SE DIVIL ŽE SE TEN PES LÍSÁ, ALE ODVEZL HO DO UTULKU.
JO A JEŠTĚ JSEM HO PŘEVEZL PŘES HRANICE OKRESU ...STO METRŮ...

Ahoj všichni.Tak si představte,že jak začalo sněžit,několikrát po sobě nám vypadl proud a mě se zhroutil pc.Až teprve od ted mi funguje internet.Strašně se mi po Vás všech stýskalo!Jdu si přečíst,co se zde za dobu mé nepřítomnosti událo.Přeju všem krásný večer.

Báro, to je hajzl. Mě tohle vždycky hrozně dostane. Já snad tyhle věci se zvířaty prožívám hůř než s lidma. Ale lidi se můžou bránit. U nás doma to je taky jak útulek, teď už teda ne tolik, ale dřív jsem sebrala každýho zatoulanýho psa.
Přístup takových lidí mě hrozně sere. Co kdybyste zavolali z budky jménem starosty?
No budu na něj myslet s tebou. Už mě to z hlavy nezmizí. Tak napiš, kdyby něco nového.

ahoj, jsem rozhozená a rozlítostněná, nedaleko od našeho domku jsem dopoledne viděla posedávat psa, většího, vypadalo to jako malý dobrman, seděl na té zmrzlé zemi, seděl tam i odpoledne a k večer a pak jsem v obchodě zaslechla prodavačky, jak se o něm baví, že už se tak potuluje několik dní. Nedalo mi to a šla jsem se zeptat po okolí, zda to není něčí pes, ale nebyl. Tak jsem si říkala, že by v těch mrazech měl jít do útulku, že si ho tam případný majitel vyzvedne, ale asi ho spíš někdo vyhnal. Podle správného postupu jsem volala na městskou policii, tam mi řekli, že to musí udělat starosta obce, na jeho žádost že pro něj přijedou a odvezou ho do útulku a obec bude platit pobyt. Tak jsem volala starostovi a ten mě sprostě odbyl, že se nemíní řešit takové problémy, že lidi vyhodí psa a on, aby to řešil, že nikam volat nebude, ať tam pes třeba chcípne, když je mi ho líto, ať si ho vezmu - to nemůžu, nebudu tady mít přece zvěřinec. Na to ty útulky jsou a je povinností obce se o zatoulaná zvířata postarat. Tak jsem aspoň vzala deku a misku granulí a zanesla mu ji tam - pes vrčí, když se k němu někdo blíží, ale za chvilku už na dece ležel a granule baštil. Jsem nešťastná z toho přístupu, ten vůl měl jen vzít telefon a na tu policii zvaolat z titulu své funkce a i to mu bylo zatěžko, tak proč se nechá volit? Potíž je v tom, že i kdybychom psa s manželem nějakým způsobem odchtli a odvezli do útulku, musíme na něho platit my, obce přitom na to dostávají peníze, ale musí se postarat od odvoz a ten zajistí na jejich pokyn policie. Starosta mi řekl, že on ten zákon nevymyslel. Není to vůl. Tak jsem špatná, jak to s psem dopadne a musím na něj pořád myslet, že je mu zima. Ach jo.
Dášendo, já vím, že je to trápení s tchýní, taky by mi vadilo, kdyby se mnou žil někdo, kdo není moc čistotný, ale nejde to nějak po dobrém, třeba že jí pomůžeš s mytím a třeba požádáš, aby si vyměnila prádlo, že je musíš vyprat? Já vím, že stokrát nic umořilo vola a člověku to už leze na nervy, zkus napočitat do desíti, jestli má za sebou to, co píšeš, tak asi fakt je duševně nemocná a ta nechuť cokoliv dělat k tomu patří. Nezkoušeli jste poradit se s psychiatrem?

No Jitko, nevím jestli útěk před prací na mateřskou je ta nejlepší volba. Co potom? Bylo by ti kolem třicítky a dosud by si nikde nemakal, bez praxe. Nevím, jak je to ve zdravotnictví, ale v jiných oborech třeba ve větších firmách to někdy zaměstnavatel dost odsuzuje a nerad takové holčiny bere. Myslí si totiž

Ditušo,Skoro jako bych to psala já,byla jsem na tom podobně.Taky mi píchali hořtík,ale do žíly, pak mi z toho bylo zle.Obvodní zkoušela co uznala za vhodné.teď se v tom plácám celé roky jednou jsem dole a jednou na hoře.Ale AD mi nikdo nepředepsal,jen takové lehké léky ,ale defobin mi pomáhá.

Johanz - ani nevíš, jak ráda bych to takhle vyřešila. Dobrá polovina spolužaček ze zdrávky se rozhodla raději pro dítě než aby musely pracovat v nemocnici. Já bych tu možnost také chtěla mít, ale bohužel nemám.
A nejhorší na tom je, že se příští týden s největší pravděpodobností dozvím, že podle nového zákona nemám nárok na sociální dávky. To bude doma radosti...

JITKO
PŮJDEŠ NA MATEŘSKOU TAK CO ŘEŠÍŠ:-)

ELA Z MIŠUGOVA

Ahoj z hor.
Tak mě položila nějaká viroza. V krku jak když polykám žiletky. Ach jo. Tak jsem přestěhovala kancelář k posteli a obložená šanonama marodím.
Romano, psala jsem ti mail.
Ahoj lidičky.

No víte holky ona má moje tchyně depresi asi celoživotní :-))protože co vím od mýho muže tak vyrůstali s bratrem v dost děsivých podmínkách .Tchyně nemá ani ty základní hygienický návyky ,jako je např.mytí rukoua tak ,ona se nemyje ani po záchodě ...
Nemyslete si zas ,že jsem nějakej uklízecí maniak :))to ne okna myju tak dvakrát do roka:))ale mám ráda kolem sebe voňavo a čisto:))
Ale jinak ona si mi nedovolí nic říct,ani se mezi nás nikdy nepletla což je jí kecti :))ale muž říká ,že to má v hlavě už pomotaný a proto je jí všechno fuk,je apatická ke všemu,ale jak jsem si všimla tak na nás dost "filmuje",jen aby proboha nemusela na nic šáhnout.Prý měla kolem padesáti tři mrtvice a infakt ted je jí 65.

Víš Pajko, ono se to bez občasných konfliktů neobejde nikdy, to je jasný. Je dobře, že Vám to klape, to Ti přeju. Myslím, že s Tebou bych taky mohla jako snacha vycházet dobře :-), protože bychom to mohly probrat, říct s vzájemně své názory, co nám vadí, co bychom naopak uvítaly... Pro mě je důležitý, když je problém, o něm mluvit, jsem přístupná radám i jiným názorům, ale to s mojí tchyní nešlo. S ní se nedalo mluvit vůbec o ničem, protože jakmile jsem vyslovila nějaký jiný názor, okamžitě začala brečet a brečet...Manžel potom vždycky řekl, ať to nechám být a zase se nic nevyřešilo. Bylo to celkem jedno, když jsme stejně bydleli jinde, ale kdybych měla bydlet tam, musely by se nějaké kompromisy udělat a to nebylo možné, protože tchyně se při jakémkoli jiném názoru rozbrečela, urazila, měsíce nemluvila a dál si dělala co chtěla :-( Já jsem si právě říkala, nakonec ať si dělá co chce, je to její dům, ona se na něm nadřela, ale ať nás tedy proboha nenutí u ní bydlet.

Dášendo, když ona ta Tvá tchýně asi prožívá Tvoje úklidy podobně jako my, kdyby nám kolem nás někdo dělal binec. Myšlenka na její depresi mě napadla podobně jako Romanu, to lidé bývají apatičtí vůči čistotě i osobní.

Romano, podle mě spolu se snachou vycházíme velmi dobře. Byla u nás často ještě, než se vzali, mám tendenci být k mladým lidem hodně otevřená i přátelská, to bude asi ta kantorka ve mně. Teď jsem si uvědomila, že jsem snachu rok na ZŠ učila z biologie :-) Pak jsem měla období, kdy mi ten můj chlapeček připadal upracovaný, živil rodinu, v práci od rána do večera, ale doma ho ještě čekaly nějaké povinnosti, takže jsem byla asi zachmuřená. Rok jsme bydleli společně, mně den po narození vnuka zemřela maminka, se kterou jsme bydleli a oni se nastěhovali s malým do jejího pokoje. Měla jsem náročnou práci + ještě tehdy dva puberťáky 14 a 15 let, vařila jsem, nakupovala, prala, žehlila, akorát na procházky s kočárkem mi nezbyl čas, což mi vzhledem k agorafobii i vyhovovalo. Ráno a večer jsem malého krmila, to jsem milovala, miminko v náručí :-). Pak se odstěhovali do vlastního bytu, neměli pračku ani žehličku a já jsem taková pradlenka madlenka a vášnivá žehličkářka, takže jsem jim to rok-dva dělala dál. V pátek večer přivezli v gemě prádlo a do dvou v noci jsem prala a prala pro těch 6 malých a velkých lidí a u toho vedle mě ležela naše fenka a pouštěly jsme si videa, bylo to asi před 10 lety. Párkrát jsem měla nesrovnalosti se synem, chtěl mě vychovat, jak být správná babička a děti nekazit a nerozmazlovat, ale snad se mi podařilo mu některé zákonistosti vysvětlit. Největší zlom k úplné pohodě nastal, když si na naší rodině dceřina kamarádka, studentka psychologie, dělala seminárku. Byla tam část, při které nás testovala všechny společně a tak jsme se dověděli a asi i správně zpracovali zajímavé informace o sobě navzájem.
Druhý syn bydlí na studiích i u nás doma s přítelkyní, snad už 3 roky a taky vycházíme v pohodě a dceřin partner je u nás taky jako doma. Žijeme ve velkém domě, kde může mít každý z nás určité soukromí. Jsem ráda, když se tam všichni potkáme a já mám mé blízké vedle sebe, to si užívám a dělám jim pomyšlení s jídlem, abych dohnala domácí stravu i teplo domova. Čím dál víc je to u nás tak, že mám dojem, že jsme si vyměnili role, oni mě vychovávají a já si u toho naivně infantilním :-)