PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Ditušo,to víš že jí to přejde..např,můj malý zrzavý,tlustý,vzteklý švagr si asi ve svých 5 letech lehl na silnici před autobus plný lidí,připravený k odjezdu a kopal a řval,že on nikam nepojede..asi 10 minut, až musel vystoupit řidič a odtáhnout ho do příkopu,protože jeho starší sestra ho nezvládla...no to byla panečku ostuda a dnes je mu 50 a je jak beránek!!Tak vydrž!!

Dáši,no ono je to těžký ,jak se zachovat v takových situacích,zvlášt když mamky nejsou schopny takovou situaci vyhrocenou na veřejnosti zvládnout nervově...já u toho mám stavy na omdlení,a to je mi pak fuk vše,jen at už vypadnem.Taky nejsem pro,at se děcku dá ,co chce,zrovna mám o tom dost i přečteno,nikdy jsem s tím nesouhlasila,ale občas je třeba i dle odborníků to udělat.Neokecávat to,jen udělat.Třeba naše ratolest je tak nevyzpytatelná,že na ni neplatí v dané situaci nic.Např.když ji to chytne venku,nejde ani sem ani tam,stojí a jen šíleně řve,lidi čumí,padne na mě beznaděj,zoufalost,nedám ji sice znát,ale vnitřně jsem na kousky.Když řeknu,at se vyřve,že já jdu dál,nepujde se mnou,prostě stojí a řve,i kdybych už nebyla v dohlednu.A to zas nejde ji tam nechat na ulici samotnou.ona má šílenu výdrž a o to je to s ní těžší.Nezbývá než doufat,že ji tohle přejde.

Tak ...uf,už jsem to dočetla,to je tak super Vás číst,lepší než román,lepší než detektivky,úžasný,ze života a taky hodně naděje do budoucna a optimismu viz. naše malá Šárka! Jiřinko,máš dobrý holky a je to velká tvoje zásluha,není co víc rozebírat,jen...taky mi jedna slaná stekla,když jsem to četla!
Jinak se omlouvám,že jsem se už neozvala,hodila jsem sem trochu koncentrovanýho zoufalství a pak už nic,byla jsem ale hodně mimo Prahu a ten jeden den taky hodně mimo sebe.Strašně mě sebral ten pan Svoboda,měla jsem tu čest ho poznat osobně a vzalo mě to tedy nehorázně!!..holky moc děkuju za zájem o mě,fakt to moc potěší ale naštěstí mě chytla jen taková šílená chandra,ta co člověka tlačí k zemi,znáte to?

Ne ne žádná zasraná panika,s tou už mám účty vyrovnaný a už jí na mě nepustím,čili žádný lítání,bušení,pocení,zavazování třeštící hlavy atd.ale po šílený době tak zoufalej pocit marnosti a vtíravá otázka,proč a nač se vlastně pinožit??
Samozřejmě že to vyvolala ta strašná sebevražda není už co říct,každý z nás si to nějak vyložil a jedeme dál....
Lenko z Řepů,tak já ti tak závidím tu tvou klidnou práci a ty chceš utéct.. a kam??
Evi,děkuju za zvířátka,ta naše kočička dorůstá přesně do podoby tvýho mourobílo
kocourka,nebo to je taky kočka,mám v tom chaoz.Bolej tě zas záda?To je taky nekonečnej boj,vid?Snad to rozhýbeš,bez nějakých zásahů!!
Dášendo,Tobě bych předala cenu za laskavost a něhu,jsi fakt milá..Tvoje rodina to s tebou vyhrála!!
Jituš,není pravda,že budeš nadosmrti žít s panikou a se strachem,kdy zas přijde..věř mi,ZÁLEŽÍ POUZE NA PŘÍZNIVÝCH OKOLNOSTECH V TVÉM ŽIVOTĚ..opravdu posledních mnoho let žiju beze strachu,prostě normálně,chce to jenom klidný nervy,tělo se zklidní a mozek na to šílenství zapomene.
V některých fázích mýho života/problémy s dospělým synem/ jsem se hroutila ale už bez paniky!! Jistil to náš oblíbenec Neurol!!
Zefíre,vítej k nám...za sklem a v mlze jsem žila 10 let,nebyly tenkrát ještě vhodný léky a můj doktor byl spíš vystudovanej pitomec než MUDr.,pořád po mně plácal a říkal mi..no no holka jako lusk,zdraví z vás čiší,co si to tady na mě vymýšlíte??atd..Ale ty z toho budeš venku brzo,uvidíš,jen to chce vychytat vhodný léky a pak se nestresovat...hm,já vím,je to těžký!
Renčo,ty jsi fakt odvážná a moc statečná...já třeba hory díky svojí klaustrofobii zrovna nemusím,mám tam vždycky svíravej pocit ale vím,že jsou nádherný!Tak nám sem někdy o těch svých cestách napiš víc!Děkuju

Kdepak sám, s manželkou. Ale je pravda, že puberta už začíná.

Ahoj z hor.
Děkuju, že se vám moje zvířátka líbila.
Lenko, nedám ani za nic. Jsi blázen? Vyměnit taková milá stvoření za chlapa?
Nikdy!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Cha cha cha.
Zase jsem všechno zapoměnala,ale tak k Pajce. No já fakt brala celé roky jedničkovej. Ráno půl, večer půl.Teď z půlky ráno kousek ulomím a ten kousek si vezmu večer. Takže jsem na půlce. Když je den blbec jako včera, vezmu dřív, ale nezvyšuju. Myslím, že to půjde snižovat, když po tolika letech zvládám snižování i v té letošní hnusné zimě.
Dnes jsem dobrá, jen mě docela rozhodila na rehabilitaci, žene mě znovu k doktorce, nelíbí se jí, no mě taky ne, ta moje krční. Že by se to mohlo zbortit kolem té nové plotny. Takže bojím, bojím. Znovu se dát řezat, bych se picla.
Ještě k té naší fence, ona má problémy s kyčlema. Na to prý labradoři hodně trpí. Chudinka, už jí bylo 10, budu s ní muset zajet na veterinu, na rentgen a pro nějaké prášky. Jestli na to teda něco je.
Dnes mě je líp. už jsem psala, že jsem předvoj.Mě je vždycky blbě den před vámi.
Zefíre, ty jsi na děcka sám? Jestli jo, tak to ti teda nezávidím. Navíc to je věk, kdy člověk musí být dost ve střehu. Blížící se puberta, co?
Mě bylo nejhůř právě okolo klukových 14-15 let, tenkrát jsem byla ráda že žiju. Kdyby mě tenkrát bylo tak jako dnes, řežu to od rána do večera.Škoda každé rány, která padne vedle.
Jedu si dát vyplatit stavební spoření, teda zatím to jen sepsat. Bude na střechu.
Ahoj a držte se.

Ahoj lidičky, zdraví Řepákov:-)
padám do práce, ale ještě musím pro cvrčky, neboť sklípkan je už nějakej nervozní, asi hlady. A rovnou se pokochám jinou havětí, kterou ještě doma nemám. Asi rozšířím svůj zvěřinec:-) Hehee to bude mít moje drahá větší polovička zase radost:-)
Jitko, ten strach, že mi pilule nezaberou, to v sobě taky nosím, je to hnus.Proto chci změnit zaměstnání, protože při tom stereotypním malování mám čas myslet jen na samé blbosti, které se týkají Pepiny.
Zatím ahoj a hezký den všem.
Jinak tu vítám mezi námi Zefira:-)

Renčo ,živiot je vždycky boj ,obzvlášt?s naší diagnozou:))ale právě proto my se nesmíme vzdát :))
Při těch výstupech ,je asi opravdu mozek zaměstnán úplně jiným směrem ,svým způsobem je to vlastně pro Tvou paniku léčebná terapie :))
Máš krásnýho a náročnýho koníčka.

JIŘÍ ,u mě se objeví jednou za čas taková pár minutová slabost,jen takový záchvěv ,nic víc .Jinak jsem v poho .))chystám se na snížení dávky AD.
Ale je tu i dost lidí ,kterým je blbě často a skoro stále i při AD.
jáale myslím ,že to nebude Šárky případ ,ona je hodně mladičká ,mladý tělo se s tím určitě lepší vypořádá:))Ale popraly jste se s panikou statečně :))

Dášendo, nikdy nic takového nepřišlo. Ten mozek je tam sice permanentně zaměstnán životně důležitými věcmi, ale nejedná se o stres. Na pepinu tak nějak není čas. Alespoň mě nenapadá jiný vysvětlení. A večer člověk usne přirozenou únavou jako špalek. Loni teda ještě před AD jsem na ten Mt. Blanc jela úplně posraná, když den před odjezdem jsem klepavkou ani nevstala z postele :-(. Nastupovala jsem do autobusu nadopovaná medazepamem a za dva dny po úzkostech ani památky. Hrozně mě to ale psychciky posílilo. A v Bosně a Himalájích už jsem byla s AD. V Himalájích jsem dokonce AD musela snížit na poloviční dávku kvůli nedostatku kyslíku a pohoda...tak nevim, asi je to tím, že se ten mozek dostane do totální pohody, míru, sepjetí s přírodou...:-)
Ale moc se mi, Dášendo, líbí tvůj bojovnej postoj proti téhle mrše, vždy se taky vzchopim a připravim na boj!

Ještě se vrátím k naší mladé. Píšeš Dáši, že jsme vyhrály, teď určitě ano, ale spíš bude nějaké ale v budoucnu. A to je to, co jsem psala včera, že i když berete AD a jiné pomocné léky - neurol, xanax .... tak se ty příznaky sem tam objevují.
Při té prvopočáteční beznaději jsme už hooodně daleko a hlavně je to na ní a k tomu poznání musela přijít sama.
Ale znovu slyším to, co mi řekla a jak rozhodným pevným hlasem to podala.
Reny, no obdivuju Tě, já bych ty výšky nemohla, jsem takový ustrašenec z těchto extrémních sportů, takže klobouk dolů před Tebou, že to zvládáš. Ale je jasný, že Tě to musí hodně bavit.
Když se bavíte o tom tlaku, kolega má v práci svůj tlakoměr, tak jsem měla 92/65 /já mám nízký pořád, takže nějaké točení hlavy mě už nerozhází/. Pak se slavily v ten den narozky, měla jsem dvě baňky a vida, tlak byl najednou 105/71. A jak mi bylo dobře!!

Dášendo, to už jsem párkrát taky viděla, jak to malé bezbranné batole takhle vyvádí :-). To si vždycky řeknu, chudák máma, jestli jsem byla to samý...:-)

Renčo ,měla jsi někdy při výstupu v horách velký strach ,že Tě tam chytne pepča a jseš tam bez pomoci? nebo jsi tam neměla nikdy na pepču pomyšlení?

To já mám zas od jakživa spíš vyšší tlak, teda vyšší normál - u doktora jsem vždy taky nervózní :-).
My berem ty acetazolamidy (diamox, diluran) proti horské nemoci na lepší aklimatizaci na málo kyslíku. Nejdřív začne po nich brnět celý tělo a pak to napomáhá prokrvování. Jinak v normálních podmínkách se to používá na nitrooční tlak.

Dituš ,Tobě z toho ES mě zas pocit na zvracení rovněž z úleku,je to zkrátka ve všech
případech na h.... :))
Tak vzteklince už budou 4 ,viď?
To už je slečna:))mojí Anče budou tři v létě,a vle vzteklá je taky pěkně asi to patří k jejich věku :))
a maminy to musí vydržet.
Tuhle jsem byla svědkem jednoho výstupu nějakého tak tříletého chlapečka v drogerii,malý ležel u pokladny ,děsně řval a vztekal se ,jeho maminka mu honem koupila něco a cpala mu to , jen aby se zvedl :))
no já bych si ho asi nevšímala a nechala ho být ,byť lidi zíraj :))ale rozhodně bych ho za jeho chování ještě neuplácela .

Renčo - už 4 roky si kapu do očí Arutimol.
Jenže ty kapky snižují tlak nejen v oku, ale také v celém těle. Já ho měla vždycky trochu nižší, tak je mi občas docela blbě. Ze začátku jsem si je měla kapat ráno, ale bylo mi tak na omdlení, že si je teď po dohodě s doktorem kapu večer.
Stejně bych se na to nejradší vyprdla. Mám totiž takovou svoji teorii, že ten tlak mám vysoký jen u doktora z nervotity. Ale to nemůžu dokázat.

Ahoj Dáši, ano ,divnej pocit,až se lekneš,co?I u toho právě jako forma úleku se mi objeví ES.A zvlášt na veřejnosti,doma se to ještě dá přežít:-).

Teď v lednu to bylo dlouhých 5 let, co jsem Neurol nevzala do pusy a to jsem ho před tím 7 let užívala denně - jinak jsem bolestmi svalů /fibromyalgie u únav. syndromu/ nevstala z postele. Díky bohu, že už je to pryč .... Občas jen užiju AD, když myalgie přijdou a nestačí na to přírodní léky, ale je to vyjímečně.

Jiři,
jsem mile překvapená, jak RYCHLE vzala Šárka osud do svých rukou!! Je vidět, že v ní je ctižádost, kdyby nebyla, spoléhala by se na druhé neustále. Jen tak dál!

Zdravím Tě Dituš:))
u mě se derealizace projevovala asi tak :šla jsem třeba po ulici a najednou v hlavě CVAK ,jako když přepneš na jiný program :))
svět se jakoby rozostřil ,zamlžil ,byl tak divně vzdálený a já jak v mýdlové bublině ,pak zas CVAK a byla jsem zase zpět v reálu .Strašně divnej pocit :(

Chtěla jsem ještě připsati,že jak mě chytnou ES směrem k záchvatu,či cítím náběh na třes,ztrátu sebe samotné v okolí,beru naše známé homeopatikum Gelsemium 15CH.Je mi trochu líp.Možná pocitem,že jsem něco do sebe vcucla:-)nebo fakt pomáhá.

Jitko
je těžký se vyrovnat s vědomím ,že nikdy nic už nebude jak před PP,ten pocit toho strachu už v nás zůstane zakořeněný navždy,jde jen o to se s tím vyrovnat a naučit se s tím žít :))což není zrovna lehký pro nikoho z nás,ale budem se aspoň snažit:))