PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

LUCKO NEZNÁM TVOJE PSYCH.PROBLÉMI,ALE VÍM,ŽE JSEM SE V DOBĚ KDY MNE BYLO NEJHŮŘ DIVILA PROČ MNĚ JE NAJEDNOU ZLE A JÁ SI UVĚDOMILA,ŽE JE TO TŘEBA PROTO,ŽE JEM SE DÍVALA NA SMUTNÝ FILM A PAK JSEM TO ZAVRŠILA DOKUMENTM O POTIŽENÝCH DĚTECH-NO A VLASTNĚ JSEM SI UVĚDOMILA,ŽE JSEM SI TU ÚZKOST A DEPKU POZVALA NA NÁVŠTĚVU SAMA.NAUČILA JSEM SE POSLOUCHAT SVOJE TĚLO A NITRO CO MNÉ ŘÍKAJÍ.UŽ MNĚ ROZUMIŠ?

Ahoj. Taky poslouchám Drakulu. Ale dělám u toho ještě plno jiný práce a beru to jako zvukovou kulisu. Ale na Svobodu přitom myslím.Na to, že už nikdy nic tak krásnýho nesloží.
Avo, ale my tady vždycky nesmutníme. Někdy se umíme pěkně rozšoupnout. Semeleme tu všechno možný. Práci, děti, recepty, zahrádku, chlapy,tchýně. Teď holt přišla ta smutná chvilka.

JE TADY CÍTIT ÚZKOST A DEPRESE-POPRAVDĚ SE NEDIVIM PÍŠÍ SE SEM SAMÉ LIDSKĚ TRÁPENÍ A SMUTEK.JE TO URČITĚ TO CO SE VÁS HODNĚ TEĎ DOTÝKÁ,ALE PAK PŘICHÁZEJÍ PRÁVĚ TYHLE HUMUS STAVY.

Nepochopila jsem to Avo,prosím ještě jednou?? Jinak vítej mezi námi
Dandy ahoj

AHOJ VŠEM!JSEM TADY DNES POPRVÉ.MÁM TAKY ZKUŠENOSTI S PSYCH.PORUCHAMI A CHTĚLA BYCH TAKY PRISPĚT NĚJAKÝMI VLASTNÍMI ZKUŠENOSTMI CO SE TÝČE PSYCH.PROBLÉMU.NA HODNĚ VĚCÍ JSEM V NEMOCI PŘIŠLA A VÍM,ŽE HODNĚ VĚCÍ MÚŽEME TAKY OVLIVNIT SAMI.TŘEBA BYCH SE NEDIVILA KDYBY JSI LUCIE MĚLA DNES JEŠTĚ UZKOST A DEPRESE KDYŽ TI V TELEVIZI HRAJE DRÁKULA.PŘEMYŠLELI JSTE NĚKDY NAD TÍM VŠÍM NĚKDY TAKLE?JINAK JA HO TEĎ POSLOUCHÁM TAKY.

Tady se stal tento týden taky takový smutný případ...kluk 21 let se pohádal s tátou, a šel přespat do Avie...zatopil si tam nějakým plynovým vařičem nebo čím...a ráno už ho našli bez života. Je to hrozný. Dnes jsem se ještě dozvěděla, že jeho rodiče mají...vlastně měli:-( tři děti, a ty dvě jsou postižené. Hrozná tragédie. A ten kluk byl prej strašně moc hodný, studoval výšku a přivydělával si jako řidič Avie. Jak málo někdy stačí k tomu, aby byl celý život naruby:-(( Tak na to teď taky pořád myslím a je mi to moc líto...
Jinak zdravím ostatní, Ditušu, Lucii, Johanze, Pajku, Zefíra, Dášendu, Romču i Lily.

PAJKO,
já jsem si dřív jen kladla otázku - proč tak MOC mě ta nemoc trápí, přoč to tak strašně a dlouho bolí? Už znám důvod. Bylo to jen kvůli vyburcování sil, abych od základů změnila strachy zdegenerovaný pohled na svět. I když jsem na první pohled vypadala sebejistě, uvnitř jsem byla někdy vystrašená, jindy jsem si neuměla ušetřit nebo dobře naplánovat práci a odpočinek atd.

DÁŠI, ROMI,
jsem ráda za svého syna... Vím, že nejdůležitější je psychická a fyzická pohoda a až pak dál vše ostatní. To dobré si musí syn vydřít za mlada, ale o to mu to lépe půjde později. Já jsem měla opak - jako malé mně všecko celkem dost dobře šlo, pak na střední škole přišlo období chození s mým příteleme - tyranem a já se dost změnila. Co se týkalo školy, přestalo mě cokoli motivovat - snad jen vidina složení maturity. No a v zaměstnání mě nehnalo kupředu nic - práci jsem dělala vždycky ráda, ale setrvačně. Teď vidím, že jsem měla plno skrytých rezerv. Hold, až při těžkých životních lekcích jsem se musela naučit samostudiu, abych byla stále v obraze a uměla si co nejvíc poradit a pomoct sama.

EVI,
odpoledne jsem byla se psem na nádherné procházce, přestože tu také velice foukalo - ale bylo 7oC. Šla jsem za sluncem, jako téměř vždy. Na jihozápadě vykokovalo jasné slunko z poza mraků, prostě plno energetic. dobíjení :)

Ahojte všichni,
tak jsme dnes celý odpoledne hráli Monopoly....no odpadla jsem první. Dobrej obchodník by ze mně nebyl:-)
Lenko, kolik máš doma vlastně zvířátek? Bydlíš v bytě nebo v domku?
Míšo, Renčo, Martino a DuchMery....Vaši fotku ještě nemám, prosím prosím...na DandyPP"seznam.cz
Baru, taky obdivuju tvůj elán po atace. Já po ní vždycky byla po zbytek dne absolutně hotová.
EviKu labradoři jsou úžasní pejsci, a nádherní...i když ti naši míšenečci taky nejsou špatní:-)Zrovna dneska u nás byly na besedě...tak jsem si jich zase užila:-) Je to vždycky takové pohlazení po duši, když si jich můžu užít.
Jitko B. jak je mamce? Už je to lepší?
Mamka je taky nemocná...tak jsem jí hned volala co jí je, tak nevím...má horečku, kašel , špatně se jí dýchá (bohužel trpí na astma), nejí a motá se jí hlava.....ale k doktorovi nepůjde. Achjo. Tak jen doufám, že je to jen nějaká "normální" viroza a přejde to. Ale taky mám strach, s tím astma to není žádná sranda:-(
Eduško, to je hrozný co píšeš. Opravdu jsou chvíle, kdy si říkám zlatá PP. A na děti jsem citlivá úplně nejvíc. U každé jejich nemoci jsem trnula strachy , aby to nebylo něco horšího. Když pak někde slyším, že se nějakému dítěti něco stalo, nebo se objevila nemoc nějak náhle...tak se můj strach o ně zestonásobí. Obdivuji rodiče, kteří s tím musí bojovat. Já si nedovedu představit najít tu sílu chovat se v takové situaci "normálně", určitě bych bojovala...to už se mi v životě párkrát stalo, že jsem se cítila na dně, a pak se objevil nějaký problém nebo něco a já se rvala jako opravdová lvice a nechápala jsem, kde se to ve mně bere.Zvláštní je, že se neumím takhle rvát za sebe, tam se mi ty síly nedaří vybičovat...
Ale medicína dělá pokroky, i v otole , co jsem četla , nakupují nové, modernější a hlavně snad výkonnější vybavení, navíc jsou lidi, kteří to zvládli. Manžel je v registru dárců dřeně, a tak nám chodí jejich "časopis" a opravdu je i hodně těch, kteří to zvládnou. Tvoje kamarádka bude potřebovat strašně moc síly, moc, moc moc moc jí přeji ať je holčička zase v pořádku.
Nejsem věřící, možná věřím v něco..neurčitého...ale neumím to nazvat...ale zajímalo by mě, jestli by někdo věřící uměl vysvětlit,proč se něco takového děje dětem, kteří nemají být za co trestáni...

JÁ SI MYSLÍM ŽE MI PORODNIK ZMAČKL HLAVU KLEŠTĚMA A OD TÉ DOBY TO ZAČALO....

Lucie, nepřipouštím si to, ale víš, červíček pochybnosti to je taková mrška, která si ráda vrtne.
Otázku, proč nás to muselo potkat, si nekladu. Ne, že bych si ji zakázala. Myslím, že se s dispozicí k úzkostem rodíme. Kdybych si ji kladla, byl by to první krok k sebelítosti a když se kolem sebe rozhlédnu i v životě ohlédnu, nebyl to žádný horor, ale moře důvodů ke štěstí...

Pajko,nesmíš to vůbec připustit,vždycky lék zabral a taky vždycky zabere!! Pokud to budeš mít v hlavě jako danou věc,jako že se každý ráno rozední a nic to nemůže zpochybnit..je vyhráno ale my jsme to už spolu probíraly...já tohle mám trochu jinak než Ty, u mě zabírál vždy spíš ten akt braní léku jako takový,než přímý vliv prášku na organismus!! Psychická závislost jako prase!
Jen mít ten prášek k dispozici,není ani podstatný sním -li ho!!
Ach jo,Pajko,proč nás vlastně tohle všechny muselo potkat???
Měli jsme dnes večer jít na návštěvu ale tatik onemocněl,tak jsem tu a jak mám puštěnýho toho Drakulu,leze na mě pěkná nostalgie,lítost atd..!! Myslím,že nejsem sama co?Je podivnej čas,neutěšenej!
Na Drakulovi jsem byla asi třikrát,fascinoval mě,ta muzika je fakt nádherná!Bože!!!!!

Ahojky všichni,
v Berouně taky MEŠUGE,no jak Renča ,já jsem taky středočech :))

BÁRO ,obdivuju Tvoji akčnost ,já jsem vždy po atace vyždímaná jako hadr ,neschopna nic moc dělat .
EDUŠO,hrůza ,hrůza nejvyšší s tou holčičkou Tvé kamarádky ,je mi z toho nanic ,já na tyto věci pak taky musím myslet ,vždyť je moje Anča jen o málo starší ,než ta malá ,když si to člověk jen představí ,co to musí být pro její mámu za utrpení:(
Snad se ta malá z toho dostane.Znám tady od nás lidi co jejich holčička měla ve dvou letech zhoubný nádor v hlavičce,bylo to hrozný ,ležela rok v Praze Motole i s maminkou ,prodělala chemoterapie ,nádor šel naštěstí odstranit a nemetastázoval.Holčička Adélka se vyléčila ,dva roky přestala vlivem chemoterapie růst maminka ji musela píchat růstový hormon,ale je v pořádku a každý půlrok jezdí na celkové kontroly.
Její maminka mi říkala ,že se tam na onkologii viděj hrozný věci,a jak se tam maminky s nemocnými dětmi navzájem podporovaly ,aby ten obrovský strach a bolest o svý děti vůbec vydržely.
Kdo si tímhle projde ,má životní hodnoty asi taky někde jinde.
no to nebylo zrovny veselý povídání ,ale i tohle bohužel k životu patří:(
nemůže být v životě nic horšího než vidět trpět svoje dítě.
Smekám před každým kdo se stímhle musel vyrovnat.

Eduško,nebud neštastná,vždyt určitě ještě není nic prohraný ,v dnešní době je tolik šancí pro tyto lidi...já vím,je to hrozný! Svět / nebo Bůh??/ je tolik nespravedlivý! Nechává žít spoustu starých, nemocných a se smrtí smířených lidí a naopak dopustí aby malinký dětičky bojovaly o svůj život! Ale ta malá to určitě vyhraje,uvidíš!

Lucie, tak tohle přesně funguje i na mě, jenom teď už taky nemusím předbíhat ataku, ale mívám hormonálně splašená období, kdy totéž nějak podvědomě praktikuju a tlakoměr mě vlastně nikdy nenapadlo vzít do rukou, vlastně žádný nebyl po ruce, teď sice je, ale nemám na něj vytrénovaný relex, kromě toho jsem u ataky tak neklidná, že bych měla problém se přeměřit. Beru na vědomí, že jde o ataku, jenom vždycky plaším z toho, že mi už tentokrát lék nezabere, že to nepřejde, prostě mozek zmišugovatí a kreativně děsí a děsí...

Zefír, malinká dcerka Edušiny kamarádky má leukémii.
Eduš, omlouvám se, ale na tohle reagovat neumím :(, prožívám to v práci s tím mladým chlapcem. Je to strašná nemoc, ale medicína dělá velmi rychle obrovské pokroky co do terapie, vybavení pracovišť i léků.

Báro,ahoj já stará panikářka v.v. Ti dám dvě léty ověřené rady...především ti ale přeju at těch hnusných stavů ubývá!! A rada číslo jedna-Nikdy si neměř při atace tlak,zbytečně se ještě víc nervuješ a za druhé zkus se celkově zklidnit tak, jak jsem to léta/myslím,že poslední čas už zbytečně/dělala já.
Taky jsem jeden čas měla hrozný rána, probouzela jsem se jakoby leknutím a už to začalo...příznaky,které tu všichni známe. Bušení,zmatek,strach a nedej bože když jsem byla doma sama.. ráno a dopoledne bývalo vždycky hustý. Pak mi bylo řečeno, abych se snažila zklidnit vždy před 7 hodinou ranní,než se organismus přirozeně nejvíc zaktivuje!!A tak jsem to myslím 2 roky dodržovala. Klidně i na budíka/mišuge/,jsem si brala neurol před touto hodinou a pak jsem vždycky většinou usnula,protože nemusím vstávat brzo a psychika opět udělala divy!Ten zničující strach a očekávání nepříjemných stavů zmizelo! 7 hodina pro můj stav prostě byla rozhodující a mozek tu hru přijal!Myslím,že už jsem nikdy po ránu nepanikařila,postupně jsem pak vynechávala a dnes pokud se necítím,preventivně to udělám zase!!Musíme se všichni snažit to naše vykutálený podvědomí přechytračit,o nic jinýho nejde! Tak to Báro vyzkoušej,prášek si vezmi pokud se vzbudíš třeba v 5 ráno,uvidíš,že to bude fungovat!Moc moc Ti to přeju.

Co se děje, Edušo?

Děkuji EvoKr. a Marie, že jste reagovaly, je mi mizerně :-(

Stůňu z tvých věčných odchodů,
kam zas šels, kam a z jakých důvodů,
odpusť mým věčným představám,
při kterých i dýchat přestávám...

To si dneska u Draculy pobrečím.

Tak jsem uklízela u mladých po řemeslnících, vykoupala a ostříhala psiska, ohřála večeři a uklidila po ní a konečně jsem v županu a snad už mám volno. Na to, jak to vypadalo ráno jsem toho zvládla docela dost, jsem ráda. Vím, že ty moje příznaky jsou přesně atakové, vždyť mám na nočním stolku pořád Praškovu příručku a vždycky si to čtu, ale v těch chvílích, kdy mě to drží chci, aby mi znovu a znovu někdo říkal, že je to v pořádku. Prostě ten mozek nefunguje normálně a dá to hrozně práce ho přemluvit. Jdu si pustit nějaký film.Mám hroznou chuť na čokoládu nebo oříšky, ale nic tu nemám, to jsem zvědavá, co vymyslím.