Reklama

PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Pajka (Út, 6. 2. 2007 - 22:02)

Dito, neboj se, nikdy ten kočárek nepustíš, tak to u nás s PP chodí. Úzkost kulminuje, ale udržíme, ustojíme, přeběhneme do klidu a s tím se zklidní i dušička... Patříš naštěstí k těm, kdo objevili AD, která jim zabírají...

Míšo, jak píše Dášenda: lék ze skupiny IMAO Ti nikdo k AD ze skupiny SSRI nenapíše. Obě skupiny s konkrétními názvy léků najdeš na netu.

Dituša (Út, 6. 2. 2007 - 22:02)

Martino,díky mooc,a kolik kuliček?

Jitko B-ani nemluv,něco jsem dnes početla u našich v časopise Št.Jim..i od E.R.článek o Vendule S.Mám normálně úzkosti dnes od rána a shlédnutí ukázky v tv a tady na netu,jak se chudera klepala a ten hon kolem ní,at už je pravda,co je pravda-to ví jen ona-mě rozslzely.Pořád na tu celou událost myslím.
A aby toho nebylo málo,venku se mi udělalo zle,40min jsem šla s kočárem a záchvatem ES až do krku,na frekventované silnici na přechodu jsem "uvízla "na dlouhotrvající červené a bylo to tady,strach,úzkost,měla jsem pocit,že pustím kočár,jak jsem zeslábla,chtělo se mi brečet a hlavně jít rychle dál...hledala jsem ,zda nepřejít někde jinde,kde už bude zelená dřív,ale všude aut a rámus,nedalo se uniknout.V momentě,jak blikla zelená,přelítla jsem na druhou stranu,vybrala si klidnou uličku k další cestě a ES přešly ,mé tělo zalil klid po bouři a lehký vnitřní třes.Utřela jsem pár slz,a ač si říkala,že vím ,oč jde,propadla jsem částečné beznaději a mizerné náladě.Čtvrtka AD mi teda stačit nebude:-((.
Mějte se líp.

Dášenda (Út, 6. 2. 2007 - 21:02)

TA DRUHÁ SKUPINA AD SE SPRÁVNĚ JMENUJE INHIBITORY MONOAMINOOXIDÁZY(IMAO )

Dášenda (Út, 6. 2. 2007 - 21:02)

Míšo zdravím TĚ :))
CITALOPRAM ,CITALEC JSOU ANTIDEPRESIVA PATŘÍCÍ DO SKUPINY SSRI. AD MAO SE S TOUTO SKUPINOU NIKDY NEKOMBINUJÍ ,TO SE NEBOJ,TO BY TI SOUČASNĚ ŽÁDNÝ PSYCHIATR NEPŘEDEPSAL.

Lily (Út, 6. 2. 2007 - 20:02)

musím v něčem hodně souhlasit s Johanzem, PP může lidi opravdu zabít. Ne ona samotná, ale to, že už člověk takhle nechce a nemůže dál. Což mě napadá celkem často. Chtěla jsem se Vás zeptat, jestli jste taky někdy někdo přemýšlel, že už to skončíte, protože jste měli pocit, že to neskončí.
To:Zefir, jo, já mam s AD také problémy, zkouším několikáté momentálně Citalopram.
To:Deina, je hezké, jak Ti z takhle těžkých stavů pomohly, já byla hospitalizovaná 2x, jednou 10 dní a nedávno celých rovněž 6 týdnů a efekt mám pocit žádnej,bereš AD, taky jsem byla v zahraničí a zvládala tolik náročných věcí a teď je ze mě troska,která závidí i uklizečce, že má klid a je bez úzkostí a strachu.

Taky jsem se chtěla zeptat, máte někdo zkušenost s braním k antidepresivum antioleptik? Depakine, Lamictal, Epiral, či tak něco? A taky jestli jste si někdo medikaci nepřehodil z rána na večer, někde jsem četla, že to někomu pomohlo od vedl. příznaků.
Jinak reaguji také na tu učitelku, mám otřesný zážitky ze základky z prvního stupně, jsem dokonce přesvědčená o tom, že i to se podílelo na tom, že se mi v dospělosti tohle stalo. Moje dětství bylo dost smutný. Proto se snažte zabránit tomu, aby někdo takhle trápil nějaké dítko.

eva (Út, 6. 2. 2007 - 19:02)

Deino mas pravdu , lide jsou na tom urcite hur. A urcite se nechci dostat az na na dno pote s tim neco delat.Pristi tyden jdu k dotorce myslim si , ze je dobra zkusim se ji zeptat taky na nejakou terapku.
Tome tak ja si jdu dat sprchu a verim tomu, ze kdyz si dam studenou sprsku tak me nejaka depinka okamzite prejde.Je fakt, ze me cviceni tez pomaha, ja pokud jsem v neustalem zaprahu tak dobry, ale pokud chci odpocivat tak to je konec.Sednout si mrknout se na peknej film a odpocinout si..Kazde rano beru seropram mate nekdo s nim zkusenost? A vecer to na me prislo opet skritek v hlave , ktery me naseptava , ze me preskoci, takze jsem si vzala lexaurin, ale zadna hitparada tak jsem si vzala dalsi po rade me lekarky. Rikala jsem si ze do hodiny budu spat, jak mimino a ono nic , sla jsem spat ve 2 rano a to jsem si musela premlouvat.Clovek je z toho fakt blazen nikdy jsem moc leky nebrala a ted to jim ,jak lentilky.
Dneska jsem i cetla prispevek od doktora Praska, jak me bylo porazeno a muzu doporucit je to doopravdy pekne popsano sice pouhe precteni nepomuze , ale clovek zjisti ze ty priznaky co prozivame jsou absolutne normalni a musime doufat , ze vcasna lecba nam pomuze byt opet fit...

Zefir (Út, 6. 2. 2007 - 19:02)

Lily, mě Coaxil nesedl. Prvních deset dní po začátku jsem se cítil nabitý energií, což se nedalo srovnat se stavy předtím, ale pak najednou šup zpátky ještě na hlubší dno a v podstatě skoro dva měsíce potácení se odnikud nikam.

JOHANZ (Út, 6. 2. 2007 - 19:02)

TOME
ROZBĚHAT SE DÁ PP TAK V ZAČÁTCÍCH A TŘI DNY ZÁCHVATU TO JE SMĚŠNÉ...AŽ POJEDEŠ V ZÁCHVATECH PO KAŽDEM PROBUZENÍ(KDYŽ UŽ SE TI PODAŘÍ USNOUT),PŘI KAŽDÉ ZMĚNĚ POČASÍ,PROSTĚ ATTAK ZA ATTAKEM NĚKDY NĚKOLIKRÁT ZA HODINU AŽ POBĚHÁŠ NOCI I DNY PO LESÍCH TAK POCHOPÍŠ CO TO JE PP A ŽE BEZ LÉKŮ SE JI NEZBAVÍŠ......SPORTEM JSEM ROZCHODIL NAHODNÝ ATTAK CHOROBY KDY JSEM JEŠTĚ NEVĚDĚL O CO GOU A JESTLI SI MYSLÍŠ ŽE NA TO JEŠTĚ NIKDO NEUMŘEL TAK JSI VELKÝ IDEALISTA....NAKONEC DEPRESE JSOU FORMOU PP NEBO JSOU S SPOLU MNOHDY SPOJENY.....NECHCI NIKOHO STRAŠIT NAKONEC SE O TO POSTARÁ PP SAMA JDE JEN O TO ABY JSME BYLI PŘIPRAVENI A I V TÉ NEJVĚTŠÍ HRŮZE JSME SI NĚKDE V KOUTEČKU DUŠE UVĚDOMOVALI ŽE KDYŽ SI NEUBLIŽÍME SAMI TAK NÁS TA NEMOC NEZABIJE....
KDYŽ JE TADY MUSÍME BÝT PŘIPRAVENI ŽE NÁS MŮŽE PŘEPADNOT PRÁVĚ VE CHVÍLI KDY SI MYSLÍME ŽE JE PRYČ A JE NÁM DOBŘE....

K TOMU SEXU JEN,
ŽE CHUŤ SE VRÁTILA PO ZALÉČENÍ ADEČKEM

PRO PP JOHANZ OSTRAVA GULAŠOVÁ POLEVKÁ A PALAČINKY S MARMELÁDOU(PRO EURISTY NEVÍM JAK)POLETÉ ROZPUŠTĚNOU ČOKOLÁDOU.....

METEO: TMA,1.3°C, PIN 1-,BMI TRAGEDIE,SPRCHA STÁLE TEČE ALE UŽ MÍŇ,PES SPÍ, MANŽELKA KOUKA NA TV ........

MEŠUGE Z MEŠUGOVA

Deina (Út, 6. 2. 2007 - 18:02)

LILY,byla jsem v Brne 6 tydnu,puvodne jsem si planovala,ze po trech jim zdrhnu,ale nevyslo to:-).Ne,vazne,6 tydnu je idealni a stejne dele tam byt nikdo nemuze,kvuli pojistovne-je to totiz soucast nemocnice.
Mne se zhorsil stav pred letem a pak hlavne ty horka me znicily..cele dny jsem lezela s hlavou strcenou ve vetraku jen fnukala.Nejhorsi bylo to,ze jsem zustala lezet,mela jsem tak oslabena svalstvo,ze me pritel,bracha,nebo tatka musel nosit i zachod.Mela jsem stavy uzkosti,vecne omdlivala,existovala pro me jen postel a doktor.V lete jsem zacala brat Cipralex,ale hrozne jsem z neho zvracela a moc nezabiral.
Byla jsem fakt na dne-vubec jsem to nebyla ja...predtim jsem zila v zahranici,vsechno zvladla,niceho se nebala a najednou ze me byla troska.....
Pak jsem si uvedomila,ze sama to nezvladnu,tak jsem jela na leceni...

Jitka B. (Út, 6. 2. 2007 - 17:02)

Ahoj.
Tak jsem si zase pobrečela. Dojala mě reportáž z pohřbu Karla Svobody. Tolik smutných lidí, Vendula v kloboučku se závojem a ta písnička "Ještě že tě lásko mám..."

Martina (Út, 6. 2. 2007 - 16:02)

oprava - ...Teď bude přeřazovat

Pajko,
je to těžké, ta učitelka mě měla ve školce, teď učí ve škole a myslím, že by měla být spíš roky u pásu - černý humor!

Tome,
Tvůj 1. příspěvek mě velice zaujal, jsi statečný bojovník. Já také tak bojuji se svojí poruchou immunity a dříve i s PP. Od včera mně je dost mizerně, mám strašné závratě, nezabírá nic než teplo termofonu - ohřívací láhve. V takových stavech je člověk také naštvaný, kvůli nim nemůžu chodit do práce, ale bylo mnohem hůř, to mě uklidňuje.

Pajka (Út, 6. 2. 2007 - 16:02)

Evikrk, moje první seznámení s PP proběhlo ve 13 letech a měla jsem klasickou ataku, žádný jako infarkt, žádné závratě, dechové potíže, mě nic nebolelo, ale měla jsem intenzivní pocit bezmoci, že zešílím, že umírám. Tím chci říct, že ne všichni panikáři začínají někde na pohotovosti s něčím pseudoorganickým...

Lily, zvládám to celý život bez AD, ale nikoliv bez léků !!! Kdyby se můj stav rapidně zhoršil, vůbec bych AD neřešila a brala je, nemám předsudky, prostě mi je doktor nenapsal. Nevím proč, možná proto, že ví, že co se léků týká, zná, co na mě zabírá, že se netrápím obavami ze závislostí, protože po tak dlouhé době je jisté, že závislá nejsem, že nemám výčitky, že své léky beru, že je beru dle potřeby, že bojuju...

Tome, mě to před 5 lety drželo půl roku v kuse. Denně ataka ve dne v noci, šla jsem od kousku tabletky k další, pořád nějaká hladina, abych přežila. Fakt je, že jsem tehdy o PP strašně málo věděla. Odhalení principu mi obrovsky pomohlo, každý příznak měl najednou svou logiku a řád, neřád jeden :-)

Evo, v Praze taky fungoval denní stacionář, pokud vím.

Martina (Út, 6. 2. 2007 - 16:02)

Dáši,
neteř je v 5. třídě, na rok už tu krůtu-učitelku mít nebude. Švagrová se s ní ani neučí - tak jednou za pololetí - ne tak něco podniknout. Sama řekla, že už rezignuje.

Teď pude přeřazovata jedna známá své syny v 6. třídě, protože je šikanují starší kluci. Odmala jim napáchali tolik zla a škola mlčí. Kluci mají zničené oblečení, brýle, škol. pomůcky. Jedn má epilepsii, když jím jeden kluk třískal o zeď, pak dostal epil. záchvat, tak tř. uč. nedělala nic a TV ho pak ještě nutila dělat kliky. Rodiče jsou hloupí, že ve škole už neudělali pořádné dusno, raději kloní hlavy a až teď je napadlo děti přeřadit:(

Pajka (Út, 6. 2. 2007 - 15:02)

Alkohol-léky: alkohol ovlivňuje účinek léků, buď zvyšuje nebo tlumí. Kromě toho, jak alkohol, tak léky jsou svým způsobem jedy, takže tělo (zejména játra a ledviny) dostane celkem slušně zabrat jejich likvidací. V malém množství alkohol neuškodí, 2 deci vína či pivko rozhodně ne. Každý jsme chemicky trošku odlišní a jsou lidé, kteří nemají dostatek enzymů na zpracování alkoholu. Takže každý by k tomu měl přistoupit individuálně. Mě vychlazené perlivé pivo dostalo z pár dosti děsivých panických stavů. Alkohol nevyhledávám, ale pokud je příležitost, nevyhýbám se mu nijak úzkostlivě. Na druhou stranu opilost je pro mě natolik nepříjemný stav, že piju opravdu jenom symbolicky, hlídám se a hlavně někde ve společnosti hodně ředím vodou, funguje to opilost, natož kocovina, se nekonají.

Marti, je to hrozné, co mě napadlo, když jsem četla o té kantorce, ale napíšu to: Když učila už Tebe, třeba už nebude dlouho mučit neviňátka... tím myslím, že půjde třeba brzy do penze. Ale tu už nepředěláš (na vysoké by se dlouho neohřála, tam se blbec brzo pozná) Hlídejte spíše tu holčičku, aby z toho neměla smutnou dušičku, potřebuje pochvalou povzbudit, když se jí toho nedostane ve škole...i tak malé děti už dokáží rozlišit dobré a špatné kantory. Ještě existuje možnost nechat ji přezkoušet nezávislým kantorem, ale takovému stresu bych ji nevystavovala.

Tome, podvědomě začals dělat to, co radí terapie. Sportem se zdravě vyčerpat, koníčky potěšit atd. Ty hnusy máme všichni v obrovsky široké škále od miniatak po dlouhodobě trvalou hladinu úzkosti, někomu převládají tělesné příznaky, jinému psychické, další jich má namixovány... PP je kamarádka kreativní...

Deino, mně těch 5 pater připadá jako výhoda. V lázních bydlíme vždycky v 5.patře a výtah téměř nepoužíváme. Kdysi na kolejích jsem bydlela ve 12.patře, čekala první miminko a často šlapala pěšky, dokonce v osmém měsíci byl pořád výtah pokažený, takže jsme šlapala i se synečkem v bříšku, šlapu ráda - do schodů :-)

Lily (Út, 6. 2. 2007 - 14:02)

to:Zefir. jo, tak to mám přesně já, odcizení-derealizace, mám z toho dost i depresi, člověk nemá z ničeho rdost, nic ho nebaví, navíc mě dost často děsí pohled na lidi, vlastně na vše co vidím kolem, připisuji to tomu nejspíš, jak cítím, že to vnímám úplně jinak a ta hlava si to uvědomuje. Terapeutka mi radí to ignorovat, ale copak se to dá pořád? Proč Ti měnili AD vlastně, jestli tamty sedly?
To: Tome, ty stavy taky mívám v kuse a i několik dní, funguju naučeně, jinak úzkost
jink jsem se chtěla zeptat, cítil jste se někdo v počátku braní AD smutný, sklíčený, odcizenější víc než kdy jindy?Asi to tu bylo probíráno dříve, tak pokud někdo bude reagovat, budu ráda.
To: Eva, pokud je u Vás taková možnost, tak se nech hospitalizovat, jestliže tam Deině takhle pomohli, tak je to určitě na vysoké úrovni, já byla hospitalizovaná, ale u nás to na takové úrovni zdaleka neni,vážně Evi, pokud je Ti hodně zle, je to dobrý jít, uvidíš, že v tom nejsi sama.
To:Deina psala jsi, že jsi před tím jen několik měsíců ležela, Ty jsi nebrala žádná AD?Nebo nefungovaly, či jsi měla pořád tak silné úzkosti?Máš štěstí, že Ti tam takhle dokázali pomoci, jak dlouho tahle hospitalizace byla? Děkuji

tom (Út, 6. 2. 2007 - 14:02)

Jo Evi eště sem si vzpoměl, že mi doktorka řikala, že PP má úzkou spojitost s vegetativníma nervama a že dost pomáhá střídavě teplá a studená sprcha. Nejdřív prej menší rozdíly v teplotě a pak to postupně zvyšovat.
Jinak samozřejmě dobrej doktor taky hodně pomůže, ale musí bejt fakt dobrej, nevim odkud si, ale doktorka ke kterej sem chodil byla fakt super, je z Plzně, jestli to máš blízko, můžu ti na ní napsat kontakt.

Deina (Út, 6. 2. 2007 - 13:02)

EVI,kdybys videla,jaky ja jsem delala cirkus,ze na leceni nepujdu..je mi 25,prislo mi to fakt hrozne,ale stalo to za,uz jen kvuli tomu,ze jsem si uvedomila kolik lidi je na tom hur,tak jsem se prestala litovat,jaky ja jsem chudacek:-)
V Brne moznost denniho stacionare byla taky,ale pred nedavnem ji zrusili,nevim proc.

Renča (Út, 6. 2. 2007 - 13:02)

Tome, já včera úplně to samý. Začla jsem legpressem a myslela při první serii, že se udusim či zbláznim. No a 4. už byla jak profi a další cvičení už taky super. A z posilky jsem odešla jako jinej člověk!

tom (Út, 6. 2. 2007 - 13:02)

Jasně že bude líp, lidí co maj paniku je hromada a eště na to nikdo neumřel, nebo sem se to nikde nedočet. Zkus něco z těch věcí co sem psal že pomohlo mě. Já vim že je to pekelně těžký, když je ti blbě se sebrat a jit si třeba zaběhat, ale v tom to je, včera mi bylo celkem dost hrozně, tak sem do toho šel a zacvičil si. Zezačátku máš pocit že se ti zamotá hlava a padneš nebo tak, ale za chvíli to přejde a když docvičíš, tak je ti líp, nebo spíš dobře, pokud to beru podle sebe. Ale jak sem psal na každýho nejspíš funguje něco jinýho, musíš to najít ty, co ti pomáhá. Když to budeš hledat, tak to 100% najdeš.

eva (Út, 6. 2. 2007 - 13:02)

Deino diky za radu, sice nevim zda jsem pripravena nekam nastouput jelikoz i tak mam hruzu z nemocnice. Vyhovovalo by me dochazet a to nejlepe nekde v praze.Stale doufam, ze muj stav se zlepsi a budu normalne fungovat.

Tome je to asi u vsech stejny a je fakt, ze muze byt jeste hur. Nejhorsi je , ze si to clovek vubec neuvedomoval , ze neco takoveho potkat i mou osobu je me 31 a s prominutim me to s..e. Mam dceru , pritele segru s kterou si bezva rozumim. Pred 3 lety me zemrela mamka tu dobu jsem nejak prestala i kdyz to bylo a je moc tezke. A ke vsemu se k tomu pridala ma nejhorsi kamaradka panika. Uz 2 mesice beru AD a ze bych se zrovna cejtila , jak mistr sveta tak to vubec, naopak me byla 2 zmenena lecba a jeste se k tomu pridaly stavy , kdy me hrozne laka okno ( co by bylo kdybych skocila) takze jsem navstivila doktorku a ta me rekla, ze je normalni a ze to prejde tak doufam , ze jo. Na tom vsem me vadi , ze do te doby jsem si rada zasla posedet na vinko a bavit. Ted sice jdu, ale nemuzu se vubec soustredit a treba za 2 hodiny se musim zbalit a okamzite odejit. Stve me to, tak snad bude lip

Reklama

Přidat komentář